Markussis

Ubohost největšího kalibru. Jsem rád, že moji oblíbení uživatelé mají na toto povětšinou stejný názor. Jedná se na kazdý pád o sprostou reality show, kde se typicky česká maloměštácká mentalita, která se mimochodem díky naší turbulentní době rozšířila už snad do všech vrstev společnosti, násilím servíruje divákovi pod hlavičkou toho, jak je přeci takový stav normální. K tomu samozřejmě zdatně dopomáhá aktuální normalizační a bavičsky debilní komentář ústřední dvojice. O slušnou soutěž se nejedná v žádném případě. Nebudu se dál rozepisovat.

Kýčovitý strašný, i když svým způsobem, klasický devadesátkový bullshit. Snímek jsem viděl již hodně dávno, ovšem nevím, co by se mi muselo stát, abych se něj podíval znovu. Šílený a uchylný Douglas a ještě hroznější Demi Moore. Vím, že hrát v podobných typech amerických kýčů oněch devadesátých let a ještě k tomu s Douglasem jistým způsobem znamená stát se vždy karikaturou. Přesto Demi Moore je mi extrémně nesympatická ve všech těchto filmech. Sharon Stone v Basic instinct a jiných filmech přeci jen takto odstrašivě nepůsobila. Douglase uznávám, ale štve mě, že jeho imidž je dodnes vybudována na těhle, alespoň pro můj vkus až nechutných thrillerech z devadesátých let, a to mám jinak devadesátá léta rád. V tomto provedení spíš ale radši přemýšlím o návratu do středověku.

Dosti hrozná věc i leč. Opominuli světácký šarm stárnoucího Miloše Kopeckého a jalové mládí Jiřího Langmajera, tak hodnotím tento počin jako naprostou zbytečnost. Nejlepším okamžikem se pro mne stal úplný černobílý začátek s Milošem Kopeckým navrcholu slávy. Ovšem hned poté, co on sám bere do ruky ovladač a vypíná tento černobílý autobiografický záznam o sobě a začíná vše jako starý znovu zkoušet již v barevném světě filmu, navíc s příšerně kombinovanými a bohužel i špatně provedenými popěvky, mi bylo jasné, že to průšvih bude. Je pravdou, že po celou dobu si film na nic více nehraje. Však v takovémto případě to asi ani moc nejde.

Asi opět velká a problematická otázka vkusu, hodnotit tento film. Řemeslně dobře provedené, herecky výborně zahrané, ovšem koncept a zejména humor, na kterém je snímek vystavěn, mi chvílemi až bohužel vadil. Nemám rád humor nucený, humor za každou cenu. On už to poté ani žádný opravdový humor není. Humor se nedá dělat cíleně, neboť humor je vnitřní esenciální šťáva nějaké spíše nečekané zábavné komické situace a funguje tedy jako její vedlejší produkt. Chyběl už jen předtočený smích.

Opravdický odkaz let šedesátých. Antonioni a jeho barevně hrající Londýn, (forma snímku), dávají prostor k tomu, aby se obsah tohoto snímku stal srozumitelným i dnes, neboť podoba dnešního světa, a jsem o tom přesvědčen, vychází odtud, z této doby, (nikoli z poselství snímku). Zvětšenina je naprosto geniální termín sahající prostorově i časově za hranice snímku. Slouží navíc i jako nástroj pro jeho vnitřní koncept. Zvětšenina patří zajisté svou formou do vybroušených tzv stylovek šedesátých let, avšak svým obsahem neřeší například, jako tedy jiné případy, pouhou vztahovou rovinu lidí. Zvětšenina neapeluje na slepou a nucenou lidskou pospolitost. Naopak, každému jedinci dává do jeho vlastních rukou fotoaparát a zvětšující lupu, díky kterým může posléze vyslovit a provést jakýsi oprávněný distanc. Vše začalo v letech šedesátých a vše bylo postupem času umlčeno, né však vymazáno z paměti. Jedná se o jasný apel, který je právě dnes potřebný více než kdy jindy.

Nejlepší Zorro jakého jsem kdy viděl. Sedmdesátá léta ve spojení s Alainem Delonem v dobrodružném filmu fungují zkrátka na výbornou i dnes. Delon nejen že zde skvěle odkrývá svůj velký komediální talent v roli přitroublého guvernéra, to by nestačilo. Role Diega mu sedne jako ulitá a lišák Zorro je v jeho podání naprosto perfektní. Film má v sobě spoustu přísad a různé druhy koření v podobě nejrůznějších odlehčení a gagů. Nádherná hudba od klasické bratrské dvojice. Závěrečný šermířský souboj je grandiozní!

Naprostý souhlas s mými souputníky. Tohle je prostě slabota. Deray a Delon dokázali společně točit filmy jiného kalibru a jiné třídy. Film je nudný, příběh téměř až blboučký. Delon mi v roli šéfa kliniky vůbec neseděl. Jediné co se mi líbilo, byly jeho filosofické rozpravy s přítelem. Pohled na jeho manželku a milenku a tedy pohled na tisíckrát otřepané téma, mne po pěti minutách, zejména v úvodu snímku, dovedl do pocitu takové nudy, že jsem dokonce zvažoval vypnutí, tedy mého vlastního mozku. Mít plyšového medvídka pro štěstí je možná dobré, možná je to pověra, nevím. Každopádně vlastnictví takovéhoto medvídka by mělo zůstat v utajení a ne o něm točit film.

Nevím, možná to není naprosto dokonalý film. Avšak Delon zde svou přirozenou přecitlivělost předvádí naprosto dokonale. Alkoholik a majitel garáží jede sám ve vlaku a již první pohled z okna naznačí, že je to tam. Caesar byl naprosto zasloužený. Co se týče zbytku filmu, tak miluji rvačku v sousedském domě. Počin přinášející naději i bezmoc . Komické i tragické zároveň.

Jak již zde bylo předznamenáno, tak si myslím, že tohle je promarněný materiál. Příběh a námět celkem obstojný. Koukat se na to dá, ale to na všechny filmy s Delonem. Zanese vás to do jádra devadesátých let. Ovšem po té co se proberete, tak si uvědomíte, jaký hrozný kýč to je.

Seriál o neoddělitelnosti profesní profesionality od té osobní, soukromé. Skvělý scénář, distingované herecké vyjádření svých rolí zejména panem Chudíkem, géniem Milošem Kopeckým a paní herečkou Danou Medřickou. Seriál má pohledem lupy odstupu času již své viditelné mouchy, ovšem ve svém konceptu a hlavní dějové linii je dodnes mezi českými seriály nepřekonán. Tomu se říká kvalita pánové