bohyyy

Až na to malthusiánství skvělá první část.

Ryan Reynolds se pro tuhle roli narodil. ____ Není to sice tak podvratné, jak si to o sobě myslí a pár mega na několika místech trikařům chybělo, ale sebeironie se těží na maximum a jako akční komedie to funguje bezvadně. A už to není v dnešní záplavě uboze nevtipných zástupců žánru přece málo.

There is something rotten in state od Dennmark.

AMY ADAMS IS ABSOLUTELY BRILIANT.

MORTENSEN JE BŮH! To víme už nějakou dobu, ale teď se do toho ponořil až po hlavu. NAŠI SYNOVÉ A DCERY BUDOU KRÁLOVÉ A KRÁLOVNY FILOZOFIE KRÁSNĚJŠÍCH ZÍTŘKU.

Disney on a Roll ! Po loňském pixarovském coming-of-age příběhu Inside Out, o tom že bychom měli přijímat i ty negativní emoce a ocenit i právě něco takového jako smutek, přichází další ambiciózní animák. A tentokrát se tvůrci soustředili ne na emoce, ale na společenské problémy. A není divu, že tenhle film v Americe tak opěvují v dnešní době nárůstu mezirasových problémů a politických kampaní plných xenofobie. ____ Nevzpomínám si v poslední době na podvratnější animák. Komplikované věci jako předpojatost, předsudky, stereotypy (a další jako xenofobie, rasismus si můžete doplnit sami...) se řeší tak elegantně a obratně, že nikdy nepůsobí didakticky ani šluníčkářsky. To všechno je podpořené podle předpokladů nádhernou do nejmenších detailů propracovanou animací, komplexně do hloubky vystavěným světem plným vtipu, svěžích nápadů a narážek (brandovský "Mr. Big" u mě vede těsně před smartphony s nakousnutou mrkvičkou a místním Heisenbergem) a v neposlední řadě úžasnou dvojkou Judy a Nicka, která je naprosto dokonalá pro všelijaké buddy dobrodružství plné zábavy. Dost možná animovaný film roku.

Téměř dokonalé mistrovské dílo nástupce New Queer Cinema a film, kterým Zkrocená hora chtěla být, ale navzdory svým mnohým kvalitám není a rozhodně jeden ze 3 nejlepších filmů minulého roku. ____ Todd Haynes udělal svůj doposud nejmainstreamovější snímek, který je precizní snad ve všech ohledech. Přes úžasnou Lachmanovu 16mm kameru (která dává filmu nádhernou texturu), kostýmy Sandy Powell, hudbu Carter Burwella (která mi stejně jako mnohým připomínala skladby Philippa Glasse v Hodinách), subtilní scénář a výpravu až po úžasný ansámbl a obratnou režii, vše vycizelované do nejmenších detailů jako výběr make-upu a rtěnek nebo laku na nehty s cílem navodit perfektní retro atmosféru, která mi naprosto učarovala. ____ Obsazení je bezchybné i v těch nejmenších rolí a Sarah Paulson a Kyle Chandler (který je svým způsobem obětí doby stejně jako hlavní hrdinky) jsou skvělí, ale je to chemie hlavních představitelek, jež je uchvacující a téměř až hmatatelná hned od prvního setkání, Cate Blanchett podává jeden ze svých nejlepších výkonů a je až překvapivé kolik vřelosti dokáže vyzařovat zpoza chladné fasády ženy z vyšší společnosti, ale nejvíc mě překvapila Rooney Mara. Její Therese se nechává bezcílně vláčet životem v odosobněném prostředí a zprvu se vším souhlasí a i díky tomu je její zranitelnost chvílemi až srdcervoucí. ____ Je to film zdánlivě mnohem přímočařejší a témata, která prozkoumává jsou univerzálnější než třeba u Daleko od nebe, které bylo spíš takovým meta-komentářem na Sirkovy melodramata, zejména All That Heaven Allows (kde veškerý podtext Sirkových filmů vylézal na povrch, navíc by s ním by mohl být celkem dobrý double feature o tom, jak těžké bylo být gayem v 50. letech). Haynes využívá svobody toho, že nemusí být tak rafinovaný jako Sirk, aby otevřeně natočil queer film a může tak lesbickou romanci udělat se vším všudy. ____ Asi by mě neměly zarážet některé komentáře, že je to film chladný, překultivovaný, formálně dokonalý, ale obsahově prázdný a podobně. Tihle jedinci by si hlavně už konečně mohli odpustit oblíbenou floskuli: forma vítězí nad obsahem. Nic jako obsah neexistuje, respektive si ho my sami vytváříme, ale pouze díky formě. Jinými slovy pouze na formě a stylu záleží a jenom ty určují, jakým způsobem budeme film chápat a interpretovat. Důležité je také uvědomit si kontext doby a "sešněrovanost" společnosti 50. let, vztah Therese a Carol byl tehdy nejenom obscénní a amorální ale i legitimně protiprávní, kdy stačilo v některých případech jenom být gayem (lesbou), aby člověk byl vyhozen z práce nebo byl odsouzen a skončil v lepším případě na psychiatrickém oddělení, a v horším ve vězení a díky tomu je v určitých pasážích film obohacen o prvky krimi-dramatu a má pomalé tempo. Právě díky tehdejší době museli obě hlavní představitelky své emoce skrývat a jejich vztah je hlavně zpočátku omezen jen na malá gesta, letmé doteky, kradmé pohledy a na svým způsobem nicneříkající nevinné konverzace, ale už od jejich první výměny pohledů je očividné, jak pod povrchem vře napětí, které prolíná celý snímek ____ Není to film plný explicitností, velkých emocí nebo samoúčelně šokujících zvratů v ději, mnohem větší pozornost je dáno tomu nevyřčenému, výměnám pohledů, použití barev, prostředí a kostýmů nebo kompozici, kdy třeba na začátku jejich vztahu je Carol zabírána často zezadu (což vytváří tajemnou auru kolem její postavy, nebo je ji při nejmenším obtížné "číst") nebo ve fetišistických detailech jejich rtů, vlasů a perfektně upravených nehtů, což spolu s několika později mírně rozostřenými snovými sekvencemi reflektuje, jak jí Therese postupně propadává. Velice často jsou také postavy snímány odděleně, z odrazů různých ploch a přes skelné povrchy nebo až voyersky zpovzdálí, kdy není jasné kdo je pozorovatel (což složí patrně jako prvek dobové paranoie z odhalení lesbického vztahu) a všechny tyto a spousta dalších formálních prostředků využívá Haynes k vyobrazení vývoje vztahů postav a prokreslení oprese a zatvrzelých konvencí společnosti 50. let, což ale dělá citlivě a rozhodně jimi diváka nijak nemlátí přes hlavu. A možná proto, že Haynes je režisér, který ve valné většině mnohem vypráví obrazem, tady navíc velmi subtilně, pro někoho, kdo bere film v první řadě jako zábavu a nestojí moc o to se pitvat ve formě, různých metaforách, referencích nebo třeba komentářích na gender, konvence doby a podobných věcech, to může být možná dost odtažitý a nudný zážitek. ____ Za mě ale Tearjerker roku, který si zaslouží každou slzu. 100% VÍCE ZDE.

Alicia hraje jako o život, ale Hooper ji tak podráží nohy až přílišným hraním na jistotu, bezpečnými řešeními a předvidatelností, že výsledek nemá moc daleko ke kýči a její velice zajímavou postavu, kvůli které máme vůbec nějaký zájem o Einara/Lily, se snaží (naštěstí neúspěšně) redukovat jenom na trpící manželku podporující svého manžela. A i když jsou gesta a manýrismy Redmayna opravdu působivé, nemůžu se zbavit dojmu, že to je tak vše, co jeho postava je. Neškodná verze skutečné postavy transexuála redukovaná na ostýchavé úsměvy a "psí oči." Místo toho aby měnila naše pohledy na konvence sexuality, se snaží být jen, co nejvíc líbivá a neurážlivá pro diváky, jak jen to jde. _____ A takový je celý film. A zrovna snímek o takovém tématu a v dnešní době by se neměl snažit být za každou cenu líbivý, konvenční a bezpečný jenom za cenu, aby někoho nepobouřil. Konečných pár minut si opravdu Hooper mohl odpustit.

Veronica Mars asi navždy zůstane už jenom jedna, ale je to celkem fajn oddechové guity pleasure a Rose McIver se v roli Liv Moore evidentně našla a hlavně v komediálním módu jede na plný pecky. 60% PS: Chtěl bych poprosit, aby titulky překládal někdo, kdo má matný ponětí aspoň o popkultuře sedmdesátek a osmdesátek. Chvilkama je to děsná řezničina.

Emocionální hurikán, které stojí na vynikajících hercích víc než cokoli jiném. Jacob Trembley podává nejlepší dětský herecký výkon od Osmentova A. I. [95%]