Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dobrodružný
  • Pohádka
  • Krimi

Recenze (32)

plakát

Vinnetou (2016) (seriál) 

Jo! Je to zvláštní, ale jako celek to na mně zapůsobilo. Moc jsem to nečekala, protože klasický Vinnetou byl a vždy bude mou první velkou platonickou láskou. Ale tento film je pro mě vlastně přesně tím, čím má být. Příběhem, jak to tak asi mohlo ve skutečnosti být, kdyby to skutečnost byla :-) Má reality přesně tak akorát a přesto zůstává fikcí. A tak to má být. Prostě klasický Vinnetou je jako čtení příběhů o legendě: kde hrdinové jsou ještě většími hrdiny, všechno je heroické a epické. A tento "reálný" příběh je jako když ti někdo prostě a jednoduše vypráví o tom, co prožil. Líbil se mi Olda, který se stal naprosto uvěřitelným a reálným, prostě normálním člověkem. Na Vinnetoua jsem si musela trochu zvykat, ale už během prvního dílu mně přesvědčil. Nerušilo mně ani to, že indiány opět hráli ne-indiáni (snad kromě Nšo-či), byli mnohem uvěřitelnější než v klasické verzi (určitě tomu napomohlo používání reálného jazyka -nebo jeho částí? - nedokážu posoudit). Hvězdičku jsem ubrala za 2.díl, který mi trochu pokazil celkový dojem, protože to poněkud přepískli s hlavním záporákem, už to byla trochu moc fraška. Ale jinak se mi tenhle mini-seriál bez problému zařadil do celkového příběhu. Howgh.

plakát

Čarodějné námluvy (1997) (TV film) 

Hlášky z této pohádky už u nás doma zlidověly. Neskutečná nálož vtipů. "Já tady přece nebudu věčně." "Ale budeš." "Ale nebudu!""Ale budeš." "Nebudu!" " No vlastně ano, proč bys tady měl být věčně?"..... "To bylo pořád Hektorku sem, Hektorku tam, a kam to došlo? Já ti to řeknu! Támdle k oknu! Stojí to, civí to a nedělá to nic!" Pokaždé, když ji shlédnu se skvěle bavím.

plakát

Informátorka (2010) 

Že většina mezinárodních organizací jede v nejhorších zločinech, už je nepopíratelný fakt. A toto je další z řady filmů, který to jen opět ukazuje. Za mně už dávno ztratili věškerou věrohodnost a tím i smysl. Ve skutečnosti už se společnost dělí jen na ty, kdo jsou ochotni to vidět a ty, kdo ne. Upřímný obdiv pro všechny, kdo kdy sebrali odvahu pustit se do křížku s tímto molochem. Doufám, že jich bude přibývat a my všichni přestaneme nad těmito zločiny zavírat oči a časem přinutíme odpovědné, aby to začali řešit. Vím, ale neberte mi naději. Ta umírá poslední...

plakát

Bratři (1987) (TV film) 

To, že má tento excelentně zahraný příběh tak nízké hodnocení, připisuju jen tomu, že byl nedopatřením zařazen mezi pohádky. Ne, je to regulerní divadelní drama. Jak se pozná dobrý patos od špatného? U špatného se nelze tomu patosu nesmát nebo aspoň pousmát. U dobrého zapomenete na patos, protože je zahraný tak bravurně, že vás mrazí. Korunou všech skvělých hereckých výkonů jsou do detailu dotažené bonmoty pana Kemra. Tohle je podle mě klidně na Thalii. Skvělý scénář.

plakát

Child 31 (2012) 

Nejhorší je říct si hned na začátku, že to nepůjde. Mnohdy stačí jen začít a začnou se dít věci.

plakát

Za sklem - Série 2 (2017) (série) 

Brilantně vystavěné. Tak si představuju krimi o tématu korupce. Má to sice jednotlivě slabší momenty,ale jako celek to je hodně dobře podané. Do poslední chvíle člověk netuší, kdo hraje vlastně za koho a s kým a proti komu, stejně jako to netuší jednotlivé postavy, které se v tom snaží zorientovat a nešlápnout vedle. Pro mě jeden z nejlepších krimi seriálů na toto téma. 2. série ještě nabírá na obrátkách a pořádně to houstne. Nechápu, že to jako celek nemá hodnocení v červených číslech.

plakát

Hořící keř (2013) (TV film) 

Už hoodně dlouho na mě žádný film tak nezapůsobil. Ten film nepotřebuje nic vysvětlovat, protože tam promlouvá snad každý záběr. Musím říct, že mi to dalo úplně nový pohled na čin Jana Palacha. Dřív jsem na to nahlížela jako na určitý smutný i když hrdinský akt, ale nějak se mi nedařilo úplně pochopit jeho vyšší smysl v rámci dějin. Až teď mě úplně došlo a zamrazilo, když jsem si uvědomila, jak navzdory tomu, že tento čin jakoby nejdřív zapadl (spíš byl násilně potlačen jeho význam), někde hluboko v lidech rezonoval po celých těch 20 let,aby pak přinesl to, co bylo jeho smyslem. Jinak ta všudypřítomná dusivá atmosféra normalizace a KGB v pozadí za vším...silné. Např. to jak u soudu, kde byla de facto vyloučena veřejnost, sedí řada neznámých lidí a nikdo se ani nenamáhá ptá, co jsou zač. To jak jednali s rodinou J. Palacha i s jeho památkou..... Člověk si dřív říkal, že snad i tito "lidé?" snad měli nějaký morální kodex, nějakou mez, za kterou by už nešli, kdy by si řekli, že tohle už by bylo moc. Ale ne, opravdu se nezastavili před ničím, neexistovalo snad svinstvo, kterého by nebyli schopni. Trochu mě děsí pomyšlení, že takoví lidé stále skutečně existují... Ale naštěstí i takoví jako byl Jan Palach nebo JuDr. Burešová.

plakát

Ně rodis krasivoj (2005) (seriál) 

Náhodou na téhle verzi se mi líbí nejvíc to, že to pojali s velkou nadsázkou a humorem a dokázali dobře vyvážit porci ironie a "vážných" situací. Ano, není to víc, než co to je, obsahově v podstatě sračka. Ale aspoň jsem se u toho místy fakt bavila (Julia Takshina, Krasilov, Semakin). Pro mě na potrénování ruštiny ideální věc.Za to když tohle téma chceš natočit vážně, jako česká verze, působí to fakt trapně a je to tragédie, nedalo se na to koukat.

plakát

Let číslo 93 (2006) 

Dechberoucí a zmrazující do morku kostí. Ti lidi vlastně neměli moc možností jak se zachovat. Pravděpodobně by z toho nevyvázli v žádném případě. Přesto hluboce smekám před jejich odvahou. Pokoj jejich duším. Vůbec se nedivím, že Abdalla původně odmítl hrát tuhle roli. Vžít se do někoho takového, to je vážně dost hnus. Ale zahrál to neskutečně sugestivně.

plakát

Bowling for Columbine (2002) 

Výborné. Akorát nechápu, na co Moore ještě hledal odpověď, poté co si odpověděl sám. Ta kreslená historie USA mě dostala smíchy do kolen a odpovídá na všecko. Prostě paranoia. A když je někdo paranoidní, nemůžete od něj čekat, že si to přizná. Fakt bych tam žít nechtěla. Tam už prostě nějaký zdravý selský rozum nemá šanci. A když, tak jedině způsobem, který dělá Moore, vážně nevážně. Když už si to nepřiznáme, tak se tomu aspoň zasmějeme.