Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (189)

plakát

Blade Runner 2049 (2017) 

Patřím mezi ty, které BR 2049 zklamal. Atmosféra je naprosto fantastická, ale film bohužel tak trochu o ničem. I přes všechnu snahu a um, které do natočení tohoto počinu šly, mi film nepřišel poutavý. Uniká mi závažnost motivací postav - když se člověk začne šťourat v premisách originálu, tak se celý fikční svět začíná rozpadat. Originál funguje díky tomu, že se drží malinko víc při zemi.

plakát

The Singularity (2012) 

Tento film je orientovaný na obsah, prakticky bez vizuálního pozlátka. Vystupuje v něm široké spektrum specialistů, kteří mají k tématu umělé inteligence a vědomí co říct - od počítačových vědců, přes vládní činitele po filozofy a psychology. Názorové zastoupení je taky velice různorodé - od zapřísáhlých transhumanstů věřících v nástup singularity v několika příštích desetiletích až po úplné skeptiky, kteří mezi sebou otevřeně polemizují. Všechny tyto hlasy nechává režisér mluvit sami za sebe i za cenu toho, že se opakují a divákovi přidadnou, jakoby měli klapky na očích (hlavně Ray Kurzweil). Film určitě poslouží jako dobrý úvod k tématu.

plakát

Ex Machina (2014) 

Výborný film, jehož ústředním motivem je strojové vědomí. Jak víme díky kritikám Turingova testu jako je argument čínského pokoje, schopnost inteligentně odpovídat na otázky není dostatečná pro prokázání schopnosti porozumění, a tedy i skutečné inteligence a/nebo vědomí. Závěr filmu ukáže, že hyper-inteligentní stroj má skutečné vědomí, protože prokázal, že má city a touhy (touha po svobodě). Film výborně ztvárňuje filozofická témata, ale je také drama s dobrým spádem. V závěru uvidíme také docela nekonvenční práci s kamerou, která umocňuje defamiliarizaci.

plakát

Jmenuji se Joe (1998) 

Velice poutavý film s perfektně vybudovaným dramatickým obloukem, až je to možná trochu fádní. Loach ale určitě není žádný rutinér, je vidět, že má k místu (pro něj typické prostředí (post) industriální severní Anglie) a postavám, silnou vazbu. Mezi postavama kterýma je skutečné napětí, nenajdeme tu žádný přehnaný sentimentalismus ani exploataci lidské mizérie, čemuž by určitá témata v tomto filmu nahrávala. Sečteno a podtrženo: není důvod se příliš rozmýšlet, jestli film stojí za vidění.

plakát

Hype! (1996) 

Dost příjemně mě tento dokument překvapil. Zachycuje scénu ve své rozmanitosti, neglorifikuje neprofláklejší kapely (ano, myslím tím Nirvánu) a nabízí zajímavou reflexi celého pop-kulturního fenoménu grunge. Jak napovídá název, převládající nálada tohoto dokumentu je rozčarování a pocit absurdity nad tím, co s mladistvě nevinnou muzikou udělá komerční mašinerie, ale dokument se zároveň k tématu nestaví cynicky a zachycuje i autentickou stránku této rockové scény.

plakát

Bláznivý Petříček (1965) 

Je jistě třeba uznat, že jenom výjímečný režisér si může dovolit natočit dvouhodinový film skoro bez děje nebo jen s volnou návazností (skoro jako ve snu) mezi jednotlivými událostmi - podobně nespoutaně plynou často i dialogy. Belmondo a Karina v něm zpívají, tančí, pronáší hlubokomylsné poeticky a filozoficky laděné fráze, plácají se v absurdní situaci, do které se dostali vlastním rozhodntím… Každý vážnější divák jistě snese trochu odklon od formy, i trochu toho "proudu vědomí", pokud to dodá filmu na sdělení, nemůžu ale říct, že by mi tento film něco obzvlášť říkal. Třeba měl víc co říct lidem ve své době, pro mě až tak zajímavý není, určitě ne v porovnání s jinými Godadovými filmy. Přeso je to dílko, které nepustíte jen tak zhlavy, takže Godard tady určitých ambivcí nepochybně dosáhl; vtip a hravost se v něm nezapře.

plakát

Liquid Sky (1982) 

Toto je spíš film z prostředí newyorského polosvěta diskoték a světa modelingu, atmosférou trochu připomínající filmy Abela Ferrary, než skutečné scifi, mimozemský prvek je tu spíš jen definuje kontury, v nichž se odehrává dost pozemské, byť dekadentní drama. Hlavní hrdinka Margaret je zosobněním andorgynního ideálu krásy ovlivněného estetikou new wave a její kariéra modelky fotící pro avantgardní módní časopisy je dobře rozjetá, Margaret ale vnitřně tuší, že žije za jakousi maskou (několikrát je právě s tímto konfrontována), stejně jako ostatní příliš abiciózní modelové a modelky, a že všichni se utápí v drogách a nezřízeném hédonismu. Když ale Margaret zjistí, že po sexu s tí umírají muži, využije to k pomstě proti světu, ze kterého by ráda unikla a našla místo, ve kterém by našla celistvost. Svého času dost úspěšný indie-film, který si zaslouží status "kultovky".

plakát

Last Days Here (2012) 

Po všech stránkách vynikající dokument o frontmanovi kultovní, ale málo komerčně úspěšné kapely Pentagram. Začíná dost děsivě: v prvním záběru Liebling, který je už vlastně jednou nohou v hrobě, filmařům říká, že ještě chvíli přežije, pokud budou chtít. Rozhovory s ním v době, kdy žije jako chodící mrtvola v domě svých rodičů, rozhodně nejsou pro slabší povahy... Pomalu se ale díky zasahu štěstěny dává dohromady, byť je to docela drama - je to snad první hudební dokument, u kterého jsem si hryzal prsty v očekávání, jak to skončí. Nakonec zažije comeback (jak může předpokládat každý, kdo se podíval na diskografii nebo nedávná turné kapely) a je tam na závěr i malý happyend, i když arci takový trochu rozpačitý… Dokument je záživný po dramatické stránce a zároveň je to fascinující portrét talentovaného člověka, který musí bojovat s mnoha démony. Jejich podlední album je prý výborné.

plakát

Průvodce k rozpoznání tvých svatých (2006) 

Není toho mnoho, co bych na Průvodci mohl pochválit. Film postrádá jakýkoliv dramatický oblouk, jednotlivé volně spolu souvidející scený spolu v podstatě spojuje jenom to, že se v nich sem tam objevují stejné postavy, které spolu cosi mají, a že jsou zpětně vyprávěné hlavním hrdinou (autorem), který se po letech vrací do míst, kde vyrůstal. Někdy je scéna přímo flashbeckem, který příjde v momentě, kdy protagonista přijde k nějakému místu, se kterým se spojují určité vzpomínky, jinak se "děj" odvíjí tak nějak samovolně, hýbou ho scénu od scény postavy jenom s naprosto vágní motivací, takže je z toho holé rozbředlé epizodické neštěstí. Do toho na vás režisér jako bonus přichystal ještě fůru rádoby dramatických scén plných křiklavého patosu, které diváka kvůli nemožnsti se vcítit do motivací postav (žádné nejsou, nebo jsou toho úplně nejprimitivnějšího druhu) nechají naprosto chladným, nebo jej ještě spíš podráždí a bude cítit nutkání scény přetočit (k čemuž se bez ostychu přiznávám); je tu zkrátka plno zbytečných scén a dialogů, jejíchž vypuštěním by se toho na filmu mnoho nezměnilo. Jediné, co tento film zachraňuje, je jeho sebeuvědomělá stylovost v zachycování atmosféry New Yorku přelomu 70. a 80. let, zkrátka nostalgický faktor a dobrá kamera. Pokud máte chuť vidět podobně zaměřený film (rodina, nostalgie), určitě se najde spousta lepších filmů, zejména doporučím filmy Jamese Graye.

plakát

The Frame (2014) 

Chtěl bych tomuto filmu fandit, ale nejde mi to. Příjde mi jako velice dobrá realizace celoživotního projektu nějakého nerda, který se dostal na filmovou školu, aby natočil tento "hrozně hustý film". Místy je přesvědčivý až strhující, ale ve finále ne úplně povedený.

Reklama

Reklama