Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Krimi
  • Akční

Recenze (83)

plakát

Rapl - Exekuce (2019) (epizoda) 

První série se svou okatou hrou na severské detektivní seriály byla ještě poměrně roztomilá, ale toto....Po pokusech o temnou atmosféru tu máme zpět obligátní "hláškování" a "figurkaření", z postav se stávají karikatury a vše opět bezpečně kráčí zcela opačným směrem než světová quality tv. Kromě zde již zmiňovaných nelogičností do očí bije schematismus postav i děje, klišé střídá klišé - příchod spoluvězně - mlátičky na celu jak z němé grotesky, scéna s výtahem asi odkazuje k (spaghetti) westrnu či drsné škole, každopádně vousatý a otřepaný trapas, a samozřejmě všudypřítomné "chlastání" jako dějový prvek, to už je opravdu čirá vata. Mám pocit, že se to celé sune někam do groteskna, dílem asi chtěně, viz rádobyvtipná scéna se sprejem, dílem nechtěně - rozuzlení Kunešova soukromého pátrání po nevěře jak z hříchů pro pátera Knoxe, nebo celá ta titulní "exekuce"...Každopádně původní atmosféra, či jakýkoli vztah k postavám a chuť sledovat jejich další vývoj je pryč... a já se přitom na nového Rapla tolik těšila :-/

plakát

451 stupňů Fahrenheita (2018) (TV film) 

Taková předloha a taková výsledná nuda? Vlastně bych neměla hodnotit, protože jsem u obou pokusů o shlédnutí po půlhodině usnula, ale to co jsem viděla byla tekutá nuda, po výtvarné stránce naprosto promarněná šance. Smutek smutek :-/

plakát

Tři billboardy kousek za Ebbingem (2017) 

Opravdu si nejsem jistá, že jsme se všichni dívali na stejný film. Já viděla toporný, melodramatický a jakékoli logice se vymykající příběh plný inscenovaných situací a divadelně stylizovaných dialogů, podmalovaný unylou hudbou jak vypůjčenou z levné televizní inscenace. WTF? Vždyť to bylo celé postavené na hlavu, včetně těch billboardů, které jsou pravděpodobně schopny samy regenerovat :-/ Takové zklamání jsem u oscarového filmu snad ještě nezažila...

plakát

Prometheus (2012) 

Velká škoda, velké zklamání... a to, že si onu smrtící ránu zasadí sám otec původního díla, to mne fakt rozesmutnilo. Bohužel, ani napodruhé jsem (a to jsem se vzdor své přirozené kritičnosti až hyperkritičnosti opravdu snažila hledat omluvu) nemohla přehlédnout tu snůšku nelogičností a zhovadilostí, co jich jen scénář přinesl...

plakát

Alois Nebel (2011) 

Úžasná atmosféra, v tomto ohledu a v českém kontextu poměrně nebývalé, ale děj je skutečně víc než zamlžený... Pro člověka, který není obeznámen s komiksovou předlohou je trochu těžké se i v tom málu děje orientovat, respektive správně rozklíčovat časové roviny... Například takový detail, že Nebelův otec je mu na fotografii natolik podobný, a také přednosta stanice, až člověk chvíli váhá, zda tedy hlavní hrdina je zestárlý otec malého kluka, nebo zestárlý malý kluk.. (ano, je to Lojzík, ale to jako stoprocentní vodítko nestačí) Z atributů velmi jednoduchých a v podstatě se neměnících kulis je docela těžké hádat, zda jde o leéta sedmdesátá, osmdesátá, nebo šedesátá... Scény z blázince, respektive hlavně ty konspirační schůze primáře s tajnýma jsem si intuitivně zasazovala kamsi do šedesátých let, ale tričko pacienta AC/DC mi můj omyl vyvrátilo... Je toto dostatečné vodítko pro diváka? Nevím, myslím, že se hodně sází na znalost předlohy, a bez ní je to pak trochu těžké. Ale je pravda, že sledovat podobný film v rámci "baby bio" projekce je dost velký hendikep, v souboji ponurého minimalismu a pokřikujících dětí vítězí decibely, takže jsem třeba byla jen málo pozorná. 4* jsou asi trochu nadsazené, protože scénář, respektive dramaturgie opravdu trochu kulhá, ale nemůžu jinak.

plakát

Melancholie (2011) 

Vrcholně estetizované klenutí se do prázdnoty.... a pak už nic. U Tristana a Isoldy už budu asi navždy bojovat s tlakem v slzných váčcích.... ten film mě dostal. (Ovšem komentáře o narážkách na Ragnarok, spekulace o devatenácté jamce a další skryté symboly mne popravdě docela zaujaly.)

plakát

Muži v naději (2011) 

Původně jsem chtěla napsat něco v tom duchu, že kdyby se vystřihly momenty sentimentu a rodinného kýče a přidalo se pár scének trošku odvážnějšího sexu, mohlo to být docela důstojné pokračování německých erotických filmů šedesátých a sedmdesátých let... Alespoň postavy tohoto filmu mi svými motivacemi legendy typu "Co dělají německá děvčata v noci" (můj oblíbený film, kdysi tajně zhlédnutý tuším na OK3, dnes už nedohledatelný) připomínaly ... Ale dá se na něj nahlížet i z jiného úhlu... Film je vlastně určitým příspěvkem k diskuzi na téma "je život spíše podobný tragedii, nebo komedií"? Postavy které nám tu autoři představují, jsou vlastně takoví duševní mrzáci, pokrytci, hlupáci, přízemní pitomci jejichž horizont je proklatě a zřejmě doživotně omezen. Bez toho cukrového svícení, bez toho blahosklonného rádobynadhledu a kašírované reklamní "poetiky" by z tohoto námětu mohla vzniknout docela slušná sžíravá sonda do střev naší současné, vyprázdněné a morálně rezignované společnosti. Nasnadě jsou totiž otázky, jak by se lidé, kteří celý život takhle očůrávají své blízké (respektive očůrávají se navzájem) chovali mimo mantinely svého intimního rámce. Za kolik by nás asi svezl taxikář Polívka z Dejvic do Podolí? Jak bychom si asi ve skutečnosti pochutnali na specialitách z Macháčkova "grand restaurantu" pod Karlovým mostem? (zóny vyhlášených "kulinářů" turistické zóny?) Kdo jiný, než šikovní taxikáři, nebo pinglové může obývat dům na Staroměstském náměstí?

plakát

Planeta Yó (2011) (pořad) 

V poslední době mám pocit, že základním účelem České televize se stala sebelikvidace, resp likvidace diváka, tedy přinejmenším všech jeho trochu ambicióznějších mozkových aktivit. Proto jsem příjemně šokována, že tato degenerace ještě nepostihla všechny složky jeho vysílání. (ovšem, co není může brzo být) Mám malé dítě, a tak "jedním okem" sleduju tenhle pořad relativně pravidelně. Osobně považuju to, že moderátor improvizuje každý den na jiné téma, a pokud jsem mohla vysledovat nikdy NE HLOUPĚ za docela nebývalý jev. A některé vydařené nápady mi vlastně připomínají Studio kamarád - v tom, že za prvním plánem "bavení" občas pableskne nějaký morální apel, nebo narážka na nějaké pozapomenuté dobré hodnoty... Což se vlastně projevuje i v některých pořadech v Planetě Yó obsažených, mám na mysli ty diskusní... Opravdu nechápu proč to tu má tak špatné hodnocení?

plakát

Pokondr live (2011) (pořad) odpad!

Z téhle "show" jsem neviděla ani minutu, (ani to nemám v plánu) ale na to, abych věděla, že je to odpad ani nemusím. Kdo exhumoval tyhle dvě bavičský mrtvoly?! Kdyby se to stalo na TV Metropol, nebo budiž, na TV Barrandov, tak to snad i pochopím.... ale veřejnoprávní televize by se do podobných kšeftů se záhrobím ze zásady pouštět neměla. Zřejmě si před nástupem nového vedení někdo ještě usoukal zlatý padáček .... jinak tomu opravu nerozumím...

plakát

Rodina je základ státu (2011) 

Čekala jsem - podle nadšených recenzí a vysokého hodnocení o dost víc. Co oceňuju je nelíbivá tematika, Sedláček se rozhodně nepodbízí... Forma mi ale přišla strašně nevýrazná, nemastná neslaná, televizní... na to, co ten námět skýtá to byla strašná nuda. Nudní lidé "bez ksichtu", ničím blízcí, ničím zajímaví (krom toho, že jsou v průšvihu) vlastně nudní i v těch nejvypjatějších momentech. Sedláček chce strašně mluvit o určitém problému, tunelování, relativizaci morálních zásad, ztrátě sebe sama. Je si ale vědom, že musí to celé drama nějak odlehčit, přilepit ke svému kázání i něco navíc. A to "navíc" strašně ruší, nepúsobí věrohodně, ani komicky, ani existenciálně, ani eroticky, ani trapně (tedy trapně ano, ale jinak, než by bylo záhodno) Snaha o komické odlehčení v podobě "hvězdně" obsazených parodicky přitroublých policajtů působí jako když zbloudili z jiného filmu... a lesbický motiv mezi Babčákovou a Vrbkovou... zbytečná a málo uvěřitelná křeč, stejně jako takové to klasické klišé, že největší moudra a životní proklamace se říkají jedině s cigárem v koutku a se dvěma promile v krvi (Intimní osvětlení? Tak to je vzdáleno několik světelných let)... Ale abych nebyla jen zlá, já si strašně vážím a oceňuju tu Sedláčkovu zatvrzelost, přísnost, nekompromisní kritičnost - a chápu, že ty oslavné reakce odborné veřejnosti jsou zčásti důsledkem určité vyprahlosti po tomto autorském přístupu, mezi těmi všemi Vejdělky a Janáky. Jen jsem měla pocit, že aby z toho byl dobrej film, měl by ho podle Sedláčkova námětu natočit někdo jiný, menší myslitel a větší filmař. Možná jsem moc příkrá, kdybych si počkala na televizní premiéru, třeba bych ržála nadšením... Filmové plátno ale všechno zvětší, a tak je velké i moje rozčarování.