Phlame

Můj úkol během sledování tohoto filmu spočíval v hledání alespoň nějakého kladu, alespoň něčeho pozitivního, nějaký záchytný bod, díky němuž bych pak mohl dát alespoň jednu ušmudlanou hvězdičku. Avšak selhal jsem. Ano, je to tak. Od šíleně stupidního scénáře (nevím zda zesměšnění americké historie byl záměr či ne), zmatené kamery, herců, kteří se chovají strašně strojeně, tuny klišé, trapné efekty (kvůli nimž jsou i "akční" scény utrpením), nelogičnosti... a takhle bych mohl ještě dlouho pokračovat. Trapnější a celkově horší počin než Wanted, děkujeme pane Bekmambetove, pozdravujte zpátky v matičce Rusi a prosím... nevracejte se. //0%. Nulu jsem ještě nedal, vždy se našlo alespoň něco pozitivního i na odpadu. No, všechno je jednou poprvé a tohle si tu nulu vskutku zaslouží.//

Ale jo, Garfield je docela sympaťák, má to fajn efekty a Lizzard je jaksepatří protivník. Nějaký radikální rozdíl mezi původní trilogií a tímhle jsem nenašel, Spidey je větší ajťák, jeho přítelkyně se nejmenuje Mary Jane a je blond, ale všechny principy Spider-mana zůstaly, jen vyměnili herce. Ono ne, že by to bylo na škodu, Garfield se možná krapet více hodí do role než Maguire a Emma Stone (ač už ji nějakou dobu není 17) je vážně kočka. Prostě takový Spider-man 4, bez té čtyřky. //70%, reboot Spider-mana, který nijak neurazí, ale ani nepřekvapí//

Moc milý film, který zahřeje u srdce. V podstatě toho ani nelze moc vytknout, skvěle natočeno, životní role Audrey, výborný soundtrack a příběh s mnoha velmi emočně silnými chvílemi a několika vtipnými momenty (incident s trpaslíky, zelinář..).//90%. Určitě by se dalo pár věcí vytknout, ale nebudu čeřit vodu tak optimistického filmu negativní kritikou.//

1. série: Z poměrně dobře propracovaného psychologického, jemně děsivého hororu se vyklubalo velmi obsáhlé drama s desítkami postav, mírně mrazivou atmosférou a jedním "mindblown" okamžikem (Violet, ti co viděli nejspíš budou vědět co mám na mysli). Místy jsem se v příběhu ztrácel až mi přišel trochu příliš překombinovaný, nicméně koukatelné to bylo a docela jsem se bavil. Bohužel to rychle ztrácelo na děsivosti, první díly byly totiž tajemné, nebylo vůbec jasné co se přesně děje, asi od poloviny série se vše začalo vyjasňovat až už zbývalo jen zakončit příběhy postav docela předvídatelným závěrem. //75%//

Nenechte se zmást líbivou animací a chytlavou hudbou, tohle anime je depresivní až za hrob. Budu si stěžovat na to, na co si stěžují všichni - 13 dílů je v tomhle případě příliš málo (dostačujících by bylo 20-30 epizod). Postavy jsou vážně skvělé, všechny jsou sympatické a hned jsem si je oblíbil, jenže jejich příběhy nejsou dobře (nebo vůbec) rozvedené - konkrétně postavy jako TK, Shiina a hlavně Kanade, by si zasloužily daleko více pozornosti (náhled do minulosti). Pak je tu docela rozporuplný a velmi otevřený závěr, který si každý může vyložit jak chce (nezapomeňte zkouknout poslední epizodu až úplně do konce), mě osobně se však moc nelíbil, otevřené konce nemám rád - když seriál nemá konec, tak z něj mám pocit určité neúplnosti... Celkově se ale jedná o vysoký nadstandard, až na délku a nepříliš dostatečnou propracovanost se mi to líbilo a mohu doporučit.

Perfektní, od začátku do konce, každý z šesti příběhů je odlišný a zároveň všechny mají tolik společného. Pokud se dokážete v rychlém sledu jednotlivých příběhů zorientovat, budete se po celou dobu stejně jako já velmi dobře bavit a pokud vám snad něco nebude dávat smysl, v závěru se celá mozaika spojí do jednoho dokonalého celku. Mitchell je borec, tímto výrazně postoupil směrem nahoru na mém seznamu "Knihy, které si chci přečíst a pravděpodobně si je nikdy přečíst nestihnu.". Zpracování je na jedničku, hlavně linie Sonmi je vizuální majsterštych. Určitě se na to mrknu minimálně ještě jednou. //100%. Nemám co vytknout. Pro mně nejlepší film roku 2012.//

Zprvu jsem byl trochu skeptický, ostatně stejně jako u každého filmového muzikálu jsem se obával pěveckých schopností herců. Nicméně jsem se obával zbytečně, casting byl zvládnut perfektně, Jackman je výborný, Anička Hathaway má parádní výšky, podobně, ne-li lépe je na tom Amanda Seyfried a Russel Crowe opět dokazuje, že není role, kterou by nezvládl. Netřeba hodnotit obsah, Viktor Hugo před těmi dvěma sty lety věděl co dělá a jeho dílo nezestárne, což dokazuje to nesčetné množství různých filmových, divadelních a muzikálových adaptací. Natočit Bídníky znamená vsadit na jistotu, to nelze zkazit. Dvě a půl hodiny je hodně, ale dá se to bez újmy přežít a závěr byl (alespoň pro mně) velice emocionální. Každopádně mi nezbývá než hodnotit všemi pěti, muzikály mám rád a těch kvalitních je málo. //90%. Výborné zpracování notoricky známého příběhu.//

Teď, když jsem viděl Kate Winslet zvracet, je můj život kompletní a mohu v klidu zemřít. Tenhle film by se dal považovat za sci-fi, protože je snad absolutně nemožné, aby se čtyři tak strašně rozdílné osobnosti sešly v jedné místnosti a debatovaly o neuvěřitelných absurditách a maličkostech. Nechápu, jak manželství těch dvou účinkujících párů mohla vydržet déle než týden. To, co na začátku vypadalo jako schůze obyčejných lidí, kteří mezi sebou nevykazovali žádnou zjevnou nenávist, se zvrhlo v "masakr", v němž si asi každý najde svého favorita, s jehož postojem pak sympatizuje (všechny role byly výborně zahrány, nicméně mně nejvíce bavil Ch. Waltz). Ač bych film rozhodně nepovažoval za komedii (až na pár úsměvných momentů), a přestože se celý děj odehrává v jediné místnosti, nějakým způsobem mně to docela bavilo (79 minut je ideální stopáž), ačkoliv při třetím návratu do bytu jsem už chtěl zařvat "Zatraceně, vypadněte už!".. Ono se to špatně hodnotí, když je film natočen podle divadelní hry - nelze tak hodnotit příběh, ale jen zpracování... ale jo, dalo se na to koukat. //65% za zkompletování mého života a herecké výkony.//

Clannad má rozhodně jeden z nejsilnějších příběhů, co kdy svět anime viděl. Nejlepší není příběh jako celek, ale jednotlivé střípky, osudy zejména vedlejších postav - konkrétně kvůli Fuuko ukápla i nějaká ta slza. To se mi právě na všech anime od Key líbí (Key = studio stojicí za mj. Angel Beats!), jsou propracovány do detailu a absolutně všechny postavy jsou vymyšleny zajímavě a žádná nenudí. Navíc je vše doplněno spoustou humoru, ať už se jedná o Okazakiho cynismus, Sunoharovu ztřeštěnost, Botana, nebo části "Fuko appears" (kdo neviděl, nepochopí, kdo viděl, nezapomene). Podstatně hůře je na tom "After story" (sequel), který se snaží věnovat se čistě jen hlavní dějové lince a hlavním postavám (takže seriál se pak tváří jako dokumentární cyklus "Ze života teenagera").

Ačkoliv tu má Clannad After Story o něco vyšší hodnocení, než původní Clannad, řekl bych, že na originál výrazně ztrácí. Dokonce se přiznám, že jsem se v první půli docela nudil. Všechny mé oblíbené postavy z předešlé série se objevují jen velice zřídka, ne-li téměř vůbec (Tomoyo, Kyou, Ryou, Sunohara...) a zůstala jen ničím zajímavá Nagisa a zamilovaný Okazaki, který úplně zavrhl svůj cynický humor a stal se z něj obyčejný, pracující, zodpovědný muž a úspěšně sekunduje Nagise v míře nudnosti. Celou první polovinu jsem čekal, zda se konečně začne něco dít a naštěstí se mé modlitby vyplnily, příběh později nabral na obrátkách a co do kvality, se vrátil na úroveň první série. Nicméně jsem rád, že jsem se po dvou sériích a více než 50 epizodách dočkal završení příběhu (závěr byl ovšem možná až příliš sladký, vzhledem k pochmurně laděným předešlým dílům). Nelituji, že jsem se díval ale znova už to vidět nemusím, příběh se strašně vlekl a s emocemi je to jako na houpačce, chvíli všechno vypadá růžově a vzápětí nabere barvu šedi, pořád a pořád dokola.