Hellierer

Naprosto pokleslý humor, ale s takovou kadencí, že to na mě pořád funguje.

Tak nám Villeneuve opět přinesl mainstreamový art a já mu to zase žeru i s navijákem. Totiž vizuálně opojnější film aby člověk aktuálně pohledal. Villeneuve má evidentně nesmírný cit na působivé obrázky, jež doplňuje výtečně přimontovaná hudba (fungující v rámci filmu, samostatně už je to horší), parádní casting a příjemná věrnost knižní předloze, kterou jistě ocení všichni fanoušci světa (škrtům jsme se přirozeně nevyhnuli, ale jsou provedeny docela šikovně). Někteří by jistě mohli naříkat, že se i přes nesmírný žár Arrakisu jedná o velice chladný film a mají pravdu. Avšak já si dovolím counterovat tím, že touto chladností oplývala i samotná kniha, pročež je to za mě v naprostém pořádku. A absence humoru ve velkém filmu taktéž velice těší. Takže teď už jen třeba doufat, abychom se dočkali té druhé části.

Jak jsem před dvěma roky onanoval u netflixovského Krále, tak jsem si i letos zaonanoval nad novým bijákem Ridleyho Scotta, jehož jsem jako režiséra postupně odepisoval, protože jeho poslední super film vyšel v roce 2007 (Labyrint lží a Marťan jsou fajn, ale ne super). Nicméně ten postarší filuta mě nakonec opět dokázal naprosto uhranout, kdy mu k tomu stačil parádní scénář od Afflecka s Damonem. Poslední souboj je totiž bravurní historická konverzačka, která nabízí strhující dialogy a postupné odkrývání děje, díky kterému vám ty dvě a půl hodiny utečou jako voda. K tomu si připiště bravurně zvládnutou emancipační rovinu, špinavě uhrančivý vizuál, soustředěné herce (Affleck si to užívá / Driver je ďábel) a parádně nasnímaný závěrečný souboj, kdy vám z toho vypadne téměř bezchybný kinematografický zážitek, u kterého mrzí jedině to, že na něj lidi nechodí (v sále jsem byl sám!).