dogrose

Vážné věci vtipně podané. Dneska už prakticky kultovní snímek, na nějž stojí za to se podívat.

Naprostý souhlas s komentářem lubospoti. I když od premiéry filmečku uběhlo přes třicet let, propagace fair play má i teď smysl, nebo spíš po všech těch dopingových aférách ještě větší smysl. Ale mělo by to být chytře a vtipně, tady je to bohužel krkolomně vycucané z palce. Určitě stojí za to připomenout si výtvarníka filmu, českého malíře a ilustrátora JIřího Kalouska (1925 - 1986), který mne provázel celým mým dětstvím, třeba v časopise Mateřídouška.

Žijící legenda světové animace Gene Deitch je režijně podepsán pod touto úžasnou kratochvílí, mírně dějově drastickou, leč vymakanou. Africkou pohádku podtrhuje výtvarné zpracování v batikovaném stylu, takže obrysy postav jsou světlé a přímo vybízejí "děti, nakreslete si nás". Přednes Viktora Preisse je vyloženě třešničkou na dortu (nemohu nevzpomenout jeho dabing Robina Williamse, který btw sám hlasově zazářil v animáči o Aladinovi). Doporučuju sledovat při slunečném počasí :-) Současně nerozumím tomu, proč tuhle úžasnou českou animovanou tvorbu nedává Česká televize na Déčku a musím ji hledat na minoritních kanálech a bůhví kde jinde.

Indiánské pohádky nejsou mým šálkem čaje, ale pěkné to je. A určitě dokazuje bohatou výtvarnou a tematickou šíři české animované tvorby, o níž se domnívám, že se v Česku podceňuje a není veřejnosti příliš známá (rozhodně to nejsou jen Večerníčky, medvědi od Kolína a Werichovy pohádky, to jsou jen třešničky na dortu). Klasický ploškový film (proč distributor uvádí, že loutkový?), jemuž velmi prospívá silná obrysová linka přispívající ke kompaktnosti postav při rozpohybování (okamžitě jsem si vzpomněla na Ladova Kocoura Mikeše). Hlas Radovana Lukavského je charismatický a posadí vás do křesel, že budete sedět bez hnutí a dívat se a poslouchat. Výtvarníkem je sám režisér příběhu Stanislav Remeš. Za úvahu stálo převést text do současného jazyka, archaismy mohou být místy nesrozumitelné (např. už jen pořádek slov).

Chybí více vygradovaná pointa! Jinak naprosto skvělé: nakreslil nestor české ilustrace pro děti Jindřich Kovařík, odrežíroval král Večerníčků Václav Bedřich, nezaměnitelná hudba Skoumalova a atypicky, avšak úžasně vybrán hlas Jiřího Sováka (škoda, že nebyl využíván pro dětské pořady více). A samozřejmě původní povídka Čapkova. Stojí za zhlédnutí? Rozhodně!

Výtvarně se mi to nesmírně líbí, miluju kluka z plakátu! Bohužel dějově je to jen sled jakýchsi událostí, občas je napsané datum, ale je to až příliš symbolické než aby bylo možno určit historické kontexty. To je velká škoda. Připomenout si Vernea touto cestou by mohlo být dost zábavné, ale námět Ondřeje Neffa dostal na frak.

On pan Čelakovský je pro dnešní děti hluboký středověk, navíc, co si budeme povídat, jeho obojí Ohlasy připomínají svými rýmovačkami spíše Cimrmana. Nicméně to byl česky smýšlející i píšící obrozenec, a proto stojí za to si jej připomínat. Spojit slova s výtvarnou stránkou je asi cesta, jak dětem poněkud záživněji přiblížit klasiku. Vystřihovánky Kornelie Němečkové jsou skvělé, při Liškově hudbě mne až mrazí a kultivovaný přednes Blanky Bohdanové je vlastně očekávanou součástí filmečku. K úplné spokojenosti mi chybí lépe propracované pozadí animace.

Přijde mi, že pohádka, možná spíš studiová pohádka, je prubířským kamenem pro herce. Musí vytvořit hodnověrnou postavu na malém prostoru, leckdy jen v pár větách a ještě někdy podivných. Když se tady na obrazovce objeví paní Stašová, je to skutečně paní herečka. Každá hláska, která vyjde z jejích úst, každé gesto, by't sebemenší, mimika i postoj celého těla - to je skutečné mistrovství. Slabým článkem je představitel Oriona, který se sice snaží, ale nic moc. ... Proč se na začátku dovídáme, že jantar není pryskyřice? Vždyť je. Nápis na meči je Cimrmanovou akustickou konstantou, to se tedy tvůrci mohli víc pochlapit. Opakované Orionovo chození do lesa je docela otravné, protože pořád stejné. Aspoň potěší, že mu tam radí český strakáč, jehož Orion přátelsky oslovuje "divoký králíčku". Předlouhý monolog matky, v němž radí Orionovi, jak přemoci čaroděje - to jsem nebyla schopná si zapamatovat. Navrátil má dobrý háro. Pohádku bych nezatracovala, ale chce se mi napsat: znovu a lépe, prosím!

Já mám s filosofickými či filosofujícími pohádkami problém: už jako dítě mne nebavily a odcházela jsem od obrazovky, protože jsem "těm řečem" vůbec nerozuměla. A nebaví mne ani dnes, když se blížím babičkovskému věku: "těm řečem" sice už rozumím, ale celé je to takové unylé a "uživatelsky nepřívětivé". Hudba mne vyloženě skličuje a kýčovitě rozmlžená obrazovka mne štve už od začátku. Herectví Michala Dlouhého se nedá nic vytknout, a přesto jeho zmítaný princ snící o ideálním království je jen slabým odvarem z Hamleta. Ty Jezinky potácející se rok po královské zahradě mě spíš děsí a Myrtová panna je poněkud mdlá. Tím v žádném případě nenapadám původní předlohu.

Nevím, proč brněnské studio neustále cpe do svých pohádek Pechu, jeho opilecké pitvoření vydávané za vrchol herectví - to je fakt síla! Jinak velmi slušná pohádka, která mne potěšila hlavně tím, že herci hrají a nepřehrávají. Talacková má šťávu, Pardus je vynikající (taková je ho škoda, moc na něj vzpomínám!!!), Apolenář je pěkně slizký a Divíšková je prostě čuprbába od rány. Tohle se dětem musí líbit. Celkem se dá odpustit i Martákův melír. Přiznávám, že pohádky brněnského studia mne po léta děsí, ale tahle patří k těm nejlepším, co tam za dobu existence studia natočili!