Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Pohádka
  • Komedie
  • Animovaný
  • Fantasy
  • Rodinný

Recenze (92)

plakát

A nebojíš se, princezničko? (1980) (TV film) 

Z hlediska filmařského řemesla je to ucházejícím způsobem natočená pohádka, k dokonalosti jí však chybí mnoho. Škoda té ukňourané hudby Otmara Máchy a hodně chudičké výpravy. Scénáristická berlička v podobě vypravěče pak nepříjemným způsobem dává vzpomenout na sérii Strom pohádek. Když jsou totiž vypravěčem otrocky odvyprávěny i klíčové pasáže (nejvíce to pak zamrzí u vytouženého happy endu, který je nám naservírován pouze takto „z druhé ruky“), dá se tušit, že je něco špatně. Morálně mám s touto pohádkou zásadní problém: spojení stárnoucího krále s šestnáctiletou holčičkou mi přijde přinejmenším úchylné. Král má princeznu za povrchní, neboť ho soudí dle šedivých vlasů, ale copak se on sám do ní nezbláznil jen pro její mládí a krásu? Dokonce byl ve své „moudrosti a dobrotě“ ochoten si její přízeň kupovat a třeba ji ke svatbě donutit, kdyby na to přišlo. Sorry, přátelé, Cupák je super, ale tohle nezkousnu. PS: dát dohromady starého krále s princeznou si vymysleli čeští scénáristé, ve francouzské předloze nic takového nehledejte; PPS: existuje rozhlasové verze se stejným scénářem, kde krále a princeznu namluvili Cupák a Konvalinková

plakát

Ať přiletí čáp, královno! (1988) (TV film) 

Nevím, co si s touhle pohádkou mám počít. Některé klady, které byly už prvním díle „Co takhle svatba, princi?“, zůstaly zachovány. Stále tu nalezneme chytlavé písničky, výborné herce (oproti jedničce přibyli Stropnický, Janžurová či Rosůlková) a pěkné prostředí (tentokrát i exteriéry!). Pokud ovšem jednička místy vázla v otázce scénáře, tady se to projevuje dvojnásob, podrobněji jsem se o tom rozepsala na následujících řádcích, protože dějově je tahle pohádka něco neuvěřitelného. Princ David, který na konci prvního dílu zmoudřel a následoval své srdce, touží usednout na trůn. K tomu však podle stávajících zákonů země potřebuje, aby se mu narodil syn následník. Když se narodí dcera, je zklamaný a co hůř, je zklamaná i novopečená maminka Běla, která dcerku uvítá na světě se slovy: „Dcera...tu ne!“. Co se stalo s tou moudrou, aktivní dívkou z prvního dílu, že hned po narození dcery dokáže říct něco takového? Matěj, mentor a ochránce mladého páru, se rozhodne z neznámých důvodů holčičku unést(!) a ukrýt před královskou rodinou(!!). A tady začínají ty rány logice. Proč tak učinil? Malá princeznička možná nebyla na svět přivítána s nadšením, ale žádné reálné nebezpečí jí nehrozilo a její rodiče by si ji jistě zamilovali během pěti minut – nikdy však nedostanou šanci. Matěj odnese holčičku pradleně Magdaleně, která ji adoptuje – nebo se spíše stane její pěstounkou, neboť princeznička Magdaleně říká „teto“ a po osmi letech je opět navrácena vděčné Běle. (btw chudák dítě v tom musí mít maglajz) Během oněch osmi let malou princeznu hledají královští vojáci. Tady je další problém: je hezké, že kontrolují všechny děti v království, ale jak chtěli najít tu pravou, když neměla žádné poznávací znamení? Mateřské znaménko, jizvu nebo medailonek, prostě obvyklé propriety ztracených dětí? Je hezké, že Magdalena holčičku vydává za kluka, ale vzhledem k neprůkaznosti skutečného původu dítěte se to zdá jako nadbytečné opatření. Ani Běla, ani David se dcerku nevydají hledat osobně, ono je totiž jednodušší sedět doma a chřadnout, případně flirtovat s přespolními návštěvami (nutno přiznat, že manželská krize a náběh na nevěru je skutečně neotřelé pohádkové téma). Náznaku aktivního přístupu se dočkáme překvapivě pouze ze strany trubkoidního krále, který si písničkou stěžuje, že „všechno naruby tu je“, a divák přemýšlí, jestli za to náááhodou není jako vladař tak trochu zodpovědný. Neboť narativ nestaví Matěje do pozice padoucha, ale spravedlivého hrdiny glorifikovaného za únos dítěte, krize a následné rozuzlení musely být vyvolány jinak. V tomto případě nám scénář nabízí prapodivné potenciální vyhlášení války sousedním králem, ale po krátké potyčce s nepřátelskými vojáky v prádelně (skupiny historického šermu se vyřádily), tenhle motiv vyšumí stejně rychle jako se objevil. Dcera je nalezena. David je rád, že ji našel. Všichni si svorně zazpívají o cestě ke štěstí (a mají můj obdiv, že při tom stojí v otevřených kočárech). Díky bohu, že už netočili další díly.

plakát

Bronzová koruna (1997) (TV film) 

Bez debat jedna z nejlepších pohádek Svatavy Simonové. Nosný příběh se zajímavými postavami a skutečně ďábelským zloduchem v podání Jana Kanyzy. Musím říct, že je velká škoda, že si Bára Munzarová těch princezen nestřihla víc, protože tady jí to neskutečně sluší (a navíc umí hrát). Jako vždy vynikající Vladimír Dlouhý v roli provinilého ducha. Co této pohádce ubírá, je místy zbytečná melodramatičnost (zejména scény s flashbacky) a stejně dramatická hudba Ladislava Simona. I když on ani jinak skládat neuměl.

plakát

Cinderella (2000) (TV film) 

Pravděpodobně nejbizardnější verze Popelky jaká se dá vidět. Stylizace do doby viktoriánské Anglie se doplňuje s naprosto moderními kostýmy, nevlastní sestry se jmenují Goneril a Regan (a mají sekery!), princ zpívá pop-rockové písně a jezdí na motorce, víla kmotřička je tu spíše ,,vodní víla" (motiv stromečku z verze bratří Grimmů ale zůstal částečně zachován) a Popelka se nevydává na ples za zábavou, ale aby překazila maceše její zákeřné plány. Tento film se hodně těžko hodnotí. Na jednu stranu si zaslouží pochvalu za bizardnost a roztodivnost, na druhou stranu je celý koncept nedotažený a řada motivů vyznívá do ztracena. Herci ale těžko mohli být lepší. Od půvabné Popelky Marcelly Plunkett, přes jedovatou macechu Kathleen Turner, charismatického sluhu Leslieho Phillipse, až k úchvatné víle Jane Birkinové.

plakát

Co medvědi nevědí (1988) (TV film) 

Hodně slabá pohádka s téměř neexistujícím dějem (který částečně vykrádá O medvědu Ondřejovi) ozdobená pouze výkonem pana Kopeckého. Hudba Ladislava Simona jako vždy k nevydržení. Svatava Simonová hold pohádky nikdy točit neuměla, ať se na mě nikdo nezlobí.

plakát

Co takhle svatba, princi? (1986) (TV film) 

Nostalgie v nejkrystaličtější podobě...v závislosti na postavení hvězd mé hodnocení osciluje mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Dodnes si vzpomínám, jak jsem tuhle pohádku jako dítě sledovala poprvé a ptala se babičky, kterou z těch dvou princezen si princ asi vezme :). Skutečně podařené písničky, pár opravdu vtipných momentů (vč. nenápadného bourání čtvrté stěny), persona dvorního astrologa geniálně zosobněná Ladislavem Křiváčkem (,,Pozoruji oblohu nepřetržitě, veličenstvo, Andromeda stále zlověstně bliká.") a překvapivě přesvědčivý Karel Černoch coby královský vychovatel Matěj. Bohužel, záporů by se tu našlo taky dost. Král s královnou jsou možná vtipně ztvárněni Nárožným a Bohdalovou, ale jako postavy vyznívají nejednoznačně. Král permanentně zapomíná jméno syna a vyrazí zrcadelnici za čin, který nespáchala, královna nemá v hlavě nic než módu - s touhle genovou výbavou ten princ fakt neměl šanci... Andrlová je ze záhadných důvodů (které se jmenují Adamec a Zmožek) přezpívána Bartošovou. Dodnes mi také vrtá hlavou, co vedlo tvůrce k obsazení Miroslava Vladyky do role prince. Dobrý herec, ale to proboha nenašli nikoho „princovatějšího“ (nabízeli by se L. Vaculík nebo třeba V. Dlouhý)? A když už jsme u toho prince, jeho „polepšení“ mohlo být na konci zobrazeno lépe. Sice se z úst krále a královny dozvídáme, že vzal na zámek Bělinu starou maminku, a z úst Matěje, že se princ úplně změnil. Problém je ten, že nic z toho nevidíme. Jsme svědky pouze toho, jak se princ utápí v sebelítosti s loutnou v ruce. Duet s Bělou ve věži to nezachrání. A mimochodem - mám takový dojem, že na konci nebyla pusa. Taková škoda.

plakát

Cyprián a bezhlavý prapradědeček (1997) (TV film) 

Pohádka, které by prospěla buď kratší stopáž nebo nosnější scénář. Prvních dvacet minut vyplňují blbinky strašidel a ječení Cypriánových nápadnic a až pak se na scéně objevuje Veronika (skvělá Klára Pollertová). Příběhu by prospěl přinejmenším motiv ubíhajícího času - celý děj (příchod Veroniky, pokusy o její vystrašení i osvobození strašidel) se odehraje během jednoho večera. Veronika se tedy zasnubuje s Cypriánem poté, co s ním mluvila všehovšudy třikrát. No, chápu, že když na vás kluk po několika hodinách známosti zšistajasna vybalí ,,bude z tebe skvělá hradní paní", nelze mu odolat.

plakát

Čaro múdrosti a lásky (1997) (TV film) 

pozn. Textu distributora si nevšímejte, skutečný obsah je trochu jiný: odstrkovaná zato moudrá princezna pomůže království od hladomoru, na konci si vezme prince (který si její sestry ani nevšiml) a stane se královnou. Jedna z těch lepších slovenských rozprávek, ale žádná výhra to také není. Rozčilují mě na ní ty historizující, neslušivé kostýmy, princ, který zírá jak vyvoraná myš a místy váznoucí scénář. Jinak slušná podívaná se stokrát omletým, ale stále funkčním námětem (důvtip a cit vítězí nad krásou a povrchností), a půvabnou hlavní představitelkou (Lucia Lapišáková).

plakát

Čarovné dědictví (1985) 

Ani nevím, za co tu jednu hvězdičku dávám. Snad z upřímné lítostí nad tím, jak je talentem takových herců jako je Kopecký, Skořepová či Kodet plýtváno v pohádce bez dobrého scénáře, humoru či sympatických postav.

plakát

Čarovný kamínek (2019) (TV film) 

O něco slabší než loňský slepý kovář Martin, ale já ty čtyři hvězdičky ráda dám, už vzhledem k určité podhodnocenosti této pohádky (je 26. 12. a film má jen nějakých 46%). Čistě odvedená práce, mile mě překvapila absence ječení (a to i u obvykle stereotypně pojatých postav selky a její vdevekchtivé dcery! a čarodějný pár je zobrazen jako milující, oddaná dvojice, navzdory občasným ostrým výměnám názorů!). Na to, že se po většinu stopáže nic moc nedělo, se na to zkrátka koukalo hezky. Škoda toho minimálního využití ústředního čarovného kamínku a poměrně velké pasivity jak vládců lesa (Javorková a Bahúl), tak bohužel i odvážného mlynáře (opravdu mu musel záchranu milované dívky poradit lesní trpaslíček?) a němé slečny Julie (její sepjetí s lesem bylo využité minimálně!). Nevyužitý bohužel zůstal i Pavel Kříž, jehož po dlouhé době ráda vidím v pohádce v kladné úloze. Chtělo to, aby se kladné postavy výrazněji chopily iniciativy. Závěrečná krize pak klidně mohla být dramatičtější – ale její řešení mělo zůstat v rukou ústředních kladných postav, nikoliv do té doby nepřítomného aktéra (zloduchova otce). Šťastný konec by pak působil zaslouženěji. Pozitivně hodnotím chemii ústředního páru (ač by si zasloužili více prostoru), nádherné lokace i nápadité kostýmy (Martin Kotúček). Dobrá práce!

Ovládací panel
2 body