Boylina

Neuvěřitelné, co dokáže šestice "týpku" vymyslet za psí kusy. Klobouk dolů. Moc povedené!

Velká sranda. Tady jsem si Woodyho styl zamilovala.

Nemám slov. Dýchla na mě atmosféra moře, španělska, Anny a lidí kolem ní.. Říkala jsem si, proč jenom já musím být tady a potkávat pořád takový blbce.. Je to něco, co si alespoň navždy uchovám v hlavě. A když budu chtít uniknout, budu si to pouštět znovu a znovu. Je to krásný.

Já jsem v tom tedy Charlize viděla, hlavně díky jejím očím a když se usmála..Postava Selby měla v jejím životě určitě své kouzlo, nicméně to byl jen takový malý sobeček. Pro mě Aileen zrůda nebyla. Zrůdy byli všichni kolem ní.

Celkem zvláště propojené - vážnost a modrost japonské filosofie a do toho celkem slušná parodie na mafiánské bosse.. Aniž by to ztratilo svoje kouzlo.. A hlavně výborná muzika a atmosféra.

Jedním slovem vyjímečné.

Já jsem asi švihlá, ale mě Trojka náramně baví. Zatímco ve Dvojce mě vytáčela uhihňaná a uječená Dobrá víla, tady jsem se smála víc jak třičtvrtě filmu. Fakt je tam pro mě spousta dobrých frků. Hlavně celý ten nápad s divadlem nemá chybu. A vážně nejsem zhulená ani nic podobnýho.

Po každý, když někde omylem cucám pivo a leze do mě jak do chlupatý deky si vzpomenu na Návrat idiota.. "A Kolik jsi měl v životě piv? No žádný.. Nemusíš přesně, stačí přibližně.. No žádný, přibližně žádný." Zbožňuju ten film, hudbu, obrazy, postavy. Tu malou, křehkou zoufalost každého z nich. Nemusí se toho moc namluvit, stačí mi jen pár obrazů. A přemůže mě taková zvláštní melancholie.. Film pro vánoční čas jak stvořený.

Těmhle filmům moc nerozumím. Navzdory tomu, že jsem si neustále kladla otázky "Co to znamená?", mě naprosto uchvátil.. Na první pohled na mě styl kamery působil depresivně a to prostředí, ve kterém Nina žije..Šedost baletních sálů.. Metro, kterým jezdí.. Ta frigidní, zvrácená matka..Na druhý pohled jsem si film mnohem víc vychutnala, zvláště obličej, jemnost, výrazy Natalie.. Člověk by musel být blázen, aby ji dokázal pustit z hlavy. A i když jsou ve filmu scény, u kterých se mi chtělo zvracet - když si strhla záděru do půl prstu a celá scéna, kdy běží rozrušená do nemocnice až dokud se nevzbudí - i opakovaně u nich zavírám oči, naprosto mě to okouzlilo. Moc se mi líbila Mila Kunis, její bezprostřednost..lehkost. Společně s Natalií a její křehkostí.. obě dohromady..magická podívaná.. Jen za mě bych ocenila, kdyby choreografie závěrečného vystoupení černé labute a konec bílé bylo delší, dokázala bych si to víc prožít.. Takhle to pro mě byly spíš jen ústřižky.. I tak nezapomenutelná podívaná.

Jako hodně mladá a neznalá jsem si pokaždé, když jsem viděla plakát nebo fotku s Audrey, říkala: "Proboha co všichni mají na té vyzáblé herečce s nemožně krátkou ofinou?" Pak jsem ji viděla prvně ve Snídani u Tiffanyho a všechno jsem pochopila! Tímto se omlouvám za svoji natvrdlost.