bianca19

Velmi příjemný film zachycující úsměvně manželství dvou umělců. Dobře zahrála ve filmu Doria Tillier, která dává filmu francouzský šarm. Dobře ji sekunduje trochu sebestředný Nicolas Bedos. Epilog vysvětluje mnohé. Oba hlavní protagonisté jsou ve skutečném životě manželé, Doria napsala scenář a Nicolas film zrežíroval.

Další z klenotů francouzské kinematografie, který chytne za srdce. Celý film stojí na přátelství a vztahu dvou naprosto odlišných lidí z jiné sociální třídy. Díky novému ošetřovateli Drissovi má opět ochrnuty Phillippe radost ze života, nový náboj a smysl. Dokonce se i zamiluje a šťastný a dojemný happy end celý film jen umocní. Snímek je o těžkém osudu ochrnutého člověka a je pojatý přitom vtipně, že celkový dojem z filmu je velmi pozitivní. Toto je nejlepší film letošního roku.

Dobrá letní komedie pro zasmání s několika perfektními hláškami. Už samotný trailer mě pobavil a přilákal do kina. Pokud člověk od tohoto filmu neočekává nic oduševnělého, ale jen pobavení, tak odchází z kina spokojený. Jiří Langmajer byla dobrá volba, do role se vžil a určitě si ji i skvěle užil stejně jako pro mě méně známá herečka Viktorie Čermáková. Film je plný slunce, moře, erotiky a taková komedie k létu patří, ale nutno přiznat, že ačkoli je Jan Hřebejk můj nejoblíbenější český režisér, tak s podobným námětem se umí Vejdělek o něco lépe poprat – viz Ženy v pokušení či Muži v naději.

Jedinečný film, který co se týče grafiky a animace nemá do této doby obdoby. Bohužel úžasné výtvarné umění filmařů bylo na úkor samotného příběhu, který mohl být mnohem lépe zpracovaný. Děj filmu byl místy špatně srozumitelný a útržkovitý. Námět filmu byl zajímavý, ovšem zpracování pokulhávalo za skvěle vytvořenou ponurou atmosférou doby a místa provázenou vydařenou hudbou. Zejména vyzdvihuji krásné skladby Půlnoční v podání Václava Neckáře a Stínohry Marie Rottrové. Karel Roden opět září v dramatické roli podobného žánru jako Hlídač č.47, Habermannův mlýn či Lidice. V těchto náročných psychologických rolích se velký herec opravdu nezapře.

Nádherný kouzelný film, z kterého přímo dýchá atmosféra dnešní i staré Paříže. Již prvních pár minut diváka přitáhnou překrásné záběry města. Film je originální, nevšední, nový a přitom vtipný. Příběh je přitom tak jednoduchý. Hlavní hrdina Gil v podání skvělého Owena Wilsona prakticky nevnímá současnost a až poté, co se dostane do minulosti se mu otevřou na mnohé otázky oči. Gil je romantický snílek, který je Paříží naprosto unesený. Setkává se s Fitzgeradem, Hemingwayem, Picassem a dalšími umělci, kterými je naprosto fascinován. Krásná múza Adriana v podání Marion Cotillard Gila okouzlí natolik, že Gil začne zvažovat, že ve staré Paříži zůstane nadobro. Nutno podtrhnout herecké podání Wilsona, který se natolik vžil do Woody Allena, že jsem měla pocit, že ho hraje lépe, než by ho Woody Allen zahrál sám. Skvělé výkony rovněž arogantní Inez (Rachel McAdams) a již zmiňované krásné Marion Cotillard.

Dějově dobrý film, gradující v každém okamžiku pokažený přílišnou brutalitou provázející celý film. Film byl temnější než hlavní hrdina sám, každá scéna končila lámáním kostí. Postrádala jsem emotivnost a trošku oduševnělý náboj. Mělo to spád, děj byl strhující plný efektů, zápletka slušná. Kladně hodnotím skvělou hudbu od Hanse Zimmera.

Mnohými kritiky odsuzovaný film mě nečekaně oslovil takovou silou, jakou jsem u autobiografického filmu nečekala. Nekonvenční pojetí celého děje je právě příčinou mnoha negativních ohlasů. Podle mě je však právě toto netradiční pojetí plusem a odlišuje film od ostatních životopisných kousků. Kombinace Margeret Tchatcherová vs Meryl Streep je naprosto mimořádná, maskéři odvedli skvělou práci, podoba byla neskutečná a role první anglické premiérky zahraná natolik bravurně, že Oskara nemohl v roce 2012 získat nikdo jiný. Děj je plný vzpomínek, proslovů a myšlenek, prolínání současnosti s minulostí. Margaret Tchatcher vzpomíná nejen na politické začátky a největší slávu po vyhrané válce o Falklandy, ale také první setkání s manželem, až po společné soužití ovlivněné jejím nekompromisním politickým postojem. Film dějově graduje zejména před závažným rozhodnutím o válce, kdy stojí sama proti všem, ale také při atentátu v hotelu, kdy si uvědomí, jak svého manžela potřebuje až po dojemné rozloučení s manželem na konci filmu.

Pokud nehodnotím z hlediska předchozích dílů - tak pro mě to byla krásná napínavá pohádka plná dobrodružství a naplněná humorem. Animace a 3D efekt byl určitě na vysoké úrovni zejm. oceán a vykreslení zimy. Většina příběhu se odehrává na moři, což je originální. Samotný příběh rozpoutá mlsná veverka Scratt, která stále "ujíždí" na žaludy a zaviní, že mamutí rodina je nešťastnou náhodou rozdělena. Cesta zpět k rodině je dobrodružstvím plným nečekaných zvratů a překvapení. Doprovází je popletená Sidova babička, která bezpečně rozesmívá všechny děti v kině.

Je to naprosto šílená, politicky nepřijatelná ale extrémně vtipná komedie, chytrá satira, dalo by se říct místy až geniální. Larry Charles naservíroval do filmu skoro až neúnosnou dávku důmyslného až absurního vtipu. Cohen byla trefa do černého, boduje na plné čáře - naprosto šílený zjev nekompromisního diktátora podaný excelentně. Střílí vtipné urážky na všechny strany stále více, nelze snad všechny ani pojmout, ani se nadechnout a je tu další. Sacha Baron Cohen je pro mě nebojacný a provokativní satirik, který rozesměje celé kino do záchvatů.

Výborná komedie plná nostalgických vzpomínek na školní léta. Většina už má svou rodinu, děti, práci, starosti, ale až tak moc se za tu dobu, co se viděli naposledy, nezměili. Pořád stejné trapasy. Stifler naprosto stejný blázen, a jeho máma opět perlí. Ve filmu se setkali všichni původní herci, což film patřičně zhodnotilo.