Pavkan

Emočně nesmírně silné vyprávění, které člověka naprosto pohltí, jde-li na film s otevřeným hledím. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy v českém filmu viděl takovou hereckou souhru a opravdovost. V každém záběru je cítit obrovské penzum práce, kterou do něj tvůrci vložili. Přijde mi proto hodně nespravedlivé, když se debata o jednom z nejlepších českých filmů posledních let redukuje na vzteklou diskuzi o tom, zda byli Mašínové vrazi či nikoliv. Bylo by samozřejmě krásné, kdyby na útěku na Západ pomohli stařence s nákupem a zachránili kočičku ze stromu, ale život takhle černobíle nefunguje. Za mě další obrovské plus tohoto filmu - nechává diváka nahlédnout do šílené doby, ale zodpovězení výše uvedené otázky nechává zcela v jeho režii. Bratři jsou parádní film.

I když jsou si ty dva filmy na míle vzdálené, podobné pocity, jaké jsem měl při koukání na Buko, jsem naposledy zažíval u Cruiseova Mavericka - vrcholnou radost ze skvělé filmařiny, z poctivě vyprávěného příběhu a vědomí, že aspoň na dvě hodiny je svět úplně v pořádku. Je to zkrátka dokonalý "feel good movie" při kterém a po kterém bude dobře všem lidem, kteří mají rádi život v jeho jedinečné normálnosti.

Spojováním nespojitelného to sice může připomínat legendární pečení dortu s pejskem a kočičkou, jenže v tomhle případě to bravurně funguje, i když režisér Jensen permanentně míchá žánry, šokuje a překvapuje, tu a tam zvolí místo okázale geniálního řešení, řešení banální, které se ukáže být jako geniální, některé dialogy by si zasloužily tesat do kamene, a co předvádějí Mikkelsen s Kaasem, to se nedá komentovat, to se musí vidět.

Cesta do filmového pekla byla dlážděná dobrým úmyslem natočit povedenou parodii, jenže kde není smysl pro humor, tam ani smrt nebere. Upřímně jsem se zasmál jednou jedinkrát, a to Pavle Beretové a její neodolatelné výzvě "Dáte si kávu?". Neschopnost tvůrců ovšem pěkně ilustruje to, že i tenhle vtip dokázali rozmělnit a opakováním zcela zničit.

Další důkaz, že nejlepší příběhy píše život. A přírodní úkaz, který dokazuje, že věk je jen číslo. Clint to má pořád v paži. Škoda, že se v tom prezentování beznaděje člověka, na kterého drtivě dopadlo kladivo moci, sem tam dopouští drobných faulů a zjednodušení, kvůli kterým Jewell není klenot, ale "jen" výborný film. A herecký koncert. Hlavní postava je neskutečně nesympatická, přesto ve vás vzbudí soucit a nutí vás, abyste jí fandili. Sam Rockwell, coby hrdinův právní zástupce, je boží v každé vteřině, co je na plátně, a Kathy Bates jako hrdinova matka je také vynikající.

Kdybych měl najít seriálovou definici pro nádherný Hrabalův neologismus Krasosmutnění, vybral bych jednoznačně tuhle Gervaisovu lahůdku, která je smutně krásná, krásně smutná a prošpikovaná originálním humorem, který umí už snad jen on. Mockrát jsem měl pocit, že jsem nervově labilní, protože na záchvaty smíchu bezprostředně navazoval pověstný "knedlík v krku". Dostal mě.

Protože Pojedeme k moři pro mě bylo absolutním zjevením, na další Mádlův film jsem se moc těšil. Půdorys českého Gran Torina naznačoval, že ten kluk se nebojí, jenže... V tom filmu vůbec není život. Alois Švehlík sice hraje jako z partesu, ale psychologické veletoče, které se v jeho postavě odehrávají, prostě nejdou ustát tak, abyste s ním šli, abyste soužití starého nerudného dědka a mladého vietnamského uprchlíka uvěřili, aby vás bavily originální námluvy. Škoda.

Kombinovaná slabost pro ruské dějiny a Elle Fanning mě nepřipraveného přivedla k tomuto seriálu, a náramně jsem si v něm porochnil. Náladou, nekorektní poetikou, originálními dialogy a Nicholasem Houltem mi tak připomínala Favoritku, že jsem si řekl, že to nemůže být náhoda. A ona nebyla. Snad to nadšení po prvním dílu nikam nevyprchá.

Může být film o něčem tak hnusném, jako je rozvod, krásný? Může.

Nejlepší český film letošního roku. Je pravda, že je to trochu víc osobní, protože dvakrát do roka procházím podobnou torturou, ale na našich schůzích se mi chce spíš brečet. Vlastníci jsou konverzační laskomina s asi nejlepší hereckou sestavou, jakou v domácím filmu pamatuju. A ty lidi tu navíc nejsou jen na ozdobu, ale hrají jako Slávie v Barceloně. Tah na branku absolutní a těch slovních gólů... A pak že to nejde...