charlosina

Myslela jsem si, že to bude o emigrantech do Kanady a ono to je hlavně o bipolární afektivní poruše (protože ten termín maniodepresivní psychóza už se nepoužívá, žejo). A je to tak civilní, že si říkám, jestli to není true story.

Kdyby se nevracel do minulosti, byla by to z mé strany plná palba. // Nabízí se srovnání s The Road, ale tady je otec a DCERA. A to hodně mění. // Výborná atmosféra, mrazilo mě celou dobu.

Eternal sunshine of spotless mind po maďarsku. // Mě to teda bavilo, a to dost.

Já vlastně vůbec nechápu, proč se to jmenuje My děti ze stanice ZOO a ne třeba My děti z disco Sound. Takhle ten název odkazuje ke knize, se kterou nemá seriál nic společného, až na ten heroin teda. Všechno je to tak načančané, barevné, vystylizované, až je mi z toho zle. Tohle byly sedmdesátky? Tohle - s touhle vizáží - byly dvanácti až čtrnáctileté děti?? Utekli za svobodou do Prahy?? A ta hudba??? O M G. Špaténka, hodně špaténka. Ačkoli kniha je jen předlohou, seriál jaksi zapomíná na to hlavní - účelem zpovědi Christianne F. bylo odradit od užívání "háčka", ale seriál z těchto naparáděných postav dělá jakési hrdiny, a to už je na mě fakt moc.

Krajina ve stínu má parádní námět, to se musí nechat, a tedy velké ambice. Ale v konečném výsledku to vypadá, že to bylo příliš velké sousto - na tak krátkou stopáž. Tomuhle by slušela minisérie, protože takhle to proletělo vzduchem a postavy (a že jich bylo!) zůstaly posekané kdesi mezi (vytvořit si k nim vazbu, natož poodhalit jejich motivaci bylo prostě nemožné). Škoda, fakt velká škoda, protože už jen linie Marie a jejího muže by si zasloužila víc prostoru, a co teprve ve filmu bezejmenný Jiří Černý a jeho motiv a další... // Na jednu stranu si cením toho, že se Sláma nebál svědomí a šel do toho, na druhou stranu to tak úplně nezvládl a ve výsledku to spíše působí jako krapet delší televizní film, byť se tváří jako z dílny Hanekeho.

Určitě je to film, který stojí za zhlédnutí. Tak hurá do toho. 3a1/2*.

4,5. Bavilo.

...nebo Singrid skutečně něco skrývá? // Jeden z těch filmů, u kterých hledáte pointu. Jinak docela dobrá vypjatá atmosféra, ale celkově to nějak plyne po povrchu, je to uspěchané a chybí tomu motiv. Takže docela špaténka.

Po dlouhé době Dolan, který mi připomněl, že je to přece on, kdo stvořil Imaginární lásky. // Je to sice pořád ten stejný topic a pořád stejný motiv, ale on ví, jak na to. Matthias et Maxime je zase na té intimní vlně, je citlivý a nasraný zároveň. A taky vtipný, samozřejmě. A nesmí chybět šílená matka, bez dysfunkčního vztahu mezi matkou a synem by to nebyl Dolan. A stejně se to neopakuje. // Myslím, že o Gabrielu D´Almeida Freitasovi ještě určitě uslyšíme.

První série - objev roku. Výborné herecké obsazení a parádní scénář. Téma hodně dlouho rezonuje. Druhá série - jde ještě hlouběji. Ještě mnohem hlouběji. // Za mě výborná záležitost.