honeysuckle

honeysuckle

okres Praha
Long Live Fairytales!

2 body

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3
    • 1.1.2019  23:48
    Nejlepší přítel (TV film) (2017)
    *

    Ani po druhém shlédnutí o Vánocích 2018 nenacházím na Nejlepším příteli nic, za co bych hodnocení zvýšila, a nad scénáristkou Lucií Konášovou definitivně lámu hůl. Něco tak ukecaného, nudného a přitom prázdného se totiž jen tak někomu napsat nepovede. Jádro příběhu sice tvoří variace na staré dobré Hauffovo Chladné srdce, ale přátelství mezi mladíkem a čertem, které mělo být ústředním motivem celého filmu a ozvláštněním známého námětu, nefunguje ani s přimhouřenýma očima. A to ze dvou zásadních důvodů: 1) Matěj musí za trest Ondrovi sloužit a místo toho, aby se mu hned na začátku přiznal, to do poslední chvíle - poněkud nelogicky - tají, jejich vztah tak nikdy není vztahem dvou rovnocenných jedinců, ale pána a jeho sluhy; 2) jejich takzvané přátelství nemá žádné opodstatnění: nikdy je spolu nevidíme, jak si povídají, vtipkují, pomáhají si bez kouzel nebo spolu jen tak tráví čas. Ondra navíc nemá žádnou distinktivní vlastnost, ostatní postavy o něm říkají, že je dobrý, ale my to nikdy nevidíme - Ondra nevykazuje vnitřní sílu, odvahu ani laskavost pohádkového hrdiny, víme jen, že je chudý dřevorubec. I o Ondrově lásce ke komtese Rézince se spíše jen mluví: např. o jejich prvním polibku se dovídáme až zpětně z Ondrova vyprávění. Mimochodem, asi nikoho nepřekvapí, že paní scénáristka opět zapomněla, že ženské postavy v pohádkách mohou být něčím víc, než jen motivací pro své mužské protějšky. Rézinka je hezká, podle všeho má Ondru ráda, ale asi si holt bude muset vzít toho pana barona, když si to strýček přeje (aktivita: nula). A kuchařka Marjánka je sice do všeho hrrr - a svou posedlostí vdávadlem je matnou ozvěnou Káči z Hrátek s čertem - ale ani ona se nehrne do zachraňování Matěje z pekla... Sokolova postava tam vůbec nemusela být (Ondru na cestě do pekla už popostrkoval Langmajer), Lábus i Liška nasadili své standardní polohy. František Němec je hotový ďábel. Kostýmy, zvláště Rézinčiny šaty, se mi moc líbily. Snad to Janákovi vyjde zase někdy příště, režiséra Korunního prince bych nerada viděla pohádky pověsit na hřebík. Ale příště prosím bez Konášové!

    • 1.1.2019  22:19

    Škoda té první půlhodiny, z níž většina měla zůstat na podlaze střižny. Ze začátku jsem se také nedokázala ztotožnit s trápením malého kluka neopětovaně zamilovaným do kamarádovy sestry: ona na něj byla jako vosa, takže si jen těžko získávala mé sympatie, na druhou stranu bylo těžké fandit hrdinovi, který i po opětovném „ne“ pronásleduje spolužačku vyznáními a dopisy. S přibývajícími minutami naštěstí kvalita Přání strmě stoupala, Albert a Johana si mě získali zážitkovým rande v lunaparku a konec byl velice půvabný. Oceňuji celkové laskavé vyznění, absenci vulgarity a zla. Líbil se mi nádherný vizuál, ověnčený mnoha drobnými vtipnými detaily (jako snaha o omeletu v domácnosti dvou iluzionistů, když z vajíček vypadávají živá kuřátka) a barevné pletené svetry. Chválím i výkony dětských představitelů, zvláště Filip Antonio a Lukáš Březina byli velice přesvědčiví. Za mě příjemné překvapení, u kterého nemám problém se přiklonit k vyššímu hodnocení a dát 4*.

    • 29.12.2018  20:04

    Bratia Slováci se vytáhli a letos o Vánocích opravdu zabodovali. Kovář Martin i princezna Michaela jsou oba aktivní postavy, což oceňuji. Příběh je přehledný a i přes vyšší počet postav (dva králové, čaroděj, baba Jaga, trpaslík...) se režisér moudře rozhodl soustředit na hlavní dějovou linku a neodbíhal od ní. Výrazně mi chyběl snad jen delší moment sblížení mezi Martinem a princeznou - když už ne na začátku, tak alespoň na konci. Vyzdvihuji chytrý slovní humor, ten se v pohádce povede málokdy, a s tím související dobrý český překlad, a to i zrádných veršovaných pasáží (čímž neříkám, že schvaluji dabingy ze slovenštiny!). Těším se, až se budu moci za týden podívat na reprízu slovenského originálu!

    • 26.12.2018  13:12
    Řachanda (2016)
    *

    To, že jsou horší pohádky, než je Řachanda, zní bohužel v kontextu současné pohádkové tvorby jako kompliment. Není tomu tak. Netrpěla jsem během jejího sledování tolik, jako u včerejšího Žita, ale to jen proto, že jsem byla morbidně fascinována schopností tvůrců natočit pohádku bez jakéhokoliv děje. Jsou nám představeni dva hrdinové, z nichž jeden postrádá charizma a druhý mozek. Jako protagonisté nefungují, neboť jim chybí motivace dělat...cokoliv (získat zkušenosti ve světě/zabít draka/zachránit princeznu...). Jen se tak poflakují, občas něco ukradnou (peníze, oděv, princeznu...), Polívka hysterčí a Bílek se pokouší moralizovat. Z ústřední trojice se charakterově během pohádky posune jedině princezna Markétka, která ale bohužel není dostatečně sympatická na to, aby jí člověk fandil. Většina dějotvorných motivů byla vypůjčena ze starších pohádek: ztracený princ viz Uloupený princ (1971) nebo Sedmipírek (1985), bylinka, po které člověk zblbne a zbavuje se majetku viz Čert ví proč (2003), král tajně zachraňující služebníky, které jeho rozmarná dcera dává popravit viz. Jak chutná láska (2002) etc. Bohužel je ale tvůrci nedokázali poskládat tak, aby tvořily dobře rozvrženou náplň pohádky (to, že má jedno království ztraceného prince se dovídáme až ke konci, kdy si scénárista vzpomněl, že je to vlastně relevantní). Hlavně, že tu hostují zahraniční pohádkové postavy... Jediné, co mě na Řachandě vysloveně potěšilo, byla přítomnost Martiny Gasparovičové Bezouškové – princezny ze Statečného kováře – v roli královny, jež je i po třiceti letech stále nesmírně půvabná (bohužel je ale v Řachandě předabovaná).

    • 25.12.2018  17:05
    Kouzelník Žito (TV film) (2018)
    odpad!

    Tady už nedává smysl vůbec nic. Hlavní hrdina ztvárněný extrémně nesympatickým Šafaříkem má poctivé práce plnou pusu, ale vidíme ho jen lhát, intrikovat a simulovat. S přibývajícími minutami mu navíc klesá IQ a tajemství kouzelného kamene nahlas vyžvaní, když si myslí, že je sám v pokoji (přitom VÍ, že má jeho nepřítel špehy). Princeznu Adélku zase trápí zločiny rádce Neklana, ale není schopná vzít svého otce za ruku a ukázat mu, jak zle se lidem v království žije. Král se přitom zdá být jasné mysli: na čem tedy byla založena jeho důvěra v Neklana na úkor vlastní dcery? Proč ta scéna s dvořany v negližé, když je mohl Žito kouzlem prostě všechny přinutit říkat pravdu? Kouzelný kámen své moci nabýval a pozbýval, jak se to režisérovi hodilo. Proč Lucifer na konci poslal čertici za trest na zem páchat zlo, neměla by spíše ke zlu ponoukat jiné, jak káže pohádkový kánon? Pitvořící se čerty doporučuji vrátit kolegovi Troškovi. Jazykově strašné (Zelenku baví přehazovat slovosled, takže postavy mluví jako mistr Yoda). V řadě scén jasně vidíme a slyšíme ozvěny jeho předchozích pohádek (např. když princezna dvořanstvu představuje Žita, připomíná to obdobné scény z Nesmrtelné tety a Kouzel králů). Orchestrální hudba byla příliš megalomanská na tak komorní pohádku a muzikálová čísla byla nemelodická a zbytečná. Klady: cameo Honzy Hrušínského, který znovu dokazuje, že umí hrát i civilně, pěkné stylizované kostýmy a jedno roztomilé koťátko. Ale to nestačí ani na tu jednu hvězdičku.

    • 19.12.2018  11:13

    Komentář obsahuje spoilery! Dojmy po prvním shlédnutí: Vizuálně uchvacující, ale povrchní a prázdné. Navzdory tomu, že proměna ve zvíře byla trestem za nesplněný slib daný manželce a podíl na její následné smrti, titulní hrdina neprojevuje lítost nad minulými hříchy a touhu se změnit. Vůči Belle se chová agresivně, chodí ji pozorovat, když spí, obléká ji do šatů (pravděpodobně) po zesnulé manželce a vyžaduje, aby se mu „oddala“. Svůj přístup během celého filmu nezmění, nic nenaznačuje, že by Belle skutečně miloval, dokonce i milostivé svolení naposledy navštívit rodinu bylo podmíněno ústupkem z Belliny strany. Ale žádný strach, Belle mu to i tak sežere i s navijákem, neboť jí imponuje jeho bestiální macho chování. Závěrečný útok na hrad tvůrci okopčili od Disneyho a digitální obři byli stejně povedení jako zbyteční. V tuto chvíli dávám se zaťatými zuby 2* za celkový vizuál a zajímavou backstory s laní, jež se nesla přesně v duchu francouzských pohádek. Moc chválím český dabing, Ježková i Stránský byli perfektní.

    • 4.12.2018  13:27

    Co tak dobře fungovalo na jevišti (viz záznam Into the Woods z roku 1991, který má na ČSFD 89%) už méně funguje na filmovém plátně. Popravdě, od filmového zpracování jsem čekala víc. Větší šmrnc, větší spád, větší důraz na temná zákoutí lidské duše a ne vždy šťastné osudy postav. Oproti jevištní verzi ta filmová působí ploše a disneyfikovaně. Vytratily se postavy vypravěče i pekařova otce, zmizela symbolika ztvárnění Vlka a Popelčina prince stejným hercem, princové nejsou tak přelétaví jako na jevišti a Locika film překvapivě přežije. I z hereckého osazenstva mám smíšené pocity - Anna Kendrick (Popelka), Lilla Crawford (Karkulka) nebo Daniel Huttlestone (Jack) byli pěvecky i herecky skvělí a potěšily i drobné roličky pro Christine Baranski (macecha), Tracey Ullman (Jackova matka) nebo věčnou zlou nevlastní sestru Lucy Punch (Lucinda). Ale třeba Meryl Streep svým pěveckým rozsahem na Čarodějnici nestačila a doháněla to pouze svým výborným hereckým projevem. Obsazení Johnnyho Deppa do role Vlka pak bylo jen laciným marketingovým tahem: řada jiných by jeho pěvecký part odzpívala lépe a přesvědčivěji. Ve výsledku se jedná o ucházející adaptaci skvělého muzikálu, kterou si čas od času ráda pustím, už kvůli povedenému vizuálu, některým hereckým výkonům a samozřejmě krásné hudbě, ale k plnému počtu * to má daleko. Celkové hodnocení mezi 3 a 4*.

    • 3.12.2018  16:47

    Ukázkový příklad toho, že někdy se těsto na dobrou pohádku nezadaří, i když použijeme funkční ingredience a postupujeme podle osvědčené receptury. Děj se táhne jako nudle, celé je to bez chuti a zápachu, Matonohova parodie na Itala je přežitá a písničky tam vůbec nemusely být. Po hodině televizního utrpení naštěstí na scénu vlítne Ježková, která během minuty efektivně vyřeší problémy ostatních postav (škoda, že to neudělala už po deseti minutách) a celou pohádku vytáhne alespoň na jednu hvězdu. Tu druhou dávám za Teresu Brannu, jinak skvělou herečku Jihočeského divadla.

    • 3.12.2018  16:17
    O princezně Amélii (TV film) (2015)
    *****

    Zdařilá adaptace Soli nad zlato s půvabnou hlavní představitelkou a krásnou výpravou. Líbilo se mi, že než princezna nalezla bezpečné útočiště u čarodějky, řadu měsíců byla sama, bez pomoci, tvrdě pracovala a prošla kus světa. Vysloveně mě pak pobavilo a potěšilo obsazení Sophie von Kessel do role zmíněné lesní ženy. Pro ty z vás, kteří nekoukali na telku v devadesátých letech, Sophie von Kessel ztvárnila Selvaggiu v koprodukční fantasy pohádce Dračí prsten. Romantická linka, iniciovaná již na začátku nalezením solného krystalu, je dobře zpracovaná a ústřední dvojici to spolu moc sluší. Mám jednu velkou výtku, a to k hudbě. Na to, že většina pohádek série Sechs auf einen Streich se pyšní líbivými veselými motivy, zde je hudba místy zbytečně dramatická a depresivní. Na ubrání celé hvězdy to není, ale zamrzí to.

    • 27.11.2018  16:32
    Der Schweinehirt (TV film) (2017)
    *****

    S pohádkou Pasáček vepřů jsem měla vždycky trochu problém. Nerozuměla jsem tomu, proč mám fandit hrdinovi, jehož „ryzí cit“ se zakládá pouze na princeznině přitažlivém vzhledu, zatímco princezna je odsuzována za povrchnost. Podobný motiv prezentuje i česká Potrestaná pýcha (nebo nekompromisnější německý Král drozdí brada), ale tam je alespoň znatelná snaha hlavního hrdiny objekt svého zájmu lépe poznat, případně napravit. Pasáček z pera H. Ch. Andersena si oproti tomu pozorováním princeznina jednání honí ego a nakonec ji zavrhne (viz české zpracování O brokátové růži a slavíku z perleti z r. 1982). Nová německá adaptace ze série Sechs auf einen Streich se touto cestou naštěstí nevydala. Hrdina (který kukučem připomíná Nicka Jonase) je sympaťák non-plus ultra a držíme mu palce od prvních minut. Princeznino sebestředné chování je částečně obhájeno nezájmem jejího otce a hlavnímu hrdinovi zdatně sekunduje. Důvtipné vynálezy jsou brzy odsunuty na vedlejší kolej a slouží jen jako záminka pro muchlovačky v trávě, při nichž už nikdo hubičky nepočítá. Dojde i na vzájemné poznávání a princeznin charakterový vývoj je přirozený a završený rebelií proti necitlivému otci. A jsou tu roztomilá prasátka. Co chtít víc?

    • 27.11.2018  14:57
    O panně Mahuleně (TV film) (2015)
    **

    Problémem tohoto zpracování klasické pohádky bratří Grimmů „Jungfrau Maleen“ (angl. „Maid Maleen“) je její otrocké držení se původního textu. Ano, včetně jedení kopřiv, zásadních děr v logické výstavbě příběhu (země je během Mahulenina věznění zpustošena - ale jejího želáře se válka nedotkne) a naprosté tuposti jejího osudového partnera (který usoudí, že je mrtvá na základě šátku omotaného kolem anonymního hrobu). Oba jsou navíc bolestně pasivní - Konrád se nesnaží Mahulenu vysvobodit a pohodlně skáče, jak jeho rádci pískají, Mahulena se pro změnu začne prokopávat z věže až ve chvíli, kdy jí dochází jídlo, a nechá se vydírat nepříliš rafinovanou zloduškou. Chemie mezi ústředními představiteli nulová a vlastní invence tvůrců jako šafránu. Mám pro sérii Sechs auf einen Streich slabost, ale tady nemám, za co dát víc hvězdiček.

    • 27.11.2018  14:31
    Das Wasser des Lebens (TV film) (2017)
    *****

    Rok se s rokem sešel a z nadílky premiérových pohádek roku 2017 vyšly (opět) nejlépe ty německé, které tímto hodnotím se zpožděním, zato po opětovném shlédnutí. Živá voda („Das Wasser des Lebens“) je půvabnou, nápaditě natočenou podívanou, která se poměrně věrně drží předlohy, ale neváhá přidat atraktivní moderní prvky. Tak se princ Lennard o živou vodu musí zasloužit (v původní pohádce přišel k hotovýmu) rozluštěním matematicko-logické úlohy, vyváznutím z pohádkové variace na únikové hry a překonáním sebe sama ve světě iluzí, kde mu jeho otec a bratr prokazují respekt a lásku, kterou od nich ve skutečném životě nepoznal. Líbí se mi i detaily, jako nutnost nakrmit kamenného lva, který hlídá zakletý hrad, nebo obyvatelé princezniny říše zakletí v obrazy a sochy. Dobrou volbou z hlediska uvěřitelnosti příběhu je i přidání prvku „temné síly“, která ovlivňuje jednání již tak prožluklého staršího bratra a následně i hodného krále, který pod jejím vlivem na mladšího syna zanevře (závěrečné smíření pak nepůsobí tak křečovitě). Sympatická ústřední dvojice (Marlene Tanczik jako princezna Friederike a Gustav Schmidt jako princ Lennard), krásná výprava a líbivé exteriéry jsou jen třešničkou na dortu dobře odvedené tvůrčí práce. Za mě plný počet *. PS: Jsem zvědavá, kolik lidí bude mít ve zdejších vodách problém s obsazením černé herečky Denise M'Baye do role záhadné čarodějky

    • 27.11.2018  13:22

    Z hlediska filmařského řemesla je to ucházejícím způsobem natočená pohádka, k dokonalosti jí však chybí mnoho. Škoda té ukňourané hudby Otmara Máchy a hodně chudičké výpravy. Scénáristická berlička v podobě vypravěče pak nepříjemným způsobem dává vzpomenout na sérii Strom pohádek. Když jsou totiž vypravěčem otrocky odvyprávěny i klíčové pasáže (nejvíce to pak zamrzí u vytouženého happy endu, který je nám naservírován pouze takto „z druhé ruky“), dá se tušit, že je něco špatně. Morálně mám s touto pohádkou zásadní problém: spojení stárnoucího krále s šestnáctiletou holčičkou mi přijde přinejmenším úchylné. Král má princeznu za povrchní, neboť ho soudí dle šedivých vlasů, ale copak se on sám do ní nezbláznil jen pro její mládí a krásu? Dokonce byl ve své „moudrosti a dobrotě“ ochoten si její přízeň kupovat a třeba ji ke svatbě donutit, kdyby na to přišlo. Sorry, přátelé, Cupák je super, ale tohle nezkousnu. PS: dát dohromady starého krále s princeznou si vymysleli čeští scénáristé, ve francouzské předloze nic takového nehledejte; PPS: existuje rozhlasové verze se stejným scénářem, kde krále a princeznu namluvili Cupák a Konvalinková

    • 18.4.2017  16:30
    O zpívajícím stromku (TV film) (2016)
    **

    Jedná se o remake německého pohádkového filmu Das Singende, klingende Bäumchen z roku 1957, který je pro Němce takovou klasikou, jako je pro nás Pyšná princezna nebo Princezna se zlatou hvězdou. Její nová adaptace zfilmovaná v rámci série Sechs auf einen Streich bohužel zůstala tak nějak na půli cesty. Na jednu stranu se tvůrci vyhnuli princi zašitému do medvědí kůže, který strašil v původní verzi (najděte si fotky :), trochu rozvinuli romantickou linku a potěší i přítomnost původní princezny – Christel Bodenstein – v roli bylinkářky. Bohužel se hrubě nepovedl scénář, dialogy neodsýpají tak pěkně jako v jiných filmech z této série a nejasná je i postava trpaslíka/ducha. Narozdíl od po dětech bažícího Rampelníka či trpaslíka ze Sněženky a Růženky posedlého poklady si u jejich bratrance ze Zpívajícího stromku nejste jistí, o co že mu to vlastně jde. Uvěznil tam ty dva mladé, aby je převychoval? Pracuje na sociologické diplomce a potřebuje vědět, jak se lidští jedinci zachovají v krizové situaci? Nudil se a došla mu marihuana? Měl tam ten stromek jenom jako vnadidlo nebo mu na něm skutečně záleželo? Motivace hlavního zloducha tak zůstává otázkou, stejně jako není rozpracován jen načrtnutý motiv ochranitelského otce, který se bojí ztratit jedinou dceru. Naopak bych ráda vyzdvihla velice podařenou výpravu, krásné kostýmy a výkony dvou hlavních představitelů, kteří si ty hádky a pitvoření evidentně velice užívali.

    • 28.12.2016  00:09

    Příjemná fantasy romance, která si bohužel po parádním rozjezdu nedokázala udržet svižné tempo a místo rozvíjení vztahu dvou lidí prostřednictvím dialogu nám připravila spoustu krásně nasnímaného pobíhání po pláži a rachtání v moři. Příliš jednoduchý příběh na to, aby se mohl řadit vedle epických fantasy formátu Pána Prstenů nebo dejme tomu dobrodružných pohádek jako je Bílý medvědí král (který je námětem Drakovi blízký). I tak se jedná o lehce nadprůměrnou podívanou s nádherným vizuálem a sympatickým ústředním párem.

    • 27.12.2016  00:04
    Pravý rytíř (TV film) (2016)
    *

    Měla jsem velkou důvěru ve scénáristu, podepsaného pod loňským povedeným Korunním princem, i v režiséra, který natočil moji oblíbenou hudební pohádku O bílé paní. Bohužel tito dva byli během natáčení Pravého rytíře zřejmě v težkém rauši. Výsledek nemá logicky vystavěnou zápletku – chybí vysvětlení motivace jednání čaroděje, proč dal teleportační kámen princezně již do kolébky nebo proč předstírá, že je její zachránce. Postav jak na orloji. Doufala jsem v road trip otce a syna – a ono je to otec + syn + medvídek Novotný + huhňající Martin Kraus. Tím, že po scéně s přízraky ztrácí syn s otcem kontakt a setkávají se až na konci, se závěrečné dokonalé sladění jejich činů stává další logickou mezerou. Vaculík je zobrazen jako negramotný, jednoduchý člověk, který pronáší věty typu ,,Rovnost mezi mužem a ženou? Ha ha ha!" nebo ,,Syn to není, ale i tak gratuluju". Ale nakonec je to on, kdo zachrání den a ještě ho víla pochválí. Vincent jako hlavní hrdina nemá šanci obstát, nakonec nevítězí znalostmi ani mečem a vlastně ani nedokážu říct, čím se kromě záliby v kreslení vyznačoval. Princezna je hezká, předabovaná a snad ještě pasivnější než Slavěna v Princi Bajajovi. Tak nevím, tohle se prostě nepovedlo.

    • 26.12.2016  23:25
    Zázračný nos (TV film) (2016)
    **

    Velký potenciál příběhu dvou princezen a jejich hledání pravé lásky zabila neskutečná, téměř dvouhodinová stopáž, kdy se divák i hlavní postavy topí v moři scén beze smyslu a účelu (loupežníci, ukradený měšec, celá epizoda v hospodě, vévoda jako marod, rozhovor mezi králem a jeho matkou...). K tomu, co zřejmě mělo fungovat jako hlavní zápletka – výroba nejúžasnější voňavky – se dostáváme až v druhé polovině filmu a trpí tím vývoj postav jako takových i jejich vzájemných vztahů. Líbilo by se mi, kdyby se Diana a Tomáš setkali po prvních dvaceti minutách a pak by se sbližovali nad bublajícími roztoky, zatímco Filip by dorazil do zámku a ve spolupráci s princeznou Adélkou by se iniciativně pustil do zahradní architektury, a tak se osvobodil od očekávání svých rodičů. Divákům byl také vyslán nejasný signál scénou, kdy si Diana povídá se sympatickým klukem z hospody – kterému se mimochodem líbí i s velkým nosem – ale pak se po něm slehne zem. Diana se následně rozhodne pro toho neschopu Tomáše, který pořád chce čůrat nebo bumbat. Máknout ho nevidíme, ale voňavkář je to prý na slovo vzatej. Chválím hudbu, chytlavou ústřední písničku, výpravu a casting obou princezen.

    • 20.12.2016  22:51

    Začátek slušný, ale od momentu ztráty vody to s touhle pohádkou začalo jít z kopce. Nejhůře překvapivě vyznívá nejednoznačnost samotné Dešťové víly (v podání Lenky Vlasákové) – na začátku se na radě živlů rozčilovala, že se Květuška s Ondrou nemohou vzít, i když se mají rádi, ale posléze nic nenasvědčovalo tomu, že by jim chtěla aktivně pomoci. Naopak. Projevuje se krutě (vodu nabídne jen Květušce, ne její hodné rodině nebo dětem; Květušku nechává plnit těžké úkoly, třebaže se Květuška neprovinila), cynicky (protože sama lásku prý ztratila najednou vykládá, jak to vlastně nemá cenu) a sobecky (Květušku si chce sama nechat jako novou nej kámošku, proto jí nechce dovolit vrátit se domů). Květuška se nejvíce projevuje fňukáním, pláčem a rozmazanou řasenkou, není to rázná holka z vesnice, kterou by člověk v úloze hrdinky české pohádky očekával. Celé Ondrovo putování je zbytečný zabíječ stopáže a nepřispívá ani Ondrovu charakterovému vývoji, ani příběhu jako celku. Nemluvě o tom, že Gottwald je opravdu neuvěřitelné dřevo a Ondra jako postava je non-stop v módu „mouchy snězte si mě". Ústřednímu páru ani tu lásku příliš nevěříte – Květuška váhá jestli obětovat svůj nebo Ondrův život a on se místo hledání své lásky radši vrátí domů. Zbytečného je toho ale v této pohádce více, třeba celá epizodka s kouzelnými bylinkami (která stejně sloužila jenom jako záminka pro „humorný" výstup Nárožného a Skořepové), loupežníci (kteří svoji oběť probudí, aby se s ní mohli poprat) nebo scéna s vesnickým holičem (proč se šel Ondra nechat oholit před tím než šel domů? to se bál, že by ho rodiče nepoznali?). Ani hudbou se mi Dešťová víla nezavděčí – Hapka většinu soundtracku zrecykloval ze Snu o krásné panně (1995) a Sněhurky (1992) a celému hudebnímu podkresu chyběl nějaký veselý motiv. Ke kladům tohoto filmu bych zařadila kostýmy Evženie Rážové, krásné exteriérové lokace (i když byly trestuhodně nevyužité), herecké výkony několika málo jednotlivců (Skořepová, Nárožný, Zindulka, Kubánková, Skopeček, Krejčíková...) a fakt, že Troškovy uječenosti jsou přece jenom ještě o třídu níž. Cieslarovým nejlepším přispěním žánru tak zůstává jeho dvacet let stará televizní pohádka O Šedivákovi.

    • 16.12.2016  22:36
    Čert ví proč (2003)
    odpad!

    I po několikerém shlédnutí u tohoto filmu marně nacházím něco, za co bych hodnocení zvýšila. Tenhle film ze všeho nejvíce postrádá kvalitní scénář a dobře rozvržený děj. Ani po hodině filmu není totiž jasné, kam příběh směřuje, a naopak ty nejdůležitější momenty se odehrají během pár sekund a divák nestíhá. Z logických děr v následujících větách zmíním jen ty nejzásadnější. Král se po letech vrátí z války, propadá depresi, že je jeho země v troskách, a upíše svoji duši ďáblu výměnou za záchranu království, protože je mu patrně zatěžko s tím něco dělat. Jeho „oběť" nemá efekt, země je na tom stále stejně. Být králem, tak tuhle pekelnou službu reklamuju. Princezna Anička je hezká a milá, ale taky se o vládnutí nestará a radši pobíhá po lukách s kořenářkou Apolenou. Král i princezna věří ministrovi Lábusovi, jeho ženě a později i zákeřnému Kvidovi, aniž by bylo jasné čím si tito nepříliš rafinovaní zloduši důvěru zasloužili a proč je hned král (nebo princezna) nevypoklonkoval ze země. Do toho je tam Janžurová, která má na čerty páku – bylinkovou zahrádku, do které tito chodí fetovat. Nemá to žádný valný smysl. Ústřední dvojice je sympatická, ale na plátně jsou vlastně minimálně. Nejasné jsou i skoky v čase, pohyby postav a celé finále s princeznou v pekle a záchranou duší obou králů je zhuštěné do deseti minut. Filipův velký plán a trik se smlouvami nejsou v žádném momentu uspokojivě vysvětleny a i dospělý divák tápe – jak tomu mají rozumět děti, nevím. Mimochodem, i to, že je Filip princ čerti věděli, tak proč to dříve neřekl Aničce a nevaroval krále? Proč ty zbytečné morbidní a nechutné momenty (párátko, pití močůvky, mučení v pekle etc.)? A co měla Holubová s těmi husami a proč si to chtěla rozdat s čertem?! Čert možná ví proč, ale já ne.

    • 3.1.2016  00:35
    Svatojánský věneček (TV film) (2015)
    **

    Strach už bohužel pro nedostatek nápadů ždímá vlastní filmy. Vedlejší dějovou linku zloducha, který se za každou cenu snaží zavděčit své staré matce, jsme už viděli ve Šťastném smolaři a i ty Trojanovy figurky už působí tak nějak obehraně. Nechápu, proč obsadil do role služebné vynikající komičku Peťu Polnišovou, když jí nakonec ve filmu nedal vůbec žádný prostor. Mádl je bohužel ve všem stejný, aspoň že měl režisér tentokrát štěstí na půvabnou a herecky schopnou princeznu (Eliška Jansová).

    • 2.1.2016  23:24
    Johančino tajemství (TV film) (2015)
    **

    Marně hledám nějaké to zrnko vlastní invence tvůrců. Ústřední motiv nadpřirozeného průvodce hlavního hrdiny, jenž díky němu dospívá a nakonec dojde vytouženého štěstí byl použit už mnohokrát a lépe (O Janovi a podivuhodném příteli, O svatební krajce). Tady je ještě ona nadpřirozená bytost mentálně hendikepovaná a místo štěstí nosí problémy, být Johankou tak sudičku okamžitě reklamuju. Hned v natahovaném úvodu zapříčiní její útěk z domova a pro jistotu srovná její dům se zemí, to asi aby se náhodou nechtěla vrátit. Johance štěstí nepřeje ani později a zamiluje se do největšího pitomce v celém království, kterým je shodou okolností samotný princ. Romance a la Tři oříšky pro Popelku bohužel nefunguje, princ je na konci stejné ucho jako na začátku a ještě Johanku sprdne poté, co ta zachrání jeho sestru před nechtěných sňatkem. K tomu všemu jim hraje naprosto otřesný hudební doprovod (opravdu si nepamatuju že by některá pohádka z posledních let měla horší soudtrack). Potěšily mě snad jen půvabné a sympatické herečky: Dominika Zeleníková jako Johanka, Kristína Peláková jako princezna a Szidi Tobias jako královna. A jako fanynka pěkných kostýmů oceňuji recyklaci svých oblíbených šatů ze starších pohádek. Z letošní nadílky (2015) se věru nemohu rozhodnou jestli bylo horší tohle nebo Strachův Svatojánský věneček.

    • 26.12.2015  19:49
    O zlaté huse (TV film) (2013)
    ***

    Příběh o vysmívaném klukovi, který s pomocí kouzelného předmětu – nebo v tomto případě naprosto živé zlaté husy – rozesměje smutnou princeznu a získá ji tak za manželku je osvědčený koncept, který známe i z českých pohádek. Tato adaptace přidává k původnímu příběhu jen vysvětlení princezniných depresí (smrt maminky) a postavu zlé královy sestry. Jinak krásné lokace, povedená výprava, sympatičtí mladí herci, příjemný hudební podkres a nápadité animované úvodní titulky. Pohádce by ale prospěla výrazně kratší stopáž – na tak jednoduchý příběh je hodina a půl stopáže skutečně moc. V porovnání s ostatními ze série Märchenperlen (případně Sechs auf einen Streich) je Zlatá husa spíše slabší průměr.

    • 28.10.2015  15:24
    Poklad na Sovím Hrádku (TV film) (2004)
    *

    Podle mě jedna z nejzbytečnějších pohádek jaké kdy byly natočeny. Hudbu Zelenka kompletně zrecykloval z Rumplcimprcampra, do role babičky obsadil Bohdalovou jako vždycky a jednoduchoučký námět roztáhl na víc jak hodinu nefalšovaného televizního utrpení. Nejšílenější je scéna, ve které se tři rozumní dospělí lidé strachy krčí před Stašovou místo toho, aby ji zpacifikovali a zachránili holčičku, jejíž život je v sázce.

    • 5.10.2015  18:15
    Vojtík a duchové (TV film) (1997)
    **

    Děj je oproti prvnímu dílu obohacen o celou řádku zajímavých motivů (loupežníci, žárlivost na mladšího sourozence, proměna v ducha a zase zpátky...), ale kvalitativně je ,,Vojtík" o třídu níž. Už jako dítěti se mi nelíbilo vyústění příběhu, na jehož konci se Cecilka nestává člověkem (jako Leontýnka v Ať žijí duchové), ale Vojtík pouze získává schopnost ji vidět. Dá se tedy předpokládat, že ho Cecilka stejně nakonec ztratí – narozdíl od ní Vojtík jednou vyroste a dospěje a ona tak musí čekat na další generaci dětí, se kterými by si mohla hrát. (Trochu mi to připomíná postavu Kirsten Dunst v Interview s upírem, což je poněkud morbidní představa.)

    • 5.10.2015  18:02

    Pohádka, které by prospěla buď kratší stopáž nebo nosnější scénář. Prvních dvacet minut vyplňují blbinky strašidel a ječení Cypriánových nápadnic a až pak se na scéně objevuje Veronika (skvělá Klára Pollertová). Příběhu by prospěl přinejmenším motiv ubíhajícího času - celý děj (příchod Veroniky, pokusy o její vystrašení i osvobození strašidel) se odehraje během jednoho večera. Veronika se tedy zasnubuje s Cypriánem poté, co s ním mluvila všehovšudy třikrát. No, chápu, že když na vás kluk po několika hodinách známosti zšistajasna vybalí ,,bude z tebe skvělá hradní paní", nelze mu odolat.

    • 2.11.2014  02:35

    Rámcový příběh se starým hradem, kastelánem a moderními hrdiny, kteří se stávají aktéry vyprávěného příběhu, se Janečkové osvědčil už v Mrtvém princovi (1971). Tady tento motiv posouvá ještě dál - hrdinka sama utváří svůj příběh a je při tom vázána pravidly pohádkového kánonu. Její dobrodružství jsou vtipné a originální epizodky - Jana se nezalekne ježibaby, rozmazlené princezně naseká na zadek a v sebeobraně topí vodníka. Obsazení je krásné - ale snad se na mě nebudete zlobit, když především vyzdvihnu talent a půvab mladičké Magdy Reifové. PS: Doufám, že jste si všimli, že šaty princezen režisérka zrecyklovala z o pět let starší Zlatovlásky.

    • 29.10.2014  23:48
    O nosaté čarodějnici (TV film) (1984)
    ***

    Na to, kolik pohádek je ve zdejších vodách ČSFD podhodnocených až hrůza, nechápu nadšení zrovna z téhle. Pravda, Kozderková a Havelka válí a zbytek ansámblu za nimi nijak nezaostává. Přesto si nemůžu pomoct, scénář není vyladěný tak, aby ve mě pohádka zanechala hlubší dojem. Čarodějnici se poťouchlé kousky mohly pěkně vymstít a kdyby Jakub Bětku-husu neochránil, tak má čarodějka na svědomí vraždu. A co chudák Jakubova máma, která se rok utápěla v žalu nad ztrátou syna a třela bídu s nouzí? A drak Emilka nepokrytě přiznává, že žere princezny (ne bramboráky nebo dřevěné uhlí jako jiní, hodní draci). A uvěřitelnost pouta mezi Jakubem a Bětkou-husou výrazně narušuje fakt, že Jakub jejímu hlasu v této verzi nerozumí (versus např. ruská animovaná adaptace "Malý Nosáček" z roku 2003 nebo německý film "Trpaslík Nos" z roku 2008), neví, že je to zakletá dívka, a ve výsledku se tedy regulérně ožení s vrubozubým ptákem. Zkrátka a dobře, v mých očích jde o televizní průměr.

    • 25.12.2013  23:33
    Duch nad zlato (TV film) (2013)
    *

    Tak Zelenka se asi už pohádky točit nenaučí a jeho nejlepším pokusem tak navěky zůstane RumplCimprCampr. Nevím, jak se mu podařilo natočit pohádku, kde motivací hlavního hrdiny je láska, ale přitom nemá s princeznou v celé pohádce jediný dialog během kterého by se nějak blíže poznali (vzpomínáte si na 'Princeznu se zlatou hvězdou', kde spolu princ s princeznou jen chvíli hovořili v zahradě a přesto jsme jim věřili lásku na celý život?). Chemie mladé dvojice je prakticky neexistující a je velká škoda, že scénář vůbec nedal prostor tak talentované mladé herečce jako je Kubařová. Naopak Zelenka opět protěžuje Bohdalovou, jejíž otravná figura super chamtivé rádkyně zbytečně ubírá prostor všem ostatním postavám... No, darmo mluvit. K těm pár kladům patří výkon výtečného pana Preisse, povedené triky (scény s vesmírem) a docela pěkná hudba. Pokud hledáte kvalitní zpracování křesadla, zkuste alternativu: http://www.csfd.cz/film/293917-modra-lucerna/

    • 25.12.2013  23:09
    Sněžný drak (TV film) (2013)
    ****

    Na této – i po letech koukatelné fantasy pohádce – mi nejvíc vadí haprující logika, např. princ se cestou k čarodějnicím ani jednou nemění v draka (přestože cestují ,,dnem i nocí"), nejasné jsou i přesné podmínky kletby, měnící se roční období nebo obsah ,,knihy osudu". Škoda té řádky zajímavých motivů, které si zasloužily více prostoru (např. Dracienova motivace – ty princezny žral, čerpal z nich svou moc nebo je někde skladoval?). Polepšení prince Jana mělo být zpracováno jinak a lépe (provinil se, ať trpí! né, že dojde sebepoznání po procházce lesem...). A ty pokusy o humor si scénárista mohl odpustit (služebná Tomicová, dvojice princů, popletený rádce...). Mile mě překvapily herecké výkony Petry Tenorové a Petra Lněničky a jejich chemie fungovala na jedničku (což je v pohádkách posledních let veliká vzácnost). Docela pěkní digitální draci (no jo, já vim, taky mi chybí ti loutkoví). Nádherné kostýmy Evženie Rážové. Potěšilo mě, že se zde vyskytuje více než jedna ženská postava a čarodějnice jsou zobrazeny jako kladné nadpřirozené bytosti (vtipné je, že řadě zdejších komentátorů to evidentně pije krev, přitom i v tomto filmu mužské postavy převládají a závěrečný boj se odehraje mezi nimi).

    • 3.1.2013  20:34
    Šťastný smolař (TV film) (2012)
    **

    Běžela padesátá minuta filmu a já si bolestně uvědomila, že jediné, co víme je toto: smolař Filip se zamiloval do záhadné Haničky, kterou teď hledá, zatímco se jeho kumpán Kdokoliv snaží zbavit svého chorobného lhaní. Ale s tím hodinu a půl dlouhá pohádka nemůže vystačit. Samozřejmě, je zde spousta vedlejších epizodek, kterým se mohu zasmát a ocenit je - ale na hlavní dějovou linku mají pramalý vliv. A pak jsou tu ty díry v logice. Carlos (J.Dvořák) unesl Haničku a chová se k ní nesmyslně krutě, třebaže původně ani nevěděl o její schopnosti nosit lidem štěstí. Štěstěna zase tvrdí, že nemůže Haničku najít, protože může chodit jen tam, kde je štěstí. Ale jakto, že se tedy na konci směla vydat za putujícím Carlosem? Mně tedy moc šťastný nepřipadal, spíš naopak... (btw - taky to na vás působilo jako narážka na jejich možný předchozí milostný vztah nebo si domýšlím příliš mnoho?)

<< předchozí 1 2 3
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace