jahol

Jeden z nejlepších filmů, které jsem viděl, podobně jako jiní musím vyzdvihnout neskutečný výkon Petera Sellerse. Kromě nádherného celkového vyznění podpořeného famózním závěrem mě film i hodně pobavil, je napakovaný jemnými vtipy a narážkami..."Neznáte Ralfa? Ptal se po něm takový malý černoch..." a scéna se sladkou Shirley, stojkou a televizí rve bránici...

Ztraceno v překladu je skvostem, avšak skvostem, který není pro každého. Ztraceno v překladu není pro milovníky jednoduchých a třeba i dobrých crazy komedií, nadšeně hýkající, smíchem se zalykající, ale s úderem dvanácté žijící nový den, ve kterém není místo pro minulé. Ztraceno v překladu je pro nás ostatní, váhavé, stokrát a znovu zaskočené složitostí a krásou každodenních setkání se skrytými významy chtěného. Je přesně pro nás, kteří se už během filmu podvědomě těšíme na plamínky v očích potkávaných u východu z kina, a nezapomeneme je tam hledat znovu a znovu při příštích setkáních.

Pokud napíšu, že Apokalypsa je s rezervou nejlepší válečný film, nacpu ho do krabice, kterou mi obratem rozerve na cucky. Úžasná cesta očistcem vietnamské džungle až do samotného předpeklí, při které zapomínáte, že jste stále ještě živí a na Zemi, je vroubená bizarními zhmotněními Velké Nesmyslnosti války, posílajícími poslední zbytky odolavších do všudypřítomné masy šílenství. Vše vizuálně, hudebně, zvukově naprosto dokonale spojeno v masivní, pulsující a trhající se obraz zmaru lidské bytosti. Odvrácená strana člověka.

Kdyby se žebříček filmů dle kvality ještě zkombinoval s žebříčkem nejrozporuplnějších filmů, asi by Blade Runner vyhrál. A já nerozumím těm šikům, které napadají Blade Runnera za zdlouhavost, vlastně mu moc jiného ani nevyčítají a posílají ho do sféry jedné až dvou hvězdiček. Film jsem viděl před cca 15 lety a teď si pustil znovu directors cut a zůstal civět s otevřenou hlavou - v éře digitálních efektů umožňujících cokoli jsem narazil na výtvarné pojetí a PROVEDENÍ, které s přehledem konkurentům z nových epizod Hvězdných válek a podobných výdobytků digitalizace natrhává pěkně hluboko spodní část zad. A a zdlouhavost - probůh, vytýká někdo zdlouhavost geniálnímu Ztraceno v překladu a podobným filmům? Platí snad nutně rovnítko scifi = akční film? Tohle prostě není Terminátor, tohle je něco, po čem jde u mne Terminátor a podobné filmy o třídu dolů. Z pohledu vizuální stránky a atmosféry nejen nejlepší scifi, ale jeden z nejlepších filmů vůbec. Nedokáži pochopit, jak to Ridley Scott dokázal. Každá jednotlivá scéna je vypiplaná a pohladí nějakým úžasným detailem. A všichni roboti ze stáje Nexus jsou dokonalí. Co si budeme namlouvat, slavný Harrison Ford není v tomhle filmu zdaleka nejsilnější postavou. Závěr, jakkoli předvídatelný, je pak opět dokonalost sama, a zase to není tím, že je, ale JAKÝ je. Neskutečné. PS. Hodnocení je založeno na shlédnutí režisérské verze, paměť mi neslouží tolik, abych mohl říci, do jaké míry je platné pro verze jiné.

Každý má své temné stránky a noční můry a přesto je život krásný. Krutá a současně hluboce lidská satira, kterou si ti povrchnější rádi vyloží jako sžíravou kritiku nemilosrdné Ameriky a ti ostatní s nadhledem spojí s vlastní cestou životem (moje žena sice neprodává domy, ale zahrádku musí mít posekanou na dva centimetry výšky každý týden, mé dítě nebere drogy, ale z představy, že by vzalo do ruky deštník a nebylo IN chytá záchvat ducha - a já? No, já bych s chutí přefikl aspoň tři post-školačky, ale na rozdíl od Kevina nemám trpělivost pracovat s činkami :-)). Geniální Kevin Spacey vůbec podává v tomto filmu svůj vůbec nejlepší výkon a už jen kvůli němu stojí za to vidět Americkou krásu několikrát. Kromě jeho titulní postavy film stojí i na skvělém výběru dalších hrdinů (mým favoritem hned po Spaceym je otec voják fantasticky zahraný Chrisem Cooperem - vzpomeňte na jeho směs pocitů v garáži před koncem filmu), hudebním doprovodu a vznosném závěru, jenž vás může poznamenat navždy (už dost dlouho si pohrávám s myšlenkou, že budu svůj život, tak jak běží, prožívat ještě nekonečněkrát a že bych s tím měl v jeho současné verzi něco dělat) .

Jak byste hodnotili film, který vás při třetím shlédnutí (prvním v kině) donutí lapat po dechu a zadržovat utíkající slzy? Efektní a pestrá skládačka osudů obyvatel L.A. propojených rasově podbarvenými "blízkými setkáními třetího druhu" na vás vytáhne nejprve několik pistolí a poté scénáristické a filmové zbraně toho nejtěžšího kalibru, které vás narvou do sedačky, vymáčknou jak citrón a nakonec zalijí báječnou ztišující mastí "In the deep". Film se opírá o vynalézavý scénář a vynikající herecké výkony "všech mnoha" hlavních představitelů, včetně tolik kritizované Sandry Bullock, jejíž "I-am-angry-all-the-time....and..I don't know whyyye" pro mne patří k pozoruhodným místům filmu. Perfektní načasování vrcholů filmu a jejich propojení s hudbou přináší vnímavému a citově založenému divákovi zážitek, na který nelze zapomenout. A malá poznámka nakonec: způsob distribuce tohoto filmu v Čechách nelze nazvat jinak než naprostou ignorancí. Ten film si musíte najít - slibuji vám, že nebudete litovat! Dodatek: Když jsem před dvěma dny vylezl v New Orleans z taxíku a nemohl se zorientovat, ve kterém směru je můj hotel, zeptal jsem se místní skupinky. Odpověď: "Pane, hotel si musíte najít sám, chodíte tady v saku a jste jistě velmi chytrý, já jsem jen obyčejný a mám na sobě košili, já vám chytrým jen těžko poradím" a celková atmosféra nočního města mě jen přesvědčila, že ti, kteří Crash vytýkají umělé dialogy a klišé vůbec neví, o čem mluví...

Klenot české kinematografie. Jedno z těch filmových děl, kde síla předaného není určena silou a jednotností poselství, ale atmosférou vycházející z dokonalosti a souhry každého jednotlivého záběru (zajímavé, u druhého geniálního historického eposu z té doby - Kladiva na čarodějnice - je to přesně naopak). Jak tohle probůh Vláčil dokázal natočit? Jak dokázal spojit ty úžasně zkomponované obrazy v nemilosrdnou středověkou epopej, při jejímž sledování tušíte, že takhle a nejinak ten středověk opravdu vypadal a v níž procítíte odrazy svých minulých životů? Po shlédnutí Markéty jsem zase o něco více ochoten věřit tomu, že reinkarnace není prázdným pojmem, a tomu, že Vláčil prožil v raném středověku hned několik životů. A tohle, tohle(!) je český, ryze český velkofilm bez hollywoodské rozmáchlosti a přitom působivější... Pro současného diváka může být velmi cenné pustit si Markétu po Jakubiskově Bathory a udělat si úsudek (a přitom si myslím, že Jakubisko má, nebo spíše měl, na to, aby natočil druhou Markétu, jenže to by se musel oprostit od všeho, co na nás naložila současná doba, a v tomto směru to Vláčil před čtyřiceti lety měl mnohem, mnohem jednodušší).

Film jsem měl doporučen od přátel s dobrým vkusem, ale vůbec nic jsem o něm nevěděl, a tak jsem se zájmem čekal, kam se pohne tohle internátně středoškolské téma. S úlevou jsem zjistil, že šikaně se scénář vyhnul obloukem, chvíli si zvykal na mírnou nadsázku a stylizaci (ne, na čirý realismus zapomeňte, najděte mi takové současné chlapce, kteří si budou navzájem předčítat verše), aniž bych tušil, co si to na mne Peter Weir chystá a od počátku buduje. První třetina je tak trochu zahřívací (s několika nádhernými záběry přírody, které přes svou krásu jdou zdánlivě mimo, ale chyba, i ony jsou součástí promyšlené kompozice) a tak kromě vnímání zajímavých dialogů jeden ještě stíhá přemýšlet, zda a do jaké míry byla postava Igora Hnízda z filmu Jana Svěráka inspirována právě odtud, nenápadně však emocionální náboj filmu roste, zasahuje a divák je nevědomky podmaněn. Zhruba poslední čtvrtina pak znamená další vtažení do děje (nejen scény z divadla, ale i výborná konfrontace s ředitelem školy a skvěle natočená parta ragbistů(?) na večírku) a když už si spokojený divák říká, že to byl hodně silný a dobře vygradovaný film, přijde famózní závěr, který by psychologům mohl sloužit jako test sociální vnímavosti. Koho nezasáhne, měl by uvažovat o léčení... Téma "carpe diem" je v tomhle filmu zvláště pro diváky mého věku (blížící se padesátka) velmi silné, ale závěrečné "aye captain" vás, tedy pokud máte kouska citu v těle, na pár minut zabije.

Nádherný film, který osloví téměř všechny a mimo jiné jako v zrcadle odrazí a zjemní jejich nitro a jeho nedokonalosti. Proč spousta z nás vidí a vyzdvihuje ve filmu především obžalobu církve? Církev zde není terčem...právě naopak! Terčem je lidská zášť a touha po moci dovedená do absurdity...a ač to je neuvěřitelné...přesně v souladu s realitou - bývalou, ale i současnou! I naše doba má své Bobligy a má jich hodně a tenhle film otevírá oči při jejich hledání... těm vnímavým. Ti druzí zapomenou na postavu kněze obětujícího pro pravdu svůj život a budou radostně vykřikovat něco o černoprdelnících.... jejich pět hvězdiček má pro tvůrce filmu a hledače stojící v procesí na doušek pravdy chuť žluklého másla....

Čas sluhů je pro mne jednou z nejlepších a nejvěrohodnějších studií zvrácenosti socialismu plíživě ohýbajícího a lámajícího charaktery těch slabších. Kam se hrabou kašírované líbivé Pelíšky....TOHLE je odvrácená tvář nesmyslu, kde nesměl vyniknout nikdo, aby se mohli mít dobře všichni....Brilantní herectví (jakto, že si tady nikdo nevzpomene na Karla Rodena, který se skvělé Ivaně Chýlkové v její nejlepší roli téměř vyrovná?), skvělá kamera, scénář, střih....Tenhle již méně známý film je pro filmového fanouška silným zážitkem a velkým překvapením.