KlonyIlony

Bravurní avšak místy krapet "cheesy". Dovolil bych si poznámku ke komentáři J. Flígla: ano, postavy jsou vesměs mladé (či nestárnoucí), krásné a zajištěné (ba přímo si dopřávají opulentního životního stylu), kontrast mezi vyšší a nižší přijmovou skupinou a fyzickými přednostmi-nedostatky postav je však dost markantní. Kuanova rodina sice má zavedenou živnost, jejich děti však úplně snadno na standard střední třídy nedosáhnou - bydlí u rodičů, Kuan pracuje jako číšník a jeho sestra vypománá v rodinné restauraci nižší cenové kategorie. Jinými slovy, postavy se nepohybují v socio-ekonomickém vzduchoprázdnu, jak naznačuje Flígl. Kuan je sice vysoký, což vám v Číně dodá fůru sex-appealu, mezi "běžné jedince" ho však sráží jeho koktání. Jeho sestra je sice dost k světu, jeho máma ale už patří do kategorie "teta". Máme tu bohatou "milfku" a chudou "milfku", bohatého playboye v letech (strýček Lu) a chudého playboye v letech (strýček Li) atd.. Zkrátka úplně zidealizované a od slzavého údolí izolované mi postavy nepřídjou.

Curtisův nový seriál dává mnoho námětů k přemýšlení – druhá epizoda např. pojednává o tom, jak na základě teorie o rovnováze ekosystému elitní think-tank Club of Rome došel k závěru, že dojde k celosvětovému ekologickému kolapsu na začátku 20. století; teze o povaze ekosysému (tedy že „ekosystém“ není dynamický systém; příroda se vyvíjí chaoticky) mají sami o sobě závažné implikace; Curtis v seriálu taky mistrně načrtl intelektuální historii posledního staletí – nebo řekl bych spíš její temnou stránku (Curtis, jak známo, se věnoval i dopadům myšlenek Freuda a neokonzervativců); Curtisovy jde o to ukázat, jak tyto (zřejmě chybné) představy o „ekosystému“, lidské přirozenosti etc. ovlivňují a formují naši společnost. 1. epizoda je hlavně o dopadu myšlenek filozofky extrémního individualismu (nazvané objektivismus) Ayn Randové, jimiž se inspirovali teoretici (či vizionáři) internetové utopie a vládní činitelé odpovědní za politickou ekonomii (bývalý ředilet FED Allan Greenspan v mládí patřil do jakéhosi okultního kroužku kolem Randové). Ve 3.dílu Curtis mimo jiné představuje životní příběh biologa Richarda Dawkinse, který byl schopen teoreticky ukázat, že lidé fungují jako stroje na přenášení genů, a jsou proto "naprogramovaní" k egoismu nenávisti druhých. Toto "zjištění" jej prakticky dovedlo k šílenství a sebevraždě. Myslím, že Curtis tímto filmem chtěl ukázat, jak se chápání přírody a nás samých jako mechanismu promítlo v přístupu k životu. Jeho pojetí je z principu příliš idealistické, je však přínosné o těchto tématech přemýšlet. Curtis rozhodně odvedl skvělou práci v osvětlování klíčových intelektuálních problémů dneška.

Jeden příběh o trochu absurdním zoufalství, druhý o trochu absurdní naději a jeden osud naplněný po okraj smutkem i radostí.

Mr. Cutris to opět dokázal. Svoji recepturu mixování rozmáchlého vyprávění a mikroskopických detailů tady dotáhl snad do ještě většího extrému a ve výsledku to působí až sureálně. Curtis byl vždy kritickým filmařem, tj. někým, kdo se snažil o to, dát publiku novou perspertivu, nový, smyslupnější narativ, ať už to bylo se záměrev vzdělávat, nebo podat alternativu k zaběhlým ideologickým narativům. Tento film je možná víc než kterýkoliv předtím přivádí diváka k reflexi nad narativem jako takovým. Film jasně říká, že hegemonní narativ selhal, svůj vlastní pohled tady Curtis dost redukuje, nechává více mluvit obrazy (několikrát mě napadlo, že se to ponořování do bezprostřední přítomnosti blíží stylu T. Malicka apod.). Film silně vsugerováná otázku: Co je ten pravý narativ? Postmodernista může namírnout, že na tom nezáleží, že všechno je "jenom narativ", ale takové salónní úvahy budou mít těžko apel na člověka, který si uvědomuje hrůznost mnoha dnešních problémů. Lidé jakožto sebeurčující, autonomní tvorové nemůžou nemít narativ, který by dával smysl jejich kolektivní existenciů jde jen o to, jaký si vyberou.

Patřím mezi ty, které BR 2049 zklamal. Atmosféra je naprosto fantastická, ale film bohužel tak trochu o ničem. I přes všechnu snahu a um, které do natočení tohoto počinu šly, mi film nepřišel poutavý. Uniká mi závažnost motivací postav - když se člověk začne šťourat v premisách originálu, tak se celý fikční svět začíná rozpadat. Originál funguje díky tomu, že se drží malinko víc při zemi.

Je jistě třeba uznat, že jenom výjímečný režisér si může dovolit natočit dvouhodinový film skoro bez děje nebo jen s volnou návazností (skoro jako ve snu) mezi jednotlivými událostmi - podobně nespoutaně plynou často i dialogy. Belmondo a Karina v něm zpívají, tančí, pronáší hlubokomylsné poeticky a filozoficky laděné fráze, plácají se v absurdní situaci, do které se dostali vlastním rozhodntím… Každý vážnější divák jistě snese trochu odklon od formy, i trochu toho "proudu vědomí", pokud to dodá filmu na sdělení, nemůžu ale říct, že by mi tento film něco obzvlášť říkal. Třeba měl víc co říct lidem ve své době, pro mě až tak zajímavý není, určitě ne v porovnání s jinými Godadovými filmy. Přeso je to dílko, které nepustíte jen tak zhlavy, takže Godard tady určitých ambivcí nepochybně dosáhl; vtip a hravost se v něm nezapře.

Kouzlo tohoto filmu možná spočívá v tom, že v jádru se podobá pohádkám, ale přitom je - v protikladu k pohádkám - v podstatě amorální; Borgman možná nějakou morálku má, ale její logika je nám naprosto cizí a nepochopitelná. Je tu pohádková temnost a záhadnost - temný les, podivné bytosti (realističtější verze Jezinek), malé děti v nebezpečí (Budulínci), přímo magické (magicko-realistické) prvky, kdy příchod postav na scénu ohlašují zvířata (nebo jsou zvířata samotné postavy?). Toto všechno je vtipně zkombinované s prozaickými elementy - kariéra, manželské vztahy, sociální interakce. Podivná logika chování postav ale veškerou normalitu pohltí a převrátí naruby.

Dost efektní video zachycující souboj sprejerského fantomase a čističe pomalovaných zdí. YT:http://www.youtube.com/watch?v=gsyMiTx_CF8&feature=player_embedded#!

Na povrchu velice fresh film, škoda že po obsahové stránce je to trošičku slabší, filmy o lásce a naději ale jen těžko na 100% osloví a přesvědčí... Čtyři hvězdičky si toto drama o čtyřech lidech, kteří dokážou navázat autentický vztah, zaslouží. Fan Bingbing je sice v roli mladé dračice rozkošná, musíme ale přimhouřit oko nad tím, že už není ve věku dvacetileté vysokoškolačky. @Bobofon: to je ale debilní komentář...

Na jednu stranu je tento film docela konvenční romcom - i s přihlédnutím k tomu, že si hravě pohrává s diváckým očekáváním; na druhou stranu je tento film zvláštní tím, že (trochu podle očekávání) zachycuje "familiární" Ameriku úplně jiným pohledem, než na jaký je "západní" divák zvyklý - přesný opak toho, co běžně vidíme v mainstreamových romcomech a podobných odlehčených žánrech. V nich současné USA figurují jako přirozený výsledek lidské evoluce, standardní model pro organizaci lidské společnosti. Společnost je zde prostě irelevantní a ve středu zájmu jsou zde osobní krize a dramata. Občas mě u sledování napadlo, že se chvílemi nedívám na nějakou dobře skrytou čínskou anti-americkou propagandu, je třeba si však uvědomit, že USA z pohledu chudých imigrantů skutečně musí být dost depresivním místem, a že tento film asi vypovídá o zkušenosti mnoha imigrantů, kteří snili americký sen. Kdyby Feng natočil film podle podobného scénáře (scénáristům teda invence rozhodně nechyběla) v ČLR, byl to určitě film mnohem plošší a nezajímavější.