Vančura

Dvacet let jsem kolem toho filmu chodil a neměl nijak velký zájem ho vidět. Když zvědavost nakonec zvítězila, usoudil jsem bohužel, že bych o moc nepřišel, kdybych ho dál ignoroval. Filmy o lidech zavřených za zdmi nějakého ústavu mě nikdy moc nebraly, a tento je navíc ještě životopisný, jak jsem zjistil, což vysvětluje, proč mi přišel tak nudný (osobně asi neznám žánr, který by byl nudnější). Kromě úmorné délky mě moc neoslovilo ani obsazení - nikdy jsem nebyl nějakým velkým fandou Winony Ryder (byť zde je velmi dobrá), na Angelinu Jolie mám vyloženě alergii a nemůžu ji ani vystát, a ani ve zbytku castu jsem nenarazil na jméno, které by mě nějak plnilo nadšením. Střídavě mě to nudilo a střídavě mi to přišlo jako strašná depka, u které jsem nepochopil, proč to vlastně chtít vidět a co by mi to mělo dát. Navíc souhlasím s názorem, že tenhle typ filmů do značné míry vulgarizuje psychiatrii, s čímž mám osobně dost problém. Podle mě je zde tento film dost přeceňovaný.

Skvělý, čistý a srozumitelný film, u kterého si strašně cením už jen toho, že vůbec vzniknul - že někomu stálo za to natočit film o takovém námětu a navíc s takovou věrností realitě (v závěrečných titulcích si lze všimnout následujícího textu - "Thanks to the drivers and carers who shared information with us but did not want to give their names." - který prozrazuje, že film odráží zkušenosti skutečných kurýrů (a pečovatelek); s tím, že Loach se ovšem dle mého soudu drží stále při zemi a v reálu je to ještě horší - to močení do pet lahve, věčný stres a únava, mizerné finanční ohodnocení, nepříjemní zákazníci, atd., to je pořád jen špička ledovce kurýrského údělu. K filmu mě přivedl skvělý text Cena online nákupů: ničení vráceného oblečení i trpící planeta, který velmi trefně upozorňuje na odvrácenou stranu online nakupování, které je jinak prezentováno takřka výhradně jako pozitivní fenomén. Jsem opravdu vděčný, že se občas najdou podobné záblesky zdravého rozumu, které upozorňují na přehlížené problémy dneška (a jsem hodně zvědavý, zda budou skutečně kurýři v blízké budoucnosti nahrazeni autonomními vozidly a roboty, jak se dnes s oblibou predikuje). Nebylo mi u toho filmu do smíchu, obzvlášť závěr je strašná depka, přesto jsem ho velmi uvítal a intenzivně těch 100 minut prožil. Jak podobná britská sociální dramata odjakživa moc nemusím, tento film mě naprosto dostal.

Neskutečná pecka. Trochu mě štvalo, že tam některé věci nejsou vysvětleny (třeba na jakém mechanismu funguje plošina, jakým způsobem se kontroluje, zda si někdo z plošiny u sebe nechal nějaké jídlo, jaktože se někdo může přemísťovat mezi jednotlivými patry, v jaké době a na jakém místě se děj odehrává, jak se tam vůbec člověk dostane... těch nezodpovězených otázek film ponechává strašně moc, včetně samotného otevřeného závěru, který obecně nesnáším a považuji ho vždy za zločin na divákovi), ale zase beru, že pro to symbolické vyznění to není zas tak podstatné. Námět toho filmu je myšlenkově prostě dokonalý, což v kombinaci s takřka nesnesitelně znepokojivým hudebním podkresem - myslím, že to je v první řadě hudba, která zde vytvoří atmosféru naprostého pekla a navíc strukturuje děj do jasně vymezených úseků - znamená, že Díra je drásavý, mimořádně intenzivní zážitek, který ale není fyziologicky nepříjemný - sledovat ten film je vlastně dost zábavné, právě pro ten myšlenkový přesah, byť je to občas trochu nechutné. Fantastická věc, která mě hodně nadchla - Španělé opět potvrdili, že v rámci thrillerů dnes jen těžko hledají konkurenci.

Hodně zajímavý film, přišel mi takový... myšlenkově obohacující, řekněme - zazní tam spousta věcí, nad kterými lze dlouho přemýšlet (např. většina voiceoverových pasáží s psaním deníku, jako např. tato: Přemýšlel jsem o všem, co jsem měl říct, nebo mohl říct jinak a co jsem mohl říct lépe. "Vím, že se nic nezmění, a vím, že není naděje." To napsal Thomas Merton. Zoufalství je vývoj pýchy tak velké, že útočí na jistotu člověka, než by přiznala, že Bůh je kreativnější než my. Možná bude lepší mu to neříkat. Já o pýše nemám co mluvit.). Spoustu lidí to asi může odradit (natočeno je to ve formátu 4:3, téměř celé se to obejde bez jakékoli hudby, řeší se tam dost depresivní a abstraktní věci, je tam několik záběrů, které nemusí být příjemné citlivějším divákům a má to hodně zvláštní závěr), ale mně osobně to oslovilo a bavilo, dá-li se to tak říct (btw. tematicky mi to vzdáleně připomnělo snímky Americká idyla a V údolí Elah, u kterých mi taky nebylo moc do smíchu, ale to je prostě tím, jak moc jsou silné). K filmu mě přivedl jeden rozhovor s Alešem Stuchlým, který o tom filmu pronesl, že se naprosto vymyká festivalovým i artovým standardům a že je to životní role Ethana Hawka - nemám problém s obojím souhlasit.

Nevím, proč jsem si dlouhé roky myslel, že ten film je sračka... protože když jsem se na něj podíval po letech znovu, přímo jsem užasl, jak moc je dobrý (nebál bych se napsat téměř až hitchcockovsky). Ten scénář nemá jedinou chybu, stejně tak hudba Jerryho Goldsmithe, která skvěle podtrhuje tu dokonalou neo-noir atmosféru, odehrává se na to zajímavých lokacích, a krom starých aut (např. Sharon Stone se zde prohání v krásném exempláři Lotus Esprit SE [Type 85], což je mimochodem stejné auto, které se objevilo i ve filmu Pretty Woman) a počítačů na tom filmu v podstatě není vůbec znát, že už je skoro 30 let starý - pořád to dokáže člověka dokonale vtáhnout do sebe a nepustit až do konce. Samostatnou kapitolou je potom samozřejmě obsazení - Douglase juniora jsem sice nikdy moc nemusel, vadil mi třeba i v Skandálním odhalení natočeném o 2 roky později, a zde tomu nebylo jinak, ale dokonale to vynahrazuje Sharon Stone, která zde byla ve svých tehdejších 34 letech pravděpodobně na vrcholu krásy a všechny scény s ní jsou prostě úžasné, především pak ta vrcholná u výslechu s legendárním přehozením nohou - je to zcela jistě její životní role a nikdy už nic tak dobrého nenatočila (snad s výjimkou Casina). Mimochodem z dnešního pohledu se jeví problematické, jak ten film glorifikuje kouření - a ačkoli jsem na to obvykle též alergický, zde mi to však nevadí, protože za á Sharon Stone s cígem je prostě hodně sexy, a za bé jsem se navíc dočetl, že scenáristovi byla později diagnostikována rakovina krku a veřejně se za kouření v Základním instinktu omluvil - takže tak. Nově na ten film nedám dopustit - je spousta dobrých důvodů, proč si ho cenit.

Ve své době mi ti to asi přišlo super (myslím, že jsem to mohl poprvé vidět někdy koncem 90's, samozřejmě na TV Nova a v hrozném českém dabingu), a kupodivu mě to celkem baví s odstupem let i dnes, protože už to mezitím získalo správně nostalgický devadesátkový look (ta úžasná tehdejší technika, s kterou operuje Stallone, diskety, mobily s vysunovací anténou, auta typu Mercedes-Benz 500 SEL [W140] či růžové (!) Porsche 968 Cabrio, kterým se ve filmu prohání James Woods, jehož herectví je mimochodem na celém filmu asi to nejzábavnější...) a protože některé scény jsou vcelku vydařené (především asi všechny ty s nějakým výbuchem). Dosti béčkový děj má ovšem své rezervy, nutno říct, podobně jako Stallonův děsivý herecký výkon - obecně jsem asi nikdy moc nepochopil, jak se ten člověk mohl uchytit u filmu, ale to nechápu celkem u dost herců. A pokud jde o Sharon Stone, na kterou jsem se zde hodně těšil, tak mě takřka šokovalo, že zatímco ještě ve snímku Někdo se dívá, který je o pouhý rok mladší, jsem z ní šel pomalu do mdlob, tak zde už mi náhle přišla veskrze nezajímavá a v 36 letech STARÁ (dokonce mi občas v obličeji připomínala Lucii Vondráčkovou, na kterou mám osobně extrémní alergii). Celkově mi přijde, že pokud od toho člověk nemá nějaká přehnaná očekávání, tak ten film celkem může zabavit i dnes, byť by asi mohl být trochu kratší.

Do kina bych na to nikdy nešel a původně jsem to ani vidět nechtěl, protože mi bylo hodně protivné obsazení většiny rolí, jakož i skutečnost, že jednu dobu před tím filmem nešlo nikam utéct. Zvědavost nakonec zvítězila a místy mi to přišlo docela vtipné, ale že bych z toho byl nějak odvařenej, to fakt ne. Myslím, že dobře chápu, co chce ten film říct, ale osobně mě neoslovuje ani to sdělení, ani způsob, jakým je to v tom filmu podáno - přišlo mi to přehnané a nevěrohodné (v divadle ta nadsázka asi mohla fungovat víc - jen tipuji, na představení jsem nebyl, podobně jako jsem nikdy neabsolvoval podobnou schůzi - díkybohu, chce se dodat po zhlédnutí tohoto filmu). Když tak nad tím filmem přemýšlím, přijde mi, že nejvíc mi na něm asi vadí ta rovina podobenství, které mi připomíná, v jakých sračkách tu žijeme a s jakými kretény musíme vycházet, což se běžně snažím spíše vytěsňovat - a Vlastníci si z toho dělají srandu, zatímco já preferuji drama - když už depresivní konec, tak pořádně!

Neskutečná prdel, u které jsem málem umřel smíchy. Sice to nejede celou dobu úplně na 100 % a občas tam jsou hluchá místa, ale čert to vem. Dlouho jsem se tak nepobavil - a to přebíjí vše. Martin Pohl je geniální.

Ačkoli mi s odstupem let žánr erotického thrilleru přijde směšný a veskrze jím opovrhuji, nemyslím si, že by konkrétně tenhle film byl vyloženě špatný. Milostné scény - kromě toho, že mi tam přijdou v podstatě zcela zbytečné - jsou sice trapné, není to ani trochu napínavé, většina dialogů a hereckých výkonů za moc nestojí (a obzvlášť hrozný mi přijde český dabing, ve kterém jsem to zhlédnul - Jana Paulová coby Carly Norris a Jiří Schwarz jako Zeke Hawkins fakt ne-e), a to závěrečné rozuzlení je takové nijaké a mdlé (měli tam podle mě nechat ten původní konec, kdy by se ukázalo, že vrahem byl Zeke), ale přesto si myslím, že ten film něco do sebe má - výchozí situace (ženská hrdinka na nové adrese v ohrožení) je dramaticky velmi nosná, má to dobrou kameru, která se vyloženě vyžívá v detailních záběrech na tvář Sharon Stone, které to zde v jejích 35 letech mimořádně sluší, a samotný nápad s domem prošpikovaným skrytými kamerami je prostě výborný (připomnělo mi to kdysi hojně medializovanou kauzu šmíráka z Jihlavy - ostatně možná se ten chlapík inspiroval právě tímto filmem, a osobně bych se vůbec nedivil tomu, kdyby podobných skrytých kamer v pronajímaných bytech bylo u nás víc, akorát na ně zatím nikdo nepřišel - zkuste si na to vzpomenout, až se budete večer dívat v koupelně do zrcadla). Myslím, že vidět to tenkrát v kině na velkém plátně v původním znění mohlo být hodně fajn - s odstupem let v telce a českém dabingu už to bohužel ale není ono. UPDATE 23.7.2023 - Na podruhé po pár letech mi to už přišlo strašně nudné, ačkoli jsem to nově viděl v původním znění, které je přece jen o něčem jiném než hrozný český dabing. Myslím, že problém byl už ve sračkovité Levinově předloze, podle které nikdy dobrý film vzniknout nemohl. Není to vůbec napínavé, spíš jen trapně rádoby erotické, ale všechen ten sex tam působí strašně uměle, a v dnešní době je to hlavně jedno velké devadesátkové retro (s krásnou Sharon Stone a herecky příšerným Baldwinem), které za vidění už moc nestojí.

Ve své době jsem ten film měl strašně rád a některé věci z něj, jako třeba žena-mutant s třemi prsy, mi utkvěly v paměti asi už navždy. Když jsem dostal po letech chuť vidět to znovu, neubránil jsem se už lehkému zklamání. Působilo to na mě hodně ateliérově a lacině (ačkoli to paradoxně tenkrát stálo strašný prachy), triky jsou na dnešní dobu samozřejmě k smíchu, a asi jsem to už prostě viděl tolikrát, že mě ten příběh už moc nebaví. Na druhou stranu asi jde - optikou retro nostalgie - většinu nedostatků toho filmu považovat vlastně za jeho přednosti, obzvlášť v dnešní době, kdy se devadesátková kultura těší takové popularitě a kdy je z Arnieho už starý dědek. A mladé Sharon Stone to zde mimořádně sekne, což též potěší (ačkoli jsem ji jinak nikdy moc nemusel). Btw. remake z r. 2012 mě vůbec nezajímá a nechci ho vidět.