KlonyIlony

Jeden příběh o trochu absurdním zoufalství, druhý o trochu absurdní naději a jeden osud naplněný po okraj smutkem i radostí.

Hodně polemický film, na rozdíl od žánrových filmů není kriminalita glorifikována, ale je ukozována komplexnost a často i smutek osudu lidí, kteří k ní sáhli. Silně přítomné je napětí kolem předání Číně (demonstrace) ale i protianglické nálady (od nezaměstnaných přes bodré policejní vyšetřovatele; žena v domácnosti vítající odvysílání poslední show anglického moderátora, připravy bankovní loupeže v anglické bance; záběry na hořící anglickou vlajku). Předávání je skoro všude přítomno - mluví se o něm v soukromí, v médiích, demonstruje se proti němu, vyhlašuje se ve veřejném prostoru, vykřikuje o tom DJ na diskotéce -, jsou použity dokumentární záběry; celý film je prošpikovaný ohňostroji, ceremoniály a oslavami, což ostatně napovídá originální název, který doslova znamená "Loni byla spousta ohňostrojů".

Film vyprávějící životní příběh jednoho z pionýrů "vážné" mangy, prokládaný jeho autorskými krátkými povídkami (anglicky: "Hell", "Beloved Monkey", "Just a Man", "Good-Bye", "Occupied") - taková ochutnávka z Tatsumiho díla a podle mého i hlavní síla celého počinu. Styl animace se drží původních kreseb, sám režisér k tomu řekl, že Tatsumiho mangu převzal rovnou jako storyboard.

Zajímavé postavy (zkorumpovaný politik s dobrým srdcem, ambiciózní mladík ztrácející naději na dobrou kariéru, strašidelný detektiv - křesťanský fanatik) a napínavé zápletky, ale tak nějak mi to vše připadá jako velkolepé kulisy promenády, které jsou v názvu a často i centrem příběhu - vymakaná stafáž. Bohužel žádní noví The Sopranos.

The Sopranos mi připadají jako předchůdce Odpočívej v pokoji. S podobnými vzory není divu, že v USA (resp na HBO) vznikají tak dobré věci.

Velice pěkný sociálně-realistický film, který ukazuje černošské ghetto v celé jeho komplexnosti. V sítí vztahů, do které jsou postavy zapleteny, najdeme širokou škálu lidí - od nezaměstnané poflakující se mládeže po tvrdé gangstery, od zbědovalých fetujících matek s několika dětmi po nadějné studentky, které to dotáhly na univerzitu, nadějné atlety i tělesně postižené, člověka bojující za pozdvižený své komunity i sebenenávistného policajta, který má odpor k "vlastním lidem". Z filmu je citit silná motivace zlidštit černošskou chudinu, ukázat složitost jejich problémů, individuální touhy jejich členů a divákovi dodat pocit katarze (sounáležitost s "vlastními lidmi", odhození rasových předsudků atd.).

Některé scény jsou převzaté z knihy, ale je tu dost rozdílů - film stojí mnohem víc na vztahu ex-detektiva a ženy, která s ním na benzínce bydlí (ve filmu se jmenuje Lori), ta je v knize naprosto vedlejší postavou, ve filmu se dokonce rozvíjí i milostný vztah; knižní postava ex-detektiva se mi zdá být mnohem víc vnitřně hnaná touhou dopadnou vraha a je jí sžírána. Morální pochybnost ex-detektivova počínání ve vztahu k dítěti, které slouží jako návnada vrahovi, a jeho matce, je zde ale stejně palčivě vyřčena; psychologický profil vraha součástí indící, se kterými knižní ex-detektiv pracuje, tennto prvek ve filmu úplně chybí. V knize dojde k rozuzlení vně hlavní linie děje a je samo o sobě velmi originální a šokantní, ve filmu je toto vyřešeno jinak, ale podle mého dost povedeně. Filmařsky moc pěkné, i přes ty limitace (hlavně v psychologickém vývoji postavy ex-detektiva, který je ve filmu šablonovitý) které s sebou nese přenášení knihy na plátno.

Takto syrové, brutální zachycení "human condition", i když s dávkou nadsázky, pro hongkongské filmy příznačné, jsem dlouho neviděl. Film má jak autérský, tak sociálně-realistický aspekt. "Nikomu to neříkej. Je ostuda přijít o ruku."

Chvíli mi trvalo, než jsem přišel na chuť všem těm žánrovým hrátkám a metahumoru, ale po třech sériích mě tento seriál skutečně baví. Odpouštím i pár méně povedených dílů.

Nezdá se mi moc na místě brát tenhle film jako jakousi hongkongskou kopii Indiany Jonese, už jenom protože Wesley je originální literární postava, se kterou vyšla celá řada dobrodružných románů a filmů. Literární předloha pro tento film bude mít k námětu filmů s Indianou Johnsem nejblíž (cestování po exotických lokacích, skryté magické artefakty), viděl bych tu i dost rozdílů. Tak třeba Wesley je daleko míň "exotizující", scény s mnichy v himalájích mají zobrazovat, alespoň v představách tvůrců, skutečný klášterní život, kdežto cizí kultury jsou ve filmech s Indianou Jonesem karikovány. Příběh se na rozdíl od Spielbergova filmu odehrává v přítomnosti a je, řekl bych, i míň zaměřen na atrakce a akční scény, připomíná to trochu víc kriminálku než pompézní akčňák.