KlonyIlony

Film, bez kterého žádný správný hároš nemůže žít. Nejlehší hláška: "asi jsme tenkrát vyšňupali celé Peru." (Steve Taylor) Celá série Decline of Western Civilization je běžně dostupná online.

Dokumentární film o malíři Liu Xiaodongovi, spíš na způsob časosběrných dokumentů. Zhang občas zachycuje věci dost arbitrárně, někdy není jasné, kam celá věc směřuje, ale někdy to má dobrou pointu - třeba mě zaujalo prolínání záběrů z života bangkokských prostitutek a jejich podoby na obraze, nebo scény z domova chudé rodiny z chudého kraje Číny, které ukázali Liuúv životní background. Film osloví nejspíš lidi se zájmem o moderní figurativní malířství na způsob Luciana Freuda (nebo čínské moderní umění obecně) a se zálibou v asijské exotice.

Transnacionální, melodramatický, hongkongsko - newyorský srdcervoucí doják, nad kterým nezůstane žádné oko (a už "šikmé" nebo "rovné") suché. Příběh graduje, vášen roste, až nakonec vytryskne proud ultračistého melodramatu přímo do divákova srdce. Zdali to povede k oblažení divákovy duše - toť otázka.

Film na pětku s hvězdičkou

online: http://video.google.com/videoplay?docid=-8502739857306070849

Tento film dokazuje, že lze natočit sofistikovaný film i na duchařské téma. Čeho si cením, není ani tak příběh, ve kterém jsou hybatelem akce záhadné entity ze záhrobí, ale vize města, v tomto případě vydestilovaná z hyperurbanizovaného Hong Kongu. Urbanistická vize, kterou má režisérka Ann Hui, si nezadá s vizemi jiných velkých hongkonských režisérů, jako je Wong Karwai, Fruit Chan; konkrétně Chanův Made in Hong Kong mi Visible Secrets připomíní nejvíc (Sam Lee, zde v roli Simona, náhodou v MiHK hrál hlavní roli): fimový prostor v obou filmech tvoří opresivní byty ve skrovných činžácích a věžácích, dětská hřiště, temná zakoutí v parcích a uličkách s dost lokálním charakterem, typické čínské hřbytovy - kopce osázené náhrobními kameny; oba filmy mytizují moderní městský prostor. Wong Karwaiova reprezentace prostoru je sice více estetizující, méně lokalizující, přesto s ní má Visible Secrets určitou podobnost. Město, které obývají lidé spolu s démony, spíše podobným těm z filmu Exorcista, než pohádkovým důchům. Divák sice není neustále atakován hororovými vizemi, na pár šokujíích scén ale dojde; režisérka ale žánr hororů také paroduje, když například navodí strašidelnou atmosférů, který se nakonec ukáže jako omyl; napětí je vyvoláváno tím, že divákovi není jasné, kdo je posedlý (kdo je "duch") a kdo ne. Pokud divák od filmu čeká, že jde žánrově o čistý horor, tak zvolil špatně. Visible Secrets potěší spíš příznivce zmíněněch režisérů Wong Karwaie a Fruit Chana. Zajímavé jsou na filmu proměny hlavní ženské postavy (Shu Qi), které symbolizuje makeup a rtěnka. Alespoň mně se zdá, že ve scénách, kdy vycházela najevo temnější stránka jejího komplikovaného charakteru, se tak vždy dělo, když na sobě měla výraznou rtěnku a oční stíny. (Čistě osobní poznámka: hrdinka, kterou hraje Shu Qi je pro mě alespoň stejně fascinující, jako Cherry z filmu Padlí andělé.) Éterickou, zmatenou a jenom jakoby napůl v realitě přítomnou protagonistku doplňuje její romatický partner, který je stejně jako ona tak trochu "mimo" a všude ho doprovází smůla. Jejich milostný příběh je komplikován a dramatizován střety s démony. Visible Secrets je podle mého velmi podceněný film.

Tento film divákům neznalým komixové předlohy (Black Jack od "japonského Disneyho" Osamu Tezuky) asi neřekne vůbec nic, formálně působí jako telenovela, akorát že trvá dvě hodiny a má jen jeden díl. Dost nezvyklé a celkem odpuzující jsou reklamy (ano reklamy, ne product placement), které se objevují během filmu. Stejně jako komixový Black Jack se příběh točí okolo záhadných nemocí, které léčí geniální doktor bez licence - trochu jako Akta X z lékařského prostředí. Komix je ale na rozdíl od filmového zpracování epizodický, spíše akční, nezachází do psychologických detailů a citových výlevů. Kromě klasické narativní šablony, která je trademarkem komixu, film také vzdává Black Jackovy hodl tím, že ukazuje jeho "zrození" - tedy co ho motivuje stát se doktorem a odkud se bere jeho charakteristická jizva a účes, proč je asociálním podivínem (něco, na co jsem v komixu nenarazil). Dávám vysoké hodnocení spíše z piety a nostalgie.

Tento pornofilm Abel Ferrara z nouze natočil po ukončení studií. V "hlavní roli" je jeho tehdejší přítelkyně. Kromě obyčejných pornoscén má film i jakási kreativní poetická intermezza, které možná budou Ferrarovým příznivcům připadat zajímavé.

Krysy, vši, topící se děti, hromady plastových pytlů s odpadky, zvláštní vztah postpubertální holky s ranně pubertálním hochem, opresivní atmosféra bytovek, dusno v rodinných vztazích, pokus vytěsnit pocit viny... Při sledování jsem chvílemi moc nadšený nebyl, film ale má dost silných momentů. Odpůrci artovek by to s tímto snímkem neměli ani zkoušet.

Příběh o setkání muže a ženy v odcizeném a kulturně hybridním prostředí Hong Kongu. Milostná dvojce by si při prvním setkání zdánlivě nemohla být vzdálenější: ona je elegantní hongkongská slečinka, který se zabývá jen vyděláváním peněz, on je tak trochu naivní chlapík, který se v moderním velkoměstě moc nevyzná, a jeho ambicí je pouze vydělat dost peněz na to, aby si mohl vzít svoji dívku z pevniny. I přes své odlišnosti ale k sobě postupně nachází cestu - prvním pojítkem je mandarínština, kterou slečna Li Qiao začne neochotně komunikovat, když vytírá mopem podlahu v McDonaldu; pak společná láska k hudbě popové hvězdy Teresy Teng (titul filmu pochází od názvu jedné její písně); nakonec, když už má dvojce spolu poměr, vyjde najevo, že jsou oba "soudruzi" - tedy přistěhovalci z pevniny. V sladkobolném závěru, který se odehrává v New Yorku, se ukáže, že k sobě dvojce vlastně sedla jako vrána k vráně. Li Qiao je pro Li Xiaojuna hotová femme fatale. Po krátkém románku - jejich vztah je trochu komický a dojemný zároveň - se dvojce rozejde: z Li Qiao se stane žena mafiánského bosse, čímž se splní její ambice získat si společenské postavení; Xiaojun se v Hong Kongu zabydlí a vezme si svoji přítelkyni, se kterou vede spokojený život. I přes pokus o to, nechat city k Li Qiao za sebou, je k ní stále jaksi fatálně přitahován (nutno říct, že cit je vzájemný); k momentu sblížení dojde právě poté, co náhodou na ulici uvidí Teresu Teng. Xiaojun se rozhodne o své lásce k Qiao Li říct manželce, která ho potom opousti. Protože ho opusí i Qiao Li, která doprovází svého kriminálního manžela na útěku, rozhodne odejít do New Yorku, kde pracuje jako kuchař v restauraci jednoho známého. Li Qiao se poté, co zahyne její manžel, dostává do stéjného bodu, že kterého původně vyšla - u podřadné práce v odcizeném prostředí velkoměsta. Jak už bylo výše prozrazeno, dvojce se nakonec opět shlédá. Jakoby pro potvrzení osudovosti jejich setkání po dlouhém strádání se tak děje v den úmrtí Teresy Teng. Při pohledu Li Qiao na Xiaojuna je slyšet slova titulní písně "kde jsem tě už viděla, tvůj úsměv je mi tak povědomý...". Tianmimi je skvělý romantický film, který být natočený v Americe, měl by zaručeně spoustu příznivců. Co do obsahu je dost transnacionální: kromě episody v New Yorku je v něm tématizováno přistěhovalectví, v případě charakteru jednoho učitele angličtiny spíš moderní nomádství, cituje americkou populární kulturu a hollywoodské filmy. Formou je, jako ostatně skoro celá hongkongská kinematografie, dost otevřený vlivu "velkého bratra" Hollywoodu. Na možná poněkud amerikanizovaném základu je v něm ale dost toho, co by se dalo označit za "autentickou hongkongskou esenci".