Skuby47

Skvělý vyvážený dokument, ukazující nejen klady, ale i zápory, které s sebou nese horečnaté tempo rozvoje techniky a ekonomiky této země. Obzvláště naši laxní studenti by si měli povšimnout, že současné znalosti nebudou v budoucnu dostačující. Pokud budou chtít obstát v konkurenci s pilnými asijskými dětmi, měli by přidat v učení, aby zvládli v budoucnu nové špičkové technologie. Samozřejmě to neschvaluji, protože člověk přišel na svět proto aby žil, ne aby se štval za úspěchem a kariérou, ale pokud se nechceme stát občany třetí kategorie, je nutno se v nabývání vědomostí víc snažit. Taky se mi nelíbí tamní přístup mladých, ke staré generaci, která jim ekonomiku nastartovala. Možná je to dáno tím, že nemají kvalitní důchodový systém, ženy jsou povětšinou v domácnosti a jsou závislé na příjmech svých mužů. Zaujalo mne i povolené klonování zvířat. Je otázkou, kam až to může dojít. Školní i pracovní uniformita, podnikové bydlení, kázeň, stovky pracovních hodin navíc, loajalita a oddanost zaměstnanců ke svému podniku by měla být opačně vrácena podniky jejich starostí o bývalé zaměstnance ve stáří, což jak vidno se neděje, i když to jsou částečné atributy socialismu. Je rovněž překvapující, jak pracovní uplatnění je zde do jisté míry závislé na přitažlivém zevnějšku. Velmi zajímavý dokument.

Mám moc ráda takové dokumenty. Jako mladá bych ráda cestovala, ale nešlo to. Dneska by to šlo, ale s ohledem na věk a zdravotní stav si netroufám. O to víc si cením dokumentaristů, kteří s využitím současných technických možností natáčení pomocí dronů mi umožňují vidět státy i města, o kterých jsem dosud jen četla nebo slyšela. Přes obrazovku se mohu seznámit se současností i historií světových metropolí, s jejich architekturou a památkami. Mohu vidět i to, čeho bych si třeba na místě ani nevšimla Jen komentář by mohl být obsažnější.

Všeobecně známá klasika nepostrádající originalitu, vtipně a srozumitelně zpracovaná pro dnešního diváka. Přesně tak nějak jsem si ten příběh představovala. S hereckými výkony i výpravou jsem byla spokojena, snad jen ta délka mohla být kratší, ale jinak jsem se bavila.

Většina krimiseriálů obsahuje drastické scény, proto se musí vysílat v TV až po 22. hodině. Tento německý seriál je natáčen pro celodenní vysílání, proto je na dnešní poměry snad málo akční či napínavý. Jde zde o právní zastupování, obhajobu neprávem obviněných a vypátrání pravých zločinců, o což se stará ve spolupráci s právníkem soukromý detektiv Matula. Jednotlivé epizody jsou různých kvalit. Asi to není dokonalé, ale mi tento typ detektivek vyhovuje. Zápletka je většinou poutavá, herecké výkony nejsou sice na Oscara, ale odpovídající žánru a řešení srozumitelné.

Skvělé herecké obsazení mne nalákalo se docela dlouho po půlnoci podívat na tento starý zapomenutý černobílý film dávaný v televizi s titulky. Je sice charakterizován jako komedie, ale je to spíš takové optimistické drama o dobrém člověku v podání Jeana Gabina. Říkala jsem si, že se kouknu jen na začátek a dodívám se až ráno, ale nedalo se, nemohla jsem odejít. Jeho kouzlo spočívá v tom, chytnout diváka a už nepustit. Zajímavý poetický příběh, krásná hudba, vtipné dialogy, výborné herecké výkony, prostě roztomilá podívaná, které není co vytknout.

V TV programu jsem se dočetla, že v této epizodě si Týna vyjede na koni s Jankem na vyjížďku, ten spadne a narazí si žebra. Vše se odehrálo jinak. Janek sice spadl, ale ze žebříku. Nevím jestli neměli k dispozici koně, což by u farmy fungující pouze v TV studiu nebylo překvapující, nebo se báli, že by si Janek při pádu z koně mohl narazit žebra doopravdy a ani bylinky od Běty by mu nepomohly. Pobavilo mne to.

Lehce nadprůměrný krimiseriál s týmem vyšetřovatelů, kteří hledají řešení zločinů a snaží se odhalit řádění sériových vrahů pomocí profilování osobností pachatelů. V příbězích nechybí napětí a mnohé případy působí děsivě, dokonce jako horory. Trochu mi vadí, že v jinak sympatickém týmu není žádná vůdčí výrazná osobnost, jak to bývá u takových seriálů zvykem. Myslím, že o účinnosti policejní metody typování pachatele podle jeho činů by se dalo polemizovat. Po takových drastických zločinech vysílaných převážně v noci se těžko usíná, proto si vždycky ještě pustím nějakou romantickou komedii.

Tento formát silně připomíná pořad Jak se staví sen. Není mi jasné, proč je tam ten časový limit 24 hodin. Klidně to mohlo mít alespoň týden, protože naučit personál, který nikdy nebyl v Itálii, vařit italskou kuchyni se nedá stihnout za jeden den. Je zřejmé, že s vedoucím muselo být natáčení předem domluvené, tak proč ta maškaráda. Nejvíc mi na Pohlreichových kuchyňských exkurzích vadí ta špína v restauračních kuchyních. Pokud by to ukázal v televizi a nechal tak, už by mě tam nikdy nikdo jako hosta nedostal. Pracovala jsem v hotelové škole a v naší školní kuchyni by se po směně jak se říká dalo jíst i ze země, tak je to tam nablýskané. Dokonce i strávníci, kteří si berou jídlo sebou domů, musejí mít vzorně čisté ešusy. Je dobře, že takové pořady vznikají, ale není třeba obelhávat diváky falešnou show.

Nemám ráda tento typ zábavných pořadů, ale Pavláska můžu. Jak jsem časem zjistila, nejen že neumí tančit, ani zpívat a jako čtenář jeho knížek a veršů musím přiznat, že neumí ani psát či básnit. Je to ale sympaťák a snaží se pobavit své čtenáře, diváky a posluchače. To se cení. U mne dobrý. Je lepší než Kraus a jen o málo horší než Šíp a rozhodně lepší než rádoby zábavná Partička s Geňou a Suchánkem. Nutí své hosty, aby něco předvedli a umí si udělat legraci ze sebe, což se cení.

Na životopisných snímcích mi vadí, když jedna populární osobnost představuje jinou slavnou všeobecně známou osobnost, které se ani dost málo nepodobá. Tady se dívám a nevidím paní Štěpničkovou, ale paní Stivínovou. Co se hereckých výkonů týče, vnímám to tak, že paní Stivínová si po celý film vystačí s jedním posmutnělým, zadumaným, nepřítomným výrazem. Její osud mě prostě citově nezasáhl. Moje dcera říkala, že pojetí příběhu ji spíše připomínalo proces s Miladou Horákovou. Řada dějových linií byla nedotažená. Kdo a proč nastražil na paní Štěpničkovou při jejím útěku za hranice past nebo kde žil její syn v době pobytu matky ve věznici. Po návratu z vězení od roku 1960 účinkovala podle zdejší filmografie ve více než 40. filmech a v řadě TV seriálů, bylo ji tedy odpuštěno. Stejně tak její syn vystudoval DAMU a už ve 14. letech točil svůj první snímek. Taky bylo zvláštní, že jména jejich hereckých kolegů, kteří se na jejím odsouzení podíleli, nebyla zmíněna. Zrádci ve vlastních řadách - to by pražská kavárna nepřipustila. Nepobavilo mne to, ani nepoučilo.