Lichty

Stejně jako v Hromnicích prokazuje Bill Murray neuvěřitelnou komediální polohu, kterou v tomto případě doplňoval méně známý, ale též skvělý Richard Dreyfuss. Sto minut velice sympatického a nenáročného humoru, který pobaví více, než byste to po slabším začátku vůbec čekali.

Není to bez chyb a neustále vychválování Avnetova díla 88 minut, které jsem společně s Alem odtrpěl, mi přišlo trochu bolestné. Avšak když mi režie předložila výčet těch Alových slavných a nejlepších rolí, chtě nechtě jsem musel zatlačit slzu.

Cassavetes umí. Po vlažném rozjezdu před diváka předkládá dobře rozloženou hru na city, nepostrádající napětí ani akci s úžasným hereckým obsazením a uspokojivým koncem. Nemám co říct - po přečtení některých negativní recenzí jsem byl totiž nadmíru spokojen.

Rozumím většině oslavných komentářů kolem sebe, avšak připojit se k nim ani náhodou nemůžu. A vinu na tom nenese Denzel Washington ani Russel Crowe nýbrž jen a jen sám muž na režisérské židli, pan Ridley Scott. Od jeho Království Nebeského mám s tímto mužem zásadní problém - jeho filmy mě zkrátka nebaví. Kritikami velebený Dobrý Ročník, ve kterém jsem měl údajně najít pohodu a pozitivní atmosféru ve mě dodnes vyvolává vzpomínky na jeden z nejotřesnějších zážitků, který z Russela Crowea vytvořil poskakujícího šaška v hlavní roli. Zde je ale Crowe dobrý, Washington dokonce skvělý, ale Ridley má neobyčejný problém s tempem a jakoby nedokázal ukočírovat ta obří očekávání a tak trochu spoléhal na kompromisní rutinérství. To by se dalo omluvit u začínajícího nebo příležitostného režiséra (Robert De Niro např.), ale u matadora, jehož Gladiátor mě i přes stejně dlouhou stopáž vždy dostane do kolen, je nuda v Americkém gangsterovi neuvěřitelným zklamáním. Kamenem nemůže hodit ani Steven Zaillian coby scénárista, protože do filmu často zakomponoval i části, které by si mohl divák v klidu domyslet a výsledný dojem ze sledování spíše ruší.... Zkrátka a dobře, Ridley Scotte, nevím, proč spolu v poslední době válčíme, ale ač budou ostatní tvrdit opak, u mě v žebříčku popularity rozhodně nestoupáš. Stále ještě trochu věřím, že nezprasíš můj oblíbený román Davida Ignatia, Body of Lies, nicméně Americký gangster je podle mě nudnou a nic nového nepřínášející vykrádačkou starších filmů, kterou zachraňují skutečně jen ti herci.

Kravin-A

Klišovité, předvídatelné a nepřekvapující, ale zpracováno natolik zábavnou formou, že se z Annapolis snad víc vyždímat nedalo. James Franco prakticky nesleze z obrazovky a hrdého kadeta si užívá z grácií, stejně jako Jordana Bewster, která lépe zahrát snad ani nemohla. Pokud tedy v neděli odpoledne nechcete zbytečně přemýšlet, je Annapolis opravdu výborná volba.

"Nějací" hrdinové s "nějakým" záporákem a k tomu všemu trocha snahy mít originální scénář s promyšlenou, chytrou zápletkou. Bohužel dokud si budou tvůrci moderních hororů stále vymýšlet svá vlastní pravidla pro smrti postav a vůbec stavět na hlavu jakoukoliv lidskou logiku, už se asi nadosmrti nebudu u hororu bát. Aparecidos Amen!

Gibson rád vystavuje šokézní a barevně výrazné obrázky a po Kristově eposu jsem očekával jen dlouhou nastavovanou kaši výstřednosti. Apocalypto je však nečekaně zábavný a esteticky úchvatný film, který díky svému neotřelému designu doporučuji prakticky všem divákům. Škoda jen toho nedořešeného závěru, sem se mi ta limonáda příliš nehodila.

Už jenom fakt, že šerif Harris a jeho zástupce Mortensen mají nahánět bídáka Ironse, budí tak velký respekt, že Appaloosa zavání střelným prachem už dopředu. Nakonec má ale kupodivu nejblíže ke komorní Krajině střelců. Příběh se dotýká několika témat najednou a ani jeden z hlavních hrdinů není nakonec popsán jako vyloženě obavy vzbuzující postava (Harris má dokonce problémy s ženami a výslovností). Zarazilo mě tedy, že je Appaloosa spíše příběhem o lásce k ženě, nežli o tom klasickém, pro westerny rozhodně typičtějším, dělání pořádku. Bohužel jsem ale od takových herců v hlavních rolích očekával o něco "chlapáčtější" záležitost a moje víra v řádnou westernovou tečku nakonec také nebyla vyslyšena. Přesto má Appaloosa něco do sebe. Je totiž neuvěřitelně suchá, uvěřitelná a díky svému zvláštnímu, leč trochu vleklému, feelingu rozhodně lepší, než 3:10 Vlak do Yumy. Fajn herci, fajn hudba, ale něco jako by tomu scházelo.

Nevtipné, neslané.