Skuby47

Moji velkou filmovou láskou je Pýcha a předsudek - verze zpracovaná BBC do šestidílného seriálu. První část jsem zakoupila zcela náhodně a pak jsem se nemohla dočkat každého dalšího dílu. Následně jsem zhlédla také velmi dobrou filmovou verzi příběhu a přečetla knihu. Četla jsem článek, v němž Colin Firth jmenoval tři osudové ženy svého života a to svou matku, svou ženu a Jane Austenovou. Vystihl to, jeho pan Darcy je určitě přesně ten, jakého si autorka předlohy vysnila. Také ostatní postavy jsou osobité, nezaměnitelné a skvěle zahrané. Pokud se seriál odchýlil od literární předlohy, tak jenom ku svému prospěchu. Také dabing z roku 2009 se povedl. Vyprávění se před vámi zvolna rozvíjí takovým pohodovým způsobem, že by si člověk přál alespoň na chvíli se ocitnout ve viktoriánské Anglii té doby. Fascinující je ztvárnění milostného příběhu bez jakéhokoliv fyzického kontaktu ústřední dvojice. Odhlédneme–li od polibku do závěrečných titulků, tak veškeré milostné jiskření se odehrává jen v pohledech, slovech a gestech. Mnohý režisér by se mohl u Simona Langtona přiučit.

Tento nadčasový seriál z prostředí vojenské polní nemocnice v Koreji si mne zcela získal již při své televizní premiéře i když jsem pacifista a válečné filmy si velmi vybírám. Vždy jsem spěchala z odpolední směny domů, aby mi ani jeden díl neunikl. Je nejen vtipný a zábavný ale i lidský a výchovný. Vyzvedává čestnost, odvahu, spravedlnost a soucit i vůči nepříteli, kamarádství, smysl pro povinnost a dělá si legraci z lidské hlouposti, odsuzuje předsudky, diskriminaci a rasismus. Sehraný tým podává výborné herecké výkony v hlavních i epizodních rolích. Inteligentní humor a špičkové dialogy jsou umocněny skvělým dabingem. Vysokou úroveň si seriál drží po všech 255 dílů, což je výjimečné. Dosti chvály, snad jen dodám, že by bylo fajn kdyby ta válka zůstala stejně jako v tomto válečném i když hlavně protiválečném seriálu, jen na filmovém plátně.

Mám ráda římské dějiny - jsou zajímavé, pestré, kruté, dobrodružné a vzdálené. Tento seriál je výjimečný už tím, že ve studiových podmínkách s minimální výpravou dosahuje tak vysokých kvalit. Režisér se nemusel věnovat shánění a organizování početného komparsu v bitevních a davových scénách a mohl se soustředit na herecké výkony, které jsou vskutku jedinečné. Herci byli znalí historie a charakteru svých postav a skvělým způsobem ztvárnili jejich osobnosti. Obzvláště Derek Jacobi a John Hurt byli ve svých rolích strhující. Na druhé straně je třeba se oprostit od historické věrnosti, protože kdo ví, jak to tenkrát bylo. I pohled historických kronikářů může být subjektivní. Skvělý scénář a promyšlené dialogy spolu s dobrými hereckými výkony nechají zapomenout na chudou výpravu i kostýmy a provedou vás dlouhým a krvavým úsekem římských dějin velmi dramatickým a přehledným způsobem. Jen je třeba se hned na začátku zorientovat ve jménech, aby neunikly souvislosti. Musím přiznat, že toto období miluji a moc ráda se na ně dívám doma v obyváku ze svého křesla, ale žít v té kruté době bych nechtěla.

Není těžké popsat všechny klady tohoto skvělého českého sitkomu, kterému neubírá na kvalitě ani to, že je černobílý a že se odehrává v jedné místnosti s minimem postav. Každá z nich je totiž jedinečně napsaná i zahraná. Šťastná ruka při výběru herců, jejich brilantní výkony, vtipné hlášky a skvělé dialogy jsou pilíři tohoto legendárního dílka. Hlášky typu : „Vajíčko? Malíři?“ u nás také zdomácněly. Jenom jsem nezjistila, kde ta tetička Šejbalová v Kroměříži bydlela. Ráda bych ji bývala pozvala na kafe.

Jako mladá holka jsem s nadšením četla Rychlé šípy ve starém křesle u půdy a trošku mi tenkrát vadilo, že pan Foglar nebral do party děvčata. Toto více než čtyřicet let staré televizní zpracování literární předlohy je skvělé. Není lehké dostat takový chlapecký dobrodružný příběh na filmový pás s ohledem na období a prostředí, do kterého je zasazen. Černobílá podoba seriálu vystihuje temnou atmosféru Stínadel a nočních klukovských výprav za tajemstvím Vontů. V menších rolích se zde objevila řada našich předních herců, ale je škoda, že hlavní klukovští představitelé působí trošku koženě, což jim ale budiž s ohledem na stáří seriálu odpuštěno. Je otázka, zda uspěje toto klasické pojetí u dnešní mladé počítačové generace, která dává přednost jiným druhům klukovské zábavy. Snad se bude líbit, stejně jako Zemanova Cesta do pravěku, která si zde v hodnocení stojí dokonce o něco líp v porovnání s mnohem současnějším Jurským parkem. Já mám tento seriál moc ráda a znovu mě okouzluje v té podobě v jaké byl natočen, protože tak nějak jsem si to kdysi při četbě představovala a hlavolam "Ježek v kleci" jsem si z nostalgie při první příležitosti pořídila.

Tento velmi zdařilý hraný televizní večerníček pro celou rodinu má v sobě cosi typicky českého a proto ho všichni tak milují. Je veselý, vtipný a pro děti i nenásilně výchovný. Má výborné herecké obsazení všech charakterově zajímavých postaviček - Krakonošem počínaje a milým záporákem Trautenberkem konče. Když k tomu přidáme humorné příběhy a příjemnou hudbu, není divu, že okouzlí diváky každého věku. Je jedním z těch, které se časem ani opakováním neokoukají, naopak, pokud jej dávají v televizi nechávám všeho a na těch deset minut se stávám dítětem.

Tento výborný rodinný sitcom je skvělou ukázkou, jak by tento žánr měl vypadat. Zdrojem komických situací je soužití dvou rodin plných různorodých osobností, při jejichž sbližování dochází k řadě humorných situací. Vzhledem k mé profesi mi vyhovuje i výchovné ponaučení, které z každého dílu vyplynulo. I když se epizody odehrávají většinou na malém prostoru jednoho bytu, tak skvělé vypointované dialogy zahrané i nadabované šťastně zvolenými herci, pobaví diváky všech generací. Každý si v něm může najít svého favorita. Já například nedám dopustit na Codyho, kterého nezapomenutelně svými hláškami a klátivou chůzí proslavil „Kickboxer“ Sasha Mitchell. „Čéče, Kouďáku, občas to v naší rodině taky pěkně jiskří. Zastav se, až budeš mít se svým karavanem cestu kolem! Dáme řeč.“

Viděno z dnešního pohledu vůbec nechápu, jak se české televizi podařilo natočit něco takového a to ještě ve velmi pohnuté době, kdy vlastenectví nebylo bráno jako přednost. Při televizní premiéře jsem nevěřícně zírala na tento koncert naší herecké špičky, který doplňovala skvostná výprava a skvělá hudba. I teď po 40 letech od natočení tohoto seriálu na mne stejně jako kdysi z jeho klidu a harmonie dýchlo kouzlo starých časů. Tak si tu sedím a nechávám kolem sebe zvolna plynout příběh, v němž skupinka českých vlastenců kdysi dávno bojovala za národní cíle. Můj upřímný obdiv patří Františku Filipovi, který tak bravurním způsobem dokázal dostat na filmový pás obsáhlý román Aloise Jiráska. Myslím, že v naší seriálové produkci nemá konkurenci i když musím dodat, že pan Kramerius, pan Thám i pan Věk by se divili, jak dneska dáváme tomu „češtinovi“ zabrat.

Už sám žánr středověké detektivky je originální a mezi seriály ojedinělý. Portrét Dereka Jacobiho na obalu DVD mě přiměl k jeho koupi. Byly vydány pouze 4 díly a to jen s titulky, což mi ale v tomto případě až tak nevadilo. Pobyla jsem ve společnosti bratra Cadfaela po čtyři velmi příjemné večery a smutně jsem se s ním loučila. Jednotlivé příběhy ukazují život v těchto dávných časech a byly by zajímavé i bez detektivní zápletky. Seriál dokazuje, že i v drsném středověku našla spravedlnost svého zastánce a metody, používané při jejím prosazování a postavené na tehdy dostupných znalostech, byly účinné. Už se moc těším, že časem vyjdou i zbylé díly tohoto zajímavého seriálu a že se s bratrem Cadfaelem v podání skvělého Dereka Jacobiho ještě setkám.

Všechny superlativy, které jsem v souvislosti s tímto seriálem chtěla použít, již použity byly, tak přemýšlím, co ještě dodat. Marně se snažím vystihnout, čím mě tento seriál tak okouzlil. Pominu-li profesionalitu a dokonalost technickou i hereckou, tak asi tou lidskou poctivostí, slušností a až naivní čestností v konání většiny osob s výjimkou těch vyloženě záporných, bez nichž by to ale taky nešlo. Zdá se mi, že v tomto seriálu není hlavních a vedlejších rolí, všechny postavy dostávají skoro stejně velký prostor ke své seberealizaci. Možná, že některé dějové linie jsou příliš rozvláčné, ale i tak přispívají k pohodové dobové atmosféře celého příběhu. Taky jsem si jako většina ostatních našla svou oblíbenou osobnost, protože stará „existence“ jak by řekl Vlasta Burian Maggie Smith je v roli lady Grantham opravdu neodolatelná.