honeysuckle

honeysuckle

okres Praha
Long Live Fairytales!

2 body

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3
    • 6.1.2020  15:21

    Pokud jste jako já vyrůstali v 90. letech na fantasy pohádkách italského režiséra Lamberta Bavy (Princezna Fantaghiro, Dračí prsten...), tak vám bude styl pohádky Tisíc a jedna noc povědomý, včetně dvoudílného formátu. Bohužel pro aspirujícího režiséra Marca Pontecorva a jeho spolupracovníky, vstoupili jsme do 21. století a s boomem fantasy filmů, který nastal po úspěchu sérií HP a LotR, jsou naše očekávání pochopitelně vyšší. Asi nemám zásadní problém s tím, že se tvůrci výrazně odchýlili od zdrojového materiálu a postavy Aladina a jeho princezny sloučili s postavami krále a Šahrazád. Odpustím i do očí bijící vykrádačku některých scén z Disneyho Aladina (1992), včetně použití stejných jmen postav (zloduch jménem Jafar, Jasmína...) či přítomnosti mluvícího papouška. Pokrčením rameny přecházím i vizuální mišmaš – beru to tak, že je to pohádka, nikoliv historická rekonstrukce, a popravdě se mi kostýmy docela líbily. Kde ovšem nedokážu slevit je scénář, a ten se v tomto případě moc nevyvedl. Děj je rozvleklý – na obrazovce se většinou nic neděje, naopak klíčové finále je zdrcnuto do patnácti minut. Absolutně zde postrádám onu tapisérii drobných dobrodružství, kterou bych od filmu nesoucího název Tisíc a jedna noc očekávala. Tu a tam se objeví nějaký známý motiv (banda loupežníků, džin), ale většinou se tam jen bezobsažně žvaní a minuty plynou. Zejména Aladin je pak pouze pasivním účastníkem, kterého kupředu posouvají vnější okolnosti, a vlastní iniciativy se dopouští minimálně. Princezna je na tom o něco lépe, jejím nejslabším momentem je chvíle, kdy Aladina chladně odmítne, neboť jí lhal o svém původu. Její jednání totiž není ani uspokojivě obhájeno (např. obavami, že si s ní Aladin jen pohrává), ani se za něj neomluví. Na druhou stranu, z ústřední dvojice je to právě princezna Šahrazád, ztvárněná půvabnou Vanessou Hessler, komu fandím a komu věřím projevené emoce. Tím se dostávám asi k nejslabšímu článku celé produkce, kterým je Marco Bocci coby Aladin. Ten ve svých pětatřiceti letech působí v roli slavného snílka poněkud přestárle, což je ještě umocněno kontrastem mezi ním a o jedenáct let mladší Vanessou. Marco bohužel postrádá i charisma a při natáčení mu asi měli ukazovat papírky s emoticony, protože se vytrvale držel výrazu „bezduchá tupost“. Je to škoda, kdyby obsadili nějakého mladého sympaťáka, mohli tu romantickou linku prodat daleko lépe. Takhle působí chemie mezi ústřední dvojicí poněkud jednostranně. Co osobně hodnotím velice pozitivně je přepracování rámcového příběhu Šahrazádina vyprávění. Tady Šahrazád k vládci přichází dobrovolně, ač ví, že jí hrozí smrt, a depresivnímu muži začne vyprávět společně prožité útrapy, aby mu navrátila paměť a zlomilo kouzlo, které ho svazuje. To považuji za dobrou inovaci a zároveň chytré oproštění se od problematického motivu poprav minulých králových manželek. Jako adaptace světoznámé pohádkové sbírky tento film neobstojí a vzhledem k sexuálnímu náboji nekterých scén asi nebude úplně nejvhodnější pro děti. Ale pokud se chcete vrátit v čase a připomenout si kýčovitou atmosféru italských fantasy pohádek, právě jste našli svůj catnip.

    • 26.12.2019  23:57

    Roztříštěné. Tvůrci si dosyta vyhráli se samotným zobrazením měsíčků, tentokrát je ztvárňuje šest žen a šest mužů, každý z nich je jiného věku, vzhledu i oděvu; nechybí mezi nimi černoch a Asiatka. Jo a všichni žijí společně v jednom domečku. My jsme v Čechách zvyklí měsíčky vnímat jako skupinu, jako celek, ne náhodou mívají v našich adaptacích totožné hábity. Německá inovace se mi v tomto konkrétním případě jeví jako samoúčelná: k čemu snaha o individuální charakteristiku, když se jich děje aktivně účastní jen pět? No přece, aby bylo, na co se dívat a čím tu hodinku vyplnit. I když, vzhledem k nízké inteligenci většiny zúčastněných postav, dokázali tvůrci jednoduchou zápletku natáhnout, jak to šlo. Protože kdyby někoho napadlo odstranit z blízkosti nemocné královny slizouna v černém hábitu, na kterého pes vrčí, po pěti minutách by nebylo, co řešit. Asi je vám jasné, že si tvůrci klasickou pohádku poněkud upravili, ale to by mi ani tak nevadilo. Spíš je mi líto, že se děj příliš odklonil od sympatické mladé dvojice (Nina Kaiser a Jascha Rust), která byla pověřena nalezením léku pro nemocnou královnu a měla tak být srdcem celého příběhu. Možná své hodnocení ještě přehodnotím, až pohádku uvidím s titulky či dabingem (moje němčina má mírně řečeno rezervy) a lépe si tak vychutnám dialogy, v tuto chvíli dávám solidní tři hvězdičky.

    • 26.12.2019  21:59

    Špatně se mi hledají slova, tandemu autorů Korunního prince jsem věřila a nečekala jsem, že by jejich nová pohádka mohla dopadnout jako základní logiku postrádající rychlokvaška, kterou sesmolili za jeden večer u piva... Začnu s postavami. Matouš Ruml je sympaťák, ale v první řadě nebylo jasné, proč na toho draka vlastně šel (jen z lásky k princezně? potřeboval výzvu? nedokázal přihlížet utrpení nevinných?), přidaná motivace by lépe pomohla ilustrovat jeho charakter. Škoda také, že alfou a omegou jeho zájmu o princeznu bylo získání její ruky: zeptat se, zdali je dotyčné nevěstě ta slíbená svatba milá, by snad mělo být samozřejmostí i pro „křupana“. Nebylo mi ani jasné, proč Eben nevzal Honzovu výchovu do rukou hned, příprava budoucího krále by snad měla být samozřejmostí. Obsadit Evu Josefíkovou do role mdlé, těžce trofejové princezny, je plýtvání jejím talentem. Z princeznina chování během pohádky vyplývá jediné: že se ochotně provdá za kohokoliv, kdo ovládá etiketu a bude ji věčně zachraňovat. Padouch je něco mezi lordem Farquaadem a princem Krasoněm ze Shreka a jeho narcisismus přestane bavit zhruba po třech egonsekundách. Oni toho vlastně tvůrci ze Shreka obšlehli víc, včetně scény, v níž si hrdinové „vypůjčí“ oděv barona a jeho syna. I Ebenova až chorobná posedlost slušným chováním se omrzí velice rychle. Děj nedrží moc pohromadě: počínaje naivním rozhodnutím celé královské rodiny jet bez doprovodu do cizí, neznámé země, přes neúnosně dlouhou převýchovu hlavního hrdiny, na které Honza s Valeriánem postavili svůj geniální plán. Počkat, jaký plán? Kromě naučení Honzy etiketě to přece dál vymyšlené neměli! No a tvůrci na tom byli stejně: místo řešení, které se jasně nabízelo (využít k porážce zloducha nespokojené obyvatelstvo Egonovy říše), jsme se dočkali prapodivného dvojitého závěru, kdy nás po otravném souboji v kostele čekala ještě otravnější honička v kočáře. Tohle jsme si na Štědrý den nezasloužili.

    • 26.12.2019  20:48
    Čarovný kamínek (TV film) (2019)
    ****

    O něco slabší než loňský slepý kovář Martin, ale já ty čtyři hvězdičky ráda dám, už vzhledem k určité podhodnocenosti této pohádky (je 26. 12. a film má jen nějakých 46%). Čistě odvedená práce, mile mě překvapila absence ječení (a to i u obvykle stereotypně pojatých postav selky a její vdevekchtivé dcery! a čarodějný pár je zobrazen jako milující, oddaná dvojice, navzdory občasným ostrým výměnám názorů!). Na to, že se po většinu stopáže nic moc nedělo, se na to zkrátka koukalo hezky. Škoda toho minimálního využití ústředního čarovného kamínku a poměrně velké pasivity jak vládců lesa (Javorková a Bahúl), tak bohužel i odvážného mlynáře (opravdu mu musel záchranu milované dívky poradit lesní trpaslíček?) a němé slečny Julie (její sepjetí s lesem bylo využité minimálně!). Nevyužitý bohužel zůstal i Pavel Kříž, jehož po dlouhé době ráda vidím v pohádce v kladné úloze. Chtělo to, aby se kladné postavy výrazněji chopily iniciativy. Závěrečná krize pak klidně mohla být dramatičtější – ale její řešení mělo zůstat v rukou ústředních kladných postav, nikoliv do té doby nepřítomného aktéra (zloduchova otce). Šťastný konec by pak působil zaslouženěji. Pozitivně hodnotím chemii ústředního páru (ač by si zasloužili více prostoru), nádherné lokace i nápadité kostýmy (Martin Kotúček). Dobrá práce!

    • 26.12.2019  19:44
    Čertí brko (2018)
    **

    Ano, čerti se zde nepitvoří, ale bouchat šampaňské by bylo předčasné. Nápad, že čerti jsou „v civilu“ na pohled neroznatelní od lidí a rohy, ocasy a kopyta si nasazují jen při výkonu povolání, není vůbec špatný (třebaže to vyvolává otázku: mají andělé v tomto světě také sundavací křídla a svatozáře?), ale čekala bych, že bude zdůrazněno, že jejich skutečná moc vychází z nich samotných a čertovské atributy nosí jen, aby splnili očekávání smrtelníků. Místo toho se bez svých kouzelných propriet nedokážou hnout z fleku, a to doslova. Pozemskému zloduchovi vlezou sami až do vězení, kde následně jen odevzdaně čekají na popravu a filozofují o smrti. Tato absence šedých buněk se možná dá tolerovat v případě osazenstva čertovské pobočky (koneckonců, řadoví čerti v české pohádce nemusí být žádní myslitelé, viz např. Omnimor s Karborundem), ale nikoliv pak u vládce pekel, nadto ztvárněného Ondřejem Vetchým. Přitom se z této situace dalo snadno scénáristicky vybruslit sdělením, že jen schválně čekali, kam až jejich věznitelé zajdou, aby si tak pojistili jejich hříšné duše. Nebo třeba aby tak dali příležitost hlavnímu hrdinovi, aby sám iniciativně nalezl řešení a napravil, co zpackal. Ale to ne, to už by bylo na pány scénáristy moc komplikované. Co říct víc? Byla to nuda, expozice byla příliš dlouhá, motiv s vynálezy stokrát ohraný, politické narážky moc okaté. Písničky fajn, ale nevhodně umístěné. Krásná Judit Bárdos je po většinu filmu bolestně pasivní; Honzík Cina je tu opět trochu za naivku, doufám, že jednou v pohádce dostane rafinovanější úlohu. Celkově se mi líbila vizuální stránka, pár herců (Vetchý, Cina, Bárdos, Plodková), některé dílčí nápady a písničky. V tuto chvíli slabší dvě hvězdy, možná se na to jednou v daleké budoucnosti mrknu ještě jednou.

    • 25.12.2019  18:24
    Die drei Königskinder (TV film) (2019)
    *****

    Po chvilce váhání dávám plný počet hvězdiček. Ve srovnání se včerejší českou štědrovečerní Princeznou (s půlkou království), je to jak nebe a dudy. Stručné, přímočaré, srozumitelné: přitom je zde jasně vystavěná zápletka, sympatické postavy, špetka humoru (sklerotický „Vogel der Wahrheit“ pobavil), zlo je kategoricky potrestáno a když se biologická i adoptivní rodina tří královských dětí nakonec sejdou u společného oběda, jedno oko nezůstane suché. Za hodinku stopáže mají hotovo, ani se nestihnete začít nudit. Jo, a byli tam moc hezcí psi (živí i vyřezávaní)! Viděno dnes, 25. 12., v televizní premiéře na Das Erste.

    • 10.12.2019  11:06
    Tři pírka (TV film) (2014)
    ****

    Je zajímavé, že se zde podařilo zobrazit naivního, přírodymilovného hrdinu, jemuž se daří působit sympaticky a přiřknutý trůn mu na konci přejeme, ač mu s úkoly pomáhala kouzelná ropucha. Když jsem pohádku viděla poprvé, zarazil mě ovšem oděv tajemné uhlířky, která po lese pobíhá zásadně v plesových šatech, přes které má neprakticky rozevlátý, zato maskovací, plášť. S odstupem času tuto volbu kvituji pozitivně: i pracující člověk se přece může slušně oblíct, a pokud ji živil les, mohla utrácet za módu, proč ne. V rámci série Sechs auf einen Streich se jedná o průměrnou, přímočarou adaptaci s pěknou výpravou a adekvátními herci. Oproti předloze bratří Grimmů tvůrci jen vynechali závěrečnou zkoušku nevěst, které v původní pohádce ještě musely proskakovat obručí :). Za mě tři a půl hvězdičky: v tuto chvíli se přikláním ke čtyřem – ta mluvící ropucha a Kyra Sophia Kahre v roli uhlířky Barbary si to zaslouží.

    • 9.12.2019  16:49
    Slíbená princezna (TV film) (2016)
    *****

    S českým divákem pohádek je potíž: když se adaptace drží předlohy, dozvíte se z komentářů, že „to není nic nového pod slunce“, když se tvůrci pokusí o vnesení moderních prvků, český divák hromuje „tyhle novoty mi do pohádky netahejte!“ Nabývám dojmu, že Slíbená princezna to schytala za všechny moderní pohádky minimálně od revoluce, tak jednoznačné odsouzení si nezasloužila, třebaže své rezervy má. Možným kamenem úrazu je žánrové zařazení: Slíbená princezna není ani tak pohádkou, jako spíše fantazijním dobrodružstvím, které svým rozvracením kánonu připomíná spíše Princeznu nevěstu či Hvězdný prach než české pohádkové klasiky. Narozdíl od svých zámořských soukmenovců bohužel není tak dokonale vyladěná a téměř každá její přednost skýtá nějaké to „ale“. Tvůrci si na sebe v první řadě ušili bič v podobě příliš vysokého počtu postav a motivů, filmu by prospěla větší semknutost a osekání některých dějových odboček. Skvěle funguje chemie mezi zádumčivým dobrákem Jiříkem a sympaticky aktivní princeznou Čirou radostí, jejich vztah by ovšem uvítal nějaký ten dialog navíc. Potěšilo mě, že hrdince v nesnázích přispěchaly na pomoc vlastní sestry, třebaže jejich scéna s piráty byla neúnosně dlouhá a věčná škoda toho sexuálního podtextu (který zřejmě u jedné z princezen nezůstal jenom u podtextu). Mnohé slovní hříčky byly k pokukání, jinde by si scénář zasloužil výrazně jazykově pročistit a herci místy šumlovali. Z hereckých představitelů vyniká Marta Dancingerová coby titulní princezna, které zdatně sekunduje Honzík Cina, nejslabším článkem byl kníže Honorád Ondreje Koval'a. K čemu nemám výhrady je steampunková vizuální stránka, ta je neskutečně vymazlená do nejmenších detailů a skvěle ladila jak s neutěšeným královstvím zlého knížete, tak s uvolněnou ostrovní říší princezny. A zlo bylo potrestáno bez možnosti nápravy, tak se mi to líbí!

    • 9.12.2019  12:31

    Někteří tvůrci filmových pohádek se zřejmě domnívají, že vnitřní logika, návaznost scén a jasná motivace jednání postav jsou v tomto žánru volitelné atributy. Pánové Rapoš a Šiška jsou toho názorným příkladem. Pro představu pro ty z vás, kteří si tento divácký zážitek odpustili: Drak se chtěl lidem pomstít za (údajné) pošlapání své přistávací Pomněnkové louky. Místo toho, aby jim na hraniční louku zakázal přístup (což se jasně nabízelo), zapověděl sňatky mezi Čechy a Slováky. Proč? Princ s princeznou vědí, kolik lidí je zakleto kvůli drakově kletbě, ale je jim to šumák – klidně mu jdou nadšeně uklízet jeskyni. Cože? Přitom přirozená by byla počáteční nedůvěra/nevraživost mezi nimi a drakem postupně přerůstající v přátelství. Zlý skřet dobrovolně slouží drakovi (ač to nevypadá na nejvýdělečnější flek) – ale proč chtěl zničit dračí vejce, za které byl jeho chlebodárce zodpovědný? Malý dráček se od malička učí česky i slovensky – tak proč v dospělosti jedna jeho hlava mluví pouze česky a druhá pouze slovensky? Proč mladí hrdinové potřebují kouzelné propriety (dračí zub a štětiny) na odstrašení nežádoucích nápadníků/nápadnic, tohle by si snad měli umět vyřešit bez kouzel! Proč začne mladá dvojice řešit zlomení kletby až v poslední třetině pohádky, a ne hned, jak se s drakem skamarádí? Co je to s těmi podivnými skoky v čase (Kolik let trvala kletba? Kolik let trval děj – těch slavností rovnodennosti tam proběhlo nějak moc!). Takhle jsem se během pohádky ptala snad tisíckrát, přičemž tím největším otazníkem pro mě zůstává, PROČ tahle pohádka vůbec vznikla? Její útroby totiž nejsou v pořádku ani s přimhouřenýma očima, jazyková úroveň dialogů je otřesná (tenhle scénář neviděl korektora ani na obrázku) a když tvůrci nevěděli, kam dál, vypomohli si písničkou, lidovou veselicí, čůrajícím chlapečkem nebo klokanem. Přátelé, věřte mi, že špatná slovenština Karla Gotta mi vadila ze všeho nejméně. Nerada dávám pohádce „odpad“, ale dvě milé královny, talentovaná mladá dvojice a nostalgická vzpomínka na Karla Gotta tohle dílo nezachrání.

    • 1.1.2019  23:48
    Nejlepší přítel (TV film) (2017)
    *

    Ani po druhém shlédnutí o Vánocích 2018 nenacházím na Nejlepším příteli nic, za co bych hodnocení zvýšila, a nad scénáristkou Lucií Konášovou definitivně lámu hůl. Něco tak ukecaného, nudného a přitom prázdného se totiž jen tak někomu napsat nepovede. Jádro příběhu sice tvoří variace na staré dobré Hauffovo Chladné srdce, ale přátelství mezi mladíkem a čertem, které mělo být ústředním motivem celého filmu a ozvláštněním známého námětu, nefunguje ani s přimhouřenýma očima. A to ze dvou zásadních důvodů: 1) Matěj musí za trest Ondrovi sloužit a místo toho, aby se mu hned na začátku přiznal, to do poslední chvíle - poněkud nelogicky - tají, jejich vztah tak nikdy není vztahem dvou rovnocenných jedinců, ale pána a jeho sluhy; 2) jejich takzvané přátelství nemá žádné opodstatnění: nikdy je spolu nevidíme, jak si povídají, vtipkují, pomáhají si bez kouzel nebo spolu jen tak tráví čas. Ondra navíc nemá žádnou distinktivní vlastnost, ostatní postavy o něm říkají, že je dobrý, ale my to nikdy nevidíme - Ondra nevykazuje vnitřní sílu, odvahu ani laskavost pohádkového hrdiny, víme jen, že je chudý dřevorubec. I o Ondrově lásce ke komtese Rézince se spíše jen mluví: např. o jejich prvním polibku se dovídáme až zpětně z Ondrova vyprávění. Mimochodem, asi nikoho nepřekvapí, že paní scénáristka opět zapomněla, že ženské postavy v pohádkách mohou být něčím víc, než jen motivací pro své mužské protějšky. Rézinka je hezká, podle všeho má Ondru ráda, ale asi si holt bude muset vzít toho pana barona, když si to strýček přeje (aktivita: nula). A kuchařka Marjánka je sice do všeho hrrr - a svou posedlostí vdávadlem je matnou ozvěnou Káči z Hrátek s čertem - ale ani ona se nehrne do zachraňování Matěje z pekla... Sokolova postava tam vůbec nemusela být (Ondru na cestě do pekla už popostrkoval Langmajer), Lábus i Liška nasadili své standardní polohy. František Němec je hotový ďábel. Kostýmy, zvláště Rézinčiny šaty, se mi moc líbily. Snad to Janákovi vyjde zase někdy příště, režiséra Korunního prince bych nerada viděla pohádky pověsit na hřebík. Ale příště prosím bez Konášové!

    • 1.1.2019  22:19

    Škoda té první půlhodiny, z níž většina měla zůstat na podlaze střižny. Ze začátku jsem se také nedokázala ztotožnit s trápením malého kluka neopětovaně zamilovaným do kamarádovy sestry: ona na něj byla jako vosa, takže si jen těžko získávala mé sympatie, na druhou stranu bylo těžké fandit hrdinovi, který i po opětovném „ne“ pronásleduje spolužačku vyznáními a dopisy. S přibývajícími minutami naštěstí kvalita Přání strmě stoupala, Albert a Johana si mě získali zážitkovým rande v lunaparku a konec byl velice půvabný. Oceňuji celkové laskavé vyznění, absenci vulgarity a zla. Líbil se mi nádherný vizuál, ověnčený mnoha drobnými vtipnými detaily (jako snaha o omeletu v domácnosti dvou iluzionistů, když z vajíček vypadávají živá kuřátka) a barevné pletené svetry. Chválím i výkony dětských představitelů, zvláště Filip Antonio a Lukáš Březina byli velice přesvědčiví. Za mě příjemné překvapení, u kterého nemám problém se přiklonit k vyššímu hodnocení a dát 4*.

    • 29.12.2018  20:04

    Bratia Slováci se vytáhli a letos o Vánocích opravdu zabodovali. Kovář Martin i princezna Michaela jsou oba aktivní postavy, což oceňuji. Příběh je přehledný a i přes vyšší počet postav (dva králové, čaroděj, baba Jaga, trpaslík...) se režisér moudře rozhodl soustředit na hlavní dějovou linku a neodbíhal od ní. Výrazně mi chyběl snad jen delší moment sblížení mezi Martinem a princeznou - když už ne na začátku, tak alespoň na konci. Vyzdvihuji chytrý slovní humor, ten se v pohádce povede málokdy, a s tím související dobrý český překlad, a to i zrádných veršovaných pasáží (čímž neříkám, že schvaluji dabingy ze slovenštiny!). Těším se, až se budu moci za týden podívat na reprízu slovenského originálu!

    • 26.12.2018  13:12
    Řachanda (2016)
    *

    To, že jsou horší pohádky, než je Řachanda, zní bohužel v kontextu současné pohádkové tvorby jako kompliment. Není tomu tak. Netrpěla jsem během jejího sledování tolik, jako u včerejšího Žita, ale to jen proto, že jsem byla morbidně fascinována schopností tvůrců natočit pohádku bez jakéhokoliv děje. Jsou nám představeni dva hrdinové, z nichž jeden postrádá charizma a druhý mozek. Jako protagonisté nefungují, neboť jim chybí motivace dělat...cokoliv (získat zkušenosti ve světě/zabít draka/zachránit princeznu...). Jen se tak poflakují, občas něco ukradnou (peníze, oděv, princeznu...), Polívka hysterčí a Bílek se pokouší moralizovat. Z ústřední trojice se charakterově během pohádky posune jedině princezna Markétka, která ale bohužel není dostatečně sympatická na to, aby jí člověk fandil. Většina dějotvorných motivů byla vypůjčena ze starších pohádek: ztracený princ viz Uloupený princ (1971) nebo Sedmipírek (1985), bylinka, po které člověk zblbne a zbavuje se majetku viz Čert ví proč (2003), král tajně zachraňující služebníky, které jeho rozmarná dcera dává popravit viz. Jak chutná láska (2002) etc. Bohužel je ale tvůrci nedokázali poskládat tak, aby tvořily dobře rozvrženou náplň pohádky (to, že má jedno království ztraceného prince se dovídáme až ke konci, kdy si scénárista vzpomněl, že je to vlastně relevantní). Hlavně, že tu hostují zahraniční pohádkové postavy... Jediné, co mě na Řachandě vysloveně potěšilo, byla přítomnost Martiny Gasparovičové Bezouškové – princezny ze Statečného kováře – v roli královny, jež je i po třiceti letech stále nesmírně půvabná (bohužel je ale v Řachandě předabovaná).

    • 25.12.2018  17:05
    Kouzelník Žito (TV film) (2018)
    odpad!

    Tady už nedává smysl vůbec nic. Hlavní hrdina ztvárněný extrémně nesympatickým Šafaříkem má poctivé práce plnou pusu, ale vidíme ho jen lhát, intrikovat a simulovat. S přibývajícími minutami mu navíc klesá IQ a tajemství kouzelného kamene nahlas vyžvaní, když si myslí, že je sám v pokoji (přitom VÍ, že má jeho nepřítel špehy). Princeznu Adélku zase trápí zločiny rádce Neklana, ale není schopná vzít svého otce za ruku a ukázat mu, jak zle se lidem v království žije. Král se přitom zdá být jasné mysli: na čem tedy byla založena jeho důvěra v Neklana na úkor vlastní dcery? Proč ta scéna s dvořany v negližé, když je mohl Žito kouzlem prostě všechny přinutit říkat pravdu? Kouzelný kámen své moci nabýval a pozbýval, jak se to režisérovi hodilo. Proč Lucifer na konci poslal čertici za trest na zem páchat zlo, neměla by spíše ke zlu ponoukat jiné, jak káže pohádkový kánon? Pitvořící se čerty doporučuji vrátit kolegovi Troškovi. Jazykově strašné (Zelenku baví přehazovat slovosled, takže postavy mluví jako mistr Yoda). V řadě scén jasně vidíme a slyšíme ozvěny jeho předchozích pohádek (např. když princezna dvořanstvu představuje Žita, připomíná to obdobné scény z Nesmrtelné tety a Kouzel králů). Orchestrální hudba byla příliš megalomanská na tak komorní pohádku a muzikálová čísla byla nemelodická a zbytečná. Klady: cameo Honzy Hrušínského, který znovu dokazuje, že umí hrát i civilně, pěkné stylizované kostýmy a jedno roztomilé koťátko. Ale to nestačí ani na tu jednu hvězdičku.

    • 19.12.2018  11:13

    Komentář obsahuje spoilery! Dojmy po prvním shlédnutí: Vizuálně uchvacující, ale povrchní a prázdné. Navzdory tomu, že proměna ve zvíře byla trestem za nesplněný slib daný manželce a podíl na její následné smrti, titulní hrdina neprojevuje lítost nad minulými hříchy a touhu se změnit. Vůči Belle se chová agresivně, chodí ji pozorovat, když spí, obléká ji do šatů (pravděpodobně) po zesnulé manželce a vyžaduje, aby se mu „oddala“. Svůj přístup během celého filmu nezmění, nic nenaznačuje, že by Belle skutečně miloval, dokonce i milostivé svolení naposledy navštívit rodinu bylo podmíněno ústupkem z Belliny strany. Ale žádný strach, Belle mu to i tak sežere i s navijákem, neboť jí imponuje jeho bestiální macho chování. Závěrečný útok na hrad tvůrci okopčili od Disneyho a digitální obři byli stejně povedení jako zbyteční. V tuto chvíli dávám se zaťatými zuby 2* za celkový vizuál a zajímavou backstory s laní, jež se nesla přesně v duchu francouzských pohádek. Moc chválím český dabing, Ježková i Stránský byli perfektní.

    • 4.12.2018  13:27

    Co tak dobře fungovalo na jevišti (viz záznam Into the Woods z roku 1991, který má na ČSFD 89%) už méně funguje na filmovém plátně. Popravdě, od filmového zpracování jsem čekala víc. Větší šmrnc, větší spád, větší důraz na temná zákoutí lidské duše a ne vždy šťastné osudy postav. Oproti jevištní verzi ta filmová působí ploše a disneyfikovaně. Vytratily se postavy vypravěče i pekařova otce, zmizela symbolika ztvárnění Vlka a Popelčina prince stejným hercem, princové nejsou tak přelétaví jako na jevišti a Locika film překvapivě přežije. I z hereckého osazenstva mám smíšené pocity - Anna Kendrick (Popelka), Lilla Crawford (Karkulka) nebo Daniel Huttlestone (Jack) byli pěvecky i herecky skvělí a potěšily i drobné roličky pro Christine Baranski (macecha), Tracey Ullman (Jackova matka) nebo věčnou zlou nevlastní sestru Lucy Punch (Lucinda). Ale třeba Meryl Streep svým pěveckým rozsahem na Čarodějnici nestačila a doháněla to pouze svým výborným hereckým projevem. Obsazení Johnnyho Deppa do role Vlka pak bylo jen laciným marketingovým tahem: řada jiných by jeho pěvecký part odzpívala lépe a přesvědčivěji. Ve výsledku se jedná o ucházející adaptaci skvělého muzikálu, kterou si čas od času ráda pustím, už kvůli povedenému vizuálu, některým hereckým výkonům a samozřejmě krásné hudbě, ale k plnému počtu * to má daleko. Celkové hodnocení mezi 3 a 4*.

    • 3.12.2018  16:47

    Ukázkový příklad toho, že někdy se těsto na dobrou pohádku nezadaří, i když použijeme funkční ingredience a postupujeme podle osvědčené receptury. Děj se táhne jako nudle, celé je to bez chuti a zápachu, Matonohova parodie na Itala je přežitá a písničky tam vůbec nemusely být. Po hodině televizního utrpení naštěstí na scénu vlítne Ježková, která během minuty efektivně vyřeší problémy ostatních postav (škoda, že to neudělala už po deseti minutách) a celou pohádku vytáhne alespoň na jednu hvězdu. Tu druhou dávám za Teresu Brannu, jinak skvělou herečku Jihočeského divadla.

    • 3.12.2018  16:17
    O princezně Amélii (TV film) (2015)
    *****

    Zdařilá adaptace Soli nad zlato s půvabnou hlavní představitelkou a krásnou výpravou. Líbilo se mi, že než princezna nalezla bezpečné útočiště u čarodějky, řadu měsíců byla sama, bez pomoci, tvrdě pracovala a prošla kus světa. Vysloveně mě pak pobavilo a potěšilo obsazení Sophie von Kessel do role zmíněné lesní ženy. Pro ty z vás, kteří nekoukali na telku v devadesátých letech, Sophie von Kessel ztvárnila Selvaggiu v koprodukční fantasy pohádce Dračí prsten. Romantická linka, iniciovaná již na začátku nalezením solného krystalu, je dobře zpracovaná a ústřední dvojici to spolu moc sluší. Mám jednu velkou výtku, a to k hudbě. Na to, že většina pohádek série Sechs auf einen Streich se pyšní líbivými veselými motivy, zde je hudba místy zbytečně dramatická a depresivní. Na ubrání celé hvězdy to není, ale zamrzí to.

    • 27.11.2018  16:32
    Pasáček vepřů (TV film) (2017)
    *****

    S pohádkou Pasáček vepřů jsem měla vždycky trochu problém. Nerozuměla jsem tomu, proč mám fandit hrdinovi, jehož „ryzí cit“ se zakládá pouze na princeznině přitažlivém vzhledu, zatímco princezna je odsuzována za povrchnost. Podobný motiv prezentuje i česká Potrestaná pýcha (nebo nekompromisnější německý Král drozdí brada), ale tam je alespoň znatelná snaha hlavního hrdiny objekt svého zájmu lépe poznat, případně napravit. Pasáček z pera H. Ch. Andersena si oproti tomu pozorováním princeznina jednání honí ego a nakonec ji zavrhne (viz české zpracování O brokátové růži a slavíku z perleti z r. 1982). Nová německá adaptace ze série Sechs auf einen Streich se touto cestou naštěstí nevydala. Hrdina (který kukučem připomíná Nicka Jonase) je sympaťák non-plus ultra a držíme mu palce od prvních minut. Princeznino sebestředné chování je částečně obhájeno nezájmem jejího otce a hlavnímu hrdinovi zdatně sekunduje. Důvtipné vynálezy jsou brzy odsunuty na vedlejší kolej a slouží jen jako záminka pro muchlovačky v trávě, při nichž už nikdo hubičky nepočítá. Dojde i na vzájemné poznávání a princeznin charakterový vývoj je přirozený a završený rebelií proti necitlivému otci. A jsou tu roztomilá prasátka. Co chtít víc?

    • 27.11.2018  14:57
    O panně Mahuleně (TV film) (2015)
    **

    Problémem tohoto zpracování klasické pohádky bratří Grimmů „Jungfrau Maleen“ (angl. „Maid Maleen“) je její otrocké držení se původního textu. Ano, včetně jedení kopřiv, zásadních děr v logické výstavbě příběhu (země je během Mahulenina věznění zpustošena - ale jejího želáře se válka nedotkne) a naprosté tuposti jejího osudového partnera (který usoudí, že je mrtvá na základě šátku omotaného kolem anonymního hrobu). Oba jsou navíc bolestně pasivní - Konrád se nesnaží Mahulenu vysvobodit a pohodlně skáče, jak jeho rádci pískají, Mahulena se pro změnu začne prokopávat z věže až ve chvíli, kdy jí dochází jídlo, a nechá se vydírat nepříliš rafinovanou zloduškou. Chemie mezi ústředními představiteli nulová a vlastní invence tvůrců jako šafránu. Mám pro sérii Sechs auf einen Streich slabost, ale tady nemám, za co dát víc hvězdiček.

    • 27.11.2018  14:31
    O živé vodě (TV film) (2017)
    *****

    Rok se s rokem sešel a z nadílky premiérových pohádek roku 2017 vyšly (opět) nejlépe ty německé, které tímto hodnotím se zpožděním, zato po opětovném shlédnutí. Živá voda („Das Wasser des Lebens“) je půvabnou, nápaditě natočenou podívanou, která se poměrně věrně drží předlohy, ale neváhá přidat atraktivní moderní prvky. Tak se princ Lennard o živou vodu musí zasloužit (v původní pohádce přišel k hotovýmu) rozluštěním matematicko-logické úlohy, vyváznutím z pohádkové variace na únikové hry a překonáním sebe sama ve světě iluzí, kde mu jeho otec a bratr prokazují respekt a lásku, kterou od nich ve skutečném životě nepoznal. Líbí se mi i detaily, jako nutnost nakrmit kamenného lva, který hlídá zakletý hrad, nebo obyvatelé princezniny říše zakletí v obrazy a sochy. Dobrou volbou z hlediska uvěřitelnosti příběhu je i přidání prvku „temné síly“, která ovlivňuje jednání již tak prožluklého staršího bratra a následně i hodného krále, který pod jejím vlivem na mladšího syna zanevře (závěrečné smíření pak nepůsobí tak křečovitě). Sympatická ústřední dvojice (Marlene Tanczik jako princezna Friederike a Gustav Schmidt jako princ Lennard), krásná výprava a líbivé exteriéry jsou jen třešničkou na dortu dobře odvedené tvůrčí práce. Za mě plný počet *. PS: Jsem zvědavá, kolik lidí bude mít ve zdejších vodách problém s obsazením černé herečky Denise M'Baye do role záhadné čarodějky

    • 27.11.2018  13:22

    Z hlediska filmařského řemesla je to ucházejícím způsobem natočená pohádka, k dokonalosti jí však chybí mnoho. Škoda té ukňourané hudby Otmara Máchy a hodně chudičké výpravy. Scénáristická berlička v podobě vypravěče pak nepříjemným způsobem dává vzpomenout na sérii Strom pohádek. Když jsou totiž vypravěčem otrocky odvyprávěny i klíčové pasáže (nejvíce to pak zamrzí u vytouženého happy endu, který je nám naservírován pouze takto „z druhé ruky“), dá se tušit, že je něco špatně. Morálně mám s touto pohádkou zásadní problém: spojení stárnoucího krále s šestnáctiletou holčičkou mi přijde přinejmenším úchylné. Král má princeznu za povrchní, neboť ho soudí dle šedivých vlasů, ale copak se on sám do ní nezbláznil jen pro její mládí a krásu? Dokonce byl ve své „moudrosti a dobrotě“ ochoten si její přízeň kupovat a třeba ji ke svatbě donutit, kdyby na to přišlo. Sorry, přátelé, Cupák je super, ale tohle nezkousnu. PS: dát dohromady starého krále s princeznou si vymysleli čeští scénáristé, ve francouzské předloze nic takového nehledejte; PPS: existuje rozhlasové verze se stejným scénářem, kde krále a princeznu namluvili Cupák a Konvalinková

    • 18.4.2017  16:30
    O zpívajícím stromku (TV film) (2016)
    **

    Jedná se o remake německého pohádkového filmu Das Singende, klingende Bäumchen z roku 1957, který je pro Němce takovou klasikou, jako je pro nás Pyšná princezna nebo Princezna se zlatou hvězdou. Její nová adaptace zfilmovaná v rámci série Sechs auf einen Streich bohužel zůstala tak nějak na půli cesty. Na jednu stranu se tvůrci vyhnuli princi zašitému do medvědí kůže, který strašil v původní verzi (najděte si fotky :), trochu rozvinuli romantickou linku a potěší i přítomnost původní princezny – Christel Bodenstein – v roli bylinkářky. Bohužel se hrubě nepovedl scénář, dialogy neodsýpají tak pěkně jako v jiných filmech z této série a nejasná je i postava trpaslíka/ducha. Narozdíl od po dětech bažícího Rampelníka či trpaslíka ze Sněženky a Růženky posedlého poklady si u jejich bratrance ze Zpívajícího stromku nejste jistí, o co že mu to vlastně jde. Uvěznil tam ty dva mladé, aby je převychoval? Pracuje na sociologické diplomce a potřebuje vědět, jak se lidští jedinci zachovají v krizové situaci? Nudil se a došla mu marihuana? Měl tam ten stromek jenom jako vnadidlo nebo mu na něm skutečně záleželo? Motivace hlavního zloducha tak zůstává otázkou, stejně jako není rozpracován jen načrtnutý motiv ochranitelského otce, který se bojí ztratit jedinou dceru. Naopak bych ráda vyzdvihla velice podařenou výpravu, krásné kostýmy a výkony dvou hlavních představitelů, kteří si ty hádky a pitvoření evidentně velice užívali.

    • 28.12.2016  00:09

    Příjemná fantasy romance, která si bohužel po parádním rozjezdu nedokázala udržet svižné tempo a místo rozvíjení vztahu dvou lidí prostřednictvím dialogu nám připravila spoustu krásně nasnímaného pobíhání po pláži a rachtání v moři. Příliš jednoduchý příběh na to, aby se mohl řadit vedle epických fantasy formátu Pána Prstenů nebo dejme tomu dobrodružných pohádek jako je Bílý medvědí král (který je námětem Drakovi blízký). I tak se jedná o lehce nadprůměrnou podívanou s nádherným vizuálem a sympatickým ústředním párem.

    • 27.12.2016  00:04
    Pravý rytíř (TV film) (2016)
    *

    Měla jsem velkou důvěru ve scénáristu, podepsaného pod loňským povedeným Korunním princem, i v režiséra, který natočil moji oblíbenou hudební pohádku O bílé paní. Bohužel tito dva byli během natáčení Pravého rytíře zřejmě v težkém rauši. Výsledek nemá logicky vystavěnou zápletku – chybí vysvětlení motivace jednání čaroděje, proč dal teleportační kámen princezně již do kolébky nebo proč předstírá, že je její zachránce. Postav jak na orloji. Doufala jsem v road trip otce a syna – a ono je to otec + syn + medvídek Novotný + huhňající Martin Kraus. Tím, že po scéně s přízraky ztrácí syn s otcem kontakt a setkávají se až na konci, se závěrečné dokonalé sladění jejich činů stává další logickou mezerou. Vaculík je zobrazen jako negramotný, jednoduchý člověk, který pronáší věty typu ,,Rovnost mezi mužem a ženou? Ha ha ha!" nebo ,,Syn to není, ale i tak gratuluju". Ale nakonec je to on, kdo zachrání den a ještě ho víla pochválí. Vincent jako hlavní hrdina nemá šanci obstát, nakonec nevítězí znalostmi ani mečem a vlastně ani nedokážu říct, čím se kromě záliby v kreslení vyznačoval. Princezna je hezká, předabovaná a snad ještě pasivnější než Slavěna v Princi Bajajovi. Tak nevím, tohle se prostě nepovedlo.

    • 26.12.2016  23:25
    Zázračný nos (TV film) (2016)
    **

    Velký potenciál příběhu dvou princezen a jejich hledání pravé lásky zabila neskutečná, téměř dvouhodinová stopáž, kdy se divák i hlavní postavy topí v moři scén beze smyslu a účelu (loupežníci, ukradený měšec, celá epizoda v hospodě, vévoda jako marod, rozhovor mezi králem a jeho matkou...). K tomu, co zřejmě mělo fungovat jako hlavní zápletka – výroba nejúžasnější voňavky – se dostáváme až v druhé polovině filmu a trpí tím vývoj postav jako takových i jejich vzájemných vztahů. Líbilo by se mi, kdyby se Diana a Tomáš setkali po prvních dvaceti minutách a pak by se sbližovali nad bublajícími roztoky, zatímco Filip by dorazil do zámku a ve spolupráci s princeznou Adélkou by se iniciativně pustil do zahradní architektury, a tak se osvobodil od očekávání svých rodičů. Divákům byl také vyslán nejasný signál scénou, kdy si Diana povídá se sympatickým klukem z hospody – kterému se mimochodem líbí i s velkým nosem – ale pak se po něm slehne zem. Diana se následně rozhodne pro toho neschopu Tomáše, který pořád chce čůrat nebo bumbat. Máknout ho nevidíme, ale voňavkář je to prý na slovo vzatej. Chválím hudbu, chytlavou ústřední písničku, výpravu a casting obou princezen.

    • 20.12.2016  22:51

    Začátek slušný, ale od momentu ztráty vody to s touhle pohádkou začalo jít z kopce. Nejhůře překvapivě vyznívá nejednoznačnost samotné Dešťové víly (v podání Lenky Vlasákové) – na začátku se na radě živlů rozčilovala, že se Květuška s Ondrou nemohou vzít, i když se mají rádi, ale posléze nic nenasvědčovalo tomu, že by jim chtěla aktivně pomoci. Naopak. Projevuje se krutě (vodu nabídne jen Květušce, ne její hodné rodině nebo dětem; Květušku nechává plnit těžké úkoly, třebaže se Květuška neprovinila), cynicky (protože sama lásku prý ztratila najednou vykládá, jak to vlastně nemá cenu) a sobecky (Květušku si chce sama nechat jako novou nej kámošku, proto jí nechce dovolit vrátit se domů). Květuška se nejvíce projevuje fňukáním, pláčem a rozmazanou řasenkou, není to rázná holka z vesnice, kterou by člověk v úloze hrdinky české pohádky očekával. Celé Ondrovo putování je zbytečný zabíječ stopáže a nepřispívá ani Ondrovu charakterovému vývoji, ani příběhu jako celku. Nemluvě o tom, že Gottwald je opravdu neuvěřitelné dřevo a Ondra jako postava je non-stop v módu „mouchy snězte si mě". Ústřednímu páru ani tu lásku příliš nevěříte – Květuška váhá jestli obětovat svůj nebo Ondrův život a on se místo hledání své lásky radši vrátí domů. Zbytečného je toho ale v této pohádce více, třeba celá epizodka s kouzelnými bylinkami (která stejně sloužila jenom jako záminka pro „humorný" výstup Nárožného a Skořepové), loupežníci (kteří svoji oběť probudí, aby se s ní mohli poprat) nebo scéna s vesnickým holičem (proč se šel Ondra nechat oholit před tím než šel domů? to se bál, že by ho rodiče nepoznali?). Ani hudbou se mi Dešťová víla nezavděčí – Hapka většinu soundtracku zrecykloval ze Snu o krásné panně (1995) a Sněhurky (1992) a celému hudebnímu podkresu chyběl nějaký veselý motiv. Ke kladům tohoto filmu bych zařadila kostýmy Evženie Rážové, krásné exteriérové lokace (i když byly trestuhodně nevyužité), herecké výkony několika málo jednotlivců (Skořepová, Nárožný, Zindulka, Kubánková, Skopeček, Krejčíková...) a fakt, že Troškovy uječenosti jsou přece jenom ještě o třídu níž. Cieslarovým nejlepším přispěním žánru tak zůstává jeho dvacet let stará televizní pohádka O Šedivákovi.

    • 16.12.2016  22:36
    Čert ví proč (2003)
    odpad!

    I po několikerém shlédnutí u tohoto filmu marně nacházím něco, za co bych hodnocení zvýšila. Tenhle film ze všeho nejvíce postrádá kvalitní scénář a dobře rozvržený děj. Ani po hodině filmu není totiž jasné, kam příběh směřuje, a naopak ty nejdůležitější momenty se odehrají během pár sekund a divák nestíhá. Z logických děr v následujících větách zmíním jen ty nejzásadnější. Král se po letech vrátí z války, propadá depresi, že je jeho země v troskách, a upíše svoji duši ďáblu výměnou za záchranu království, protože je mu patrně zatěžko s tím něco dělat. Jeho „oběť" nemá efekt, země je na tom stále stejně. Být králem, tak tuhle pekelnou službu reklamuju. Princezna Anička je hezká a milá, ale taky se o vládnutí nestará a radši pobíhá po lukách s kořenářkou Apolenou. Král i princezna věří ministrovi Lábusovi, jeho ženě a později i zákeřnému Kvidovi, aniž by bylo jasné čím si tito nepříliš rafinovaní zloduši důvěru zasloužili a proč je hned král (nebo princezna) nevypoklonkoval ze země. Do toho je tam Janžurová, která má na čerty páku – bylinkovou zahrádku, do které tito chodí fetovat. Nemá to žádný valný smysl. Ústřední dvojice je sympatická, ale na plátně jsou vlastně minimálně. Nejasné jsou i skoky v čase, pohyby postav a celé finále s princeznou v pekle a záchranou duší obou králů je zhuštěné do deseti minut. Filipův velký plán a trik se smlouvami nejsou v žádném momentu uspokojivě vysvětleny a i dospělý divák tápe – jak tomu mají rozumět děti, nevím. Mimochodem, i to, že je Filip princ čerti věděli, tak proč to dříve neřekl Aničce a nevaroval krále? Proč ty zbytečné morbidní a nechutné momenty (párátko, pití močůvky, mučení v pekle etc.)? A co měla Holubová s těmi husami a proč si to chtěla rozdat s čertem?! Čert možná ví proč, ale já ne.

    • 3.1.2016  00:35
    Svatojánský věneček (TV film) (2015)
    **

    Strach už bohužel pro nedostatek nápadů ždímá vlastní filmy. Vedlejší dějovou linku zloducha, který se za každou cenu snaží zavděčit své staré matce, jsme už viděli ve Šťastném smolaři a i ty Trojanovy figurky už působí tak nějak obehraně. Nechápu, proč obsadil do role služebné vynikající komičku Peťu Polnišovou, když jí nakonec ve filmu nedal vůbec žádný prostor. Mádl je bohužel ve všem stejný, aspoň že měl režisér tentokrát štěstí na půvabnou a herecky schopnou princeznu (Eliška Jansová).

    • 2.1.2016  23:24
    Johančino tajemství (TV film) (2015)
    **

    Marně hledám nějaké to zrnko vlastní invence tvůrců. Ústřední motiv nadpřirozeného průvodce hlavního hrdiny, jenž díky němu dospívá a nakonec dojde vytouženého štěstí byl použit už mnohokrát a lépe (O Janovi a podivuhodném příteli, O svatební krajce). Tady je ještě ona nadpřirozená bytost mentálně hendikepovaná a místo štěstí nosí problémy, být Johankou tak sudičku okamžitě reklamuju. Hned v natahovaném úvodu zapříčiní její útěk z domova a pro jistotu srovná její dům se zemí, to asi aby se náhodou nechtěla vrátit. Johance štěstí nepřeje ani později a zamiluje se do největšího pitomce v celém království, kterým je shodou okolností samotný princ. Romance a la Tři oříšky pro Popelku bohužel nefunguje, princ je na konci stejné ucho jako na začátku a ještě Johanku sprdne poté, co ta zachrání jeho sestru před nechtěných sňatkem. K tomu všemu jim hraje naprosto otřesný hudební doprovod (opravdu si nepamatuju že by některá pohádka z posledních let měla horší soudtrack). Potěšily mě snad jen půvabné a sympatické herečky: Dominika Zeleníková jako Johanka, Kristína Peláková jako princezna a Szidi Tobias jako královna. A jako fanynka pěkných kostýmů oceňuji recyklaci svých oblíbených šatů ze starších pohádek. Z letošní nadílky (2015) se věru nemohu rozhodnou jestli bylo horší tohle nebo Strachův Svatojánský věneček.

<< předchozí 1 2 3