Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (189)

plakát

Cena za slávu (2014) 

Velice příjemné překvapení. Film má silný příběh, který vrcholí vyvražďovačkou, ve které nejde o prvoplánový krvavý spektákl, ale celý příběh je budován tak, aby mohl vyústit v něco šokujícího, v čemž se trochu podobá Hitchcockově Psychu. Absurdní tragika filmu a stupňující se děsivost je doplněná špetkou satiry. Jsou tu postavy jako z nějaké frašky (čemuž odpovídá i herecký styl): neúspěšná herečka, její falešné kamarádky, přiblblý šéf restaurace, kde rádoby herečka pracuje, slizský producent filmu, čímž film nabývá žánrového rázu, zároveň je v něm ale hodně situací a interakcí mezi postavami, které divákovi budou připadat běžné, jakoby "ze života". Tento mix divadelní stylizovanosti a scén ze života umocňuje napětí mezi jednotlivými situacemi, které hlavní postava prožívá, a dělá z filmu celkem netradiční podívanou - zvláštní mix mezi hororem a psychologickým dramatem. Havní síla filmu je kromě jeho uvěřitelné děsivosti (hlavně co se týče psychických stavů hrdinky, které jsou mimochodem velice dobře zahrané) to, že dobře vystihuje úzkosti mladých lidí s přehanými ambicemi a malými perspektivami, což je možná pro dnešní dobu typické; taky je tu silné téma až kanibalistické povahy zábavního průmyslu (či kapitalismu obecně), který jako nějaké monstrum z lidí vysává život - v SE je toto pojato zcela doslovně.

plakát

Kmeny (2015) (seriál) 

Zcela zbytečný počin. Celý koncept "subkultury" je dost problematický, kulturní teoretici ho většinou zavrhují a preferují pojem scéna. Koncept scény mnohem lépe vyjadřuje, co se ve skutečnosti v pop kultuře děje. Lidi jsou fanoušci určitého stylu hudby nebo nějakých kulturních činností a každý si ze škály různých stylů a trendů vybírá to, co ho uspokojuje; termín subkultura byl vymyšlen sociology pro popis "životního stylu" pracující chudiny ve velkých měsech západní Evropy a USA, a naznačuje tedy nějakou sociální vymezenost (vyloučensot), což o dnešních mladých frajerech, kteří sbírají vinily opravdu říct nejde. Je zajímavé, že dnešní civilizace plodí různá alienovaná individua, která odmítají dospět, ale to máme kolem sebe dnes a denně, a nepotřebujem do toho nějak obzvlášť zasvěcovat. Formát knihy s portrétama mi přijde k danému tématu naprosto dostatečný, můžu to prolistovat a pak na to zapomenout, i když nepopírám, že se na seriál budu dívat, stejně jako se dívám na idiotská videa na Youtube, kde někdo představuje svou kolekci tenisek, za kterou vyhodil desítky tisíc dolarů.____Docela by mě zajímalo, jak by se autoři filmu teoreticky poprali s tím, že dnes anarcho-pankáči (ale i neonacisté) hrají blackmetal, punk/hardcore se přemorfoval v metalcore neboli brocore (hudba ideologicky uvědomělá asi jako Skrillex), že H&M prodává bundy s metaovýma nášivkama, nebo že asi žádný metalista na světě neposlouchá výhradně thrash metal - pokud nežije v paralelní realitě, kde je pořád rok 1987.

plakát

Bitter Lake (2015) 

Mr. Cutris to opět dokázal. Svoji recepturu mixování rozmáchlého vyprávění a mikroskopických detailů tady dotáhl snad do ještě většího extrému a ve výsledku to působí až sureálně. Curtis byl vždy kritickým filmařem, tj. někým, kdo se snažil o to, dát publiku novou perspertivu, nový, smyslupnější narativ, ať už to bylo se záměrev vzdělávat, nebo podat alternativu k zaběhlým ideologickým narativům. Tento film je možná víc než kterýkoliv předtím přivádí diváka k reflexi nad narativem jako takovým. Film jasně říká, že hegemonní narativ selhal, svůj vlastní pohled tady Curtis dost redukuje, nechává více mluvit obrazy (několikrát mě napadlo, že se to ponořování do bezprostřední přítomnosti blíží stylu T. Malicka apod.). Film silně vsugerováná otázku: Co je ten pravý narativ? Postmodernista může namírnout, že na tom nezáleží, že všechno je "jenom narativ", ale takové salónní úvahy budou mít těžko apel na člověka, který si uvědomuje hrůznost mnoha dnešních problémů. Lidé jakožto sebeurčující, autonomní tvorové nemůžou nemít narativ, který by dával smysl jejich kolektivní existenciů jde jen o to, jaký si vyberou.

plakát

Na břehu řeky (1986) 

Tento film je pro mě tak trochu vrcholem evoluce filmů o "bežných mladých teenagerech" z šedých, nezajímavých maloměst v běžných životních situacích do nichž se vklíní nějaké drama (každému se asi vybaví American Graffiti či Omámení a zmatení); zkrátka je to globální pohled na mládež své doby a jakýsi komentář k ní, který z americké kinematografie trochu zmizel, nebo si našel nějakou niku mezi "festivalovými filmy" (Ken Park, Kids, Gummo). Jak příznačné, že tento globální sociální komentář dosahuje míry absurdna a depresivnosti jako skoro čistě osobní dramata ("teenagerské" filmy jako Heathers nebo Donnie Darko). Jestli se k nějakému filmu hodí název Omámení a zmatení, tak je to právě tento film, nevybavuju si jiný film, který by vykresloval celou generaci jako naprosto ztracené mimoně.

plakát

M is for Mermaid (2013) 

Shock value je celé, co tento kraťas nabízí, ale celkem to stojí za to.

plakát

The Misanthrope (2007) 

Pochmurný týpek Ted Skjellum aka Nocturno Culto, který je expert na vytváření pochmurné hudby, natáčí vizuálně pochmurný snímek o svém životě v pochmurných končinách, kde si lišky dávají dobrou noc. Kromě intermezza v Tokyu - které nepůsobí zrovna radostně - se film točí kolem výprav do přírody, ať už osamoceně či v partě, či spojených s nějakou návštěvou. Nocturnovi kámoši jsou - jak jinak - celkem pochmurní chlápci - bývalý cirkusák a naivistický malíř v jedné osobě, který občas monotónní norštinou recituje Nocturnovi úryvky z nějakých ság, nebo dlouhovlasý čahoun v dlouhém kabátu a s tričkem Burzum, který "nedělá hudbu proto, aby se líbila ostatním lidem" apod.; i s jinak sympaťákem Fenrizem jako by si při zkoušení žádnou legraci neužili (pokud jo, tak to do filmu nedal). Rozhodně se nejedná o běžný propagační materiál pro fanoušky, spíš to má něco vypovídat o samotném Skjellumovi, jeho muzice, možná taky o Norech a Norsku, možná o životě někoho, kdo "zanevřel na společnost" a chce být "mezi svými", i když to vždycky obnáší trochu elitářství a s tím spojená nebezpečí (tj. solipsismus, black metal a elitářství jde pochopitelně ruku v ruce). Sice to není triviální počin, ale na druhou stranu to nemá příliš vyzrálou formu.

plakát

Terminátor 2: Den zúčtování (1991) 

"Valí se na nás neznámá budoucnost, ale poprvé se do ní dívám dívám s toruchou naděje. Protože jestliže se stoj, Terminátor, dokáže naučit vážit si lidského života, pak to možná dokážeme taky." - Toť esence hollywoodské filozofické antropologie: člověk je sice svině (asi na způsob toho, co zpívá Lemmy v písničce Brotherhood of Men), ale naděje umírá naposled. Kdo ví, třeba opravdu existuje ve vesmíru láska, ale život každopádně bolí.

plakát

Skryté ostří (2004) 

Z filmu jde docela cítit, že má literární předlohu, je to prostě krásně odvyprávěný poutavý příběh; zajímavé na filmu jsou také historické reálie (konec starých samurajských pořádků), morální pointa (feudální potentáti jsou hajzlové a zabíjet v jejich jménu je špatné), vrcholná romantická scéna určitě ma místo v panteonu filmových milostných scén a zároveň je to asi ta nejbizarnější, jakou jsem kdy viděl.

plakát

Ginga tecudó 999 (1978) (seriál) 

Hodně zvláštní fantasy/scifi s propracovaným univerzem, kde se na pozadí cesty vesmírnou lodí v podobě vlaku odhaluje "vyšší plán věcí".

plakát

It Felt Like a Kiss (2009) 

Spíš než o dokumentární film se jedná o obrazovou koláž, vyprávění je zde omezené jenom na pár titulků, které uakzují na překvapivé souvislosti (např: Usama bin Ladin byl posedlý westernovými filmy, když později studio skončilo a opustilo westernové městečko, nastěhovala se tam Mansonova rodina). Celý tento počin jaksi doplňuje Curtisovu více polemickou tvorbu, která míří na intelektuální "nemoci" moderní doby, hlavně neoliberalismus a psychoanalýzu. Už ale v těchto předchozích filmech mu obraz slouží k zachycení toho, co je těžko analyzovatelné: dopady kognitivních revolucí nelze uchopit jenom intuitivně, ukázat můžem jen na určité změny jako vztup idiomu psychoanalýzy do běžného povědomí, nebo kult "inovace" a "startup" podnikatelských projektů. Curtis dokáže vystihnout příběh civilizace, která se po dlouhém flámu cítí jako "ztracený syn".