Naovy

Jeden z nesmazatelných okamžiků mého života - hory, večer, rodiče odchází do občerstvovacího zařízení a nechávají partu dětí dívat se na televizi. A co že to tenkrát dávali?...I když jsem tenkrát nemohl tento film vnímat v plném rozsahu, již tehdy se zapsal do mé paměti a nikdy jsem na něj nezapomněl. Vracel jsem se k němu trochu s obavami, přeci jen si nechcete zkazit hezkou vzpomínku na dětství tím, že jí přepíšete zklamáním. To se naštěstí nestalo. Děj je sice jednoduchý, ale perfektně natočený a zahraný. Jestli se vám film dostane pod kůži, asi záleží i na vašem pohledu na svět. Dobře si uvědomuji, že ten můj by někdo mohl označit za mírně naivní. A tak je na tomto mírně naivním filmu něco, co mě pokaždé uchvátí. "Tady ti bude dobře, Leone." Shape of my heart je jedna z mých nejoblíbenějších písniček a myslím, že dojem z filmu perfektně umocňuje.

Když byl Frodo ještě mladý, nevěděl si s ničím rady, chlastal pivo, jedl ovar, byl duševní polotovar. Život byla jenom sranda a pak jednou přišel Gandalf. Vzal si Froda pěkně strnou, "Frodo, nemáš na vybranou, jestli nechceš ztratit hlavu, musíš se mnou na výpravu."....Sauronova říše puká. "Hlavu mám, však jaká muka," naštvaně si postěžoval. "O prstech ses nezmiňoval!" - Omlouvám se za prapodivný úvod, přišlo to samo:)) Každopádně této trilogii jsem za mnohé vděčný. Pán Prstenů byla oblíbená kniha mého dětství, která mě přivedla k mému oblíbenému žánru...fantasy. A díky těmto filmům přišla možnost naučit se rozlišovat filmy od svých knižních předloh. Byl jsem takový ten nadšenec, co ví o Středozemi úplně všechno a zná všechny detaily knihy. Pak přijde film a vy tam vidíte všechny ty rozdíly a "chyby" a místo, aby jste se kochali po filmu tím skvělým zážitkem, vyjmenováváte všechno, co bylo "špatně". Ale jak jsem postupoval filmovým příběhem, dostavilo se naštěstí ono porozumění, že kniha je něco jiného než film a že bych si měl užívat oboje svým zcela jiným způsobem. Od té doby jsem viděl spousta dalších adaptací, ale od tohoto filmu už jsem nebyl nikdy tak kritický. Pán Prstenů je nádherné dílo a když vezmete filmaři možnost být kreativní, dostanete místo šťavnaté pečeně jen suchý chleba. Co na tom, že je ta pečeně vepřová a ne hovězí, stejně je to bašta! A pokud bych měl mluvit i o rozšířené verzi, tak naprosto geniálně okořeněná.

Viděl jsem to kdysi úplně náhodou a asi už nikdy nezapomenu, jak Steve Buscemi zadupává v úvodní scéně cigaretu o podlahu baru a co následuje potom. Moje hodnocení bude nejspíš dost subjektivní, ale na tento film nedám dopustit a tenkrát jsem ho uměl celý nazpaměť. Hlášky jsou tu opravdu břitké a film je jimi prošpikovaný, akční scény jsou svižné a nad jejich absurditou se člověk i zasměje. Hudba se k filmu taky skvěle hodí. Přestože z Banderase charisma přímo odkapávalo a Salma Hayek byla neuvěřitelně sexy, tak Steve Buscemi a obsluha baru byly moje nejoblíbenější postavy, proto možná po jejich smrti atraktivita filmu trošičku klesla a druhá polovina se i stylem od první dost lišila. Naštěstí to do konce filmu nestačilo dojít až tak daleko, že bych byl zklamaný a šílený akční závěr jsem si užil. P.S.: Pokud se díváte na film s dabingem, věřte, že je jich hned několik a tomu prvnímu nesahají ty ostatní ani po kotníky.

Westerny mám rád jako takové a tento se navrch řadí mezi mé nejoblíbenější. Kdyby jste se mě ptali čím to, čím se například liší od Tenkrát na západě, v kterém se dá dozajista najít větší umělecká hodnota, řekl bych vám jedno - je lidský. Hlavní hrdinové jsou jenom lidé, jsou odlišní a uvěřitelní, se svými přednostmi a chybami a místo házení drsných výrazů se občas rádi zasmějí. S touhle partou pistolníků se budete cítit příjemně a budete mít pocit, jako kdyby jste mohli být mezi nimi a užívali by jste si to. Viděl jsem i Sedm samurajů a musím přiznat, že tato westernová verze mi přirostla k srdci víc. Nezapomeňme na magnificentní hudbu a již nic nebrání nasednout na koně a vyrazit vstříc dobrodružstvím. Navíc Vinovu hlášku o nahém muži skákajícím do kaktusů "Prostě mu to přišlo jako dobrý nápad" zhusta používám:)

Prostě nádhera, nemůžu jinak. Pohladilo to mou idealistickou duši. Film nádherně zobrazuje relativitu našich životních hodnot a je poetickým opusem na lidskost, lásku a přátelství. I přes neveselý konec jsem se po jeho shlédnutí cítil nádherně a tak nějak povzneseně. Překrásná hudba mé průzračné dojmy jen umocňovala. Snad ve mně ty dojmy zůstanou co nejdéle...