KlonyIlony

KlonyIlony

Martin Pank

Vanuatu
redundantní tautologický pleonasmus

17 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 7
    • 20.2.2018  08:06

    Patřím mezi ty, které BR 2049 zklamal. Atmosféra je naprosto fantastická, ale film bohužel tak trochu o ničem. I přes všechnu snahu a um, které do natočení tohoto počinu šly, mi film nepřišel poutavý. Uniká mi závažnost motivací postav - když se člověk začne šťourat v premisách originálu, tak se celý fikční svět začíná rozpadat. Originál funguje díky tomu, že se drží malinko víc při zemi.

    • 21.5.2017  14:46

    Tento film je orientovaný na obsah, prakticky bez vizuálního pozlátka. Vystupuje v něm široké spektrum specialistů, kteří mají k tématu umělé inteligence a vědomí co říct - od počítačových vědců, přes vládní činitele po filozofy a psychology. Názorové zastoupení je taky velice různorodé - od zapřísáhlých transhumanstů věřících v nástup singularity v několika příštích desetiletích až po úplné skeptiky, kteří mezi sebou otevřeně polemizují. Všechny tyto hlasy nechává režisér mluvit sami za sebe i za cenu toho, že se opakují a divákovi přidadnou, jakoby měli klapky na očích (hlavně Ray Kurzweil). Film určitě poslouží jako dobrý úvod k tématu.

    • 30.10.2016  15:26
    Ex Machina (2014)
    *****

    Výborný film, jehož ústředním motivem je strojové vědomí. Jak víme díky kritikám Turingova testu jako je argument čínského pokoje, schopnost inteligentně odpovídat na otázky není dostatečná pro prokázání schopnosti porozumění, a tedy i skutečné inteligence a/nebo vědomí. Závěr filmu ukáže, že hyper-inteligentní stroj má skutečné vědomí, protože prokázal, že má city a touhy (touha po svobodě). Film výborně ztvárňuje filozofická témata, ale je také drama s dobrým spádem. V závěru uvidíme také docela nekonvenční práci s kamerou, která umocňuje defamiliarizaci.

    • 9.10.2016  15:26

    Velice poutavý film s perfektně vybudovaným dramatickým obloukem, až je to možná trochu fádní. Loach ale určitě není žádný rutinér, je vidět, že má k místu (pro něj typické prostředí (post) industriální severní Anglie) a postavám, silnou vazbu. Mezi postavama kterýma je skutečné napětí, nenajdeme tu žádný přehnaný sentimentalismus ani exploataci lidské mizérie, čemuž by určitá témata v tomto filmu nahrávala. Sečteno a podtrženo: není důvod se příliš rozmýšlet, jestli film stojí za vidění.

    • 15.6.2016  18:35
    Hype! (1996)
    ****

    Dost příjemně mě tento dokument překvapil. Zachycuje scénu ve své rozmanitosti, neglorifikuje neprofláklejší kapely (ano, myslím tím Nirvánu) a nabízí zajímavou reflexi celého pop-kulturního fenoménu grunge. Jak napovídá název, převládající nálada tohoto dokumentu je rozčarování a pocit absurdity nad tím, co s mladistvě nevinnou muzikou udělá komerční mašinerie, ale dokument se zároveň k tématu nestaví cynicky a zachycuje i autentickou stránku této rockové scény.

    • 18.4.2016  18:01

    Je jistě třeba uznat, že jenom výjímečný režisér si může dovolit natočit dvouhodinový film skoro bez děje nebo jen s volnou návazností (skoro jako ve snu) mezi jednotlivými událostmi - podobně nespoutaně plynou často i dialogy. Belmondo a Karina v něm zpívají, tančí, pronáší hlubokomylsné poeticky a filozoficky laděné fráze, plácají se v absurdní situaci, do které se dostali vlastním rozhodntím… Každý vážnější divák jistě snese trochu odklon od formy, i trochu toho "proudu vědomí", pokud to dodá filmu na sdělení, nemůžu ale říct, že by mi tento film něco obzvlášť říkal. Třeba měl víc co říct lidem ve své době, pro mě až tak zajímavý není, určitě ne v porovnání s jinými Godadovými filmy. Přeso je to dílko, které nepustíte jen tak zhlavy, takže Godard tady určitých ambivcí nepochybně dosáhl; vtip a hravost se v něm nezapře.

    • 25.11.2015  03:48
    Liquid Sky (1982)
    *****

    Toto je spíš film z prostředí newyorského polosvěta diskoték a světa modelingu, atmosférou trochu připomínající filmy Abela Ferrary, než skutečné scifi, mimozemský prvek je tu spíš jen definuje kontury, v nichž se odehrává dost pozemské, byť dekadentní drama. Hlavní hrdinka Margaret je zosobněním andorgynního ideálu krásy ovlivněného estetikou new wave a její kariéra modelky fotící pro avantgardní módní časopisy je dobře rozjetá, Margaret ale vnitřně tuší, že žije za jakousi maskou (několikrát je právě s tímto konfrontována), stejně jako ostatní příliš abiciózní modelové a modelky, a že všichni se utápí v drogách a nezřízeném hédonismu. Když ale Margaret zjistí, že po sexu s tí umírají muži, využije to k pomstě proti světu, ze kterého by ráda unikla a našla místo, ve kterém by našla celistvost. Svého času dost úspěšný indie-film, který si zaslouží status "kultovky".

    • 10.5.2015  15:59

    Po všech stránkách vynikající dokument o frontmanovi kultovní, ale málo komerčně úspěšné kapely Pentagram. Začíná dost děsivě: v prvním záběru Liebling, který je už vlastně jednou nohou v hrobě, filmařům říká, že ještě chvíli přežije, pokud budou chtít. Rozhovory s ním v době, kdy žije jako chodící mrtvola v domě svých rodičů, rozhodně nejsou pro slabší povahy... Pomalu se ale díky zasahu štěstěny dává dohromady, byť je to docela drama - je to snad první hudební dokument, u kterého jsem si hryzal prsty v očekávání, jak to skončí. Nakonec zažije comeback (jak může předpokládat každý, kdo se podíval na diskografii nebo nedávná turné kapely) a je tam na závěr i malý happyend, i když arci takový trochu rozpačitý… Dokument je záživný po dramatické stránce a zároveň je to fascinující portrét talentovaného člověka, který musí bojovat s mnoha démony. Jejich podlední album je prý výborné.

    • 10.5.2015  14:46

    Není toho mnoho, co bych na Průvodci mohl pochválit. Film postrádá jakýkoliv dramatický oblouk, jednotlivé volně spolu souvidející scený spolu v podstatě spojuje jenom to, že se v nich sem tam objevují stejné postavy, které spolu cosi mají, a že jsou zpětně vyprávěné hlavním hrdinou (autorem), který se po letech vrací do míst, kde vyrůstal. Někdy je scéna přímo flashbeckem, který příjde v momentě, kdy protagonista přijde k nějakému místu, se kterým se spojují určité vzpomínky, jinak se "děj" odvíjí tak nějak samovolně, hýbou ho scénu od scény postavy jenom s naprosto vágní motivací, takže je z toho holé rozbředlé epizodické neštěstí. Do toho na vás režisér jako bonus přichystal ještě fůru rádoby dramatických scén plných křiklavého patosu, které diváka kvůli nemožnsti se vcítit do motivací postav (žádné nejsou, nebo jsou toho úplně nejprimitivnějšího druhu) nechají naprosto chladným, nebo jej ještě spíš podráždí a bude cítit nutkání scény přetočit (k čemuž se bez ostychu přiznávám); je tu zkrátka plno zbytečných scén a dialogů, jejíchž vypuštěním by se toho na filmu mnoho nezměnilo. Jediné, co tento film zachraňuje, je jeho sebeuvědomělá stylovost v zachycování atmosféry New Yorku přelomu 70. a 80. let, zkrátka nostalgický faktor a dobrá kamera. Pokud máte chuť vidět podobně zaměřený film (rodina, nostalgie), určitě se najde spousta lepších filmů, zejména doporučím filmy Jamese Graye.

    • 27.4.2015  14:29
    The Frame (2014)
    ***

    Chtěl bych tomuto filmu fandit, ale nejde mi to. Příjde mi jako velice dobrá realizace celoživotního projektu nějakého nerda, který se dostal na filmovou školu, aby natočil tento "hrozně hustý film". Místy je přesvědčivý až strhující, ale ve finále ne úplně povedený.

    • 12.4.2015  16:36

    Velice příjemné překvapení. Film má silný příběh, který vrcholí vyvražďovačkou, ve které nejde o prvoplánový krvavý spektákl, ale celý příběh je budován tak, aby mohl vyústit v něco šokujícího, v čemž se trochu podobá Hitchcockově Psychu. Absurdní tragika filmu a stupňující se děsivost je doplněná špetkou satiry. Jsou tu postavy jako z nějaké frašky (čemuž odpovídá i herecký styl): neúspěšná herečka, její falešné kamarádky, přiblblý šéf restaurace, kde rádoby herečka pracuje, slizský producent filmu, čímž film nabývá žánrového rázu, zároveň je v něm ale hodně situací a interakcí mezi postavami, které divákovi budou připadat běžné, jakoby "ze života". Tento mix divadelní stylizovanosti a scén ze života umocňuje napětí mezi jednotlivými situacemi, které hlavní postava prožívá, a dělá z filmu celkem netradiční podívanou - zvláštní mix mezi hororem a psychologickým dramatem. Havní síla filmu je kromě jeho uvěřitelné děsivosti (hlavně co se týče psychických stavů hrdinky, které jsou mimochodem velice dobře zahrané) to, že dobře vystihuje úzkosti mladých lidí s přehanými ambicemi a malými perspektivami, což je možná pro dnešní dobu typické; taky je tu silné téma až kanibalistické povahy zábavního průmyslu (či kapitalismu obecně), který jako nějaké monstrum z lidí vysává život - v SE je toto pojato zcela doslovně.

    • 2.4.2015  16:03
    Kmeny (TV seriál) (2015)
    *

    Zcela zbytečný počin. Celý koncept "subkultury" je dost problematický, kulturní teoretici ho většinou zavrhují a preferují pojem scéna. Koncept scény mnohem lépe vyjadřuje, co se ve skutečnosti v pop kultuře děje. Lidi jsou fanoušci určitého stylu hudby nebo nějakých kulturních činností a každý si ze škály různých stylů a trendů vybírá to, co ho uspokojuje; termín subkultura byl vymyšlen sociology pro popis "životního stylu" pracující chudiny ve velkých měsech západní Evropy a USA, a naznačuje tedy nějakou sociální vymezenost (vyloučensot), což o dnešních mladých frajerech, kteří sbírají vinily opravdu říct nejde. Je zajímavé, že dnešní civilizace plodí různá alienovaná individua, která odmítají dospět, ale to máme kolem sebe dnes a denně, a nepotřebujem do toho nějak obzvlášť zasvěcovat. Formát knihy s portrétama mi přijde k danému tématu naprosto dostatečný, můžu to prolistovat a pak na to zapomenout, i když nepopírám, že se na seriál budu dívat, stejně jako se dívám na idiotská videa na Youtube, kde někdo představuje svou kolekci tenisek, za kterou vyhodil desítky tisíc dolarů.____Docela by mě zajímalo, jak by se autoři filmu teoreticky poprali s tím, že dnes anarcho-pankáči (ale i neonacisté) hrají blackmetal, punk/hardcore se přemorfoval v metalcore neboli brocore (hudba ideologicky uvědomělá asi jako Skrillex), že H&M prodává bundy s metaovýma nášivkama, nebo že asi žádný metalista na světě neposlouchá výhradně thrash metal - pokud nežije v paralelní realitě, kde je pořád rok 1987.

    • 31.1.2015  14:53

    Mr. Cutris to opět dokázal. Svoji recepturu mixování rozmáchlého vyprávění a mikroskopických detailů tady dotáhl snad do ještě většího extrému a ve výsledku to působí až sureálně. Curtis byl vždy kritickým filmařem, tj. někým, kdo se snažil o to, dát publiku novou perspertivu, nový, smyslupnější narativ, ať už to bylo se záměrev vzdělávat, nebo podat alternativu k zaběhlým ideologickým narativům. Tento film je možná víc než kterýkoliv předtím přivádí diváka k reflexi nad narativem jako takovým. Film jasně říká, že hegemonní narativ selhal, svůj vlastní pohled tady Curtis dost redukuje, nechává více mluvit obrazy (několikrát mě napadlo, že se to ponořování do bezprostřední přítomnosti blíží stylu T. Malicka apod.). Film silně vsugerováná otázku: Co je ten pravý narativ? Postmodernista může namírnout, že na tom nezáleží, že všechno je "jenom narativ", ale takové salónní úvahy budou mít těžko apel na člověka, který si uvědomuje hrůznost mnoha dnešních problémů. Lidé jakožto sebeurčující, autonomní tvorové nemůžou nemít narativ, který by dával smysl jejich kolektivní existenciů jde jen o to, jaký si vyberou.

    • 30.1.2015  06:58

    Tento film je pro mě tak trochu vrcholem evoluce filmů o "bežných mladých teenagerech" z šedých, nezajímavých maloměst v běžných životních situacích do nichž se vklíní nějaké drama (každému se asi vybaví American Graffiti či Omámení a zmatení); zkrátka je to globální pohled na mládež své doby a jakýsi komentář k ní, který z americké kinematografie trochu zmizel, nebo si našel nějakou niku mezi "festivalovými filmy" (Ken Park, Kids, Gummo). Jak příznačné, že tento globální sociální komentář dosahuje míry absurdna a depresivnosti jako skoro čistě osobní dramata ("teenagerské" filmy jako Heathers nebo Donnie Darko). Jestli se k nějakému filmu hodí název Omámení a zmatení, tak je to právě tento film, nevybavuju si jiný film, který by vykresloval celou generaci jako naprosto ztracené mimoně.

    • 16.1.2015  14:49

    Shock value je celé, co tento kraťas nabízí, ale celkem to stojí za to.

    • 26.11.2014  16:48

    Pochmurný týpek Ted Skjellum aka Nocturno Culto, který je expert na vytváření pochmurné hudby, natáčí vizuálně pochmurný snímek o svém životě v pochmurných končinách, kde si lišky dávají dobrou noc. Kromě intermezza v Tokyu - které nepůsobí zrovna radostně - se film točí kolem výprav do přírody, ať už osamoceně či v partě, či spojených s nějakou návštěvou. Nocturnovi kámoši jsou - jak jinak - celkem pochmurní chlápci - bývalý cirkusák a naivistický malíř v jedné osobě, který občas monotónní norštinou recituje Nocturnovi úryvky z nějakých ság, nebo dlouhovlasý čahoun v dlouhém kabátu a s tričkem Burzum, který "nedělá hudbu proto, aby se líbila ostatním lidem" apod.; i s jinak sympaťákem Fenrizem jako by si při zkoušení žádnou legraci neužili (pokud jo, tak to do filmu nedal). Rozhodně se nejedná o běžný propagační materiál pro fanoušky, spíš to má něco vypovídat o samotném Skjellumovi, jeho muzice, možná taky o Norech a Norsku, možná o životě někoho, kdo "zanevřel na společnost" a chce být "mezi svými", i když to vždycky obnáší trochu elitářství a s tím spojená nebezpečí (tj. solipsismus, black metal a elitářství jde pochopitelně ruku v ruce). Sice to není triviální počin, ale na druhou stranu to nemá příliš vyzrálou formu.

    • 15.11.2014  21:54

    "Valí se na nás neznámá budoucnost, ale poprvé se do ní dívám dívám s toruchou naděje. Protože jestliže se stoj, Terminátor, dokáže naučit vážit si lidského života, pak to možná dokážeme taky." - Toť esence hollywoodské filozofické antropologie: člověk je sice svině (asi na způsob toho, co zpívá Lemmy v písničce Brotherhood of Men), ale naděje umírá naposled. Kdo ví, třeba opravdu existuje ve vesmíru láska, ale život každopádně bolí.

    • 29.10.2014  18:39

    Z filmu jde docela cítit, že má literární předlohu, je to prostě krásně odvyprávěný poutavý příběh; zajímavé na filmu jsou také historické reálie (konec starých samurajských pořádků), morální pointa (feudální potentáti jsou hajzlové a zabíjet v jejich jménu je špatné), vrcholná romantická scéna určitě ma místo v panteonu filmových milostných scén a zároveň je to asi ta nejbizarnější, jakou jsem kdy viděl.

    • 25.9.2014  07:59
    Ginga tecudó 999 (TV seriál) (1978)
    *****

    Hodně zvláštní fantasy/scifi s propracovaným univerzem, kde se na pozadí cesty vesmírnou lodí v podobě vlaku odhaluje "vyšší plán věcí".

    • 18.8.2014  19:36

    Spíš než o dokumentární film se jedná o obrazovou koláž, vyprávění je zde omezené jenom na pár titulků, které uakzují na překvapivé souvislosti (např: Usama bin Ladin byl posedlý westernovými filmy, když později studio skončilo a opustilo westernové městečko, nastěhovala se tam Mansonova rodina). Celý tento počin jaksi doplňuje Curtisovu více polemickou tvorbu, která míří na intelektuální "nemoci" moderní doby, hlavně neoliberalismus a psychoanalýzu. Už ale v těchto předchozích filmech mu obraz slouží k zachycení toho, co je těžko analyzovatelné: dopady kognitivních revolucí nelze uchopit jenom intuitivně, ukázat můžem jen na určité změny jako vztup idiomu psychoanalýzy do běžného povědomí, nebo kult "inovace" a "startup" podnikatelských projektů. Curtis dokáže vystihnout příběh civilizace, která se po dlouhém flámu cítí jako "ztracený syn".

    • 2.6.2014  10:05
    Salinger (2013)
    *****

    Výborný počin. Dobře jsou shrnuty zásadní životní momenty a idiosynkazie tohoto excentrika (géniové to mají těžké…). Až po shlédnutí mi došlo, jak významné musí být dílo, které zůstalo v pozůstalosti, a které se začne od příštího roku vydávat. Už jsem o tom slyšel, ale nevěděl jsem, že je to taková bomba.

    • 19.5.2014  12:09

    Až budo psát Chomskému nekrology, tak v nich bude stát, že šel ve šlépějích velkých vědců doby osvícení a že dokázal - stejně jako ti, které on tolik obdivoval a na které navazoval - udělat zásadní průlom v našem chápání světa, konkrétně toho subjektivního, vnitřního. Rozhodně je Chomsky jedna z hlavních osobností, které nám ukázaly, že tradičními otázkami filozofie ("Velké otázky") se má cenu zabývat. Jestli jsme skutečně na začátku nové revoluce v kognitivních vědách, jak říká on, tak možná jednoho dne bude zařazen po bok lidí jako Newton a Hume. Už teď mu ale patří všechna čest za jeho obranu racionálního myšlení a za boj proti všelijakému postmoderního nonsensu, který se v minulých dekádách šířil jako smrad.

    • 4.4.2014  20:49

    … aneb nesnesitelná lehkost filmování____ Jigoku de naze warui je podle mě dost vážná teze o životě: i když na povrchu to vyzní hlavně jako komentář fimového/zábavního průmyslu, v postatě to říká něco o postavení jednince ve společnosti (moderní, postindustriální samozřejmě). Typické "hollywoodské" schéma o tom, jak looser ke štěstí přišel subvertuje a ukazuje příběh, kde si ten vysněný fame někdo získá jenom přes hromady mrtvol - je jedno, že jeho srdíčko je na správném místě, že kvůli své vášni obětoval všechno, jediná cesta k naplnění o snu vede k totálnímu gore masakru (přes ten už cesta mezi vyvolené pochopitelně nevede). Mluví zkrátka o nejistotách a neurózách moderního člověka, který žije v sociálních pohyblivých píscích a je víc než kdy předtím závislý na uznání druhých, což znamená, že se musí snažit dělat víc a víc pro to, aby si je nějakým způsobem získal, třeba i za cenu toho že ze sebe dělá debila na Youtube, v reality show atd. (geekové prostě mají jenom svoji specifickou strategii, jak se prosadit). Skvělé je třeba to, jak subvertuje postavu jakuzáka, který přehnaně lpí na tom, aby se jeho dcera prosadila jako herečka, čímž se odhaluje jeho neuróza a podvědomý strach ze ztráty společenského postavení - správný jakuzák se bojí jenom toho, že skončí ve vězení nebo s kulkou v zátylku. Jako ironický sociální komentář je to skvělé, o ironii jako takové si ale můžem klást otázky: http://www.stasisjournal.net/all-issues/1-politics-of-negativity/13-when-negativity-becomes-vanity-hegel-s-critique-of-romantic-irony

    • 22.3.2014  06:18

    Ann Hui je naprosto všestrnná režisérka, vedle psychologicky velice vypjatých (Night and Fog, Goddes of Mercy), nebo zase intimních (Jednoduchý život, The Way We Are) umí i odlehčenější žánrové filmy. All About Love je romcom v jejím osobitém podání: scénář čerpá z narativních postupů typických pro žánr, je zde spoustu komických situací, na druhou stranu je film "vážný" tím, že podvrací genderové role, reflektuje situaci práv gayů a leseb apod.

    • 16.3.2014  09:05
    Borgman (2013)
    *****

    Kouzlo tohoto filmu možná spočívá v tom, že v jádru se podobá pohádkám, ale přitom je - v protikladu k pohádkám - v podstatě amorální; Borgman možná nějakou morálku má, ale její logika je nám naprosto cizí a nepochopitelná. Je tu pohádková temnost a záhadnost - temný les, podivné bytosti (realističtější verze Jezinek), malé děti v nebezpečí (Budulínci), přímo magické (magicko-realistické) prvky, kdy příchod postav na scénu ohlašují zvířata (nebo jsou zvířata samotné postavy?). Toto všechno je vtipně zkombinované s prozaickými elementy - kariéra, manželské vztahy, sociální interakce. Podivná logika chování postav ale veškerou normalitu pohltí a převrátí naruby.

    • 7.3.2014  16:20

    V tomto filmu je cítit hodně zoufání si nad poměry lze vytušit konfuciánský moralizující podtext: vztahy, které jsou osou celé společnosti jsou v disharmonii, zde konkrétně vztah mezi učitelem a žákem a mezi dítětem a rodičem. Ne že by tento film byl příliš tezovitý, je v něm i dost motivů typický pro žánr - neohrožený policajt, který se musí držet v mezích zákona, arogantní gangser, který má policii zmáklou, "underdog", který se snaži prosadit v podsvětí apod., jenom tu sociální kritika má podle mého trochu čínské ráz. Možná že tento film je tak trochu předchůdce filmů stavějící gangstery do negativního světla jako je Made in Hong Kong či Holywood-Hongkong, já alespoň o podobných filmech z 80 let nebo starších nevím.

    • 7.3.2014  08:33
    Workaholics (TV seriál) (2011)
    ****

    V podsatě obdoba sitcomů jako Big Bang Theory či Spaced s v zásadě stejnými tématy: duševní nevyzrálost, narcismus, neschopnost se plně zařadit do moderní masové společnosti, geekovství, sexuální frustrovanost atd. K tomu si přidejte to, že tito borci pijou, hulí a občas si experimentují s drogami - i v tomto jsou jako průměřní už-ne-teenageři, i když je tam trocha nadsázky, v základních parametrech všechno můžeme poznat v nás či v našich bližních. Svoboda, kterou tvůrci seriálu asi u Comedy Central mají do tohoto jinak typického už-ne-teenagerského sitcomu vnáší trochu idiosynkrazie, vedle zmiňované permanentní konzumace drog to jsou i časté projevy latentní homsexuality a osobní fluidum. Trochu hardcorovější, realističtější a pro mě zajímavější BBT.

    • 19.1.2014  08:36
    Pokoj (2003)
    odpad!

    Tento film nemá cenu hodnotit. Jednozančně výtvor chorobné, nebo minimálně nepříčetné mysli.

    • 15.12.2013  13:17

    http://www.youtube.com/watch?v=oDYQBQ3sVOs American psychoanalyst Rollo May being interviewed for Swedish documentary on topics related to life in a modern society, with some input on the specific challenges facing Sweden in particular.

    • 9.12.2013  14:46
    Pot a krev (2013)
    ***

    Celkem zábavné a kulturně-kritické, ale bohužel příliš samoúčelně bulvarizující a moralizující. Vypráví hodně vyhrocenou story z černé kroniky, kerá se trefuje do lidské blbosti a patetičnosti, styl vyprávění ale nijak nepřekvapí a postavy jsou až trochu příliš šablonovité a předvídatelné. Zvlášť v době deziluze z "amerického snu" je tento film pusobí jako ideologicky cílený na potvrzení statusu quo: divák si řekne, jsem na tom celkem blbě, ale aspoň nejsem úplý ko...

<< předchozí 1 2 3 4 6 7