salahadin

Everest aneb ČUMulungma Vins. To, že lezení lidí s psycho diagnózou na opravdu velké hroudy šutrů a ledu není tak bezpečné jako psát komentáře na čsfd s horkým čajem v ruce a plápolajícím krbem za zády, věděl už Ivan Mládek a jal se to zhudebnit. Všechny tyhle filmy jsou vlastně na jedno horobrdo, mají vyvolat obavy o hrdiny a zároveň utvrdit v tom, že to naše hnízdečko není zas tak špatný na to - být doma. Řekněme, že fakt nechápu výtky kupř. POMA ke scénáři. Já nevím, to mají postavy recitovat Shakespeara nebo hláškovat jako v Bayových filmech? Ne, scénář je vážně v pohodě, ono když vám chcípe motor během trochu většího větříku v nějakém zapadákově hodně daleko a doma máte těhotnou manželku, budete asi opravdu jen vzdychat a ujišťovat, že ji milujete. Nevím, třeba by ale POMÁčka s verbálkem napadlo něco lepšího, já fakt nevím. Kdepak, ten film prostě je natočenej dobře, je napínavý, civilní, emocionálně šťavnatý a hlavně - uvěřitelný. Jako byste tam byli taky. Prostě film o tom, že na přírodu ti dvounozí mravenci velmi často nemají. A otázka: "Proč?" zůstala nezodpovězena a já si ji stále kladu. Ale co, taky nikomu nevysvětluji, proč lezu do starých zasutých stříbrných dolů, šachet a štol....

Milí mraziví tvůrci, to, že pohádky jsou žánr veskrze hororový, úchylný, drastický a pro děti nevhodný, je věc všeobecně známá (bratři Grimmové zdraví). Tento způsob zpracování mi však přijde asi tak důležitý a přínosný, jako komentář ke složení vlčího lejna po pozřítí babičky. Pohádka je žánr, který si zaslouží mnohem více, než tuto jednohubkovou zbytečnou záležitost. Neboť - a to se ví o mnoho méně - v pohádkách je ukrytá i vysoká teologie a tolik mouder, která dnešní svět zapomněl. A že si žánr pohádky zaslouží trochu více úcty a ne jednostranné, zdánlivě zábavné "rozkrývání".

Strááášně ukecaný film, scénář napěchovaný k prasknutí nevšedními bláboly, až se všechna ta omáčka začala připalovat. Čím více dílů, tím menší kontakt režiséra s realitou. Tady po filmařské stránce prostě nic nefunguje. Ten hlavní magor, co si nemůže ani vyčistit zuby, byl opravdu nebývale nezajímavý. Vlastně mi přišlo, že film nebaví nejen mě, ale i Balea. Měl jsem velmi nutkavý pocit Gothaj, teda Gotham, sám vyhodit do povětří i se všemi jeho obyvateli, aby už byl pokoj od dalších takových filmů! Zatímco jednička byla poměrně příjemná vzpruha, další díly už jen opakují, plkají, opakují a plkají. Ono by to možná nebylo tak zlé, kdyby všechny řeči nebyly nereálné jako repliky herců-neherců v Ordinaci v růžové zahrádce. Méně uvědomělých xichtíků, méně ubrečenců, více opravdových emocí. Čas se v tomto filmu úplně ztrácel, návaznost pokulhávala, akce splývala v jednu nikdy nekončící vlnu a Batman byl v jednom okamžiku snad na dvou místech zároveň, aby vždy zachránil jednu ze známých postav. Dávám palec dolů a ten jeden bat-puntík dávám za fakt, že rod kublajchánů, teda pras-al-chúlů vymřel po přeslici - a jen pevně doufám, že se ten ukrákoraný rod už nikdy nevrátí na plátna. PS: plně podepisuji hate-koment uživatelky Morien, lépe bych to nevyjádřil.

Tak se nám sešli staří známí, na nichž nejedno lidské mládě vyrůstalo a patrně poprvé se dozvědělo, že na Zemi žijí i jiná zvířata než psi a kočky. Lví podíl, pardon, medvědí podíl na tomhle velepříjemném filmu má pan Kipling (aniž by to tušil) a borci, co vykouzlili životná neživá zvířata. Ten jediný lidský herec mezi ně zapadl jako šperhák do zámku. Jo, takhle nějak si představuji dobrý rodinný film, který pobaví prďoše i staroše i ty mezi. A to se ne vždy podaří, že?

V zajetí strašidelného Wánku na necelé dvě hoďky. Valutou filmu je atmosféra! Wan přidal pár zbytečných lekaček, což nemusel, protože podobné příběhy se dějí a jsou mrazivě strašidelné už jen samy o sobě. Nedaleko od nás se stal hrůzyplný případ v obci Bobrová. Těžko se mi film hodnotí jen jako produkt filmového řemesla, protože v Boha věřím (a vím, že existuje i odvrácená strana - ďábel). Skutečného strachu ale tento film u mě nedosáhl, protože Bůh je silnější než jakékoli zlo. A Wan filmově zhmotnil toto zlo dobře. Osobně by mě ale bavilo více pozorovat trochu více logicky uvažující obyvatele hororhauzů. Když jim bubuák pořád zavírá dveře, co takhle je vysadit z pantů a opéct si na nich buřty? Pokud je problém ve sklepě, co dovalit míchačku a postavit tam prostě zeď z čtyřicet čísel poctivého betonu? :-)

Film, který si hraje s jediným protagonistou - divákem. Nechat se takhle necelé dvě hodiny vláčet a napínat je zábava. Mayka Villaverde by mohla býti jednou z TOP hororových postav. Jen kdyby její El Doméstico uměl líp šoférovat. Více takových filmů! Takže - celý film stál vlastně na tom, zda se Adam zblázní do své Evy? A kdyby to nevyšlo? Byl by nějaký plán "B"? Áno, áno, souhlasím, je to vykroucené až na dřeň a tak přitažené za vlasy, že vám ten chomáč zůstane v ruce. Ale když přijmete pravidla hry a fakt, že vás rejža jen umně vodí za flígr, pak dostanete zážitek s neodolatelnou atmosférou, spirálou pádu jednoho zlatokopa a dvěma herečkami z kategorie "stojí za hřích".

Bunkr aneb milostný trojúhelník jen o dvou odvěsnách. Já to manželce říkám pořád, aby nezapomínala klíče. Slušný nápad, vcelku dobře zahrané, byť oba ženské charaktery jsou nesnesitelně hloupé. Konec jsem moc nepobral - to jako fakt?? Ale ten nápad se cení, první polovinu sledujeme nahatou Fabianu, v druhé půlce se dovídáme, že jsme ji nesledovali jen my....

Úžasně naivní filmařina a musím přiznat, že toto přirovnání zní docela zvláštně, když si vzpomenu, že každá žena je tu nadržená jak mrouskající se čičina, vábíc do červeného salónku promiskuitního černého kocoura. Tělesná schránka by sice Delona opravdu spíše předurčila spíše k práci v květnářství Černý tulipán než práci na plný úvazek v nulté platové třídě pro bandu revolucionářů, ale čert to vem. Kolik tulipánovitých parchantů běhalo za barvy týmu francouzské trikolóry v době, kdy vyhráli turnaj o Bastilu, těžko říci, každopádně jeden z nich ten maskovitý fetiš zdědil a stal se z něj Zorro. A tak se Porthos nevědomky stal praotcem lidí, kteří mají lechtivé šimrání v podbřišku, když si nasadí masku přes oči, která je maskuje asi tak, jakoby si zakryli zadek lopuchem, a vyrazí v ústrety plebejcům, co si naivně myslí, že jim jejich práce dává právo k zaplacení, pche....

Film, ve kterém se 78 minut pateticky řve, což střídá divadelní ztišování hlasu a vážné pronášení podivných filozofických úvah, místy dochucených historickým dějem. Špatné kulisy tomu nesvědčí, ale Věra Galatíková měla neskutečný šmrnc a Cupákův hlas je prostě geniální skladba vážné hudby. A Hrušínský? Nemohu si pomoci, neviděl jsem v něm Václava. Ano, cholerické alter ego Václava IV. zahřál dobře, ale kam se jen poděla ta složka jeho duše, která dala stvořit vyspělému umění a překrásné architektuře? Neztratila se scénáristovi mezi řádky? Nebo v levné kořalce čepované tehdejším režimem? Chutná hořce a má nepříjemnej ocas - jako tenhle film.

Ok, má-li toto být moderní zábavný film, tak se dobře bavte, já půjdu o dům dál. Ne fakt, blbost může být velmi zábavná, ale tohle je blbost, co zábavná není. Nadhled to možná má, ale v tomto případě by mu více prospěl průhled do prázdnoty, jež byla zfilmována. Dobový vkus se mění, dřív se lidé bavili krkolomnými příhodami Lauera a Hardyho, dnes se baví masakrem v kostele a narážkami na anální sex. Takže všem, kterým se to líbilo, vzkazuji jediné - dobře se bavte, já jdu o dům dál. Bye.