realhound

Páteční návštěva kina mě navnadila, takže v sobotu jsem si zašla do kina znovu. Žádný český film bohužel už nedávali, v letošním ročníku byl pouze jediný český snímek – Sokolovo, ale sobotní program byl také zajímavý – Le Mans, Cid, Jesus Christ Superstar, Terminátor 2: Den zúčtování. Vybrala jsem si Cida a dobře jsem udělala.

V kině bylo oproti včerejšku mnohem víc lidí, skoro plné kino. Pravda ovšem je, že film trval přes 3 hodiny a ne všichni vydrželi do konce, takže po přestávce jsem se mohla pohodlně rozvalit v sedačce :-)

A teď k samotnému filmu. Jsem ráda, že jsem tento film poprvé viděla v kině a v tak vysoké obrazové kvalitě, se zvukem to bylo už horší, ale omluvou je stáří snímku. Hlavní předností celého filmu je kamera a celé výtvarné pojetí. Člověk se mohl kochat nádhernými záběry krajiny, perfektně nasnímanými jezdeckými a šermířskými scénami a při davových bojových scénách ocenit řemeslnou zručnost filmařů a úžasnout ,,Tohle nejsou digitální triky, tohle jsou živý lidé a živý koně." Pochvalu by si zasloužil i architekt, např interiér královského hradu působil trochu až divadelním, nicméně velmi působivým dojmem. Dalším pozitivem filmu byla hlavní herecká dvojice, velmi sympatická, navíc to mezi nimi tak hezky jiskřilo. Potěšila i role Herberta Loma, i když byl zamaskovaný k nepoznání. S dějem filmu je to už trochu slabší, dal by se shrnout takto: bitva ,láska, souboj, nenávist, turnaj, bitva, láska, zrada, bitva a happy end. Kdyby byl film kratší, asi bych se nezlobila, některé věci se opakovaly a film ztrácel tempo. Obávám se, že kdyby náhodou dávali tenhle film v televizi, asi se na něj znovu nepodívám. Ale třeba někdy, za dlouhých zimních večerů, až budu mít náladu na nějakou pohádku a budu mít poblíž skleničku vína nebo svařáčku, možná si El Cida pustím na DVD.

V pátek 17. dubna začal v Krnově 10. ročník filmové přehlídky KRRR!. Letošní nabídka filmů byla opravdu pestrá a bylo z čeho vybírat. Snad poprvé dávali i český film. K 70. výročí osvobození republiky organizátoři nachystali film Sokolovo. Film Otakar Vávry na velkém plátně, promítaný starou promítačkou, žádná digitalizace, ale poctivý 70 mm film, tak to musím vidět!

Diváků v kině mnoho nebylo, s ohledem na to, že byl všední den odpoledne, se to dalo očekávat. Ze samotného filmu mám rozporuplné pocity. Vávra vždycky uměl točit filmy a to za každého režimu, což je bohužel poznat i na tomto díle. Dosud jsem neviděla tak sugestivně natočené histrorické události v Lidicích, víceméně bez dialogů, jen s Liškovou hudbou dokázal vytvořit jednu z nejsilnějších scén celého filmu. Ovšem jen do okamžiku, kdy lidičtí muži na popravišti vykřiknou ony oslavné hesla. Politických ptákovin je tam bohužel víc. Musím přiznat, že mě trochu rušili hlasité reakce některých diváků, jistě nechtěně komických situací bylo ve filmu hned několik, napadá mě třeba Gottwaldův projev nebo když Svobodovi velmi zdlouhavě a zasvěceně popisují situaci na bojišti a on jen lakonicky odpoví ,,Vidím, že situace je složitá", také výkony některých herců by si zasloužili ocenění nejlepší herecký výkon v komické roli o tuto cenu by se nejspíš rovným dílem podělili Krampol se Štěpánkem, nicméně trochu nechápu hlasitý smích některých diváků při scéně, v níž voják kope zákopy...Ale zas na druhou stranu mě taky obecně válečné filmy připadají absurdní a takovéto hraní si na vojáčky směšné. A je fajn, že je možné se od srdce zasmát v kině, než to zažít na vlastní kůži.

Je zajímavé, jak Vávra dokázal zobrazit celé bojiště, aniž k tomu musel použít zmatené pohyby kamerou nebo šílené klipovité střihy, k navození atmosféry nepotřeboval litry umělé krve, stačila mu jen geniální hudba a dokonale zvládnutá režie.

Musím uznat, že po shlédnutí v kině, na velkém plátně, zanechal film ve mně silné dojmy. Ovšem v televizi nebo na počítači bych se na tenhle film už znovu nepodívala, i přes nesporné filmařské kvality.

Na závěr bych chtěla poděkovat pořadatelům za uvedení tohoto filmu a poprosit je o další český snímek v příštím ročníku, v československé kinematografii je tolik filmů, které by si zasloužili připomenutí a opětovné uvedení na velké plátno.

Will this wind?

In the pub

Beethoven Sonata Parody - hudební číslo Dudleyho Moorea z jevištní show Beyond the Fringe.

Záznam z divadelního představení pro  Amnesty International.