Hellierer

Oni to dokázali! Marvelu se povedlo do seriálů opět přinést ony krásné momenty, kdy po konci epizody člověk bude dychtivě očekávat další a aktivně špekulovat nad tím, co onen cliffhanger vlastně ve výsledku znamená. Poslední tři epizody mě prostě přenesly do oněch dob, kdy běžela ještě Hra o trůny a my jsme aktivně vyhledávali různá vodítka a chtěli jsme každý ždibec informace o možné budoucnosti příběhu (ale samozřejmě ideálně bez spoilerů). Prostě Wandavision je prozatím seriálová událost, kterou by neměl minout ani odpůrce Marvelu (také jsem z těch jejich filmů byl už hodně přejedený).

MGK za pomoci jednoho alba navrátil pop-punk na výsluní a za to mu patří mé velké díky. Downfalls High je posléze zajímavým muzikálovým pokusem, v němž skladby z tohoto alba, vytvářejí rámec pro celkem jednoduchý, avšak rozhodně nenudící příběh, jenž nějakou tu emoci z diváka vytáhne. Největší škoda vlastně je, že se nejedná o celovečerák, který bych si rozhodně s chutí dal.

Nejlepší film tohoto roku. Tomm Moore opět dokazuje, že jakmile na něčem pracuje, tak si můžeme být jisti, že to rozhodně stojí za pozornost. Audiovizuál je zde natolik vypiplaný (ostatně jako v dalších dílech tohoto autora), že na něj jednoduše nestačí slova. Díkybohu se ale tato geniální forma nijak negativně nepodepisuje na obsahu. Příběh zde má totiž neskutečně velké srdíčko, přičemž je nabitý silnými emocemi, špetkou humoru a samozřejmě i notnou dávkou správného fantasy dobrodružství. Pokud z roku 2020 máte vidět jediný film, tak je to tenhle.

Poslední epizoda první sezóny Mandaloriana ve mě zanechala velice spokojené pocity a jsem neskutečně rád, že první epizoda sezóny druhé je snad ještě lepší a upřímně jsem mé nadšení vlastně ani nečekal. Epizodě rozhodně napomáhá větší stopáž (52 minut), kdy těší jak temnější/gang úvod, tak i echt westernový zbytek (příjezd do města na koni/speederu, spojení se s místním šerifem...). Akce je parádní a poslední třetina je jeden velký eye-candy moment. Přirozeně palec nahoru i za Timothy Olyphanta, pro něhož mám jednoduše slabost. Překvapením (určitě příjemným) je i skutečnost, že po velké popularitě malého Yody se tvůrci nerozhodli mu dát nějak větší prostor, takže pořád funguje jako takové hezké a roztomilé rozptýlení a divák se ho nestihne zbytečně přejíst. Je mi jasné, že po tomto neskutečném rozjezdu se bude určitě zpomalovat (ostatně rozpočet asi nebude nafukovací), ale pokud zbytek bude alespoň z poloviny tak dobrý, tak bude převládat maximální spokojenost.

Neskutečně zlý film. Netflix nám po sérii špatných snímků naservíroval další kvalitní kousek, tentokrát v režii Antonia Campose. Ten nabízí depresivní spleť několika fucked-up osudů lidí, kteří nedělají úplně pěkné věci a některých, kteří jsou "oběťmi" jejich jednání. Herecky skvělé (ať už se jedná o slizkého Pattinsona, dospělého Hollanda či přesvědčivého Skarsgårda, všichni odvádí výbornou práci), hudebně krásně cynicky podkreslené a odvyprávěné tak, že jste téměř okamžitě vtaženi do místního temného Ohia, které opustíte až nájezdem závěrečných titulků (a budete možná rádi). Takže povinně nakoukat!

Pokud existuje nějaký ultimátní filmový zážitek, tak snímek The King k němu má zatraceně hodně blízko. Jistě všichni známe tu otřepanou frázi, že se podobné filmy už netočí, nicméně v tomto případě je to vlastně pravda. Naprosto zemitý, drsný a až staromilský film, jehož zakončení v podobě špinavé bitvy, perfektně zachycující klaustrofobickou a nechutnou stránku boje, považuji za jedno z nejlepších, co jsem kdy viděl. Chalamet dokazuje, že je jedním z nejlepších hereckých objevů posledních let a Pattinson se již evidentně dávno odprostil od prokletí jménem Stmívání. Prostě paráda!

Televizní a filmové adaptace tvorby Stephena Kinga zažívají takové menší období renesance. Od roku 2016 jsme tu měli vynikající 11.22.63, pohodový první díl IT a výbornou Geraldovu hru, ale taky několik zklamání mezi nimiž nalezneme druhé IT, Řbitov zvířátek a nebo třeba Castle Rock. Každopádně letos nám HBO servíruje další sérii, založenou na práci tohoto hororového spisovatele a po dvou dílech musím říct, že to vypadá navýsost výtečně. Mendelsohn (především on) i Bateman (pokud se to o něm takto dá říct) jsou ve své roli fantastičtí, atmosféra hutná a mysteriózní prvky zatím nijak neruší. K tomu si připočtěme opravdu povedený hudební podkres a máme zde hned na začátku roku velmi silný seriál, kombinující to nejlepší z Ostrých předmětů a první série True Detective (ačkoliv se dříve či později pravděpodobně dočkáme většího důrazu na onu hororovou stránku příběhu).

Nemám rád auta, ale sakra tohle bylo po čertech dobré.

Seriál zůstává ve zcela civilních kolejích, díky čemuž vše působí i nadále neskutečně přirozeně. Herci zůstávají naprosto skvělí, soundtrack se stálé zlepšuje a já už se nemohu dočkat další série.

Scéna v letadle tuto epizodu vystřelila na plnou palbu.