Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Krimi
  • Drama
  • Pohádka
  • Akční

Recenze (256)

plakát

Kung Fu Panda 2 (2011) 

Odvar jedničky to je, s možným náznakem dalšího pokračování v závěru... Ono taky co vymyslet jiného, než že hrdinný kung fu klaďas bojuje proti lumpákovi? Kdo ví, třeba se po Levhartovi a Pávovi dočkáme i Zlověstné koroptve, Šíleného šneka nebo Příšerné bakterie.... Ale pro mne je to srdeční záležitost, inspirace východními výtvarnými technikami je mi blízká a přírodní scenérie (hlavně ztvárnění vody) mi skutečně přináší "inner peace". Co mi hlava nebere: že (zatím?) není žádná verze v původním znění s titulky, samý dabing.

plakát

Čertova nevěsta (2011) 

Troška dělá zábavu pro lidové vrstvy, a proto nikdy nebude mít nouzi o sponzory, alespoň, že peníze cpe ve velké míře do výpravy a kostýmů, takže po vizuální stránce si oko divákovo užije. Jenže zatím nepochopil, že český pohádkový kánon nelze porušit. Do jisté míry je tento kánon definovatelný, do jisté míry si jej neseme v sobě v genech. Proto milujeme Libušku v Třech oříšcích, proto je pro nás Mrakomor ten nejskvostnější padouch. Šišlající čert s předkusem a hýbajícím se ocáskem je možná dočasně líbivý pro povrchní konzumní společnost s klesající vzdělaností, ale za sto let po něm neštěkne ani pes. A je lhostejno, zda ho hraje Blanarovičová nebo Zima. V české pohádce nikdy nemůže Svatá říkat "imrvére", nikdy nemůže Lucifer přijít z pekla za smrtelníkem, ale přesně naopak, a královna.... královna nesmí být anorektická a musí mít ňadra, neboť ona je symbolem zachování království obdobně jako pro naše předky Věstonická Venuše... Jinak to prostě nefunguje. František Němec by mohl přijít na plac v džínách a nenalíčený a bude perfektní Lucifer, už pouhou chůzí, gestem, pohledem. Protože umí. Příjemná Bára Munzarová (celá máma). Ale jinak to pro mne bylo velmi smutné pokoukání....

plakát

Na vlásku (2010) 

Pěkná, zábavná, dobře řemeslně udělaná disneyovka, u které se nenudíte. Roztomilé, svěží, člověk nelituje, že v kině strávil odpoledne. Jako "doplňkové zviřátko" tentokrát vybrán chamaleónek, který umožňuje rozehrát další haldu vtípků. Ale teď, po více jak dvou měsících, už v sobě žádné další pocity ani vzpomínky nemám - snad jen to, že všechny disneyovské postavičky jsou přes kopírák a ten kůň je celý Pegas z Herkula.

plakát

Rango (2011) 

Od filmu jsem pranic nečekala a šla na něj náhodou... o to víc jsem byla nadšená. Žádná líbivost, podbízivost, sladkost, ale animáč o hodnotách. V bance místo peněz strážený rezervoár s nejcennější komoditou - vodou. Je to dynamické, civilní, strhující - až jsem si neuvědomovala, že nejde o hraný film - vtipné, spousta nápadů, výtvarně chutné. České dialogy poměrně dobré, místy cizí slova pro děti asi neznámá, ale neubírají ději na srozumitelnosti (ačkoli myslím, že si film vychutnají spíše starší diváci). Banda mexických zpěváků v podání lelkounů sovích je boží. Westernový žánr mne nikdy nebral, ale tohle mě fakt dostalo.

plakát

Rio (2011) 

Ve 3D verzi naprosto úchvatná úvodní scéna v džungli a pak onen již zmiňovaný panoramatický oblet Ježíše na rogalech. Škoda, že takových scén nebylo ve filmu více. Poměrně zajímavé mi přišlo množství vedlejších postav (hodná zvířata, zlá zvířata, hodní lidé, zlí lidé), ale při tak jednoduchém ději zůstala nevyužita možnost prolínání vícerých dějových linií. Naopak - aby se už tak jednoduchý děj v určitém momentu vůbec posunul, musela se jedna postava ze zlé přeměnit na hodnou (bezprizorný sirotek). Žádná pořádná chytlavá píseň, vždyť se přímo nabízelo to tam pořádně roztočit. Druhou polovinu filmu už jsem jen čekala, cože nakonec bude tím impulsem, aby Blu konečně zamával křídly. Něco už tu bylo: parta zlodějských opic nápadně připomíná krále Jelimána a jeho show (pokud bychom jim nabrousili zoubky do špičky), klece s napytlačenými ptáky ve skladišti zas uvězněné hračky v Toy Story 3. Dobré české dialogy a dabing. Oceňuju padoušského kakadu a Louisovo slintání, které je ve 3D fakt síla. Můj šálek čaje tento film není, ale určitě potěší chovatele domácích mazlíků, papouškology a všechny, kteří si právě vybírají destinaci pro letošní dovolenou.

plakát

Odcházení (2011) 

Taková kratochvíle party dobrých kamarádů, kteří se po letech sešli, aby si u bazénu sehráli pár etud. Připomnělo mi to Shakespearův Sen noci svatojánské. Je to zábavné, chvilkami až menzelovsky poetické, barevné, spousta narážek (až je ani nestihneme vnímat), citlivá kamera. Místy noc oživlých mrtvol :-) - Chramostová, Lábus, Landovský, Labuda, Bartoška... a všudepřítomná Holubová - nicméně chápu, že Havel měl potřebu točit s tím, komu důvěřuje. Ale ani v absurdním dramatu by divák neměl zůstat na pochybách, v čemže je jádro pudla. Přemýšlím o tom, jak by byl film hodnocen, kdyby jej napsal a zrežíroval někdo úplně nový, neznámý, mladý.... Ale koneckonců ani Karla Čapka doboví čtenáři příliš nepřijali a ocenily jej až další generace. Třeba až za několik desítek let budeme schopni Havla objektivně zhodnotit a budeme se k němu s úctou vracet. Nebo taky ne. Co mne však opravdu, ale opravdu rozčilovalo, bylo šišlání pana Abrháma - to nikdo neslyšel, jak jeho sykavky působí rušivě a zbytečně zesměšňují tak dobrého herce?