Potjoc

Momentálně je to můj úplně nejoblíbenější dětský kreslený seriál. Pokud si chci vybrat dějově nejlepší díly, tak jsou to ty z 1. řady - plné legračních zvukových efektů, ztřeštěná groteska po duchu Toma a Jerryho a i po duchu šmoulím komiksům. Postavy typu Gargamel a Azrael zbožňuji. Pokud si chci vybrat dobrý dabing, tak si vyberu 6. a 7. řadu. Díly se Šmoulíčkem v hlavní roli byli nudné. Znám snad každou postavu, co byla v seriálu. Poslední řada, kde cestovali světem a nebyli ve šmoulí vesnici, byly nudné. Jeden z těch seriálů pro děti, co se bohužel nevysílal přes deset let. Léta jsem to v kuse sledoval, ale až od roku 2010. Něco málo jsem znal i v 90. letech.

Od mala jsem se na to díval. Ale dlouho, osmnáct let, mě nebavilo to zpracování. Nebyly tam ty zvukové efekty jaké byly třeba ve Flintstoneových či Scooby-Doo, apod. I když jsem to sledoval mnohokrát v dětství, nevnímal jsem obsah, jen dabing, prvky situací. Ale od roku 2018 jsem si silně oblíbil to zpracování. Zbožňuji u starších dílů ten styl kresby, plynulost animací, rychlost pohybů, ten zvukový efekt při silných nárazech, co zní jako výstřel pistole. Dabing Aťky Janouškové na Jerrymu je pro mě něco jako pro ostatní její Včelka Mája. Dále dabing těch různých myší a káčátek a Mammy Two Shoes jsou moje oblíbené. Zbožňuju také u toho žánr groteska, i u jakékohokoli seriálu a filmu z jakékoli země původu. Je to u mě mezi nejoblíbenějšími seriály za můj život, společně s komiksovým Kačerem Donaldem, televizním Looney Tunes, Šmoulů, Medvídka Pú a Kocoura Cliffa. Tak to mám to všechno rád, že nesnáším názor, že TJ a další podobní je moc drsný, nevhodný, ve smyslu jako grotesknost obecně, ne některé konkrétní scény. I všechny pozdější série i pokračování jsem přijal, třeba Tom a Jerry Kids první a druhé řady jsou moje oblíbené. Ale i ostatní, včetně ty české série od Gena Deitche.

Tento seriál mám mnohem raději v komiksech (kde je vnímám jako součást mého života), než v této televizní verzi. Z televizních Disneyovek jsem měl radši Rychlou rotu, nebo Medvídka Pú. Nebaví mě ten typ seriálů, kde se cestuje po světě a všechno dopadne dobře. Skrblíka mám radši v komiksech, kde je vzteklý, vyděračský a nespravedlivě bere peníze druhým (aspoň tam ukazují tak jaký je svět). Ale i tak dám čtyři hvězdičky (víc nedávám žádnému filmu) za komiksy.

Tohle jsem z půlhodinových disneyovek měl raději, než My z Kačerova. Je to sice dobrodružné a detektivní, což nemusím ani u dětských seriálů, ale je to ztřeštěné a groteskní. Ty zvuky, hlavně když natahovali a odmrštili něco. Ještě navíc ta disco hudba u scén, kdy se cvičilo, mě z toho mrazilo radostí po těle. Takže po Medvíkovi Pú a před Goofyho tlupa, je tohle moje oblíbené.

Bavily mě vždycky jakékoli série Toma a Jerryho kromě původních. Něco mi nehrálo, proč tu jsou najednou kamarádi. A ono to bylo proto, že v době natáčení byla cenzura násilí v dětských filmech, takže ty tehdější pořady byly sice groteskní, ale nesměli si úmyslně udeřit, natož hodit bombu do obličeje. Ale čtyři hvězdy za to, že to bylo moje dětství, na kterých jsem vyrůstal a na které se dnes kouknu.

Po Tom a Jerry Kids moje nejoblíbenější série s Toma a Jerryho, kvůli těm zvukům a zároveň groteskní situaci. Ta syntetická hudba mi připomíná a dává mi nádech, jakoby to byl východoevropský film.