Vančura

Ono už Pretty Woman bylo totálně odtržené od reality a mělo i jiné mouchy, ale ten tvůrčí sešup, který Marshall absolvoval až k této děsivé zhovadilosti, je přímo strašidelný.

Vtipný bizar, který mě dost pobavil. Na druhou stranu se u toho člověk nemůže zbavit pachuti z toho, jak se dokument svým aktérům otevřeně vysmívá.

Jak mě to z počátku nadchlo a vyloženě okouzlilo nádhernou kamerou, ke konci jsem z toho byl téměř rozladěný - film bohužel ústí v závěr, který mi vůbec nebyl milý. Nemyslím si prostě, že je správné vypouštět domácí kočku do lesa - ostatně u nás na to existuje zákon, podle něhož je myslivecká stráž oprávněna usmrcovat pytlačící kočky potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližšího trvale obydleného domu. Další věc, co mi vadila, byla skutečnost, že Clémence nedala svého kocoura kastrovat (resp. film kastraci překvapivě nijak netematizuje), což je další příšerná nezodpovědnost, a kam to vede lze vidět třeba v Řecku s jeho všudypřítomnými populacemi ferálních koček v zuboženém zdravotním stavu. Takže po stránce nějakých edukačních ambicí, na které tvůrci podle všeho nějak aspirovali, je ten film po mém soudu diskutabilní až kontroverzní; na druhu stranu mu skutečně nejde upřít spoustu nádherných záběrů z kočičího života, u kterých člověk nechápe, jak se je podařilo natočit (pokud to nebyly digitální triky). Kdybych byl ale dítě, měl bych z takového filmu zaručeně brutální depku, protože ta kombinace zvířecích úmrtí a rozvodu rodičů by na mě byla moc, takže cíťům jako jsem já bych ten film doporučoval jen s velkou opatrností.

Chlupáčkovu stylu asi nikdy na chuť nepřijdu (pokud tedy vůbec lze mluvit o nějakém stylu u někoho, kdo natočil jen 2 filmy) a v jednotlivostech mě to jen otravovalo (úvodní záběr otočený vzhůru nohama, odpočítávní dní do příjezdu šéfa/porodu, animované sekvence vysvětlující hermafroditismus, moderní dialogy, debilní EN titul filmu We Have Never Been Modern, Königovo & Langdonovo herecké neumětelství...) a jako celek příšerně nudilo. Eliška Křenková je zde ovšem dokonalá a její postava je velká sympaťačka, ale celá ta dobová šmíra je prostě strašně nevěrohodná (obzvlášť pro člověka, který zná většinu těch lokací; btw. nepochopil jsem, co tam dělala ta Bílkova vila), a když si vezmu, jaká na to byla tlačenka ve Varech, tak se jen musím ušklíbnout, že stačilo si počkat pár měsíců, než se to objevilo na VOD, aby člověk stejně zjistil, že zas o tolik v těch Varech nepřišel.

Fascinující nahlédnutí do jiného světa, který mě naprosto ohromil. Když jsem si u Švankmajerova posledního filmu Hmyz před 5 lety povzdechl, že jsem ho nepochopil, tak mi asi až teď došlo, jak moc je Švankmajer prostě jinde, a že ten film (sám o sobě jen malý střípek v autorově kolosálním celoživotním díle) najednou v kontextu tohoto vědomí vypadá zcela jinak. Jsem vděčný, že jsem měl díky Kunstakameře možnost vidět tolik neuvěřitelných uměleckých objektů, že ty necelé 2 hodiny vydají dost možná za víc, než všechny ostatní výstavy, které jsem v životě navštívil - skutečně mě to ohromilo a přijde mi to jako neuvěřitelně vzrušující a inspirující svět, a dal bych všechno za možnost podívat se tam osobně. Jedinou výtku, co bych k tomu filmu měl, je použití notoricky ohraného Vivaldiho jako hudební podkres (navíc je tam občas pouštěný pozpátku, což je dost nepříjemné) - pro člověka, který tu hudbu zná nazpaměť, je to bohužel téměř otravné. A člověk se v závěru neubrání myšlence - co asi bude s tou sbírkou po Švankmajerově smrti...

Kdyby záleželo na mně, klidně bych ten film celý život ignoroval, a nijak jsem netoužil ho vidět. Když jsem byl ale nucen ho vidět, jen jsem se ujistil, že jsem doteď o nic nepřicházel - občas jsem se tam uchechtnul, ale jinak mi to veskrze přišlo strašně nudné, a především mě tam nesnesitlelně iritovaly masky postav (resp. jejich ohavný vzhled) a jejich podivný svět a jazyk plný bizarních neologismů - tyhle od reality odtržené fantasmagorie odjakživa nesnáším a nechápu jejich smysl.

Přišlo mi to zajímavé stejně jako Svobodova knižní monografie Karel Svoboda – Žít, která mě podobým způsobem rozlítostnila (snad jen s tím rozdílem, že vidět mladičkou Helenku Vondráčkovou na brazilské pláži v miniplavečkách je ve filmu samozřejmě lepší než jen na fotkách v knize).

Špionské filmy mi odjakživa přišly stupidní, ale tenhle paskvil to dotáhl do netušených rozměrů - ta kolosální debilita scénáře je zde vyloženě nesnesitelná (má vůbec cenu komentovat film, kde lze ve vteřině nechat spadnout výtah na základě toho, že ho na dálku hacknu?). I ten loňský vysmívaný Gray Man mi aspoň přišel celkem zábavný, ale tohle je tak příšerné nudné, předvídatelné a splácané z těch nejohranějších klišé, že se to fakt nedá vydržet. Příšerný český název tomu jen nasadil korunu - tomuhle je fakt lepší se obloukem vyhnout. Chtěl jsem si to pustit jen kvůli tomu, že se mi líbí Gal Gadot, ale tohle za vidění fakt nestálo.

Tohle mě úplně minulo, vůbec jsem nepochopil, oč tam šlo.

"Zase se octla Barka v pytli, zase se nesla nocí." Už jen pro ten nezměrný požitek z této nádherné slovní figury se nelze nesklonit před titánem Werichem, jehož Lakomá Barka je literární skvost a čistá radost, jaké není rovno. Miluju to.