jasse

Perfektní. Dokonalá výprava a ještě dokonalejší herecký výkon Garyho Oldmana, hodný Oscara, kterého taky v roce 2017 dostal.

Film byl natočen díky osobním zkušenostem tvůrců, které byly bohužel velmi negativní, ať už se jedná o zážitek se sociální pracovnicí, nebo péče o matku v ústavu (už jen to, že ji přijali okamžitě a díky nějakému vlivu, nebo úplatku, svědčilo o tom, že tam nefungovalo vše tak, jak mělo). A to se odráží i v pojetí tohoto filmu, který působí velmi depresívně, aniž bych snižovala hrůznost nemoci jménem Alzheimerova choroba. Věřila bych i tomu, že rozklíženou rodinu tohle může paradoxně sblížit, ale spíš bude pravda to, že fungující rodinu to zdevastuje. Přidám osobní zážitek - když jsem byla s maminkou na kontrole u psychiatra, ptala jsem se ho, jak zvládat její občasné záchvaty vzteku, sebelítosti, plačtivosti a podobně - odpověděl, že jí prostě mám dát diazepam, že ji to uklidní. Pak se podíval na mě, na mé roztřesené ruce a kruhy pod očima z nevyspání a dodal: A vy si ho občas vemte taky. Souhlasný komentář: Tinush, kinderman, Miki68

Přesně jak řekl liskam....až jsem se prokousala všemi těmi šukačkami, závěr už stál za to.  Snad už to tak půjde i dál.

Zajímavý film, mapující bohužel jen velmi krátký úsek života britského malíře L.S. Lowryho. Film stojící na výborném hereckém výkonu Vanessy Redgrave a Timothy Spalla. Film provokující seznámit se s celým nelehkým životem L.S. Lawryho a jeho dílem. Další plus vidím v perfektním dabingu, ne nadarmo za něj dostali Hana Talpová a Igor Bareš cenu Františka Filipovského.

Nádherná Beethovenova hudba, vynikající herecký výkon Gary Oldmana, krásné české lokace hrající Vídeň a pod., několik velmi silných momentů, které berou dech - to je tento film. Akorát ta lovestory s Ludwigovou švagrovou je dle mého pitomost, která hodnověrnost životopisného filmu bohužel snižuje. Souhlasný komentář: miccio

Reverend Artur Dimmesdale se zamiluje do osadnice Hester, která přijela do vesnice bez manžela, a tajně s ní zplodí nemanželské dítě. Žena je poznamenána šarlatovým písmenem A za svůj hřích cizoložství a hanobena ve své puritánské komunitě. Odmítne prozradit identitu otce svého dítěte, což ho chrání  před pohrdáním, ale vina, kterou reverend cítí, je zničující. Ve vrcholné scéně přiznání Gary Oldman potřeboval nápovědu do ucha, protože kvůli své opilosti nedokázal odříkat text. Film skončí - na rozdíl od knižní předlohy - odchodem celé rodiny do bezpečí. V recenzích je Šarlatové písmeno označováno  za nejhorší filmový přepis všech dob, ale Oldman vždy při otázkách novinářů odpovídal: je tam ale i kus dobré práce. A měl pravdu, film má krásnou výpravu, krásnou hudbu, kostýmy. A když připočítám, že Garyho alkoholismus při práci na tomto filmu dosáhl vrcholu, na kterém se rozhodl jít do úspěšné rehabilitace, tak už jen to je další plus.

Film, na němž si cením krásnou výpravu, interiéry, hudbu i herecké výkony. Celý příběh je fikce, ale probleskují do něj pravdivé střípky (fotografická záliba pána domu, rýsující se problémy s rovnou střechou, přičinlivý šofér, který po válce  málem celou vilu rozprodal). Tyto drobnosti plus pohled na "zabydlené" interiéry Tugendhatovy vily  činí film zajímavým.

"Už neujdu pět kilometrů...a je to takové...nemilé."

Spíš hudební, než životopisný film, kde jsme si mohli dosyta užít Whitneyin hlas - je jasné, že žádná herečka by to prostě neuzpívala, Whitney byla jen jedna. Krátce před zhlédnutím filmu jsem viděla jeden dobrý dokument   a musím velmi ocenit  výběr herců a jejich vynikající ztvárnění jednotlivých postav (s výjimkou hlavní představitelky, která jí nebyla vůbec podobná, ale aspoň to zachraňovala věrnou mimikou a gesty).

Přemýšlím společně s dsaiko - kdo je proboha tohoto cílový divák?