Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krátkometrážní
  • Krimi

Recenze (662)

plakát

36. komnata Shaolinu (1978) 

Na filmy, jejichž obrazy jsou pevně zafixovány v dětské hlavě a jsou spojeny s určitými pozitivními vzpomínkami by se po pětadvaceti letech asi nemělo koukat... Kolik jen úderů schytal ten starý ořešák u babičky na zahradě vedle hromady poskládaného starého dřevěného oplocení, které v dětské představivosti byl klášterem Šaolin...? A to zásluhou především tohoto filmu. Ten posun ve vnímání filmového díla je neuvěřitelný: To, co jsme tenkrát viděli jako fascinující souboj dobra a zla - nám tehdy novými - zvláštními bojovými prostředky, dnes vidím jako směšnost s příšernými herci předvádějícími dobře nacvičenou gymnastiku a potřísněnými krví nepřirozené barvy. Přesto jsem v té legendární výcvikové části určité stopy působivosti našel i po těch letech a moji nejoblíbenější scénu, kdy hladový San Te hledá v jídelně zbytky rýže poté, co po zpackaném přeskoku vodního příkopu přišel pozdě na večeři, jsem si užil s patřičnou dávkou nostalgie.

plakát

Nová země (2011) 

Historický film na úrovni televizního hraného dokumentu, avšak s tím rozdílem, že s historií nakládá velmi svévolně (známé události a fakta týkající se daného příběhu často zcela přetváři podle potřeb hlavní milostné linky). Mimořádně slabé herectví a kýčovitost se směšným vyvrcholením v závěrečném potlesku odměňujícího polibek ústřední dvojice po šťastném shledání... Jedno z mála pozitiv tohoto filmu bylo, že mě přivedl k četbě knihy Gerrita de Veera, která je o několik řádů zajímavější, než tento nepodarek.

plakát

Marie Terezie - Série 1 (2017) (série) 

Dojem z 1. dílu: Poradcem přes vizuál byl Filip Renč? (Viz trapnost titulkových částí, balanc na hranici kýče). Herci dost přehrávali (bez ohledu na dabing) a moc jsem jim tu příslušnost ke dvoru nevěřil... Děj obsesivně rotoval kolem sexu, ale když se začal lámat chleba, sex jen parodoval... Slabé. Dojem z 2. dílu: Zaujalo mě, že se i v půlce 18. století "vysílaly signály"... a že Rézi prý byla nekompetentní hysterka. Obsese sexem ustoupila obsesi velkou politikou, parodie zůstala. Renč se připomněl závěrečným uherským triumfem na vzrušeném vraníkovi. Resumé: Průměrná telenovela, avšak s cedulkou "veřejnoprávní".

plakát

Dokud nás svatba nerozdělí (2017) 

Příjemná oddechovka po práci o práci, o stresu z ní, o lásce k ní. S hudbou Avishaje Cohena! A taky tam byla nějaká svatba...

plakát

Svět podle Putina (2017) (seriál) 

Po čtvrtém dílu: Tahle neuvěřitelná plytkost aspiruje na redefinici jednotky míry užitečného idiotství. To by se teď mohlo měřit pomocí šutrů... Pokud Stone chtěl pojmout rozhovor s Putinem opravdu vážně, měl ho konfrontovat třeba s Garry Kasparovem, který ve své knize Zima přichází poskytuje poněkud odlišný (a mnohem přesvědčivější) pohled na Putina a jeho systém, a nestavit se proti němu sám se svými hladivými otázkami na smeč. Plytkost, nulová konfrontace s fakty, totální jednostranná prezentace putinismu a - to je u Olivera Stonea překvapení - neskutečná nuda. Ani slovo o Němcovovi, Litviněnkovi, Politkovské, Magnitském... Zato čtyři hodiny absolutně nekorigovaného prostoru pro putinovskou propagandu; rozhovor stylem "vyjádřete se k...", bez doplňujících otázek a s absolutní vírou, že Putin je upřimný jako Ježíš. Pochopitelně - Stone by s největší pravděpodobností nemohl rozhovor vedený kriticky vůbec natočit, ale otázka zní, jestli by to nebylo lepší... __ ZDE humorná charakteristika celého projektu. Putin se Stoneovi chlubí videem zásahu ruských jednotek proti Daeši, které je ale ve skutečnosti záznamem zásahu americké jednotky proti Talibanu... A Stoneova dodatečná reakce charakteristická pro jeho styl vedení rozhovoru: "Proč by to (Putin) dělal?". Vskutku úžasné... __Putin: "Tudy vedla cesta Odyssea za zlatým rounem" - LOL.

plakát

Monstrum (2017) (TV film) 

Proč tak příšerně doslovné? Proč tak okatě (a špatně) edukativní? Proč tak nudné?

plakát

Co dokáže lež (2016) (TV film) 

Celkem dobré televizní zpracování výsledků poctivé novinářské práce pánů jako jsou Kundra, Lucas atd. Kdo jejich práci sleduje dlouhodobě, mohl být trošku zklamán tím, že je to opravdu "jen" televizní souhrn již dávno publikovaných věcí (např. rozkrývání pozadí Aeronetu je už celkem notoricky známé; jak vznikl ten nesmysl s červenými kartami už také ví každý, kdo to vědět opravdu chce apod.). Nicméně, jak je zřejmé i ze stupidních komentářů zde na csfd, osvětových dokumentů není nikdy dost... Ty hlavní klady a zápory už velmi dobře shrnul Danixxx. Není to objevný dokument, není to ani curtisovsky laděný příspěvek do nějaké celospolečenské debaty o rostoucí poptávce po kvalitní žurnalistice a o ohrožení demokracie ze strany dezinformačních webů. Je to opravdu jen popularizační a osvětový pokus ukázat (třeba i lidem, kteří věří ryze dezinformačním webům jako Aeronet, Sputnik či "webům dávajícím prostor deziformacím" - jak to označuje Miloš Gregor z MU - typu Parlamentní listy, ale hlavně lidem, kteří se zatím o toto vůbec nezajímali) že tady existuje tento vážný problém a co se s tím dá dělat. Marný pokus to být nemusí. Chce to ale trpělivě toto téma ve společnosti rozvíjet a poctiví novináři ctící elementární žurnalistické normy by dál měli trpělivě pracovat na tom, abychom třeba brzy věděli, kdo je to ten "Vedoucí Kolotoče"...

plakát

Smrt Ludvíka XIV. (2016) 

Velký film, jenž zprostředkovává velké dějiny skrze bohatost těch nejmenších detailů. Serra přišel s novým pohledem, jak dělat historický film, aniž by nás zahltil faktografií a přitom byl maximálně přesvědčivý i esteticky povznášející. Dokonalý Jean-Pierre Léaud jako Král Slunce v posledních týdnech života; krásná šerosvitová kamera čarující živé obrazy, od nichž nelze odtrhnout oči. Svou formou sice film vyžaduje vyšší divácké nároky, které jsou však odměněny výjimečným zážitkem a pocitem, že jste součástí scény.

plakát

Já, Daniel Blake (2016) 

Velká část debaty, kterou v britském tisku rozpoutal Daniel Blake, se točí kolem toho, zda mechanismy ukázané ve filmu odrážejí realitu, nebo jsou výsledkem přehnaného či vyumělkovaného sociál-porna. Představitelé úřadu práce v Newcastle trvají na tom, že film vůbec nezobrazuje realitu, v níž se oni každý den pohybují. Ken Loach naopak kritiky vyzývá, ať prokáží, které konkrétní slovo ve filmu není pravdivé, poukazuje přitom na detailní analýzy komplikovaného britského sociálního systému a přikládá svědectví stovek konkrétních postižených i bývalých zaměstnanců úřadů prace. Nezávislé průzkumy a statistiky svědčí v Loachův prospěch a je nad slunce jasnější, že např. 1.1 milonů návštěv potravinových bank v letech 2015-16 je asi o 1.1 milionů větší, než by se na jeden vyspělý demokratický stát slušelo...__ Loachův film je děsivou toryovsky-kapitalistickou variantou Hlavy 22, v níž se stárnoucí tesař po infarktu snaží vymanit z odosobněného byrokratického systému, jenž jej nutí hledat si práci, kterou ale rozhodnutím jiné autority nesmí příjmout. Jeho marný boj se systémem a neustálými hrozbami likvidačních sankcí se postupně mění na boj o samotnou lidskou důstojnost. Loach je pověstný svým citlivým ale syrovým přístupem a pozoruhodnou estetikou, kterou dokonale zobrazuje dané prostředí. Přesto po skončení filmu leckterému divákovi okamžitě naskočí myšlenka, že Danielův (a s ním provázaný Katin) příběh je extrémní a neuvěřitelnou konstrukcí, která koncentruje do dvou lidí všechny myslitelné problémy příslušníků nižších tříd. Zprvu mě tento zdánlivý koncentrát také přišel přitažený za vlasy, ale - slovy papeže Františka - kdo jsem já, abych soudil? Příslušníkům středních a vyšších tříd, kterým je film zjevně určen (a jimž se možná trochu snaží implantovat pocity viny), se těžko vžívá do situací, ke kterým se z pozic zcela odlišné části spektra společnosti nikdy nedostanou; pohled spatra bývá zkreslující. Otázka "realističnosti" se v takových úvahách dostává do konfliktu s "pravděpodobností" - a tento příběh je zatraceně pravděpodobný.__ Loachův film je zřetelný political statement, vzkaz toryovcům i lhostejným lidem. Není zbytečně doslovný i když ve svém vyprávění i pointě poměrně průhledný a přímočarý. Současně umožňuje nahlédnout do života voličů brexitu, Trumpa, Zemana, Orbána, Kaczynského apod., protože nenechme se mýlit, jejich voliči nejsou jen hloupí, bigotní, rasističtí a ideologičtí kverulantni či vypočitavci, ale z velké části též slušní a poctiví (často starší) lidé, kteří celý život pracovali, ale nerozumí už modernímu světu a nechápou, proč se mají špatně, když byli celý život pracovití. Frustrace v kombinaci s větší náchylností k tomu být manipulován, je jedním z vedlejších produktů předchozích špatných vlád a katalyzátorem současných i budoucích problémů. Kenu Loachovi se podařilo natočit velice aktuální film, ale vzhledem k zeitgeistu a úrovni dnešní politické scény se obávám, že brzy bude muset natočit ještě depresivnější film... __ As soon as you're born they make you feel small/ By giving you no time instead of it all/ 'Til the pain is so big you feel nothing at all/ Working Class Hero is something to be

plakát

Masaryk (2016) 

Ševčíkův Masaryk má jeden velmi podstatný problém - a to, že jinak řemeslně kvalitní, dobře zahraný a divácky velmi vděčný film klame hned úvodním titulkem "Podle skutečných událostí". Kdyby tam bylo "inspirováno skutečnými událostmi", pak bych sklapnul podpatky a bezezbytku bych si užil dobrou a napínavou mystifikaci à la Amadeus. Takto ale trio Ševčík, Koenigsmark, Kolečko vytvořilo pochybný mýtus o Masarykovi-feťákovi; efektní fikci, která diváky odláká od historických fakt do hájemství alternativních pravd (Masaryk se neléčil v letech 38-39 v žádném sanatoriu, jeho vztah k Benešovi nebyl provázen osobním zklamáním nebo agresivitou, přeměna z velvyslance v exilového ministra nebyla tak krkolomná, diplomatická bitva kolem ultimáta probíhala také jinak.. apod.). Drobné nepřesnosti vem čert (např. zapřísáhlý abstinent Beneš nemohl přijímat francouzské a anglické ultimátum se sklenkou vína na stole, s Marcie Davenportovou se Masaryk seznámil až v průběhu války... apod.), ale pokud je celá kostra scénáře vybudovaná na fabulaci, která se natře barvou v odstínu "takto to bylo", pak s tím budu mít vždycky problém. Přesto mě film zaujal - výpravou, kamerou, Rodenovým herectvím; jen ta přemíra skoků v čase a retrospektivní cyklování působilo dost rušivě až školometsky. Což je problém o to větší, že tento film je víc silná umělecká licence než historicky spolehlivá školní pomůcka. Navíc je Masaryk příliš zaměřený na českého diváka a je to dost znát... U nás může trochu rozčeřit filmovou nudu, v zahraničí ale zapadne (na to je moc eklektický). 3 a 1/2 * __ Appendix: Pseudoskandálek s udílením Českých lvů je celkem směšný. Masaryk splnil pravidla, producentský kalkul využít předávání jako dobré promo je pochopitelný a ničemu se nezpronevěřuje... To, že takřka všechno dostal jeden film, je věc a vizitka hlasujících "akademiků", ne problém producenta nebo jeho filmu...