Jara.Cimrman.jr

"My si půjčíme koně a oni nám ještě zaplatí výkoňné." Debily mám obvykle celkem rád. Ovšem kretén Mára a imbecil Lukyn mezi ně nepatří. Sledovat jejich trapnosti s neskutečně debilníma plánama na zbohatnutí mě fakt nebavilo. Trochu zábavy přinesly jen Láďovy bonmoty, Dušanovy šmeliny a chudej ostrostřelec Chicaga Václav "Mašina" Mach. Tahle nepřiznaná adaptace Cimrmanovy pohádky "Jak chudák do ještě větší nouze přišel", se prostě moc nepovedla.

"Taky na ni stála fronta, ale dostala ji Iveta. No tak, bydlely jsme vedle sebe." V pubertě jsem s Ivetou prožil nejeden vlhkej sen a kvůli jejímu hlasu to tak úplně nebylo. Na dokumentu se mi nejvíc líbil popis princip fungování hudebních mafií za socíku, osvěžení porevolučních prázdnejch sálů při vystoupeních zasloužilejch umělců a vzpomínky fotografa Miloše Schmiedbergera. Toho chlapa jsem neznal a on přitom byl u všeho. A abych ukázal svou znalost tématu, tak Ivetu jsem potkal v roce 1986 v Brně při natáčení Dva z jednoho města a žádná romantická princezna to v tu chvíli teda fakt nebyla. Spíš měla ráda zvířátka. Zrovna si táhla na zádech docela slušnou opici.

"Co to znamená? Je přece nejsem žádnej jelimánek." Namistrovanej jelimánek Sepéši mě oblafnul. Takovýho kreténa bych v něm nehledal. Moje chyba. Horší bylo to, že jsem ve Fialový Ivetu ani neviděl a rozhodně jsem ji neslyšel. Takže přestože docela obstojně chápu, že herci neumí zpívat tak dobře jako zpěváci, tak předvedený kňourání mi vyrazilo dech. Tady bych spíš ocenil otevírání pusy a pouštění originálů. Abych však jen nehaněl, tak duo Štaidl - Svoboda se dost povedlo a vystoupení únosce Třísky u soudu bylo tak debilní, že jsem v něm bystře zahlídl náznak geniality.

"Stoprocentní objasnění případů není obvyklé, takže jsem rád, že Češi i Slováci jsou mnohem lepší jako policajti než jako turisti." V Chorvatsku jsem nikdy nebyl a nehodlám na tom nic měnit. Zejména, když se moudrý policejní hlavy moudře zamyslely a poslaly tam vyšetřovat vraždy frackovitýho kapitána Pokornýho a naivního strážmistra Kose. Vůbec jsem netušil, že před absolvováním policejní školy se dá vyrazit na misi. To mě dojalo. Naštěstí Slováci vyslali mnohem lepší tým. Kapitánka Štefániková vyhrála nejednu moji sympatii a nadrženej poručík Oravec prostě neměl chybu. Navíc to zkušeně jistí podivný duo falešnejch Chorvatů Goran a Nada, kteří do toho zmatku neomylně vnášejí vlastní chaos. Nakonec jsem se přistihl, jak ležím v Chorvatsku na pláži u moře, přiblble se usmívám a vlastně mi vůbec nevadí, jak pitomě se tam řeší nesmyslný případy.

"Dnešek je nejlepší. Vážně nejlepší den, stejně jako ten včerejší, zítřejší a všechny další." Nikdy jsem si nehrál s bezpohlavní mattelovskou nádherou, takže se ze mě nestala krásná, sebevědomá a úspěšná žena. Nevadí, asi to přežiju. Stejně jako jednu návštěvu Barbielandu. To však neznamená, že jsem po ní nemusel navštívit neurologa kvůli epilepsii z barviček, ortopeda s vyvracenými kyčlemi a psychiatra z těch přechytralejch keců. Zkrátka nebezpečnej film.

"Richarde, už jsem si vzpomněl, kde jsem tě udělal." Prochlastaní talenti padající z balkónů mě vždycky bavili, fotbalovou korupci uznávám jako každej správnej sázkař a kouření od řidičky za jízdy považuju za budoucí základ doporučení od BESIPu. Laviho mám prostě rád a zároveň tyhle týpky dost nesnáším, takže jsem si užil nenápadný fotbalový šťouchance, zasmál jsem se několika klasikám na trati Sparta - Slavia, přežil jsem vymaštěný fórky a u vztahovejch poučení jsem měl chuť kopnout si ze zoufalství do Bicana. Ale do legend se nekope. Někdy.

Jsem erudovanej odborník na jadernou fyziku, biatlon, nanoplasty, bolivijskou literaturu a stand-up, takže si dovolím konstatovat, že tady snaha byla, výstupy světovejch hvězd byly slušně nastudovaný, ale výsledek je rozpačitej. Hodně na to má vliv nepovedej nástup, pomalej rozjezd a nudnej konec. Mezitím se dá zakopnout o zábavu, přičemž vysvětlení kompromisu je snad i dokonalý. Času strávenýho s tímto začínajícím stand-up komikem zkrátka nelituju, ale hodina a půl bavení publika je trošku nad jeho možnosti.

"Vy jste hyeny, že vám není hovno." Miluju trapnost, takže jsem si fantasticky se hádající Hádkovi skvěle užil. To byla úžasná sonda do hlubin čecháčkovy duše. Omlouvám se za ironii, ale tahle nekonečná nuda, kterou někdo patrně omylem označil za komedii, byla fakt trapná od začátku do konce. A já trapnost fakt nesnáším.

"Víš, že je nás asi dvanáctkrát míň, než by nás mělo bejt?" Všichni extraktoři mě docela bavili. Dokonce i zasedání moudře kývajících papalášů byly docela zábavný. Ovšem dramatický chvilky v různejch tataristánech a rodinách holek byly na můj vkus zbytečně natahovaný. Stejný to mám s poselstvím. Na jednu stranu mi tam chybí varování nějakýho ministerstva, že holčičí výlety do míst, kde má každej správnej chlap útěrku na hlavě, není úplně bezpečný. Na druhou stranu mě uklidňuje, že po sněhu, písku i moři běhají hláškující týpci, kteří mají všude kamarády, odposlechy, prachy a zbraně. Tak to asi v létě do Itálie k moři risknu.

"Já se snažím jít s dobou. Umírá mi tak méně pacientů." Elitní chirurg obvoďákem v horách? To zní tak originálně. A zábavně. A kupodivu to není ani jedno. Já jsem se rozhodl vyjmenovat všechny postavy, na který jsem nezískal alergii, ale na žádnou jsem nepřišel. Snad jen dokonale neempatickej doktor Elinger měl pár zábavnejch chvilek, debilita instalatéra Brázdy se mi asi třikrát jevila vtipnou a taneční kreace strážmistra Topinky ve mě rozproudila jihoamerickou krev, kterou nemám. Nicméně zbytkem obyvatel Protějova bych zatopil v kamnech a k žádný ztrátě by nedošlo. Já jsem prostě na žádný afektovaný hypochondry neměl náladu.