Vančura

Vančura

Márvy Čistič

okres Praha
Žižkovský dobrodruh

60 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 14 27 39 52
    • 20.8.2017  09:40

    Pěkný film, který se mi hodně líbil. Logan Lerman v hlavní roli je velký sympaťák (i když mu v době natáčení bylo 20, a ne 15 jako postavě, kterou ztvárnil), Emma Watson je zde úžasná jako vždy (i když ten hrozný účes jí moc neslušel), a potěšila mě tam i Nina Dobrev v malé roli Charlieho sestry (ačkoli se zde mihne jen v pár scénách, je to paradoxně její nejlíp hodnocený film, protože jinak zatím hrála jen v samých kravinách). Přišlo mi to natočené velice citlivě a vtáhlo mě to do děje. Sice tam asi není nic, co bychom už neviděli v hromadě jiných coming of age filmů, ale zrovna tady mi to nevadilo - protože mě ten film prostě bavil, protože je plný dobré muziky, a protože prostě nejde nemilovat Emmu Watson, tak.

    • 19.8.2017  22:21

    Zápory: 1) Děj je hodně předvídatelný. 2) Navíc je odtržený od reality podobně jako třeba filmy Jiřího Vejdělka. 3) Některé herecké výkony jsou dost hrozné a obsazení celkově vnímám dost rozpačitě (třeba ten Mareš na konci je vyloženě trapas). 4) Z herců mě tam asi nejvíc iritoval Ľuboš Kostelný, ten slovenský poděs je fakt něco příšernýho. A obecně už mám alergii na tenhle stereotyp homosexuálních kamarádů. 5) Celý film působí velice povrchně a emočně ploše, a jméno režisérky, která má za sebou nepříliš povedenou Řachandu, v člověku moc důvěry předem taky nevyvolává. 6) Je zřejmé, že film byl natočen pro nenáročné ženské publikum a se zřetelným komerčním aspektem. 7) Všechny sexuální scény do jedné tam jsou trapas. Klady: 1) Nezaregistroval jsem tam žádný product placement (i když tam skoro jistě byl, ale prostě tam byl asi zapracovaný tak rafinovaně, že mě nijak nerušil). 2) Táňa Pauhofová je tam skutečně úžasná a hlavně kvůli ní ta blbost stojí za vidění. (Byť mě strašně mrzelo, že jsem film zhlédl v jazykové verzi, kde mluví česky, resp. kde mi dokonce přišla předabovaná, protože mi její hlas zněl cize). 3) Hlavně zpočátku je to blbé až hrůza, ale ke konci to kupodivu začne být docela zajímavé, a jeví to náznaky o něco lepšího filmu, než jak se jevil na začátku. 4) A film má konečně velmi pěknou kameru a skvělou titulní píseň Ewy Farné, která mě k němu vlastně přivedla.

    • 16.8.2017  21:31

    Filmy Jana Svěráka mám velmi rád, ale tento mě bohužel neoslovil. Spíš než jako film (skutečně jsem tam postrádal nějaký výraznější příběh) to na mě působilo jako velice pracně budované evokování (skrz dětský pohled) dávno zašlé éry dětství Svěráka seniora, který se zde na stará kolena se sentimentem - jak jinak - ohlíží za časy, kdy byl sám ve věku hereckého představitele hlavní dětské role (film se v sentimentu doslova topí). Ten film jako by celý doslova vystavoval na odiv, jaké měl ten Svěrák hezké a idylické dětství, probíhající válce navzdory. Dokonce jsem se nemohl ubránit dojmu, že se ten film veze na současné vlně nostalgie po dětství bez internetu a moderních technologií - skoro jako bych tam mezi řádky viděl dnešní oblíbené moralizování, jak bylo dřív dětství tak nějak čistší, když se děcka celý den proháněla venku, bez tabletů, Facebooků a všech těch dnešních nesmyslů. Jenže zrovna u mě tohle prostě nezafungovalo - za sebe nemám problém přiznat, že mě ten film po většinu projekce nudil, a že jsem se nemohl ubránit dojmu, že Svěrák podlehl iluzi začínajících literátů, přesvědčených o své výlučnosti. Nic proti, ale takové dětství měl tenkrát každý kluk na vesnici, nic výjimečného na něm nevidím, a z filmů zasazených do časů WW2 už jsem unavený, protože jsem jich viděl příliš. Moc mi nesedlo ani obsazení - Vetchý mi pro svou roli přišel příliš starý, Oříšková zase příliš mladá (věkový rozdíl 27 let mezi oběma herci mi přece jen pro představitele filmových manželů přišel příliš velký). A celkově jsem ten film shledal až pohříchu nevtipný, a asi i zbytečný, protože srovnání s Obecnou školou se nevyhne, i kdyby tvůrci stokrát tvrdili, že je to zcela jiný film - a vedle ní jednoduše neobstojí. Nic jsem od toho nečekal - takže v mém případě asi nejde mluvit o zklamání - ale nic jsem od toho ani nedostal, kromě pár hezkých obrázků a několika celkem povedených momentů. Nástup závěrečných titulků zde byl skoro vysvobozením - bohužel.

    • 15.8.2017  00:44

    Dementní a dějově dokonale předvídatelná sračka, která je: 1) naprostým znásilněním snad vší možné viktoriánské estetiky, 2) dokonalým dokladem toho, že podle pokleslé předlohy nemůže vzniknout dobrý film, 3) a konečně i dalším příkladem toho, že horor je pravděpodobně nejpokleslejší současný žánr. Ten film je dějově nesnesitelně statický, emočně plochý, postavený na debilních lekačkách, skrz naskrz prolezlý jak vizuálními, tak scenáristickými klišé poslední doby (obraz je navíc v některých scénách tak tmavý, že při sledování v televizi za denního dne je vidět úplné hovno), a samotné postavy jsou fádní a zcela nezajímavé (Radcliffovi navíc už nikdo do smrti neodpáře Pottera, a tak by se měl po mém soudu na hraní vysrat a někam navždy zalézt, když svůj ksicht v dětství navždy spojil s tak výraznou rolí). Ač nejsem příznivec hororů, mám pocit, že jsem takových filmů musel vidět snad milion - a proto soudím, že se Žena v černém trefí do vkusu jen prostoduchým fandům žánru, kterým těch pár lekaček a bubáků bude stačit ke štěstí. Osobně od kvalitního filmu očekávám přece jen trochu víc.

    • 3.8.2017  21:45

    Moje soukromé guilty pleasure, na které - pravděpodobně hlavně pod vlivem nostalgických vzpomínek z dětství - svým způsobem nedám dopustit. Místy je ten film samozřejmě blbý až hrůza (jak jinak, když to natočil režisér dementní trilogie o majoru Maisnerovi) a nejvíc mě tam asi mrzí, že je to vykrádačka Plesu upírů (dokonce jaksi podivně přiznaná, neb Viktor Preiss v jedné scéně pronáší následující repliku: "Měli byste vidět, jak to vypadá v Karpatech. Hrabě Polanski (!) mi vyprávěl, že za celou zimu tam vysáli jediného vychrtlého dřevorubce!" - to je podle mě skutečně nevtipné, a scenárista si tu trapnost mohl odpustit). Pak je tu ale spousta ale! A to především - kromě výtečných lokací, hudby a kostýmů - fantastické obsazení: naprosto dokonalý Petr Nárožný, perfektní Miroslav Táborský, nezapomenutelný Viktor Preiss, a spousta dalších, a pak především a v první řadě nadpozemsky nádherná Iveta Bartošová, která zde ve svých tehdejších 27 letech zazářila, a která si musí svou tvářičkou prostě získat každého. Herecky je to sice bída, ale to je zde úplně vedlejší - když jsem ten film viděl někdy v devadesátkách poprvé, zahořel jsem k ní okamžitě prudkým citem, a myslím, že to pořád někde vespod mě žije, a nutí mě to vnímat tento film i dnes - kdy jsem ho viděl snad stokrát a znám ho v podstatě nazpaměť - s velkorysou blahosklonností - obzvláště když si člověk vybaví, jak IB smutně skončila, a jak mnohem horší české filmy měly tehdy teprve přijít. Nedostatky tohoto filmu jsou zřejmé, ale neupírejme mu i jeho klady.

    • 3.8.2017  21:19
    Nuda v Brně (2003)
    ***

    Ve své době se mi to svým způsobem líbilo - snad i proto, že jsem tehdy hořel mladistvým obdivem k Morávkovým divadelním inscenacím, na které jsme jezdili pravidelně se školou do Klicperova divadla v Hradci - ale dnes už mě to míjí. Přijde mi to hodně zaseklé ve své době (ten film pozoruhodným způsobem zastaral - nezávisle na tom, že záměrně působí "retro" dojmem), částečně takové intelektuálsky odtažité, a především pak prostě jen nudné - většinu děje mě zkrátka nebavilo sledovat, bylo mi jedno, co se tam děje, a přišlo mi to prostě jen jako takový nevtipný bizar, který mě osobně neoslovuje. Podobně jako samotné obsazení - většinu herců jsem zde shledal nesympatickými, podobně jako Krajčův písňový doprovod. Toto je film, k němž mám za sebe spíše výtky subjektivně-emočního rázu - ale prostě nelze jinak. Podruhé už bych se mu v telce vyhnul.

    • 3.8.2017  21:07
    Vlk (1994)
    ****

    Výtečná a - nebál bych se říct - dnes asi už i klasická věc, která mě na nové zhlédnutí po letech neuvěřitelně bavila. Strašidelné to sice není ani trochu a po stránce speciálních efektů je to spíše úsměvné... ale! Ale je tu především a v první řadě fantastické herectví Jacka Nicholsona, které samo o sobě povyšuje sledování tohoto filmu na výjimečný zážitek. A k tomu - v té době naprosto dokonalá, dnes ale už v podstatě zapomenutá - Michelle Pfeiffer, která si zde zahrála na vrcholu svých tvůrčích sil i tělesné krásy, a v žádné jiné roli se mi už pravděpodobně tak nelíbila. Kde je jí dnes konec... Vlk má perfektní scénář - všechny postavy jsou skvěle napsané, děj člověka vtáhne od prvního záběru, a některé momenty jsou naprosto nezapomenutelné - a naprosto perfektní soundtrack. U samotného závěru si sice nejsem úplně jistý, jestli je v této podobě ideální, ale celkově za mě velký respekt k Miku Nicholsovi. Ten chlapík zase tolik filmů nenatočil, ale všechny, které jsem od něj viděl, byly velmi kvalitní - a i dnes stojí za vidění (samozřejmě v čele s geniálním Absolventem). Velikán filmu!

    • 23.7.2017  22:05
    Hidden (2015)
    *

    Nesnesitelně nudná obludnost, které bych se podruhé obloukem vyhnul. Nesympatické obsazení no name herci, stupidní děj splácaný z těch nejohranějších žánrových klišé, nelogické chování postav a vyloženě dementní děj, který mě celou dobu jen rozčiloval. Úvodní rozjezd je nesnesitelně pomalý a dějově prostinký do krajnosti, velká část scén celého filmu se navíc odehrává v takové tmě, že člověk stejně vidí úplné hovno. Pro mě osobně jeden z nejnudnějších filmů za hodně dlouhou dobu - a asi i nejzbytečnějších, protože v něm není absolutně nic, co bych už neviděl stokrát jinde. O amatérské úrovni triků potom radši pomlčet. Jak se tohle může někomu líbit...

    • 23.7.2017  21:51

    Neuvěřitelně dementní film, kde nic nedává smysl. Strašidelné to není ani náznakem, herecké výkony jsou něco příšerného, a extrémně nudný děj by uspal snad i mrtvého. (Úsměvnou trikovou stránku vzhledem k stáří snímku ani nezmiňuji). Při sledování jsem měl pocit, že je to celé splácané z ohraných žánrových motivů, které jsem viděl stokrát jinde a které v této kombinaci absolutně nefungují, a navíc mi to přišlo prolezlé chybami typu kamera zabírá vnitřek masky, kde je jeden bodec vedle druhého, a když později postava oživne a masku si sundá, má v obličeji jen pár vpichů - a takových debilností je ta sračka plná. Vůbec jsem nepochopil, o co tam vlastně šlo, a bylo mi to naprosto jedno, protože už jsem chtěl jediné - aby to skončilo. 87 minut nesnesitelné nudy a vrcholná otrávenost z filmu, jehož zdroje vysokého místního hodnocení mi jsou utajeny.

    • 17.7.2017  22:12

    Můj oblíbený film, u něhož mi vůbec nevadí jeho dlouhá stopáž. Když jsem to viděl poprvé někdy na konci 90. let v televizi, úvodní sekvence s vlky mě tak emočně zdrtila, že to ve mně zůstalo dodnes. Ale! Když jsem si film pustil po letech znovu, přišel mi ten vlčí úvod paradoxně téměř nejméně zajímavý, a spíše úsměvný. V každém případě tomu filmu nikdo nemůže upřít, že to byl (a stále je) na české poměry naprosto výjimečný počin, kterému není rovno - jak co do stránky rozpočtu, tak z ohledu k nenapodobitelnému stylu, jakým je to natočeno. Strašně mě na tom filmu baví nádherné lokace, na kterých se natáčelo, výborná hudba, dramatická atmosféra, skvělé obsazení (spousta herců tam je naprosto fantastických - Vladimír Javorský, Klára Issová, Pavel Landovský, Jiří Krytinář, Radoslav Brzobohatý, Matěj Hádek, ad., byť je pro mě nepochopitelné, proč jich bylo tolik předabováno hlasem jiného herce - kvůli slovenštině to být nemohlo, protože byli předabováni i čeští herci - postsychrony mi navíc přišly dost špatné), a především rázovitá výtvarná stylizace, s kterou film pracuje a která připomíná Olbrachtovy knihy z Podkarpatské Rusi a rané Chagallovy obrazy (ostatně sám Jakubisko je nejenom filmař, ale také malíř). Současně ale i filmy Emira Kusturicy, a to do té míry, až jsem dokonce na chvíli pojal podezření z uměleckého epigonství. Věřím však, že Jakubisko by něco takového neměl zapotřebí, a tak mám tendenci to považovat za koincidenci, nanejvýše za lehkou inspiraci. Celkově si myslím, že to je film umělecky solitérní podobně jako jeho tvůrce, a přes všechny chybičky, které by se tam daly najít, jsem skutečně přesvědčen, že má své kvality a že stojí i dnes za vidění - na rozdíl od většiny české produkce z tehdejší doby.

    • 16.7.2017  21:02

    Mnohokrát jsem si u toho filmu vzpomněl na o 5 let mladší Sedmikrásky- oba filmy jsou rozverně hravé a experimentální (60. léta byla zřejmě podobným filmům příznivě nakloněná) - a oba mě podobným způsobem minuly. Přijde mi, že jsou jistým způsobem zaseklé v době svého vzniku, kde snad dávaly smysl - dnes na mě však už jen působí dojmem filmařské slepé uličky, která nikam nevedla a která už dnes za vidění moc nestojí. Jistě, pár lidem se to i dnes trefí do vkusu - tak je tomu ostatně u filmů vždycky - ale prostě nemůžu si pomoct, ten film rezignuje tak dokonale na všechny zaběhlé filmařské postupy, že mi tam nezůstalo skoro nic, co by to ještě opravňovalo nazývat se celovečerním hraným filmem - celé to už spíše působí jako jakési svébytné stylistické cvičení, které by klidně mohlo být o polovinu kratší (osobně mi těch 84 minut subjektivně přišlo skoro nekonečných). Btw. přijde mi skoro nehorázné, že je mezi herci uvedena Jeanne Moreau - kvůli níž jsem si film vyhledal - ačkoli se tam mihne asi na 5 vteřin. Žena je žena je ve skutečnosti jednou velkou hereckou exhibicí Anny Kariny, které nelze upřít, že je v roli Angely skutečně roztomilá - sympatie k její postavě, která si zapaluje jednu za druhou, neumí pořádně vařit, živí se striptýzem, zčistajasna zahoří touhou po dítěti a celkově se chová jako nepředvídatelná kráva - jsem však v sobě nenašel - a zřejmě proto mi byl ten film tak protivný.

    • 16.7.2017  19:06
    Oklamaný (2017)
    ****

    Skvělá věc, která mě hodně bavila. Podobnost se SMRTÍ PANEN je myslím nepřehlédnutelná, a našly by se zde asi i další jednotící motivy s předchozí režisérčinou tvorbou. V tomhle smyslu mám její filmy rád, protože člověk už tak nějak předem tuší, co od nich může čekat. Tady mě asi nejvíc bavila vizuální stránka (ten film je už od úvodních titulků jednou velkou pastvou pro oči) a herecké výkony - všichni do jednoho jsou skvělí a přesvědčiví. Ano, nezastírám, že prostinký děj chvílemi nudil i mě, ale jako celek se mi to líbilo, a mám strašnou chuť ten film číst hodně symbolicky, řekněme jako určité podobenství o zániku mužnosti a nastolení vlády kastrujícího feminismu. Chvílemi je to nečekaně vtipné, ovšem pocity po závěrečném rozuzlení jsou spíše nejednoznačné (btw. škoda názvu filmu, který podle mě dává předem tušit, jak to dopadne) - čeho jsem to právě byl svědkem? mám chuť se ptát. A skončilo to tedy dobře, nebo nějak jinak? Myslím, že tenhle film se dá v hlavě převalovat dlouho, a to se mi na něm líbí. P. S. Starší verzi s Eastwoodem neznám a dozvěděl jsem se o ní až po zhlédnutí této nové verze.

    • 16.7.2017  06:57

    Dlouho jsem vzdoroval, ale nakonec mě ten film stejně dostal. Přitom mi tam vadilo tolik věcí! Ústřední herecké trio Vetchý (btw. jeho angličtina fakt nezní jako u někoho, kdo žil 8 let v Londýně) & Geislerová & Cibulková už nějakou dobu moc nemusím a řadím je osobně k okoukaným tvářím českého filmu, které hrají v čím dál větších kravinách. Vadila mi i herecká představitelka malé Emy - v tomto se přikláním k lidem, kteří s ní měli problém. Líbili se mi tam jen Dvořák s Polívkovou, význam jejich postav je ale jen malý. Opravdu hodně mi vadilo, jak je ten film prolezlý product placementem - já se s tím prostě u českých filmů nebudu smiřovat a budu tím otrávený pokaždé, kde to tak strašně bije do očí. Samotný scénář má podle mě několik slabin, z nichž největší je asi uspěchané - a dokonale předvídatelné - závěrečné rozuzlení. Jako celek to ale prostě z nějakého záhadného důvodu funguje, a jak mě Havlíkova prvotina neoslovila a přišla mi dost nepovedená, zde vidím velký posun a náznak správné cesty. Námětová podobnost s KOLJOU je myslím dost nepřehlédnutelná, ale nakonec to ničemu nevadí - v závěru je prostě člověk naměkko a rád, že to dopadlo přesně tak, jak mělo.

    • 15.7.2017  21:04

    Tenhle film jsem chtěl hodně vidět - zaujal mě námět, plakát a Vica Kerekes - ale po jeho zhlédnutí jsem z něj strašně zklamaný. Výčet věcí, které mi tam vadily, by byl asi dlouhý. Pavel Batěk v hlavní roli mi nesedl, herecky mi přijde strašně nezajímavý a nevýrazný. Jeho postava mi navíc byla nesympatická a neměl jsem důvod mu fandit, natož sledovat, co se mu děje - bylo mi to strašně lhostejné, a vadilo mi, jak mu v závěru všechno spadne bezpracně do klína. Jiří Lábus v roli "mafiána" je megatrapas. Žánrově je to hodně nevyvážený mix, chvíli je to crazy komedie, chvíli to zvážní, je tam i romantika, hlavní hrdina se pořád někam přesunuje autem, postavy si stále s někým telefonují, jsou tam četná klišé, a příběh celkově je velmi slabý a moc nefunguje - nevtáhne do děje, nedává to moc smysl pohromadě, a člověku se to nejspíš už druhý den rychle vykouří z hlavy. Nejvíc mě ten film iritoval v momentech, kdy se pokoušel formulovat jakási kvaziuniverzální moudra platná pro všechny, nesnesitelná ve své povrchnosti. Děsný soundtrack tu zkázu jen dokonal. Ačkoli si stále myslím, že Vica Kerekes je bohyně (byť její herecké schopnosti spousta lidí zpochybňuje), zde jsem si opět potvrdil, že hraje ve strašných kravinách. Jedna hvězda za skvělou Kláru Issovou, která mě tam příjemně překvapila, a druhá za krásné lokace Hong Kongu.

    • 15.7.2017  17:43

    Výtečný film, který se mi nesmírně líbil. Zprvu jsem se sice obával, aby to nebyla podobně ospalá nuda jako Gejša, ale to se naštěstí nenaplnilo. Západního diváka musí takový film nutně fascinovat, neb je zde konfrontován se světem diametrálně odlišným od toho jeho - a toto exotické prostředí má svá svérázná pravidla a tradice, jejichž všudypřítomným symbolem jsou - v titulu filmu zmíněné - červené lampiony. Do tohoto světa přichází hlavní postava (již úvodní záběr je mimořádný - hledí v něm do kamery a pronáší své rozhodnutí, že se stane konkubínou, zatímco jí po tváři stékají slzy), skrze niž jsme uváděni do zaběhlého ekosystému rozlehlého domu, v němž žije pán, jeho 3 další ženy a početné služebnictvo. Vše v životě žen je podřízeno (libo)vůli pána, proti němuž zdánlivě není odporu. Jak se mladá žena postupně seznamuje s tradicemi domu, dochází jí, jak dalekosáhle deformuje životy všech, včetně jí samotné - ke konci filmu odevzdaně pronáší: "Každý tu pletichaří proti ostatním. Jaký to má všechno smysl?" U postavy samotného pána je zajímavé, že ačkoli se o něm často mluví, ukáže se pouze v několika scénách, a vždy výhradně z dálky - kamera u něj nikdy nejde do detailu. Kamera si však nedrží odstup jen od něj, ale i od většiny snímaného děje - většina scén je zabírána z velké dálky, což v člověku vyvolává dojem, jako by byl přímým svědkem pozorovaného děje (tento dojem vrcholí v závěru, kdy spolu s hlavní hrdinkou sledujeme popravu nevěrné ženy, aniž bychom ji skutečně viděli). Detailu si užijeme pouze v záběrech jednotlivých 4 žen (všechny nosí naprosto úchvatné kostýmy) - je zřejmé, že děj je vyprávěn z ženské perspektivy, a akcent je položen na to, co s jednotlivými ženami dělá život v polygamní domácnosti, sešněrované řadou přísných tradic. Celý film má velice hutnou a působivou atmosféru, která je vydatně podpořena nejenom skvělou kamerou, ale i znepokojivým hudebním podkresem. Bez zajímavosti ani není, že není zřejmé, v jaké době se film odehrává - vyjma toho, že se ve filmu vyskytuje gramofon a nosítka, zde chybí jakékoli jiné vodítko, které by pomohlo film časově zasadit (na IMDB se ovšem píše, že se děj odehrává v Číně ve 20. letech 20. stol.). Vyvěste červené lampiony je skvělý film, který člověka okouzlí svou úchvatnou vizuální stránkou a velkými emocemi, které jsou skryté za zdmi sledovaného domu - vidět to v kině, asi bych neměl problém jít na plné hodnocení.

    • 15.7.2017  09:45

    V době, kdy jsem ještě nevěděl, oč v tom filmu půjde, jsem se podle jeho "sartrovsky znějícího" titulu domníval, že to bude něco filosoficky laděného (řekněme něco à la Wellesův Proces) - byl jsem proto mírně překvapen, když se z toho vyklubala noirová kriminálka. Ovšem jaká! Ten film mě vtáhnul do sebe v podstatě od prvního záběru a nepustil až do konce - natočeno je to fantastickým způsobem (nota bene uvážíme-li stáří snímku, a především pak skutečnost, že se jedná o režijní debut). Kromě skvěle vystavěného a napínavého děje je zážitek sám o sobě sledovat nádherné pařížské lokace (podbarvené výtečným jazzovým doprovodem Milese Davise), kochat se oslnivým herectvím Jeanne Moreau (v roli detektiva pro změnu exceluje Lino Ventura, byť jeho herecký prostor ve filmu je velmi malý a na scénu nastupuje až po neuvěřitelných 57 minutách od začátku filmu), či obdivovat nadčasové tvary Mercedesu-Benz 300 SL, jednoho z nejkrásnějších vozů automobilové historie, který si zde zahrál důležitou úlohu (zajímavých aut se ve filmu objeví daleko víc). Závěrem náznak lehké výtky - ačkoli mi scénář přišel velmi promyšlený a skvělý, chování některých postav přece jen občas působí nelogicky - především většina děje kolem partnerské dvojice zlodějíčka a květinářky působí, řekněme, poněkud nevěrohodně - těžko například věřit, že postarší řidič luxusního Mercedesu s nimi začne jen tak bezdůvodně na silnici závodit, a v momentě, kdy mu v cíli ťuknou autem do espézetky, je za to ještě "za odměnu" pozve na šampaňské (podobně nevěrohodně působí i jejich pozdější rozhodnutí vzít si život). Za sebe jsem ale nad tím velkoryse mávnul rukou, protože tenhle film je prostě jedna velká retro libovka, která musí potěšit každého správného fandu kvalitních starých filmů.

    • 14.7.2017  17:41
    Poupata (2011)
    ***

    Zhlédnuto náhodou v telce. Většina herců je velmi dobrých (obzvláště Vladimír Javorský je naprosto fantastický), rovněž kamera je velmi podařená. Jako celek mě to ale moc neoslovilo, protože mi to přišlo až přehnaně temné a bezvýchodné - té deprese je tam zkrátka tolik, až je to jednotvárné, a svým způsobem i odtržené od reality, jakkoli se to snaží realisticky působit. Nevěrohodně nepůsobí jen (některé) postavy a děj, ale například i závěrečný ohňostroj, u něhož lze mít důvodné pochybnosti, zda je reálné, aby rachejtle uložené v hořícím autě vytvořily na nebi tak efektní ohňostroj. Za mě tedy spíše dojem nepříliš vydařeného filmu, byť jsem ho zhlédl celkem ze zájmem - především díky své náklonnosti k Marice Šoposké, pardon, teď už vlastně Čechákové :)

    • 13.7.2017  02:21
    Výkřik (1957)
    ****

    Výtečný film, osobně mě ale přece jen nedostal tolik jako pozdější Antonioniho vrcholná díla Noc, Červená pustina nebo Zvětšenina (srovnávám samozřejmě nesrovnatelné). K hlavní postavě si těžko hledat cestu - kromě jazykové bariéry italštiny je tu i těch neskutečných 60 let, které už uplynuly od natočení snímku a během nichž se náš svět dramaticky proměnil. Některé scény tak mohou na dnešního diváka působit až nepochopitelně (protože je už nedokáže vnímat v dobovém kontextu), jako např. ta, v níž Aldo před lidmi zbije Irmu, která následně pronese: "Tím jsme spolu skončili, Aldo." Proto jsem psal, že je těžké s hlavní postavou nějak sympatizovat - dnešní společnost jakékoli násilí na ženách odsuzuje, a příliš pochopení si Aldo u diváka nezíská ani svým bezvýchodným putováním odnikud nikam, bolestínským fňukáním po ex-partnerce, opuštěním vlastní dcery, jakož i závěrečným dramatickým rozhodnutím, jímž celý film smutně zakončí. Svým laděním je to tedy smutný film, kde pro humor není místo, a který se celý odehrává v dosti nehostinných lokacích. Osobně mi je trochu líto, že zde více prostoru nedostala postava Aldovy dcery, protože mi připomněla Wendersův snímek Alice ve městech, který je také o putování dospělého muže a malé dívky, a který mě osobně oslovil víc. Čili, jak jsem už napsal, Výkřik je podle mě skvělý film, ale Antonioni později natočil lepší věci - proto hodnotím "jen" 4 hvězdami.

    • 12.7.2017  23:08
    Terasa (1980)
    ****

    Skvěle obsazený i natočený film, který může svou formou vzdáleně připomenout Scolův o 3 roky mladší snímek Tančírna. Z herců mě osobně nejvíce zaujal herecký výkon Marcella Mastroianniho, který si zahrál ve spoustě jiných Scolových filmů, jako např. Zvláštní den nebo Drama žárlivosti, abych uvedl alespoň ty z nejlepších. Terasa se mi velmi líbila - je to skutečně velmi chytrý a scenáristicky promyšlený snímek, s brilantními dialogy, originálním humorem a jasnou uměleckou výpovědí. Žel, u nás je dle minimálního počtu zdejších hodnocení prakticky neznámý, a většina současných diváků by ho stejně asi prozívala jako 2,5 hodinovou užvaněnou italskou nudu, kde "se nic neděje" a kde většina narážek už dnes nikomu nic neřekne. Jeho zhlédnutí tak má v sobě o to víc bezděčného elitářství - tohle je film, který když si pustíte, tak se můžete spolehnout, že ho nikdo další nikdy neviděl a neuvidí, a vše podstatné už zde k němu stejně bylo řečeno v předchozích komentářích. Za mě tak jen pomyslný palec tam nahoru směrem k Ettore Scolovi - v mých očích to byl rozený velikán, který nám tady nechal spoustu krásných filmů.

    • 9.7.2017  21:31

    Pěkný evropský film, který stojí za vidění - je však otázka, zda se za chvíli nevykouří z hlavy. Námět o postavách, které vyrazí spontánně do světa z prostředí, které je nějak omezovalo, není příliš originální, a připomene spoustu filmů jiných. Jednoduchý příběh není sám o sobě ani dost silný, aby člověka na necelé 2 hodiny vtáhnul do děje, a film tak působí zbytečně rozvlekle; oběma hlavním postavám jsem navíc ani na konci jejich přátelství nevěřil a postrádal jsem ve filmu vystižení toho, kdy mezi nimi to přátelské pouto vzniklo. Nesedlo mi moc ani obsazení - obě herečky v hlavních rolích sice nehrají špatně, ale jsou to obě staré šeredky - kdyby to bylo o dvou 20 letých holkách, bylo by to celé o něčem jiném. Navíc mi přišlo otravné, jak se v tom filmu v podstatě nevyskytují jiná auta než fiaty - jasně, odehrává se to v Itálii, ale podle mě to byl prostě product placement, na který jsem alergický. A co mě štve nejvíc - z toho, jak byla vysvětlena Beatricina minulost, jsem stejně nepochopil, jestli tedy byla, nebo nebyla blázen. V tom je možná největší problém, který jsem s tím filmem obecně měl - nenašel jsem v sobě žádné sympatie k oběma hlavním postavám a bylo mi v podstatě jedno, co se s nimi děje, proto to ze mě ani nemohlo dostat nějaké emoce. Takže mé resumé je, že se mi to líbilo, ale s mnoha výhradami - proto jen 3 hvězdy.

    • 9.7.2017  10:25

    Pro mě osobně jeden z nejnudnějších Allenů. A to navzdory tomu, že jsem si vědom kvalit, které ten film má - pouhý "fakt", že je nějaký film "objektivně" dobrý, nemusí ještě znamenat, že vás "subjektivně" nemůže uspat k smrti. Nesedlo mi obsazení (Miu Farrow jsem nikdy moc nemusel) ani příběh, a celé mě to minulo podobně jako o 3 roky starší snímek Mrtví muži nenosí skotskou sukni, který mi přijde částečně podobný - asi mě podobné filmové pocty "starému dobrému" Hollywoodu neoslovují, protože jsem tu éru ani osobně nezažil, ani z ní neznám moc filmů, a tak nemám důvod si ji nějak idealizovat. Chápu celkové vyznění toho filmu, souhlasím s jeho závěrečným vyústěním, ale za sebe jsem si k němu zkrátka nenašel cestu a sledovat ho pro mě bylo úmorným přemáháním chuti to vypnout.

    • 8.7.2017  01:45
    Ulisse (1954)
    ****

    Považuji za zajímavé, že ačkoli Homérův epos Ilias časově předchází eposu Odysseia, v 50. letech byly oba zfilmovány - s dvouletým odstupem - v opačném pořadí. Za pozdějším snímkem Paris a Helena, který je volnou adaptací zmíněného Homérova eposu Ilias, však stáli jiní tvůrci, a oba filmy - kromě toho, že zpracovávají klasickou antickou látku a byly natočeny v italsko-americké koprodukci - spojuje pouze herecký výskyt Rossany Podestà (Nausikaá vs. Helena). Jinak je celkové pojetí obou filmů značně odlišné - zatímco Paris a Helena je klasický zástupce monumentálních výpravných velkofilmů, jaké byly v té době v oblibě, a dodnes udivuje svou propracovanou obrazovou stránkou, která měla ohromovat (film je zahlcen množstvím davovým scén s armádou komparzistů a obrovskými kulisami), tento starší snímek sledující Odysseova dobrodružství působí vedle něj o poznání skromněji (rozpočtově se oba filmy absolutně nedaly srovnávat - $500,000 za Ulisse vs. $6,000,000 za Parise a Helenu, alespoň pokud lze IMDB věřit). A za sebe musím i říct, že mě tento film tak nebavil, jako jeho novější bratříček - doba vzniku je z něj opravdu hodně znát, což se neprojevuje jen v slabé úrovni trikových záběrů, ale i v jeho jakési celkové statičnosti - relativně krátká stopáž 94 minut zde působí mnohem delším dojmem, a film navzdory svému dobrodružnému založení dokáže jen velmi slabě vtáhnout do sledovaného děje, nota bene v případě moderního diváka, jehož nároky na napínavost a zábavnost příběhů jsou na zcela jiné úrovni, než tomu v 50. letech. Osobně mě naopak ani tak nemrzí, že z Homérovy předlohy toho bylo samozřejmě nesmírně mnoho vypuštěno - film si podle mě z eposu vybral dobré části, přičemž nejvíc mě asi bavila dějová linka s obrem Polyfémem a čarodějnicí Kirké (tu zde ztvárnila Silvana Mangano, která ve filmu rovněž představuje Odysseovu manželku Pénelopé - tento tvůrčí nápad, obsadit stejnou herečku do dvojrole odlišných postav, mě velmi zaujal). Líto mi je spíše, že ačkoli se ve filmu o bozích často mluví, do děje nijak nezasahují, což je zcela v rozporu s Homérem, kde jsou olympští bozi naprosto kardinálním hybatelem veškerého dění a lidé jsou v jistém smyslu pouhými loutkami v jejich všemocných rukou. (Podobné to je i ve filmu Paris a Helena, a byť to z filmařského hlediska chápu, coby člověk obeznámený s Homérovým textem to prostě nesu nelibě). Pokud jde o obsazení, Kirk Douglas v titulní roli je naprosto fantastický a typově se pro roli Odyssea dokonale hodící - osobně zde na mě udělal podobně impozantní dojem, jako v životopisném snímku Žízeň po životě, kde naprosto dokonale ztvárnil postavu malíře Vincenta van Gogha - začínám k tomu chlapíkovi, který mimochodem dodnes coby více než stoletý stařík žije, chovat čím dál větší respekt). Stejně tak zmíněná Silvana Mangano je skvělá a film ji zde zachytil na vrcholu její krásy. Naopak další zmíněná - Rossana Podestà - zde má jen malý herecký prostor, a působí spíše jen dojmem nevýrazné šmudly - teprve o dva roky později její půvaby v roli Heleny zazářily naplno. Za zmínku ještě stojí Anthony Quinn, který je coby Antinoos rovněž výborný. Vzato kolem a kolem, jsem velmi rád, že jsem měl možnost tento zapomenutý film zhlédnout, a minimálně v některých scénách mě vyloženě dostal (výroba vína pro Polyféma, zjevení mrtvých na ostrově Kirké) - je to takový roztomile starosvětský film, na který lze dnešnímu očima pohlížet jako na sympatickou oslavu mužských ctností, které jsou dnes tolik na úbytě - přál bych dnešnímu mužům mít v sobě alespoň polovinu hrdinského ducha a mužnosti, jakou měl právě Douglasův Odysseus.

    • 7.7.2017  13:09

    Když jsem ten film viděl před lety poprvé, docela se mi líbil, když jsem se ale teď k němu dostal podruhé, úplně jsem se zhrozil, jak je špatný (a potvrdil si tak své přesvědčení, že Renč kromě Requiem pro panenku už nikdy žádný dobrý film nenatočil, a že jeho filmografie jeví kvalitativně sestupnou tendenci, a to celkem rapidně). Radši nedomýšlet, jak scénář naložil s předlohou (Kopta by se asi dost divil), je však zřejmé, že film jde na ruku současným divákům, a servíruje jim přesně ty obrazy, které od takového filmu čekají - Hlídač č. 47 je filmařsky neobyčejně neinvenční, a nevytrhne jediným momentem, v němž by byl nějak osobitý. Obzvláště negativně jsem vnímal to, jak si film v téměř každé scéně vypomáhá emotivní hudbou, aby tak kompenzoval svoji neschopnost vyprávět v obrazech a vyvolat emoce i jinak, než tímto nejjednodušším způsobem. Dojem z filmu u mě nevytáhl ani Karel Roden, který - tím, jak jde z role do role - už se mi docela omrzel, a řadím ho k okoukaným hereckým tvářím českého filmu, které už mě nebaví. Václav Jiráček ovšem vedle tohoto ostříleného barda působí dojmem hereckého ochotníka z Horní Dolní, který své repliky deklamuje s takovým zanícením, že mu skoro není rozumět - velmi nešťastně obsazená postava. Celý film navíc působí nepříjemně laciným dojmem a nezapře svůj původně televizní původ - při jeho sledování se mi v hlavě vybavila spousta jiných - tematicky podobných - českých filmů, kterých si osobně velmi cením a vedle nichž podle mě Renč neobstojí - za sebe prostě nemám problém napsat, že ho nemám rád a že si myslím, že to není dobrý režisér.

    • 7.7.2017  12:12

    Pro mě osobně naprosté divácké peklo - ten film mě fakt vyděsil k smrti, a ještě s určitým časovým odstupem po jeho zhlédnutí ve mně doznívají slabé záchvěvy děsu. Tvůrcům se tedy po této stránce podařilo přesně to, co člověk od každého hororu očekává - a za sebe jsem rád, že se tak neděje cestou infarktových lekaček a stupidních bubáků, ale precizně dávkované hrůzy a napětí vygradovaného téměř k nesnesení. Snad jediné, co mi tam trochu vadilo, byla snadnost, s níž se koronerův syn oklepal z toho, co se stalo jeho přítelkyni, a potom i samotný závěr, který jsem trochu čekal předem a kde si myslím, že byly ještě rezervy, jak ten film zakončit lépe. Ale jinak za mě rozhodně palec nahoru - naprostá hororová pecka, která mě bude strašit ve snech ještě hodně dlouho.

    • 7.7.2017  10:59
    Má pekelná kočka (TV seriál) (2011)
    ***

    Existence podobných bizarních formátů zvyšuje moji narůstající únavu ze současné televizní produkce, které podle mě došel dech už dávno, protože každý další pokus zaujmout pozornost diváka na mě působí čím dál víc odpudivě - a především nekonečně zbytečně. Proč bych měl koukat na takovou kravinu? Neexistuje jediný důvod - sledovat to chvíli snad může být zajímavé - pokud na to náhodou narazíte mezi znuděným přepínáním bídnou nabídkou českých televizí - ale velice rychle se dostavuje nekonečná nuda a sílící přesvědčení, že je potřeba přepnout na něco jiného, anebo dokonce se televize zcela zbavit, aniž by se člověk o něco připravil.

    • 7.7.2017  10:47
    Contratiempo (2016)
    ****

    Za mě dosti rozporuplný dojem - ten film umí skvěle vtáhnout do děje a celé je to natočeno velmi efektně, ale vykonstruovanost scénáře občas dosahuje míry téměř nesnesitelné. Předkládanému ději jednoduše nelze věřit ani při nejlepší možné vůli, a je to u mě hlavním důvodem, proč jsem byl z toho filmu nakonec tolik rozčarovaný. Na druhou stranu akceptuji, že zákony filmového světa se naší realitou řídit nemusí, a pokud se k filmu přistoupí čistě jako k odpočinkové zábavě, funguje to v podstatě bez výhrad. Neodpustil bych si asi jen svůj kritický názor vytvořený již před nějakým časem, že Mario Casas je herecky dost nemožný (naopak Bárbara Lennie je standardně výborná). Každopádně Oriol Paulo se jeví jako mimořádný talent, od něhož bych si v budoucnu dal klidně líbit něco dalšího.

    • 7.7.2017  10:28

    Dementní sračka od béčkovýho režiséra, kterej nikdy nenatočil jedinej dobrej film. Ztráta času ho jak sledovat, tak i nějak víc zde komentovat.

    • 4.7.2017  01:52

    Za mě stejné nadšení, jako z novější verze, kterou v roce 2004 pod názvem Troja natočil Wolfgang Petersen. Oba filmy mě dostaly svým monumentálním zpracováním, typově dokonalým obsazením a epicky rozmáchlou stopáží, do níž zhustily Homérův klasický děj. Ten je sice - ať už pro ty, kdo ho četli v nejlepším českém překladu Otmara Vaňorného, nebo pro ty, kdo ho znají jen z Petiškova převyprávění pro děti - notoricky známý, film proto předem spěje ke svému dokonale předvídatelnému závěru, ale přesto mu to nic neubírá na působivosti a napínavosti. Například jeden z finálních záběrů na trojského koně na pozadí trosek zničeného města má v sobě neobyčejnou působivost, a v tom filmu se najde celá řada podobných příkladů scén a záběrů, které berou dech - je znát, že ten film musel stát neskutečný prachy, a dnešní respekt k vizuální stránce filmu je o to větší, že tehdejší tvůrci museli vše dělat postaru, bez dnešní pomoci digitálních efektů. Film tak navzdory svému stáří působí vizuálně neobyčejně impozantně dodnes, byť mě osobně přece jen - ve srovnání se všemi těmi davovými scénami zaplněnými armádou komparzistů - nejvíc bavily scény, ve kterých se sleduje vývoj vztahu titulní dvojice - oba herci, Rossana Podestà a Jacques Sernas, se do svých rolí dokonale hodí, a je skvělé, že film ukazuje psychologické dopady, které na ně mělo jejich osudové rozhodnutí. Za zmínku stojí i herecký výskyt roztomilé Brigitte Bardot, která se zde mihne v malé roli Heleniny otrokyně. Potěšilo mě rovněž, že se zde alespoň sporadicky zmiňuje vliv bohů na životy lidí, což je prvek, který byl ve zmiňované novější Troje zcela vypuštěn, a který je v Homérově textu naprosto zásadní a neodmyslitelný - bez bohů by nikdy k žádné trojské válce nedošlo. V jistém smyslu to ale chápu, protože dostat nějak smysluplně do filmu olympské bohy - aniž by to skončilo trapasem jako v případě Souboje Titánů - si moc představit nedokážu. Vzato kolem a kolem, jsem tedy neobyčejně rád, že jsem se k tomuto filmu - který je u nás prakticky neznámý, soudě dle minimálního počtu zdejších hodnocení - dostal, a připravil mi dvě velice příjemné hodiny, které mi utekly jako nic. Mimochodem - podobně jako jsem se u filmu Jak si vzít milionáře divil tomu, že začíná nepochopitelně dlouhou scénou hrajícího orchestru, která má přes 5 (!) minut, zde je úvod dokonce ještě statičtější, protože přes 5 úvodních minut tam není nic jiného, než nápis Overture s orchestrem hrajícím na pozadí - zdá se, že zahajovat filmy podobným způsobem bylo tehdy v 50. letech v Hollywoodu dobrým zvykem, a díkybohu, že se od té praxe časem upustilo - je to vážně nesnesitelné.

    • 2.7.2017  18:56

    Životopisným filmům se většinou vyhýbám, protože mě nebaví, a tenhle nebyl výjimkou. Nenašel jsem si k němu cestu hlavně pro tu nesmírnou časovou a kulturní bariéru reálií, do kterých je děj zasazen - v podstatě jsem vůbec netušil, o čem je tam řeč (dějově by se to snad dalo vzdáleně přirovnat k Formanovu snímku Goyovy přízraky) - a splývala mi tam i jména postav (pro mě naprosto nezapamatovatelná a hlavně nerozlišitelná). Nesedlo mi ani, jak ten film neustále skáče v čase a z místa na místo, a přišlo mi, že i samotná hlavní postava není ve filmu příliš dobře psychologicky vystižena - jako divák jsem se o něm dozvěděl strašně málo, v podstatě pouze to, co říká už samotný titul filmu - že miloval ženy a malování. Za sebe mě tam tak potěšily pouze některé podařené záběry na krásnou krajinu (a úchvatné malby hlavní postavy), a potom výskyt několika pěkných Asiatek, jinak mě to v podstatě dokonale minulo - a hlavně nekonečně znudilo. Dvě hodiny snad nikdy netrvaly déle.

    • 1.7.2017  12:38
    Oči černé (1987)
    ****

    Svérázná čechovovská adaptace, která má spoustu filmařských kvalit: skvělý herecký výkon Marcella Mastroianniho, krásnou kameru, nádherné lokace, pěkné kostýmy, humor, a v neposlední řadě i velké emoce, kterými jsou některé scény prostoupeny. Film je naladěný do zvláštní, posmutnělé atmosféry (ne nepodobné té ve snímku Krutá romance, v němž si hlavní postavu zahrál právě Michalkov), která vrcholí v samotném závěru, kdy Pavel Alexejev (Rus, kterému hlavní postava, Ital Romano Patroni, vypráví svůj životní příběh), pronáší: "Nic se nikdy neztratí. Ani den, ani jediný čin. Všechno s námi zůstává až do hrobu a možná i za hrob. Tahle loď ztrouchniví, moře vyschne. Ale všechno dobré i zlé, co jsme způsobili, vždycky někde zůstane." Za sebe však přesto nemohu říct, že by se mi film líbil bez výhrad: jednak nechápu význam jeho názvu (o žádné "černé oči" tam nikde nejde) a jednak se mi tam občas přece jen trochu vkrádala nuda; navíc ani moc nemusím podobné mezinárodní koprodukce. Proto "jen" 4 hvězdy. Film má mimochodem výtvarně neobyčejně zdařilý český plakát, který podle mě překonává všechny ostatní verze.

<< předchozí 1 2 3 4 14 27 39 52
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace