ra1n

Už tady lze vypozorovat typické znaky budoucí Trierovy tvorby jako převlékání se do gestapáckých uniforem nebo utrhávání hlav kanárkům.

Ještě aby někdo poslouchal fukuyamovské blekotání univerzitních snobů, kteří vlastně nemají co říct a tak vedou řady povrchních úvah, paradoxně tematizují samotnou nekomunikovatelnost (v postmoderním myšlení pohodlná sázka na jistotu, protože se tím nic nezkazí - kde není ani možnost objektivní analýzy, což při poctivé dekonstrukci není nikde, máme alibi, že diskuze nedocházejí žádných výsledků, že nic neděláme a tak se tedy nic ani nemůže hnout) nebo se bezobsažnost snaží schovat do křoví latinských citátů a prázdných pojmových konstrukcí (Bělohradského specialita - viz. "totální trh", "tyranie sebeoptimalizace" apod).

Jeden z mnoha stand-up komiků vykrádajících Billa Hickse.

Ve filmu to vypadá, že Lenin až teprve na sklonku života vede úvahy a vyjadřuje pochybnosti o věcech, ve které doložitelně nevěřil ani před Velkou Říjnovou (a po neúspěchu Trockého snahy o šíření revoluce už by ani věřit nemohl). Navíc ta metafora s odklízením padlého stromu a především Stalinova reakce na ni mi v politických souvislostech přišla dost laciná a až příliš zjednodušující. Dostavil se stejný pocit jako u předchozího dílu o Hitlerovi (nebo spíš Evě Braunové?): nicneříkající a povrchnímu pohledu poplatná karikatura "marnivosti mocných a jejich úpadku".

V kruhu dlouholetých fandů Tromy je to údajně kultovní satirická záležitost, což mě samozřejmě nalákalo, ale osobně jsem tam (Director's Cut) bůhvíjakou satiru nenašel, až na samý závěr, kde všichni zařvou "America!", postavu rádoby Ramba a pak jednu slovní zmínku o možnosti establishmentu vyvolat/financovat válečný konflikt k posílení vlastní moci (prosazení opresivních zákonů označených jako bezpečnostní opatření). Fakt, že to zazní ve "válečném" filmu natočeném za Reagana má určitě svůj půvab. Většina stopáže je ale bohužel jen monotónní střelba bez Tromáckého gore humoru.

Marná sláva, všechna akce a závěr jsou sice fakt k smíchu, ale zápletka ze starý školy, typická synťáková hudba která sedne jak prdel na hrnec a hlavně ta herecká sešlost (včetně Rosse Hagena), kvůli který jsem to koneckonců viděl, prostě dělá svoje.

Totální majstrštyk. Buseyho akční klauniády se vymykaj jakejmkoliv dostupnejm měřítkům. Zvlášť ten závěrečnej funky-masakr s dvouplošníkem.

Kombinaci (pseudo)reality-tv, soap-opery, "wrestlingu", talk-show a freak-show jak z dob P. T. Barnuma považuju za zvrhle geniální. A to morální poučení na konec, to je lahůdka. Trash přímo patlogický, který je právě tím něco fascinujícího. Oprah je jen nudná ukecaná bachyně, ale tahle show a její sledovanost se úplně nabízí jako materiál na nějakou psychologickou studii o audiovizuální kultuře dneška (přestože s křížkem po Debordově funuse).

Hudba: Psí vojáci

No nezlobte se, ale víc než "odpad" dát ani nemůžu. Totiž ne nadarmo Bretonův citát zní "jediné, co činí člověka důstojným, je bouřit se," ovšem ve filmu je idea nutnosti revolty místo nezadatelně etické otázky prezentována jako prázdné fráze a gesta narcistního (pubertálního) vola se kterými se spláchne i marxismus a alibisticky neobjasněná motivace příklonu k němu (závěr to vážně nijak nezachraňuje). To by možná (ale jen možná) nebyl takový problém, kdyby zde nebylo ani přímé spojitosti filmové postavy s jejím předobrazem. Z Bondyho díla lze snadno vyčíst, že nic z toho pro něj pouhá manýra samozřejmě nebyla a jakkoli tvůrci prohlašují, že film prý o Bondym není, hlavní postava vystupuje jako autor Bondyho veršů, které zde bez původního kontextu a motivací ztrácejí veškerý svůj význam a vtip (a jejichž opět cíleně povrchní výběr a kreténská recitace taky moc nepomohly). Narozdíl od přiznaných životopisných filmů, které riskují kritiku svou historickou nepřesností, nebyla právě odvaha se k Bondymu prostě otevřeně přihlásit a natočit to poctivě a nebyla ani odvaha natočit něco zcela vlastního a zároveň Bondyho osobnost s jeho básněmi vynechat úplně (asi proto, že se zrovna hodilo, aby to filmu posloužilo jako propagační materiál).