liborek_

liborek_

Libor Borák

okres Brno
FEM-artist...


Twitter: liborborak

94 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 11 15 20
    • 6.6.2018  09:25
    Zahradní slavnost (divadelní záznam) (2010)
    ***

    "Žabinec bez brčka neusmažíš!"

    • 14.5.2018  21:57

    Nebýt těch směšně provedených pádů pánů z Chlumu a z Martinic, uvažoval bych i o čtyřech hvězdách... S Fabriciovým pádem jsem ale byl spokojen! __Snaha nepoučovat diváka, nesuplovat učebnici dějepisu a nevyprávět "příběh" (a místo toho skrze dopisy paní Thurnové a zajímavý vizuál přiblížit atmosféru doby) se cení.

    • 20.4.2018  10:07

    Skvělá kamera a navýsost aktuální téma. V době, kdy se globálně na západ od Donbasu a lokálně všemi směry od Oválné pracovny či např. od "našeho" Hradu pozoruhodným způsobem šíří nedůvěra až nenávist vůči médiím, která si dovolí být kritická k mocným & vlivným, a kdy současně tamtéž roste bezedná víra v no-name servery s podivnou historií, které mocným slouží - efektivně užívaje pavlovovských principů -, je tato Spielbergova oslava pravé žurnalistiky tou nejlepší odpovědí na tento trend, jakou filmař může světu dát. Důraz na tradici, ověřování faktů, síla novinářské solidarity, vážení trilemat mezi morálkou novináře, ekonomickými tlaky investorů a politickými tlaky mocných... To jsou fenomény platné jak pro Nixonovu dobu, tak pro dny aktuálně žité, bez ohledu na to, že tiskařskou čerň a rotačky neúprosně vytlačují bity a pixely. A Spielberg toto všechno efektně a s řemeslnou dokonalostí vměstnal do příjemných dvou hodin, které možná pro někoho začínají nudně a pomalu se vlečou k prvním náznakům gradace, ale není to tak vlastně i s "velkými kauzami"? Na počátku je unik jakýchsi nudných dokumentů nebo nenápadné vloupání do budovy ústředí jedné politické strany, kterým věnuje pozornost jen pár náruživých čtenářů denního tisku, no a na konci... Drama jak z filmu. S povinnou špetkou patosu, zato s jasným připomenutím toho, že mocní vždycky jednou padnou, ale kvalitní novinařina tu bude vždy. A že stojí za to ji bránit.

    • 9.4.2018  13:02

    Viděno 2,5 měsíce po volbě a už po tak relativně krátké době mi tento film přišel hrozně zastaralý (obsahově i esteticky). Společnost žije jinými kauzami a kampaněmi, svět se zase o něco posunul, většina kandidátů již byla zapomenuta, některé detaily se musejí lovit v hloubce paměti, kde čekají na definitivní výmaz... Základní dějová linka (při tvorbě operativně přizpůsobovaná aktuálnímu průběhu skutečné prezidentské volby) je ještě jakž-takž nosná a dobře vypointovaná, ale i ta bude pro spoustu diváků za pár let nepochopitelná (Jací Číňani?, Kdo to byl Tvrdík? apod.). Na ní se pak nabaluje množství gagů kolísavé úrovně, z nichž čas ohlodá téměř vše, až zůstanou pouze vulgarity. Blaník-seriál v maximálně desetiminutové délce je relativně svěží satira pro "tady a teď"; na jedno podívání jako okamžitý ventil. Blaník-film toto stoprocentně přebírá. Bohužel "tady a teď" rozhodně netrvá dva měsíce... Kromě toho vlastně nejde o film, je to jen sled skečů u nichž hlouběji pod povrch ani nemá smysl jít. Psychologie postav je bizarní, často absurdní a libovolně se podřizující ději. Celek drží pohromadě jen divákova tolerance a chuť se smát prvoplánovým narážkám. __Pokud by autoři měli zájem o nějakou nadčasovost jejich satirického dílka, nabízím pobitvěgenerálskou radu: S havlovskou symbolikou se jistě dalo pracovat daleko důmyslněji, než pouhým kombinováním pražskokavárnicko-duchařské konspirace s reminiscencí na Danielovo účinkování v Sedláčkově Českém století. Dnešní česká společnost se totiž do značné míry (např. hodnotově) liší od doby Havlova prezidentství. Zachycení tohoto kontrastu by filmu jistě dodalo rozměr navíc. Vždyť šlo o volbu prezidenta republiky. A prezident je především symbol doby.

    • 2.4.2018  10:51

    Cožpak o to, opera je to skvělá (zdravím do pekla Josifa Vissarionoviče!), proti zpěvu žádné výhrady. Herci se také snažili. Ale celou dobu jsem nebyl schopen vizuální a hudební složku vnímat jako jeden celek. Přestože herci trefovali slova libreta dobře, bylo zřetelné (zvlášť u vysokých tónů Katěriny), že je to jen kapří divadlo, pouhá ilustrace, kterou od fiaska zachraňuje především odvážné pojetí milostných a #MeToo scén. 3 a 1/2 *

    • 28.3.2018  11:18

    Velmi dobře natočený příspěvek k dějinám nacionalismu a současně zdařilý pokus o obnovení staré polemiky o smyslu českých dějin... ___ Á propos: Říká se, že si většina pamětníků vybaví, kde byli a co dělali, když se hrálo finále. U mě tomu tak není. Já si živě vybavuji jen to páteční ráno, kdy se konalo utkání Česko-Finsko. V sedm hodin nám začalo vyučování strojírenské technologie, avšak již od prvních minut byl v žactvu cítit podivný neklid, který byl umocněn přítomností černobílého přenosného televizoru Tesla Merkur na první lavici prostřední řady... Tento přijímač žluté barvy přinesl kdosi ze spolužáků v naivní víře, že se podaří přesvědčit přísného vyučujícího, aby dal přednost hokeji před nudným výkladem o diagramu Fe-Fe3C. O tom, že se tehdy v české společnosti dělo cosi výjimečného, svědčí i to, že jindy neústupný a neoblomný učitel podmíněně souhlasil! Onou podmínkou pak bylo, že se budeme koukat až od druhé třetiny (což bylo doslova za pár minut) a do té doby rychle něco probereme... Všechny další zápasy mám v mlhách; jen jedno vím jistě: U dalších zápasů to už bylo bez podmínek (a na velké barevné obrazovce)... No a pak si pamatuju především pozvracené ulice, českou renesanci alkoholismu a všudypřítomnou kampaň "Hašek na Hrad", ze které jsme si tehdy dělali legraci a na kterou dnes se závistí vzpomínáme...

    • 8.1.2018  00:28
    Beatles vs Stones (TV film) (2016)
    **

    Poněkud chaotický film o neexistující rivalitě Beatles a Stones a bez hudby Beatles a Stones. A s faktickými chybami... Mizérie.

    • 4.1.2018  10:46

    Na filmy, jejichž obrazy jsou pevně zafixovány v dětské hlavě a jsou spojeny s určitými pozitivními vzpomínkami by se po pětadvaceti letech asi nemělo koukat... Kolik jen úderů schytal ten starý ořešák u babičky na zahradě vedle hromady poskládaného starého dřevěného oplocení, které v dětské představivosti byl klášterem Šaolin...? A to zásluhou především tohoto filmu. Ten posun ve vnímání filmového díla je neuvěřitelný: To, co jsme tenkrát viděli jako fascinující souboj dobra a zla - nám tehdy novými - zvláštními bojovými prostředky, dnes vidím jako směšnost s příšernými herci předvádějícími dobře nacvičenou gymnastiku a potřísněnými krví nepřirozené barvy. Přesto jsem v té legendární výcvikové části určité stopy působivosti našel i po těch letech a moji nejoblíbenější scénu, kdy hladový San Te hledá v jídelně zbytky rýže poté, co po zpackaném přeskoku vodního příkopu přišel pozdě na večeři, jsem si užil s patřičnou dávkou nostalgie.

    • 2.1.2018  09:58
    Nová země (2011)
    **

    Historický film na úrovni televizního hraného dokumentu, avšak s tím rozdílem, že s historií nakládá velmi svévolně (známé události a fakta týkající se daného příběhu často zcela přetváři podle potřeb hlavní milostné linky). Mimořádně slabé herectví a kýčovitost se směšným vyvrcholením v závěrečném potlesku odměňujícího polibek ústřední dvojice po šťastném shledání... Jedno z mála pozitiv tohoto filmu bylo, že mě přivedl k četbě knihy Gerrita de Veera, která je o několik řádů zajímavější, než tento nepodarek.

    • 2.1.2018  09:34
    Marie Terezie (TV film) (2017)
    **

    Dojem z 1. dílu: Poradcem přes vizuál byl Filip Renč? (Viz trapnost titulkových částí, balanc na hranici kýče). Herci dost přehrávali (bez ohledu na dabing) a moc jsem jim tu příslušnost ke dvoru nevěřil... Děj obsesivně rotoval kolem sexu, ale když se začal lámat chleba, sex jen parodoval... Slabé. Dojem z 2. dílu: Zaujalo mě, že se i v půlce 18. století "vysílaly signály"... a že Rézi prý byla nekompetentní hysterka. Obsese sexem ustoupila obsesi velkou politikou, parodie zůstala. Renč se připomněl závěrečným uherským triumfem na vzrušeném vraníkovi. Resumé: Průměrná telenovela, avšak s cedulkou "veřejnoprávní".

    • 11.11.2017  09:49

    Příjemná oddechovka po práci o práci, o stresu z ní, o lásce k ní. S hudbou Avishaje Cohena! A taky tam byla nějaká svatba...

    • 19.6.2017  21:50
    Svět podle Putina (TV seriál) (2017)

    Po čtvrtém dílu: Tahle neuvěřitelná plytkost aspiruje na redefinici jednotky míry užitečného idiotství. To by se teď mohlo měřit pomocí šutrů... Pokud Stone chtěl pojmout rozhovor s Putinem opravdu vážně, měl ho konfrontovat třeba s Garry Kasparovem, který ve své knize Zima přichází poskytuje poněkud odlišný (a mnohem přesvědčivější) pohled na Putina a jeho systém, a nestavit se proti němu sám se svými hladivými otázkami na smeč. Plytkost, nulová konfrontace s fakty, totální jednostranná prezentace putinismu a - to je u Olivera Stonea překvapení - neskutečná nuda. Ani slovo o Němcovovi, Litviněnkovi, Politkovské, Magnitském... Zato čtyři hodiny absolutně nekorigovaného prostoru pro putinovskou propagandu; rozhovor stylem "vyjádřete se k...", bez doplňujících otázek a s absolutní vírou, že Putin je upřimný jako Ježíš. Pochopitelně - Stone by s největší pravděpodobností nemohl rozhovor vedený kriticky vůbec natočit, ale otázka zní, jestli by to nebylo lepší... __ ZDE humorná charakteristika celého projektu. Putin se Stoneovi chlubí videem zásahu ruských jednotek proti Daeši, které je ale ve skutečnosti záznamem zásahu americké jednotky proti Talibanu... A Stoneova dodatečná reakce charakteristická pro jeho styl vedení rozhovoru: "Proč by to (Putin) dělal?". Vskutku úžasné... __Putin: "Tudy vedla cesta Odyssea za zlatým rounem" - LOL.

    • 29.5.2017  00:28
    Monstrum (TV film) (2017)
    **

    Proč tak příšerně doslovné? Proč tak okatě (a špatně) edukativní? Proč tak nudné?

    • 25.5.2017  12:28
    Co dokáže lež (TV film) (2016)
    ****

    Celkem dobré televizní zpracování výsledků poctivé novinářské práce pánů jako jsou Kundra, Lucas atd. Kdo jejich práci sleduje dlouhodobě, mohl být trošku zklamán tím, že je to opravdu "jen" televizní souhrn již dávno publikovaných věcí (např. rozkrývání pozadí Aeronetu je už celkem notoricky známé; jak vznikl ten nesmysl s červenými kartami už také ví každý, kdo to vědět opravdu chce apod.). Nicméně, jak je zřejmé i ze stupidních komentářů zde na csfd, osvětových dokumentů není nikdy dost... Ty hlavní klady a zápory už velmi dobře shrnul Danixxx. Není to objevný dokument, není to ani curtisovsky laděný příspěvek do nějaké celospolečenské debaty o rostoucí poptávce po kvalitní žurnalistice a o ohrožení demokracie ze strany dezinformačních webů. Je to opravdu jen popularizační a osvětový pokus ukázat (třeba i lidem, kteří věří ryze dezinformačním webům jako Aeronet, Sputnik či "webům dávajícím prostor deziformacím" - jak to označuje Miloš Gregor z MU - typu Parlamentní listy, ale hlavně lidem, kteří se zatím o toto vůbec nezajímali) že tady existuje tento vážný problém a co se s tím dá dělat. Marný pokus to být nemusí. Chce to ale trpělivě toto téma ve společnosti rozvíjet a poctiví novináři ctící elementární žurnalistické normy by dál měli trpělivě pracovat na tom, abychom třeba brzy věděli, kdo je to ten "Vedoucí Kolotoče"...

    • 9.5.2017  13:42

    Velký film, jenž zprostředkovává velké dějiny skrze bohatost těch nejmenších detailů. Serra přišel s novým pohledem, jak dělat historický film, aniž by nás zahltil faktografií a přitom byl maximálně přesvědčivý i esteticky povznášející. Dokonalý Jean-Pierre Léaud jako Král Slunce v posledních týdnech života; krásná šerosvitová kamera čarující živé obrazy, od nichž nelze odtrhnout oči. Svou formou sice film vyžaduje vyšší divácké nároky, které jsou však odměněny výjimečným zážitkem a pocitem, že jste součástí scény.

    • 14.3.2017  10:55

    Velká část debaty, kterou v britském tisku rozpoutal Daniel Blake, se točí kolem toho, zda mechanismy ukázané ve filmu odrážejí realitu, nebo jsou výsledkem přehnaného či vyumělkovaného sociál-porna. Představitelé úřadu práce v Newcastle trvají na tom, že film vůbec nezobrazuje realitu, v níž se oni každý den pohybují. Ken Loach naopak kritiky vyzývá, ať prokáží, které konkrétní slovo ve filmu není pravdivé, poukazuje přitom na detailní analýzy komplikovaného britského sociálního systému a přikládá svědectví stovek konkrétních postižených i bývalých zaměstnanců úřadů prace. Nezávislé průzkumy a statistiky svědčí v Loachův prospěch a je nad slunce jasnější, že např. 1.1 milonů návštěv potravinových bank v letech 2015-16 je asi o 1.1 milionů větší, než by se na jeden vyspělý demokratický stát slušelo...__ Loachův film je děsivou toryovsky-kapitalistickou variantou Hlavy 22, v níž se stárnoucí tesař po infarktu snaží vymanit z odosobněného byrokratického systému, jenž jej nutí hledat si práci, kterou ale rozhodnutím jiné autority nesmí příjmout. Jeho marný boj se systémem a neustálými hrozbami likvidačních sankcí se postupně mění na boj o samotnou lidskou důstojnost. Loach je pověstný svým citlivým ale syrovým přístupem a pozoruhodnou estetikou, kterou dokonale zobrazuje dané prostředí. Přesto po skončení filmu leckterému divákovi okamžitě naskočí myšlenka, že Danielův (a s ním provázaný Katin) příběh je extrémní a neuvěřitelnou konstrukcí, která koncentruje do dvou lidí všechny myslitelné problémy příslušníků nižších tříd. Zprvu mě tento zdánlivý koncentrát také přišel přitažený za vlasy, ale - slovy papeže Františka - kdo jsem já, abych soudil? Příslušníkům středních a vyšších tříd, kterým je film zjevně určen (a jimž se možná trochu snaží implantovat pocity viny), se těžko vžívá do situací, ke kterým se z pozic zcela odlišné části spektra společnosti nikdy nedostanou; pohled spatra bývá zkreslující. Otázka "realističnosti" se v takových úvahách dostává do konfliktu s "pravděpodobností" - a tento příběh je zatraceně pravděpodobný.__ Loachův film je zřetelný political statement, vzkaz toryovcům i lhostejným lidem. Není zbytečně doslovný i když ve svém vyprávění i pointě poměrně průhledný a přímočarý. Současně umožňuje nahlédnout do života voličů brexitu, Trumpa, Zemana, Orbána, Kaczynského apod., protože nenechme se mýlit, jejich voliči nejsou jen hloupí, bigotní, rasističtí a ideologičtí kverulantni či vypočitavci, ale z velké části též slušní a poctiví (často starší) lidé, kteří celý život pracovali, ale nerozumí už modernímu světu a nechápou, proč se mají špatně, když byli celý život pracovití. Frustrace v kombinaci s větší náchylností k tomu být manipulován, je jedním z vedlejších produktů předchozích špatných vlád a katalyzátorem současných i budoucích problémů. Kenu Loachovi se podařilo natočit velice aktuální film, ale vzhledem k zeitgeistu a úrovni dnešní politické scény se obávám, že brzy bude muset natočit ještě depresivnější film... __ As soon as you're born they make you feel small/ By giving you no time instead of it all/ 'Til the pain is so big you feel nothing at all/ Working Class Hero is something to be

    • 10.3.2017  10:56
    Masaryk (2016)
    ***

    Ševčíkův Masaryk má jeden velmi podstatný problém - a to, že jinak řemeslně kvalitní, dobře zahraný a divácky velmi vděčný film klame hned úvodním titulkem "Podle skutečných událostí". Kdyby tam bylo "inspirováno skutečnými událostmi", pak bych sklapnul podpatky a bezezbytku bych si užil dobrou a napínavou mystifikaci à la Amadeus. Takto ale trio Ševčík, Koenigsmark, Kolečko vytvořilo pochybný mýtus o Masarykovi-feťákovi; efektní fikci, která diváky odláká od historických fakt do hájemství alternativních pravd (Masaryk se neléčil v letech 38-39 v žádném sanatoriu, jeho vztah k Benešovi nebyl provázen osobním zklamáním nebo agresivitou, přeměna z velvyslance v exilového ministra nebyla tak krkolomná, diplomatická bitva kolem ultimáta probíhala také jinak.. apod.). Drobné nepřesnosti vem čert (např. zapřísáhlý abstinent Beneš nemohl přijímat francouzské a anglické ultimátum se sklenkou vína na stole, s Marcie Davenportovou se Masaryk seznámil až v průběhu války... apod.), ale pokud je celá kostra scénáře vybudovaná na fabulaci, která se natře barvou v odstínu "takto to bylo", pak s tím budu mít vždycky problém. Přesto mě film zaujal - výpravou, kamerou, Rodenovým herectvím; jen ta přemíra skoků v čase a retrospektivní cyklování působilo dost rušivě až školometsky. Což je problém o to větší, že tento film je víc silná umělecká licence než historicky spolehlivá školní pomůcka. Navíc je Masaryk příliš zaměřený na českého diváka a je to dost znát... U nás může trochu rozčeřit filmovou nudu, v zahraničí ale zapadne (na to je moc eklektický). 3 a 1/2 * __ Appendix: Pseudoskandálek s udílením Českých lvů je celkem směšný. Masaryk splnil pravidla, producentský kalkul využít předávání jako dobré promo je pochopitelný a ničemu se nezpronevěřuje... To, že takřka všechno dostal jeden film, je věc a vizitka hlasujících "akademiků", ne problém producenta nebo jeho filmu...

    • 27.1.2017  09:35

    Jestli mohl tento dokument být něčím cenný, pak tím, že by se pokusil vysvětlit přerod kdysi vynikajícího herce (Buzici, Večerní úbor atd... ) ve směšnou karikaturu sebe sama, v zapšklého, nepříjemného, chamtivého starého dědka, který už nemá co nabídnout (snad kromě potenciálu užitečného idiotství diktátorovi jedné východní říše...). Mohl, ale není... Pro čtenáře jeho autobiografických knih (Naživu!, Prostě je to tak, Ukradené dopisy) je tento dokument jen rozmělněním již známého, pro nováčky spíš jen uctivým a nekonfrontačním hlazením šedivých vlasů prořídlých lesklou tonzurkou.

    • 16.1.2017  13:37

    Bylo to snesitelné a koukatelné. Ale jednu věc asi nikdy nepochopím: Proč film o reálných postavách, reálných historických událostech a snažící se v některých momentech o až křečovité vylíčení dobového kontextu buduje klíčové scény na zbytečných smyšlenkách? Např. Zdeněk Štěpánek neoznamoval v rozhlase přijetí Mnichovské dohody (to premiér Syrový). Jo, jsem hnidopich. Vadí mi ten nesoulad mezi křečovitou doslovností, kde postačí autorská licence, a křiklavou nepřesností, kde se diváctvu vnucuje deformace kontextu.

    • 26.12.2016  23:08

    Následující prezident by měl svůj první vánoční či novoroční projev zahájit citací...: "Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal."

    • 30.11.2016  13:49
    Le Greco (1966)
    ***

    Zajímavý pokus o filmové zpracování toledského období manýristického malíře Doménikose Theotokópoulose (řečeného El Greco). Zajímavý, nikoli však vynikající. Tím nejzajímavějším je tématizování El Grecova uměleckého myšlení a jeho vztahu s církevními i světskými autoritami, které měly rigidní představy o umění, vyžadovaly konvenční náboženskou symboliku a měly problém s nezvyklou emocionalitou El Grecových pláten a přemírou malířovy imaginace. Bohužel příběh samotný je do značné míry scénáristovou (slabou) fabulací. Dvě ústřední dějové zápletky (vztah s Jerónimou de las Cuevas a vyšetřování španělskou inkvizicí) stojí v mlze historické nejistoty a jsou více domýšlením až vymýšlením než dramatizací historických faktů. Nevím, jaké poznatky byly tvůrcům filmu známy v letech 1965-66, nicméně... (SPOILER:) ...ve skutečnosti El Greco žádné problémy s inkvizicí neměl a Jerónima nezemřela během porodu syna Jorgeho v době, kdy byl malíř ve vězení (v němž ve skutečnosti nebyl). Jerónima svého milého Řeka s největší pravděpodobností přežila... (Konec spoileru). Slabiny scénáře podtrhuje nevýrazný závěr filmu, který je velmi rychlý (oproti pomalému plynutí předchozího děje) a rozbředlý (viz malířův pobyt mezi blázny). Zajímavá je ještě vizuální stránka filmu a i Mel Ferrer je v hlavní roli celkem přesvědčivý, ale Morriconeho hudba je nudná a místy rušivá.

    • 4.11.2016  11:44

    Ve chvílích, kdy píši tyto řádky, zbývá do prezidentských voleb v USA pět dní. Favoritkou je demokratická kandidátka Hillary Rodham Clinton (např. NY Times právě teď vyčísluje její šance na vítězství s pravděpodobností 86%), soupeřem jí je milionářský synek Donald Trump a předvolební atmosféra se dá popsat slovem "úchylná"... Trumpa ponechme stranou, neboť toho se tento film netýká, a zaměřme se na MONSTRUM...___ Hillary Clinton není v USA příliš oblíbená, mnoha lidmi je dokonce nenáviděná! A šampiónem v této nenávisti je Dinesh D'Souza - evangelikálský fanatik, reaganovec, autor mnoha špatných knih a několika filmů, muž s nespornými schopnostmi a nadprůměrným intelektem, ale také s velmi diskutabilními povahovými vlastnostmi a vysokým potenciálem k pokrytectví. Tento muž byl před časem odsouzen za podvod v souvislosti s financováním volební kampaně své republikánské kámošky. Toto nezmiňuji kvůli nějaké škodolibé radosti, zmiňuji to proto, že D'Souza sám z této epizody učinil základní kostru tohoto svého filmu. Ne, důvodem není sebereflexe... D'Souza potlačil skutečné důvody svého odsouzení, věznění a nucené psychiatrické terapie a vytvořil ze svého případu politický proces (!), v němž prý byl odsouzen za uvedení kritického filmu o prezidentu Obamovi...___ Ve vězení (obklopen násilníky a vrahy) došel D'Souza k poznání "faktu", že původcem veškerého zla v USA byla a je Demokratická strana! A po úvodní amatérské inscenaci D'Souzova uvěznění se pak naplno rozjede neskutečně manipulativní demagogický mix částečně hraného pseudohistorického dokumentu, pomateného eseje a konspiračních teorií, jehož hlavní premisou je následující: Vše spojeno s Demokratickou stranou je čiré zlo, vše spojeno s Republikánskou stranou je čiré dobro; demokraté vždy byli a jsou rasističtí pokrytci, zkorumpovaní podvodníci, amorální svině a sexuální predátoři, republikáni naproti tomu vždy oplývali takřka svatostí a reprezentovali americký heroismus; jižanské otrokářství Demokratické strany stálo proti severskému abolicionismu republikánů (válka Severu proti Jihu byla vlastně válkou republikánů proti demokratům). To si nevymýšlím! Tahle stupidní nerealistická polarita je skutečně základním narativem filmu...___ Zákeřnost a manipulativnost tohoto filmu spočívá v tom, že D'Souza má v mnohém pravdu. Jenže tu úmyslně deformuje podle potřeby narativu, dezinterpretuje ji, vytrhává z kontextu, mnohé zamlčuje a sem tam přidá vyloženou lež. Tak např. velký prostor věnuje faktickému zakladateli Demokratické strany, 7. prezidentu Andrew Jacksonovi, jenž se opravdu podílel na vyvražďování indiánů a jako otrokář byl zastánce otrokářství. Ale jím páchané sexuální vykořisťování otrokyň, jak to D'Souza ve filmu barvitě inscenuje, je dle vyjádření historiků vylhané, a - což je pikantnější - politické názory tohoto prezidenta i celé jeho strany byly paradoxně velice blízké současným názorům pravičáka D'Souzy: Jacksonovští demokraté spatřovali v centralistické vládě nepřítele lidu a ohrožení lidské svobody, nevěřili na vládní intervence, odmítali jakoukoli roli státu ve věcech sociálních a lidskoprávních. Toto vše D'Souza zamlčuje, protože by mu to zničilo narativ, případně by musel zapřít sám sebe. Vskutku, Dinesh zamlčuje, že jacksonovští demokraté byli na ekonomiku orientovaní dravci s odporem k větší roli státu. Zní to povědomě? Ano! Ve skutečnosti jsou jacksonovští demokraté politicky mnohem bližší dnešním republikánům, což je důsledkem historických procesů ve 20. století, během nichž si demokraté a republikáni doslova prohodili politické platformy. Začalo to za vlády F.D. Roosevelta, mocně k tomu přispěl rozkol Demokratické strany v r. 1948, kdy bílí jižané ("dixiekraté") nejprve zformovali vnitřní opozici, aby následně houfně přešli k republikánům, a rozhodný úder tomu dalo hnutí za lidská práva v 60. letech a oportunistická "jižanská strategie" Republikánské strany navrhnutá R. Nixonem a B. Goldwaterem k nalákání bílého jižanského voliče na populistická a rasistická hesla... D'Souza tento přesun vehementně popírá, důrazně ho nazývá lží, přičemž ignoruje fakta a nenamáhá se ani s nějakým vyvracením nepříjemné pravdy. Podle D'Souzy je mezi jacksonovskými demokraty a clintonovsko-obamovskými demokraty rovnítko; šmitec, žádný historický vývoj nebo přesun nikdy nenastal.___ Příkladů D'Souzovy nečestnosti v tomto filmu je mnoho, proto jen namátkově: 1. Říká o demokratu Woodrow Wilsonovi, že byl rasista a zastánce segregace. To je sice pravda, ale D'Souza zamlčuje, že jeho předchůdce (a protikandidát) republikán Theodore Roosvelt byl v tomto naprosto stejný! (A Teddy navíc ostře vystupoval proti soukromému vlastnictví, což je neskutečně vtipné...) 2. Odsuzuje demokratku Hillary Clinton za oslavná slova na adresu propagátorky eugeniky Margaret Sanger, ale zamlčuje, že naprosto totéž udělala spousta republikánů včetně zmiňovaného Theodora Roosevelta. 3. Obviňuje demokratické prezidenty ze sexuálních skandálů, ale zamlčuje sexuální skandál republikána Warrena Hardinga, jehož server Politico označil za "nejnadrženějšího amerického prezidenta". 4. Poukazuje na korupční skandály demokratických prezidentů, ale mlčí o korupčních skandálech republikánů Benjamina Harrisona, Calvina Coolidge, Ulyssese Granta, Richarda Nixona... Atd. atd. atd. D'Souza se zkrátka důsledně drží linie "Demokrati = ZLO", "Republikání = DOBRO"; za každou cenu vytahuje na jedny jen špínu a u druhých ji zamlčuje; u jedněch mlčí o pozitivních činech, u druhých o negativních.___ Druhá půlka filmu je věnována především samotné Hillary. D'Souza nás provází jejími studentskými léty, setkáním s "odporným komunistou a zlodějem" Saulem Alinskim, fabulujue, že od začátku bylo jejím cílem prezidentství a monstrózní krádež Ameriky. Za tímto účelem prý sbalila děvkaře Billa, kterým by mohla snadno manipulovat a který jí měl (svým prezidentstvím?) umést cestu do Oválné pracovny. D'Souza vytahuje na světlo všechny domnělé i skutečné skandály Clintonových, opakuje evergreeny současné kampaně (emaily, Benghází, Clinton Foundation) a důrazně varuje před tímto ženským monstrem.___ Volby jsou za dveřmi a smysl tohoto fantasmagorického filmu je jasný. D'Souza jako odsouzený zločinec nesmí volit, přičemž volit rozhodně chce, jelikož k smrti nenávidí Obamu a Clintonovou a úpěnlivě touží po návratu reaganovské éry. Volí tímto filmem a doufá, že jím oklame spoustu váhavých voličů, kteří to nakonec hodí Trumpovi; doufá, že utvrdí "fuck you" voliče v jejich frustraci a pomůže roznést "blbou náladu", která do Oválné pracovny konečně zase dostane republikána. Jakéhokoliv! D'Souzův film je z hlediska argumentační úrovně a filmařského vkusu, jako kdyby ho natočila nějaká podivná kombinace Miloše Zemana, Jiřího Ovčáčka, Petra Robejška a Filipa Renče. Je to typický produkt exponenta post-pravdivé společnosti, jemuž jde jen o maximální účinek v bezskrupulózním boji o voliče, bez ohledu na faktickou přesnost a s maximálním důrazem na podráždění nacionalistických senzorů. Odpad, nic víc...

    • 2.11.2016  11:40
    Michael Moore in TrumpLand (divadelní záznam) (2016)
    ***

    Volič Bernieho Sanderse, který nikdy nedal hlas Hillary Clinton, jíž zazlívá tisíc a jednu věc, došel k závěru, že Donald Trump, jemuž zazlívá milion a jednu věc, vyhraje boj o Bílý dům. Proto nelenil a rozhodl se přispět ke zvratu této zdánlivé nevyhnutelnosti, postavil se sám (obklopen fotografiemi Hillary Clinton) před publikum ve městě s vysokou podporou Donalda Trumpa a spustil vpravdě pohotovostní agitaci na podporu demokratické kandidátky. Výsledkem je tento zoufalý pokus o rozhodný apel k váhavým i "fuck you" voličům, který se však s největší pravděpodobností zcela mine účinkem a voličské preference ovlivní minimálně. Moore jako stand-up komik nedosahuje úrovně Louise CK, jeho postřehy, vtip a rétorické schopnosti nedosahují výšin Johna Olivera nebo Stephena Colberta. Sem tam se sice blýskne povedeným vtipem a jeho sdělení je postaveno na celkem pevných základech, celé představení však působí až příliš naléhavě a pateticky. Moore vsadil na přehnanou emocionalitu, spoustou detailních záběrů na souhlasně přikyvující, nevěřícně hlavou kroutící, ba někdy i plačící diváky se snaží vyvolat v divákovi filmu rozhořčení i pocit viny z křivd vůči Hillary. Tato strategie může být dobře myšlená s ohledem na spíše republikánskou cílovku (která patos, kýč a slzičky miluje), je z toho i cítit upřimná snaha něco udělat a upřimná zoufalost z vyhlídky na Trumpovo prezidentství (jež by podle něj mohlo být poslední v dějinách USA), výsledek je ale nepřesvědčivý, upachtěný, s mizivým potenciálem právě dnes něco ovlivnit a nulovým přesahem, který by byl aspoň trochu nadčasový. I kvůli tomu tento film zůstane celkem bezvýznamnou epizodou v Moorově filmografii. Přesto i tento pokus lze považovat za brilantnost samu ve srovnání s podobně zaměřenými filmy s opačnou polaritou, např. s prolhanou, nechutnou, extrémně manipulativní, argumentačně klamnou a dehonestační propagandou Hillary's America: The Secret History of the Democratic Party od pokryteckého republikánského fanatika Dineshe D'Souzy (která dnes v amerických kinech zaujímá přední místo coby filmový republikánský tahák). Letošní americké prezidentské volby jsou v mnoha ohledech úchylné. Ať dopadnou jakkoli, dopadnou v každém případě špatně. Ale snad to povede alespoň k tomu, že povolební dokumenty/pořady (ty rekapitulující prezidentství a jednu éru) budou aspoň o třídu lepší než ty předvolební... Aspoň tedy v Moorově případě.

    • 9.10.2016  01:03

    Dělat dokument o Beatles bez zmínky o Rolling Stones samozřejmě smysl má... Třeba už jen proto, že Beatles byli první a lepší a RS nepotřebovali (mrk mrk). Ale vážně: Mnoho nového toho o Beatles říct nejde. Snad lze z různých soukromých archivů vyšťourat nikdy nepublikované fotky, videa nebo zvukové stopy, ale ty už základní příběh této kapely příliš nezkorigují; vždyť jejich unikátnost beztak poznají jen ti nejzarytější fandové (a i ti si stejně jen řeknou: "jé, tuhle fotku jsem ještě neviděl"). Přínos Howardova filmu je ale v jiném úhlu pohledu, z nějž nás nutí se na onen příběh dívat.___ Beatlemánie byl unikátní fenomén, který se ve většině biografií Beatles spíše jen konstatuje, ale do hloubky jde málokdo. Howard v tomto fimu jde ale docela brutálně na dřeň. Ne že by se mu podařilo beatlemánii vysvětlit (na to by si musel přizvat kádry z jiných oborů), ale ukazuje ji v nečekaných detailech, ve vzpomínkách nečekaných lidí a hlavně pevně vsazenou do kontextu doby, v němž se rýsují zásadní euro-americké rozdíly, převratné sociální změny, teprve se rodící postmoderna, neexistující standardy globální masové popkultury atd... (V kterém jiném dokumentu jsou Beatles takto interpretování v souvislosti s rasovou integrací v USA?) Nefalšovaný fanatismus davů pubescentů převádí "požitek" ze špičkově rekonstruovaných koncertních záznamů do ryze depresivní polohy; přeměna nadšených mladíků užívajících si nával globální slávy ve vyčerpané světoběžníky podprahově volající o pomoc je smutným pravzorem toho, co jsme o mnoho let později mohli poznat např. tady.... Tyto pocity z beatlemánie jsem necítil (nebo ne v takové intenzitě) u žádného jiného dokumentu o Beatles, ani u Antologie. Howard tento fanatismus nevysvětlil, ale pomáhá nám se nad jeho principy zamyslet. A vedle toho jako zákusek dává (opět z jiného úhlu pohledu) nahlednout na způsob, jakým Beatles (i díky tomuto fanatismu) definovali svět popkultury a ony chybějící standardy (překvapí dneska někoho koncert na stadionu pro 56 tisíc lidí?). Jinými slovy, Howard dokázal jako málokdo vyhmátnout význam Beatles pro dějiny popkultury.___ Dokumentu dost pomohlo, že se zaměřuje skutečně jen na jeden časový úsek (zdánlivě ten méně zajímavý v umělecké kariéře kapely) a nerozmělňuje ho předchozími, tehdejšími i následnými historkami & problémy bulvárního rázu. Ale i tato relativně krátká doba (cca 3 roky) změnila mnohé a Howard to ukazuje mistrně. Nad oním příběhem se neustále vznášela otázka "kdy ta bublina praskne?". Generační střet a všeobecná nezkušenost s novým fenoménem často plodily otázky typu: "Jaké místo si myslíte, že tenhle příběh Beatles bude mít v historii západní kultury?" Doteď mi v hlavě zní Paulova fascinující odpověď: “You must be kidding with that question. Culture. It’s not culture. It's a good laugh.” Jak se jen mýlil...

    • 29.1.2016  14:26

    Tento film je natolik zpolitizovaný ze strany samotného Renče a jeho příznivců (včetně současné hradní garnitury), že jakákoli kritika může z tohoto pohledu být nahlížena jako předsudečná, závistivá, nenávistná... Většinou neoprávněně. Tento film je totiž mimořádně špatný an sich (a i kritická obec se v tomto docela vzácně shoduje). Přitom film Lída Baarová má určitou (byť zcela jistě nezamýšlenou) kvalitu: Vyvolává ohlasy, na nichž se perfektně dají demonstrovat některé principy z teorií umění (nejen filmu; např. percepce uměleckého díla), psychologie či sociologie, a které věrně odrážejí aktuální atmosféru v polarizované společnosti. To by si nějakou analýzu určitě zasloužilo.___ Z hlediska mého chápání filmů je v Lídě Baarové špatně naprosto vše: Scénář, režijní pojetí, kamera, střih, herecké výkony (ale spíše režijní vedení herců), hudba.... Film v jednotlivostech i jako celek je naprosto nefunkční; úplně selháva být tím, čím podle autorů i masivní PR má být, tj. romantickým dramatem podle skutečného příběhu. Místo toho je pouze směšným nepodarkem a podobá se více internetovým parodiím než serióznímu filmu. U těch nejtrapnějších scén (soulož, sebevražda ZJ, pokus o sebevraždu LB, Goebbelsovo kňourání apod.) jsem slzel smíchy a kousal se do prstu, abych dlouhými hlasitými projevy nerušil ostatní diváky projekce (ale bylo i dost takových, kteří se smáli bez těchto ohledů).___ Podrobnou analýzu s precizní argumentací nechám na povolanějších, ale zaráží mě ta (alespoň pro divácky trochu zkušenější jedince s vyššími nároky) do očí bijící autorská nesoudnost, neschopnost určení míry, jakákoli absence citu... Tento film je učebnicí nevkusu, kýče, koncentrace klišé, přepálenosti a nevhodnosti výrazových prostředků; o neoriginalitě (až vykrádání) se není třeba příliš rozepisovat - je všudypřítomná. A to nejen kvůli základnímu dramatickému rámování v podobě staré bilancující herečky, kterého se minimálně po prvním dokumentu Heleny Třeštíkové o LB mohlo chopit opravdu jen to nejzoufalejší scénáristické nemehlo... Dabing sám o sobě není tou největší slabinou; nevadí, že "Hitler mluví česky" (zvlášť když uvážíme, kdo je nejpravděpodobnější cílovkou filmu... Cílovkou, která obecně nesnáší čtení titulků). Avšak když česky mluví Hitler s Goebbelsem, proč himbajs americký producent mluví s Baarovou anglicky a je otitulkovaný? Tato zjevná nekonzistence je naprosto příznačná pro celý film.___ Může se zdát, že historická přesnost je u takovéhoto pojetí vedlejší. Vše se prostě alibisticky svede na starou bábu, která hraje svou poslední roli a u níž se navíc kombinuje alkoholismus se senilitou. Toto alibi ale nemůže být všespásné a když dojde na stupidity typu "blížící se poprava" (bez soudu) s následnou "milostí", tak nezbývá než se smát a smát a kousat do prstu... Protože i kdyby celý příběh byl postaven na zmatené fabulaci senilní báby (a že těch "nepřesností" je tam opravdu požehnaně), film sám o sobě zmatený být nemůže a musí aspoň do minimální míry dodržovat vnitřní logiku narace.___ Tímto filmem podle mě Renč spáchal dokonalou uměleckou sebevraždu. Přiznat, že na něčem takovém pracoval 15 let a spotřeboval X desítek milionů (přičemž to financování nebylo úplně košer), a přitom předložit tuto směšnost s dovětkem, že film vypadá přesně tak, jak ho "po léta nosil v hlavě", prostě není normální a svědčí o naprosté nesoudnosti... Stejně jako není normální pozvat na pompézní premiéru prezidenta v plné polní, ministry, primátory apod. a tvrdit, že film politizuje "pražská kavárna". Těším se na velkohubá prohlášení o mimořádné divácké úspěšnosti filmu, známé to projevy neschopnosti rozlišovat návštěvnost a umělecké kvality díla.

    • 8.1.2016  11:33

    Z celého Třeštíkové a Hejnova dokumentu o Baarové je paradoxně nejzajímavější to, co přímo o Baarové není... Málo známé záběry ze zákulisí filmového průmyslu 30. let, kamerové zkoušky, ukázky z málo známých italských filmů, dobové týdeníky, projevy... Jakmile mluví LB nebo je řeč o LB, Třeštíková lacině zvýrazňuje pouze bulvární složku jejího životního příběhu, který je navíc vyprávěn nekonzistentně, neúplně, povrchně až zkreslujícím způsobem. Pro mě osobně je její slavné milenectví s dr. Goebbelsem nezajímavé a to, co v (nejen) jeho kontextu je skutečně důležité a významné, Třeštíková ve filmu nijak nezmíní. Tedy jestli/jak byla využívána německou propagandou, jak ji vnímali filmoví diváci, jaké měly její filmy kritické ohlasy, jaká byla její společenská role, pracovní vztahy s jinými tvůrci, vliv rodinné anamnézy (častých duševních poruch v rodině) na její kariéru...atd. atd. Dobová atmosféra je naznačena díky archivním záběrům relativně dobře, ale role Baarové v jejím kontextu je prakticky zamlžena. Skoro se až chce říct, že tento film o LB je zoufale zbytečný, protože značnou část materiálu už Třeštíková publikovala před dvaceti lety a nic nového už nepřináší. Problém samozřejmě je, že LB si svůj příběh vypráví sama, přičemž celou dobu vlastně jen sledujeme starou nešťastnou ženu se silnou poruchou osobnosti a problémy s alkoholem (což Třeštíková strašně lacině zdůrazňuje dlouhým záběrem na to, jak Baarova pije becherovku přímo z lahve nebo si zapaluje cigaretu na špatném konci). Baarová v kouřovém dýmu pouze zvýrazňuje svůj talent a krásu, vypráví nedůležité historky svých mileneckých eskapád, případně odpovídá na režisérčiny banální dotazy. To je ale trochu málo, ne?

    • 26.12.2015  20:45

    Možnost hodnotit takovýto pořad říká mnoho o úrovni csfd.cz, a to bez ohledu na fakt, že jediný aktér tohoto pořadu sprostě lže ("...velká většina nelegálních migrantů jsou mladí zdraví muži... to, čemu čelíme, je organizovaná invaze...").

    • 2.12.2015  10:50
    Proč Havel? (1991)
    ****

    Pozoruhodný dokument doby, kdy společností prostupovalo polistopadové nadšení, optimismus a všeobecně sdílená sympatie k V. H.; kdy ale také nově se rodící politickou reprezentaci svazovala počáteční naivita nováčků podléhajících lichotivým slovům "velkého světa". Že tento dokument bude z pohledu dnešního (r. 2015) diváka smutné a depresivní pokoukání, naznačil v úvodu filmu jeden z Formanových proslovů, v němž správně upozorňuje, že ta těžší část revoluce teprve přijde... Dnes už si o nadšení, optimismu a jednotě můžeme nechat jen zdát; dnes se potýkáme s epidemií frustrace plynoucí do značné míry ze zklamaných nadějí a typicky české neoprávněné víry v to, že za naše problémy může někdo jiný a že je za nás také vyřeší někdo jiný. Dnes je placka s Havlem na klopě skoro až stigmatem. Dnes připomínky Listopadu degenerují na sebeprezentaci narcistického demagoga, jenž Hrad přeměnil na Ministerstvo pomsty a s pomocí zákusečků a slivovice uplácí burany, jimž se stýská po zlatých husákovských časech. Dnes státní vyznamenání dostávají Štrougalovi ministři, udavači a ředitelé normalizačních koncentráků... Právě pro tento kontrast je Jasného film cenný i přes to, že naivitu vykazuje i styl, kterým je natočen.

    • 1.12.2015  10:45
    Věc Makropulos - L. Janáček (divadelní záznam) (2015)
    ****

    Výborný TV záznam velice povedené inscenace. Věc Makropulos patří mezi Janáčkovy divácky nejméně přístupné opery, protože neobsahuje prakticky žádnou zpěvnou melodickou árii a libreto je janáčkovsky prozaické s typickými (i když zde ne tak častými) janáčkismy. (Nesporná modernost a zdánlivá nesrozumitelnost Janáčkova stylu je také důvodem přetrvávající domácí neobliby tohoto génia). Relativní hudební odtažitost je ale vyvážena čapkovsky silným příběhem s hlubokým filosofickým přesahem, který Janáček přenesl do tragické polohy a vyšperkoval temnějším zpracováním psychologického profilu hlavní postavy. V této inscenaci Radok navíc zdůraznil povahu Janáčkova zpracování ponurými kulisami (advokátní kancelář, zákulisí divadla) a chladným utilitárním erotismem E.M., čímž se pravděpodobně autorovu záměru přiblížil mnohem více než v jiných inscenacích této opery, které jsem měl možnost vidět (např. předchozí brněnská inscenace s G. Beňačkovou). Kořínkovo TV zaznamenání není konzervativně statické, ale dobře kombinuje filmové prostředky s těmi divadelními a v televizi nepůsobí tato opera tak "nudně", jako v jiných případech... Klade důraz na detail, který divákovi v hledišti musí nutně uniknout (tuto inscenaci jsem viděl také "naživo" a ty rozdíly ve vnímání celku jsou fakt překvapující), a zvýrazňuje do detailu propracovanou výtvarnou stránku inscenace. Jedinou slabinou inscenace (ale to už není problém TV záznamu) je obsazení švédské sopranistiky, která se fyzicky na E.M. naprosto nehodí a je také hlavní omezující skutečností při uvádění repríz na jevišti Janáčkova divadla.

    • 23.11.2015  15:59

    Ben Carson je v současnosti (listopad 2015) hvězdou amerických republikánských prezidentských primárek a je tak docela obtížné oddělit na povrch postupně vyplouvající realitu od egocentrické fikce tohoto filmu. Ano, je pravda, že film Zlaté ruce byl natočen podle autobiografické knihy. Její obsah byl však nedávno do jisté míry zpochybněn (zejména onen klíčový okamžik v Carsonově životě, který se v kontextu knihy i filmu může jevit jako křesťansky inspirující) a autor byl dokonce několikrát označen za "sériového lháře". Ano, je pravda, že Carson byl neskutečně nadaný neurochirurg, ale jeho názory a myšlenky mimo medicínu jsou poněkud bizarní, což vyplývá především z jeho zakotvení v církvi adventistů sedmého dne, Carson tím svůj odkaz odborníka dost ničí (viz např. jeho skálopevné přesvědčení, že egyptské pyramidy vystavěl biblický Josef za účelem skladování obilí, že k holocaustu by nedošlo, kdyby všichni Židé v hitlerovském Německu měli bouchačky, nebo že sexuální orientace je výsledkem volby člověka v dospělém věku; o popírání evoluční teorie, názorech na potraty či jeho rasistických poznámkách na adresu imigrantů nemluvě). Nic, co by nějak problematizovalo Carsonův skutečný (!) život, samozřejmě ve sladkobolném filmu nenajdeme. Vše je podřízeno přímočaré trajektorii od chudého dětství k chirurgickému opus magnum, což (v kombinaci s nudným zpracováním) pochopitelně zbavuje film jakéhokoli napětí. (Kdo by v USA psal a točil o neúspěchu, že ano?) Zpracováním nepřekvapující, místy patetické, obsahově předvídatelné, narativně chudé, nevyrovnané... Jedno z primárních poselství, že lze dosáhnout čehokoliv, pokud budeme cílevědomí a pracovití, působí banálně, pokud uvážíme, jak banálně je film natočen. Zlaté ruce jsou zkrátka klasickým kýčem, a proto po sladkém happy endu už divák není "obtěžován" či "znepokojován" dalším (skutečným) vývojem oddělených hošíků. Věta "Nikdy se přes to nepřenesu. Proč jsem je jen nechala oddělit!?", kterou pronesla jejich matka šest let od slavné operace, ve filmu nezazní. Narušilo by to "krásno" příběhu. Jistě... Můžeme skutečnost hodit za hlavu a nechat se opájet i dojímat jakýmsi ideálem... Ale jaký by to mělo smysl?

<< předchozí 1 2 3 4 6 11 15 20
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace