Jara.Cimrman.jr

"Máte na odstranění toho parazita zhruba měsíc, pak už to bude nezákonné, až na několik států. Ale nebojte se, není to tak hrozné, někteří lidé tomu dávají jména, oblékají do šatiček a vozí v kočárku." Jsem fandou provokativního šklebu i cynických hlášek Dr. Gregory House a v zásadě nejsem proti tomu, aby se prudícím pacientům vrážel teploměr do řitního otvoru. Navíc je mi House sympatickým tím, že z kuřího oka na palci levé nohy, tenisového lokte a tikajícího pravého oka bezpečně diagnostikuje to, že jsem těhotný a do závěrečných titulků mne s přehledem vyléčí. To je trochu rozdíl oproti tuzemské realitě, kde mi úzce specializovaný mudrc v bílém plášti bez váhání namixuje dvě medicíny, jež mi v souladu s informačním letákem způsobí ztrátu zraku, závratě, nechutenství a smrt.

"Kámen, nůžky, papír, tapír, Spock. Je to velmi snadné. Takže nůžky stříhají papír, papír balí kámen, kámen rozdrtí tapíra, tapír otráví Spocka, Spock zničí nůžky, nůžky utnou hlavu tapírovi, tapír sní papír, papír usvědčí Spocka, Spock vypaří kámen a jak je zvykem kámen tupí nůžky." Je to skutečně snadné. Zbytečně vysoké IQ podpořené nezodpovědným vzděláváním zkrátka může z lidí občas stvořit zábavné idioty. Pokud přitom nadměrná inteligence čelně narazí do myšlení standardní blondýny, tak se to občas nedá smíchy rozdýchat. Rád se smíchy dusím a doufám, že jednou zemřu při nestrávení výjimečně brutálního vtipu.

"Mám loď plnou lidí, kteří můj život dělají zajímavější, než mám rád." Kapitán Reynolds nabízí suchý hlášky v provedení "ultrasuchej ksicht", zatímco posádka jeho lodi Serenity slaví podnikatelský úspěchy v širým vesmíru tím, že bohatým bere a chudým prodává. Nabízenej mix humoru a napětí podezřele vyhovuje mým chuťovým buňkám.

"Ten, kdo říká, že smích je nejlepší lék, nikdy neměl kapavku." Organizované páchání dobra ze strany nijak přehnaně inteligentního lumpa Earla, za pomoci bystrostí zcela ignorovaného bratra Randyho, mne dokáže spolehlivě pobavit v kteroukoli denní i noční dobu. Takže hurá do Krabí boudy za nápravou nekonečného množství Earlových hříchů mládí.

"Formulář na zrušení smrti nevedeme." Tak to žertuješ, šerife. Vždyť to je 924/B a vyplňuje se ve třech kopiích. Ve vědou posedlém městě je zkrátka možné všechno. Tady totiž hláškuje i šerifův barák, místní géniové v touze za poznáním občas narušují pohyb zeměkoule ve vesmíru, šerif je smířený se svým bezkonkurenčně nejnižším IQ ve městě a mě baví každá Carterova snaha o zachování města ve stavu, kterému nikdy nerozuměl.

"Já znám ty tři články úřednické víry: konat rychle trvá déle, konat levněji se prodraží a konat v tajnosti je demokratičtější." Ministr by neměl očekávat, ale samozřejmě očekává, že státní správa bude snaživě kmitat v rytmu jeho preferencí. Jenže vzděláním obdaření úředníci státní správy si do svého nicnedělání nenechají jen tak zasahovat. Je mimořádným zážitkem sledovat průměrného ministra Hatchera v boji s dokonale propracovaným úředním šimlem v podobě hbitě okecávajícího sira Humphreyho, jehož ignorace pravdy je fascinující a cenzura údajů směřujících k ministerským uším skoro až zneklidňující. Není nic zábavnějšího než přijímat informace, že královna je od církve neodlučitelná, zatímco Bůh je volitelný doplněk a sledovat sira Humphreyho, jak každou nahrávku nekompromisně zasmečuje.

"Byl jsem v koupelně a zrcadla jsou po obou stranách. Když tam stojíš, čurají s tebou zástupy." Dávno pryč jsou doby, kdy jsem každodenně usedal do červené sedačky, požádal Rachel o kafe, pokecal s Rossem o dinosaurech, nechal si od Monicy vynadat za nedbale pověšený ručník, požádal Joeyho o pár sexuálních rad, přežil Phoebin skřehotavý pokus o zpěv a duševně splynul s mistrem trapného vtipu Chandlerem. Avšak ani při diagnóze Alzheimerovy choroby doprovázené jackpotem ve formě amnézie nezapomenu, jak mi s touto partou bylo dobře.

"U některých lidí je snazší poznat, kdy přestali lhát, než kdy začali." Dr. House vychází ze svého přesvědčení, že všichni lidi lžou, což Dr. Lightman může bez větší námahy prokázat a jako bonus dokáže i určit přesný okamžik lži. Líbí se mi na něm neustále zlepšování ve svém oboru, kdy neváhá studovat kupříkladu psychologii smrkání, frekvenci vstávání vlasů na hlavě či touhu po okusování malíčku na levé noze. Mne to baví a jelikož jsem při napsání této věty ani nemrkl, pravý biceps mi dvakrát kmitl a boltec levého ucha se natočil o 8 stupňů, tak by to měla být pravda.

"Hanku, tak jsem si obvolala pár lidí a představ si, podle nich jsi kokot." Nezávidím znuděným milionářům jejich domy, auta a ani zástupy modelek vysávajících jejich účty. Já je prostě jenom nemám rád, ale v případě Hanka Moodyho rád udělám výjimku. Tento pohodový hláškař totiž v oblasti zábavy nikdy nezklame a proto má u mne, pro případ nouzového přespání, kdykoli připravený gauč, porno i nafukovací pannu.

"Za co jste mu dal tu červenou, ty vole?" Nikdy v životě se mi nestalo, abych si organizoval čas podle českého seriálu, ale Okresní přebor mě donutil každé pondělí ve 20 hodin zasednout k TV a zjišťovat, na kterém zapomenutém kanálu ta Nova vysílá. Já jsem prostě musel hodit všední starosti za hlavu a šel jsem oběhat tu pravou obranu s Jirkou Luňákem, musel jsem si stěžovat na lavičce na bolístky s Jardou Kuželem, musel jsem kout pikle s předsedou Orlem a já jsem s nimi snad ukradl i ten Forbes. Mně s tou bandou vesnických exotů bylo dobře na hřišti i v hospodě.