Vančura

Nesnesitelná slátanina, pro jejíž debilitu není slov, navíc je to tak šílené nudné, že je to prakticky nesledovatelné, a sedět u toho více než 5 minut se rovná čisté tortuře a kolosálnímu výplachu mozku.

Nechápu, proč mi o tomhle filmu nikdo neřekl dřív - jeho objev mě neuvěřitelně nadchnul, protože bych nevěřil, že někdo mohl něco takového natočit - ten nápad, kdy se Praha ve filmu vydává hned za několik evropských metropolí, je sám o sobě fascinující bizar, což v kombinaci s parádním soundtrackem a spoustou hezkých holek dalo vzniknout filmu, u kterého jsem málem umřel smíchy. Vidět to po 20 letech od premiéry navíc znamená, že už se z toho pomalu stalo slušné retro zachycující spoustu dobových detailů a lokací, které už dnes vypadají úplně jinak, takže z toho na člověka trochu i padne smutek, jak ten čas letí.

Veskrze nesnesitelná komerční sračka pro hodně nenáročné diváctvo, která se naštěstí z hlavy vykouří více než rychle, abych zapomněl, že jsem něčím tak debilním mrhal čas.

Prakticky celou dobu mě to bavilo a velkoryse jsem mávnul rukou nad některými momenty, kdy to ne zcela funguje, ale pak přišel ten protivně useknutý závěr, který mě dokonale otrávil, takže jsem z toho měl nakonec bohužel rozporuplné pocity, což mě mrzí, protože se považuji svým způsobem za Pavlíčkova fandu a na film jsem se hodně těšil.

Když jsem si to po letech osvěžil, překvapilo mě, jak moc mě to bavilo (a opět jsem zcela propadl kouzlu Helen Hunt, která je zde prostě úchvatná). Za těch 23 let to samozřejmě v mnoha ohledech brutálně zestárlo, ale současně se z toho už asi dávno stala osvědčená klasika, která má své fandy, a nově se k nim počítám též.

Smrt na Nilu mě kupodivu bavila (byť je otázkou, zda to nebylo jen kvůli hereckému výskytu Gal Gadot), ale jakékoli další Branaghovy adaptace Agathy Christie mě už těžce míjí, a zrovna tato mi přišla veskrze jako nesnesitelná naprosto vším.

Normálně bych se takovému filmu vyhnul už kvůli dost nesympatickému obsazení a příšernému názvu, ale když už jsem byl nucen to vidět, nelze tomu upřít, že místy je to kupodivu vtipné, byť jako celek je to samozřejmě komerční klišoidní sračka s totálně předvídatelným dějem a nezbytnou citovou ždímačkou na závěr pro prostoduché diváctvo, kterému odjakživa ke štěstí stačí málo.

Ten film mi byl protivný částečně už předem tou vyhajpovanou masírkou ze strany distributora - btw. český plakát zobrazující výjev, který se ve filmu nevyskytuje, mou otrávenost jen dovršil - přesto jsem to chtěl vidět, protože mě zaujal ten koncept, kdy se nic neukáže a je to jen slyšet, který je přece jen něco nového, nicméně když v kině opadne první wow efekt z toho, dostaví se nečekaně rychle dost intenzivní nuda z celého toho defilé banálních výjevů, které jsou střídavě prokládány velmi nepříjemnými sekvencemi, a rozladil mě i samotný závěr s tím zcizujícím přenesením do současnosti, takže jsem z toho celého měl dost nepříjemné pocity, a jen jsem se utvrdil v názoru, že přivádět na svět stále nové filmy zasazené do časů WWII je už dlouho totální passé a můžu je dál s klidem ignorovat.

Výtečný Polívka ve snímku, který bych se asi zdráhal řadit do komediálního žánru, nicméně zhlédl jsem ho celkem s chutí, a zamrzelo mě jen finální rozuzlení, které mi přišlo takové nepříjemně useklé.

Výtečný film o fascinující a mimořádné osobnosti, kterou nejde s tichým úžasem neobdivovat - komu čest, tomu čest. Až tady ten chlapík jednou nebude, svět bude zase o něco smutnější místo.