zekkx

Dvě hvězdy za závěrečné "What a fuckin' day."

Nějaký film tu dostane Oscara za kostýmy/makeup. Který to asi bude? o.O //EDIT: Nějaký film by tu měl dostat Oscara za kostým/makeup.

Relativně přímočarý příběh o třech postavách (Bond, M a neuvěřitelně homosexuálně božský Javier Bardem jakožto Silva) potěší v závalu dnešního trendu, kdy do spiknutí největších mocností o nadgalaktickou supervelmoc je zapleten i váš nevlastní bratr. Režisér (potažmo scénárista) jako by měl od studia přikázáno pouze vrátit se k základům a ukázat co nejvíce odkazů, jinak jako by měl naprostou volnost, čímž Mendes stanovil nová pravidla pro další bondovky ve smyslu rozvoje postav - v dalších (minimálně Craigovských) bondovkách se tedy určitě setkáme s Ralphem Fiennesem, Naomie Harris a Benem Whishawem.

Fincher's Whitechapel.

Existují spousty seriálů. Žádný se však nedokáže vyhnout klišé, očekáváným zvratům, předpokládaným situacím. Až na jeden. Tam, kde se ostatní bojí překročit jakousi hranici v budování a změně charakteru, Vince Gilligan pokračuje a z našeho zpočátku oblíbeného a fanoušky podporovaného Waltera udělá monstrum, aniž by divák kdy zapochyboval o realističnosti či uvěřitelnosti jeho cesty.

Davida Grohla mám rád. Už jen proto, že hraje s Tenacious D a že si po Kurtově smrti sebestředně nelebedil v nastřádané slávě ale že se postavil na vlastní nohy a rozjel tuhle skvělou kapelu. Sláva mu očividně nestoupla do hlavy a on tak na tomto živáku jen hýří štěstím a neuvěřitelnou energií. Důvodů proč zavítat do roku 2008 na Wembley stadion do Londýna se samozřejmě najde víc - triangl sólo, které mně přinejmenším dostalo do kolen; Sagvan Tofi za klávesami; překrásný smičcový doprovod kapely v podání Jessy Greene či dvě vzpomínkové pecky s Led Zeppeliňákama. PS: bubeník Taylor Hawkins mi připomíná samotného Davida Grohla. Tolik talentu jak za mikrofonem, tak za bicíma.

Pokus Charlieho vrátit se tam, odkud díky svýmu nenasitnýmu nosu spadl. Na výsluní. Trapný pokus. Úvodní scéna, kterou se to Charlie jakousi alegorií snaží Lorremu vrátit je tak průhledná, že vychází spíše trapně. K seriálu - trapné, infantilní gagy jak z opravdu na rychlo umletého, béčkového sitkomu. Nezajímavé postavy, počínaje Charliem, konče jeho nesnesitelnou manželkou. A mohl bych pokračovat.. přiznávám, tohle je hodnocení po pouze pěti shlédnutých dílech, ale pochybuju, že na těch bodech, co jsem tu vypsal se něco kdy změní ;) Jediný v čem Charlieho lituju je fakt, že podle všeho na Anger Management vsadil allin a svoji velkolepou kariéru s ním zakončuje.

Přijde mi až cynické se tak královsky bavit na úkor příběhu o člověku s rakovinou.

Perfektní Steve McQueen, který i přes režisérovo skvělé pojetí zubu času na samotce, neztrácí svoji coolness. Škoda trochu moc urychleného závěru, který mohl být protáhnut na úkor některých né zcela zajímavých pasáží.

Je jednou za čas hezké vidět, že jsou tu stále tvůrci, kteří vědí, kdy mají dost a zbytečně nenatahují seriál až do trapnosti. ps: Dan Clark je bůh a ikdyž to tak nevypadá i skvělej hudebník!