Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (109)

plakát

Anatomie pádu (2023) 

Nejlepší film 57. Karlovarského filmového festivalu a obecně jeden z nejlepší filmů, který jsem tam měl možnost napříč mnoha ročníky vidět. Za mě skvost evropské kinematografie, který i přes svojí obrovskou 150 minutovou délku nezačne nudit ani na chvíli a divák s napětím čekám na kterou stranu se misky vah spravedlnosti převáží. Vedle perfektního scénáře film stojí především na úžasném hereckém výkonu nejen hlavní ženské postavy ale i všech ostatních včetně kluka a psa (bez legrace).

plakát

Netvor (2023) 

Zajímavý a na evropské poměry dosti neobvyklý snímek s pedohomoerotickým nádechem. Musím pochválit originální scénář, kdy stejné časové období sledujeme několikrát z pohledu různých postav a především nahlédnutí do fascinující japonské kultury svázané z našeho pohledu absurdní etiketou a zvyky. Naopak samotný konec mě moc nesedl a připomněl mi spíše mainstreamovou romantickou komedii.

plakát

On se bojí (2023) 

Pokud si tříhodinový snímek dokáže po celou dobu udržet mojí plnou pozornost a zároveň zabavit, tak si zaslouží plné hodnocení a to i přesto, že se v tomto případě jedná o snímek dosti zvláštní. Film nemá příliš konzistentní děj, ale spíše řadu po sobě jdoucích bizarních scén, díky čemuž dostává lehce festivalový vibe. Nicméně na rozdíl od většiny lyrických festivalových filmů se na tento dívá skvěle a především dokáže zabavit! Nevím, jestli tomu tak reálně bylo, ale tipoval bych, že scénárista a režisér v jedné osobě si zapisoval své noční můry, případně úzkostné a paranoidní stavy a zkrátka je následně natočil. Rozhodně se nejedná o snímek pro každého a vlastně neznám téměř nikoho, komu bych jej doporučil, nicméně mně se do mého zvráceného vkusu trefil náramně.

plakát

Tanec na okraji sopky (2023) 

Dokument o natáčení dva roky starého filmu Costa Brava, Lebanon (2021) , který paradoxně skoro nikdo neviděl :-) Průběh natáčení by se dal shrnout starým rčením "Cokoliv se může pokazit, pokazí se". Filmaři bojovali s nepřízní osudu v podobě výbuchu v Bejrůtu, covidové pandemie, záplav, výpadků elektřiny, zoufalé politické situace v Libanonu a konečně i nepřejících sionistů. Samotný dokument o velké smůle jednoho štábu celkem ušel, ale i těch relativně skromných 85 minut bylo více než dost. Můžu jen doufat, že se zmíněné peripetie na kvalitě výsledného filmu moc neprojevili... Ale to se asi nikdy nedozvím :-)

plakát

Zárodek, larva, motýl (2023) 

- Mami můžeme mít Černé zrcadlo (seriál) (2011) ? - Ne, máme Černé zrcadlo doma - Černé zrcadlo doma: Zárodek, larva, motýl (2023) Asi v takovém duchu se nese můj názor na tento film. Zkrátka moc pěkný sci-fi námět, který ale značně pokulhává zpracováním, logickými trhlinami (jako ostatně prakticky všechny filmy o cestování v čase) a hlavně až frustrujícím nezodpovězením základních otázek, které by mělo být u mysteriózních filmů snad povinností. Nemohl jsem si nevzpomenout na jiný festivalový snímek řecké filmografie a to Norsko (2014). které lehce podobný vibe, ale reálně se jednalo o ještě mnohem nudnější záležitost. Na CSFD je pár řeckých filmů s velmi dobrý hodnocením, tak si rád v budoucnu spravím chuť.

plakát

Z jiného těsta (2023) 

Tento film mě poměrně dosti nasral. Téma vlivu kultury na rasismus v USA je velmi aktuální a já si myslím, že tento snímek působí větší zlo než když někdo dělá vtipy založený na rasových stereotypech. You People popisuje vztah bělocha s černoškou a vykresluje jej jak Romea a Julii. Jakoby bylo hrozné tabu mít v USA mezirasový vztah. A zvlášť v LA??? To se mi opravdu nezdá. Vykresluje extrémní kulturní rozdíly, snaží se prohloubit propast mezi rasami a přestože snímek je vyloženě "woke", tak na mě působil jakoby se snažil rozdělovat společnost ještě víc, než tomu reálně je. Popisuje Ameriku tak, že existuje nějaká skupinu lidí, kteří jsou židé, nějaká další skupina lidí, kteří jsou černoši apod. Tyto skupiny jsou uzavřené, soudržné s vlastní kulturou a střetnutí s někým z druhé skupiny vyvolá kulturní šok. Jak kdybychom se vrátili o 100 let zpět. Mrzí mě, že tyto skutečnosti film vykresluje, jakože je to takto v pořádku. Já se osobně domnívám, že by to v ideálním světě mělo fungovat tak, že jsme hlavně všichni lidi, jsme všichni Američani a to rasové a kulturní rozdělení není tak důležité. Věřím, že tomu snad tak v realitě je o mnoho více, než nám ukazuje tento snímek.

plakát

Archive 81 (2022) (seriál) 

Objektivně je to zcela jistě záležitost na 4*, neboť druhá polovina je zkrátka o něco slabší. Nicméně záměrně hodnotím 5*, protože tento žánr je přesně můj šálek! Mysteriózní příběh s hororovými prvky, ale bez lekaček, které nesnáším. Vzhledem k tomu, že seriál je v době psaní této recenze č.1 na Netflixu, tak nejsem sám, kdo má tyto preference, avšak až na pár výjimek moc takových děl není. Budu rád, když bude Archive 81 úspěšný a s podobnými projekty se roztrhne pytel. Pro místní fanoušky můžu s radostí doporučit seriál OA, který je v rámci žánru (a snad i mimo něj) naprostou špičkou a pro mě osobně asi to nejlepší, co jsem kdy na Netflixu viděl.

plakát

Archive 81 - Příjemci ducha (2022) (epizoda) 

Patrně nejlepší a zároveň zlomový díl série. Poté to už jde s kvalitou trochu níže, nicméně pořád mě to u televize udrželo. Díky této epizodě hodnotím celý seriál na 5*

plakát

Elvis (2022) 

Fakt, že jsem se u dvou a půl hodinového snímku nenudil, je asi dostatečná motivace k tomu, abych hodnotil na 4 hvězdy. Nicméně zas taková sláva to není. První a bohužel celkem rozšířený problém biografických snímků je, že si člověk nemůže být jistý, do jaké míry může prezentovaným scénám důvěřovat. Je nutné si následně doma musí udělat poctivý research, anebo skočí scénáristovi na špek a bude věřit něčemu, co se stalo jen ve filmu a ne ve skutečnosti. Film Elvis je v mnoha bodech poměrně přesný a kostýmy, masky, scénografie jsou naprosto věrné, nicméně třeba situace, kdy Elvis vyhodí svého manažera během koncertu mě velmi zaskočila, neboť jsem o ničem takovém neslyšel. Jaké pak bylo moje překvapení, když jsem si přečetl, že tato část filmu se nikdy reálně neodehrála. A takový příkladů je samozřejmě více. Druhým problémem je jaksi nejasné žánrové ukotvení. Film nelze brát zcela vážně, neboť řada scén je velmi odlehčená, ale zároveň ne natolik, aby se dal považovat za komedii, protože humor se v něm prakticky nevyskytuje.

plakát

Feria: Nejtemnější svit (2022) (seriál) 

Problémem tohoto seriálu bylo asi to, že jsem se na něj začal dívat hned po brilantním Archivu81, který nastavil laťku až příliš vysoko. Feria je ve srovnání s tím jen koncentrovaná nuda, kterou jsem musel sledovat s nahlas puštěným dabingem, neboť nestála ani za mojí plnou pozornost a měl jsem jí jen jako doplněk k jiné činnosti. Celou dobu jsem přemýšlel jestli nakonec ohodnotím 2 nebo 3 hvězdami. Pro vyšší hodnocení hrál fakt, že jsem to celé dokoukal do konce, což se i řadě jiných seriálů říci nedá. Určil jsem si tedy, že se rozhodnu až na základě grande finále, které může být v tomto žánru často epické. Bohužel nebylo, tudíž dávám zasloužené 2*.