dogrose

Děj vycucaný z prstu, už není moc o čem hrát, nevystupuje tu až ani Čenský. Poněkud naivní zápletka kolem převzetí moci zlým Meronem - hlavně proto, že byl nový a nikdo jej v radě neznal, zatímco starý král neměl (!) žádné podporovatele a příliš snadno obvinil svou vlastní krev ze zrady. Na mne trochu přitažené za vlasy. Tady už to hodně zachraňuje Preiss (scéna s čarováním je skvělá) a Holišová. Naštěstí nepřišel čtvrtý díl, kde bychom oženili i starého krále. I když poslední díl považuju za nejslabší z celé série, pořád si ještě drží v kontextu tv pohádek slušnou úroveň a do pekel nepatří.

Pohádka volně navazuje na první díl Zkřížené meče, scénář si stále drží dobrou úroveň. Z hereckých výkonů mne vedle Holišové a Štěpánka potěšil vynikající Viktor Preiss. Je to dobře, svižně a srozumitelně odvyprávěno. Úroveň šermířských soubojů je mi naprosto ukradená, mně to do pohádky stačí. Hvězdu navíc přidávám za to, že v kontextu tv pohádek patří tato k těm lepším.

Je to pohádka, která má hlavu a patu a je dobře odvyprávěna, vše do sebe zapadá. Což není pro českou televizní a filmovou pohádku zas až tak samozřejmé. Nízký rozpočet mi nevadí, stejně jako mne nedráždí úroveň šermování. Herecké výkony vesměs na vyšší úrovni, osobně mne potěšila jako vždy skvělá Blažena Holišová. Určitě patří k těm lepším televizním pohádkám české (československé) produkce.

Já jsem moc ráda, že máme dvě verze Krkavců a můžeme si tak volit. Rážovo až hororové zpracování uznávám, ale, přiznám se, nevyhledávám. Tohle zpracování je blíž mému naturelu - je to vtipné, hrdinka je zatraceně aktivní, vše do sebe zapadá. Motiv s koktáním beru, zlá královna nemusí být vždy jen ohyzdná babice. Ráda se podívám znovu.

Mně se to líbilo. Udělat hudební pohádku tak, aby měla hlavu i patu a neškobrtala, dá práci. Vybavím si např. československou pop-operu Plaváček z roku 1986. Má to správnou stopáž, žádné protahování, jede to svižně, čemuž příspívají i dialogy mezi písněmi. Pěkné lokace, děti si užijí i zvířátek - ostatně, kde dneska dítko uvidí krávu (myslím zvíře)? Jazykově kulturní, dokládá vysokou úroveň znalosti mateřštiny. Písničky chytlavé, texty zapamatovatelné, aby si je děti mohly prozpěvovat. Loutkový vlk skvěle nasnímán, pro mne určitě lepší než digitální. Potěšilo mne vidět Kaisera. Je to laskavé, vtipné dílko, které si u nás doma našlo místo.

Já jsem se bavila; trochu mi to přišlo nedomrlé a hluché v lesních scénách, tam pánové neměli moc co hrát, turnaj trochu dlouhý. Nejvíc mne potěšilo, že korunní princ vypadá jako chlap a ne jako nedochůdče, jak jsme uvykli v posledních letech. Pěkný, poměrně originální příběh, hladce plyne, má to vtip. Krásné kostýmy. Fanoušky určitě potěšila dvojice Štěpánek-Adamovská. Hádek a Kříž mají skvělého kadeřníka a je vidět, že si role opravdu užívají. Určitě se kouknu znovu. Ve srovnání se Strachovým Svatojánským věnečkem a Johančiným tajemstvím pro mne jasná jednička letošních Vánoc. Jen tak dál!

Chtěla jsem napsat podrobnější komentář, ale pár dnů po odvysílání už takřka nevím, o čem pohádka byla. I to mluví samo za sebe. Bylo to takové nejapné, ani ryba ani rak, i když motiv převlékání se za někoho jiného mi zrovna nevadí, ten je v pohádkách častý. Čekala jsem, co ještě bude a ono skončilo. Pořád se nemohu smířit s tím, že se česko-slovenské pohádky v Česku i na Slovensku předabovávají, nechť každý mluví svou mateřstinou (na divadle tohle funguje skvěle, namátkou třeba Shakespearovské slavnosti) - jsem zvědavá, zda se najde odvážný režisér, který to zrealizuje a třeba jazykové rozdíly využije v příběhu?

Jsem zklamaná. Největší slabinou je scénář a plytké dialogy. Nezachrání to ani úžasná Cíba, ani skvělý Trojan, jehož postava je tu vlastně navíc. Překvapilo mne nevyužití Polnišové. (A Liška - nemohli bychom už věci začít nazývat pravým jménem a místo pojmu "současné civilní herectví" prostě říkat "ti, co neumějí hrát"? Ale budiž, to je můj osobní názor.) Velkým zklamáním pro mne byli i tři nápadníci - nevadí mi, že je to častý motiv, ale vadí mi to ztvárnění: jednak karikování národního stereotypu je sto let za opicemi, jednak jim chvílemi není rozumět a děti ani některé vtipy nemohly chápat. Narážky na nemocné srdce a neustálé zdůrazňování vorařství jsem nepobrala. Závěrem bych se přimlouvala za to, aby se do pohádek vybírali poněkud mužnější chasníci a princové a ne pápěrky, zagroškudly a ustřelené kecky. Přesto se ráda podívám na další Strachovu pohádku.

Ivan Trojan září herecky, Dagmar krásou, vůbec herecké obsazení je brilantní. Putování je dynamické, pořád je na co se koukat. Srší to narážkami a vtípky, ani je napoprvé všechny nepochytáte. Osobně mi nesedí podivná stylizace prostředí, v němž žije Carlos s matkou, mám z něj úzkost, ale budiž. Nerozumím lince kolem Haničky - proč ji Carlos vlastně unesl, když prvotně ani nevěděl o její schopnosti, proč ji Štěstěna nemůže vypátrat či osvobodit, proč v závěru Štěstěna odchází s Carlosem. Možná je to nějaké poselství, které si věřící snadno rozkódují, ale pohádka by měla být srozumitelná všem. Nicméně klobouk dolů před poctivým režisérským řemeslem.

Báře moc fandím - má vlastní, rozeznatelný styl; její loutky jsou milé a originální, bez karikování. Pohádka je to jednoduchoučká, má báječnou atmosféru, fantazii se meze nekladou - však také rusalky zdaleka nevypadají tak, jak jsme zvyklí. Poetičnost a laskavost snímku mi připomíná lyričnost Čtvrtkových pohádek a Večerníčků (Rumcajs, Křemílek a Vochomůrka). Skvělým nápadem je i hlas Anny Polívkové, jejíž projev naprosto koresponduje s duchem pohádky. Už jen to, že se musíte ztišit, abyste slyšeli, a soustředit se, je geniální. Pohádku sledovala na Štědrý den celá naše rozvětvená rodina a takové až posvátné ticho u nás už dlouho nebylo. Všeho je tu načasováno tak akorát, co bychom za to dali u ostatních vánočních pohádek!