sheldonka.

101%

Jako první bych chtěla zmínit, že atmosféra byla asi nejchladnější, s jakou jsem se kdy u filmu setkala. Upřímně řečeno, tu malou holku jsem po celou dobu nesnášela! A při každém jejím slově moje nenávist jenom rostla. Nicméně, téma je opravdu skvělé a Mads Mikkelsen byl více než skvělý. Byla jsem překvapená, jak prakticky okamžitě obyvatelé města syrově vyřadili ze společenského života Lucase. Když už se film chýlil ke konci, pořád jsem dumala, jak to asi skončí. A závěr, jaký si pro nás Vinterberg přichystal byl opravdu výborný.

Jedna z nejmilejších věcí, kterou jsem kdy v televizi viděla.

Myslím, že jsem překonala sama sebe, když jsem se odvážila pustit si tohle podruhé. Po mnohých rozhovorech s lidmi, kteří Antikrista shlédli také jsem si totiž uvědomila, že to MUSÍM vidět znovu. Nelituji, protože až teď jsem pochopila podstatu filmu a taky postavu Ženy. Už prvních 6 minut je absolutně famózních a bezkonkurenčních. Celý film jsem opět hltala s udiveným výrazem, protože s tak syrovou kamerou se setkáte jen málokdy. Sice si myslím, že do edenu mě nikdo nikdy nedostane, a že můj sen o osamocené chatě se taky pomalu rozplývá, ale tenhle film je tak úžasnou podívanou do nitra člověka, že stojí za zhlédnutí. Trier je asi opravdu šílenec, jinak nechápu, jak se mu tenhle film mohl zrodit v hlavě.

Cathy jsem si zamilovala a její černý humor taktéž. Moc povedený seriál, u kterého si vždy ráda odpočinu. Líbí se mi, že je zde ukázán život takový, jaký je. Není tu nouze o úmrtí, rozchody a věčné konflikty matky se synem a všechno je naservírováno bez zbytečných okolků. Vždy jsem překvapená jak se u jednoho dílu dokážu nasmát a přitom se za 5 minut málem rozbrečím. Jo, moc mě to baví!

Do detailů propracovaný děj. Opravdu všechno bylo promyšlené na 100%. Libuji si ve filmech, ve kterých se jedná o cestování časem a hraní si s myslí. Nemám co dodat k Leonardovi, toho můžu vždy a všude. Je pravda, že na začátku jsem se ztrácela v ději, ale jak vám všechno do sebe začne zapadat, nestačíte se divit. Pět hvězd jsem dala až po druhém shlédnutí, protože tohle je jeden z těch hodně složitých filmů, nad kterými musíte po skončení přemýšlet a hlavně je pochopit. A takové já mám setsakra ráda!

Filmy o rakovině mě nějakým neznámým důvodem přitahují a ráda se na ně dívám. Všechny jsou si podobné, ale každý je zvláštní něčím jiným. Now Is Good pro mě bylo milé překvapení. Dakotu mám velmi ráda, hrála s lehkostí, i když na začátku jsem nemohla přetrpět její nezájem k nemoci a protivné chování. Od začátku bylo jasné, jak všechno dopadne, ale i přes to jsem celý film sledovala se zaujetím a těšila se z krásného úsměvu Jeremyho, kterým mě okouzlil už ve War Horse. Sama sobě jsem se divila, že jsem si u konce docela dost pobrečela, naštěstí se mi nálada zvedla hned při prvních závěrečných titulcích, které doprovodila jedna z mých velmi oblíbených písní.

Pro mě dosud nejinspirativnější film (to samé se dá říct o knize), s jakým jsem se setkala.

Tu pilulku bych jednou chtěla zkusit!

Miluji snímky, které vás donutí se zamyslet nad životem. Velmi inspirujících 30 minut.