KlonyIlony

Výborný počin. Dobře jsou shrnuty zásadní životní momenty a idiosynkazie tohoto excentrika (géniové to mají těžké…). Až po shlédnutí mi došlo, jak významné musí být dílo, které zůstalo v pozůstalosti, a které se začne od příštího roku vydávat. Už jsem o tom slyšel, ale nevěděl jsem, že je to taková bomba.

Až budo psát Chomskému nekrology, tak v nich bude stát, že šel ve šlépějích velkých vědců doby osvícení a že dokázal - stejně jako ti, které on tolik obdivoval a na které navazoval - udělat zásadní průlom v našem chápání světa, konkrétně toho subjektivního, vnitřního. Rozhodně je Chomsky jedna z hlavních osobností, které nám ukázaly, že tradičními otázkami filozofie ("Velké otázky") se má cenu zabývat. Jestli jsme skutečně na začátku nové revoluce v kognitivních vědách, jak říká on, tak možná jednoho dne bude zařazen po bok lidí jako Newton a Hume. Už teď mu ale patří všechna čest za jeho obranu racionálního myšlení a za boj proti všelijakému postmoderního nonsensu, který se v minulých dekádách šířil jako smrad.

… aneb nesnesitelná lehkost filmování____ Jigoku de naze warui je podle mě dost vážná teze o životě: i když na povrchu to vyzní hlavně jako komentář fimového/zábavního průmyslu, v postatě to říká něco o postavení jednince ve společnosti (moderní, postindustriální samozřejmě). Typické "hollywoodské" schéma o tom, jak looser ke štěstí přišel subvertuje a ukazuje příběh, kde si ten vysněný fame někdo získá jenom přes hromady mrtvol - je jedno, že jeho srdíčko je na správném místě, že kvůli své vášni obětoval všechno, jediná cesta k naplnění o snu vede k totálnímu gore masakru (přes ten už cesta mezi vyvolené pochopitelně nevede). Mluví zkrátka o nejistotách a neurózách moderního člověka, který žije v sociálních pohyblivých píscích a je víc než kdy předtím závislý na uznání druhých, což znamená, že se musí snažit dělat víc a víc pro to, aby si je nějakým způsobem získal, třeba i za cenu toho že ze sebe dělá debila na Youtube, v reality show atd. (geekové prostě mají jenom svoji specifickou strategii, jak se prosadit). Skvělé je třeba to, jak subvertuje postavu jakuzáka, který přehnaně lpí na tom, aby se jeho dcera prosadila jako herečka, čímž se odhaluje jeho neuróza a podvědomý strach ze ztráty společenského postavení - správný jakuzák se bojí jenom toho, že skončí ve vězení nebo s kulkou v zátylku. Jako ironický sociální komentář je to skvělé, o ironii jako takové si ale můžem klást otázky: http://www.stasisjournal.net/all-issues/1-politics-of-negativity/13-when-negativity-becomes-vanity-hegel-s-critique-of-romantic-irony

Ann Hui je naprosto všestrnná režisérka, vedle psychologicky velice vypjatých (Night and Fog, Goddes of Mercy), nebo zase intimních (Jednoduchý život, The Way We Are) umí i odlehčenější žánrové filmy. All About Love je romcom v jejím osobitém podání: scénář čerpá z narativních postupů typických pro žánr, je zde spoustu komických situací, na druhou stranu je film "vážný" tím, že podvrací genderové role, reflektuje situaci práv gayů a leseb apod.

Kouzlo tohoto filmu možná spočívá v tom, že v jádru se podobá pohádkám, ale přitom je - v protikladu k pohádkám - v podstatě amorální; Borgman možná nějakou morálku má, ale její logika je nám naprosto cizí a nepochopitelná. Je tu pohádková temnost a záhadnost - temný les, podivné bytosti (realističtější verze Jezinek), malé děti v nebezpečí (Budulínci), přímo magické (magicko-realistické) prvky, kdy příchod postav na scénu ohlašují zvířata (nebo jsou zvířata samotné postavy?). Toto všechno je vtipně zkombinované s prozaickými elementy - kariéra, manželské vztahy, sociální interakce. Podivná logika chování postav ale veškerou normalitu pohltí a převrátí naruby.

V tomto filmu je cítit hodně zoufání si nad poměry lze vytušit konfuciánský moralizující podtext: vztahy, které jsou osou celé společnosti jsou v disharmonii, zde konkrétně vztah mezi učitelem a žákem a mezi dítětem a rodičem. Ne že by tento film byl příliš tezovitý, je v něm i dost motivů typický pro žánr - neohrožený policajt, který se musí držet v mezích zákona, arogantní gangser, který má policii zmáklou, "underdog", který se snaži prosadit v podsvětí apod., jenom tu sociální kritika má podle mého trochu čínské ráz. Možná že tento film je tak trochu předchůdce filmů stavějící gangstery do negativního světla jako je Made in Hong Kong či Holywood-Hongkong, já alespoň o podobných filmech z 80 let nebo starších nevím.

V podsatě obdoba sitcomů jako Big Bang Theory či Spaced s v zásadě stejnými tématy: duševní nevyzrálost, narcismus, neschopnost se plně zařadit do moderní masové společnosti, geekovství, sexuální frustrovanost atd. K tomu si přidejte to, že tito borci pijou, hulí a občas si experimentují s drogami - i v tomto jsou jako průměřní už-ne-teenageři, i když je tam trocha nadsázky, v základních parametrech všechno můžeme poznat v nás či v našich bližních. Svoboda, kterou tvůrci seriálu asi u Comedy Central mají do tohoto jinak typického už-ne-teenagerského sitcomu vnáší trochu idiosynkrazie, vedle zmiňované permanentní konzumace drog to jsou i časté projevy latentní homsexuality a osobní fluidum. Trochu hardcorovější, realističtější a pro mě zajímavější BBT.

Tento film nemá cenu hodnotit. Jednozančně výtvor chorobné, nebo minimálně nepříčetné mysli.

http://www.youtube.com/watch?v=oDYQBQ3sVOs American psychoanalyst Rollo May being interviewed for Swedish documentary on topics related to life in a modern society, with some input on the specific challenges facing Sweden in particular.

Celkem zábavné a kulturně-kritické, ale bohužel příliš samoúčelně bulvarizující a moralizující. Vypráví hodně vyhrocenou story z černé kroniky, kerá se trefuje do lidské blbosti a patetičnosti, styl vyprávění ale nijak nepřekvapí a postavy jsou až trochu příliš šablonovité a předvídatelné. Zvlášť v době deziluze z "amerického snu" je tento film pusobí jako ideologicky cílený na potvrzení statusu quo: divák si řekne, jsem na tom celkem blbě, ale aspoň nejsem úplý ko...