F.W.Colqhoun

Ready when you are, Doc. /// Ready when you are, Sergeant Pembry. Rozhovory Foster s Hopkinsem, konfrontace ženy s vtělením hrozivého, nekřesťanského, vševědoucího, všemocného, požírajícího boha, jsou dodnes elektrizující a fungují na plátně jako skvělé divadlo bezkonkurenčně zastiňují vše ostatní. Znepokojivý model spravedlivě trestajícího zla v daleko doslovnější formě uplatnil Fincher v neméně působivém a vlivném Se7en. Na vlivném a dodnes působivém Mlčení zamrzí přesně dvě věci: 1)Nebezpečné sugerování dojmu, že s psychopatem lze navázat něco-jako-vztah; iluze, na které by pohořela mimo plátno i osoba s kukučem Jodie Foster.  2)Většina skutečných sociálně adaptovaných psychopatů je z rodu nevkusného a banálního Dr. Fredericka Chiltona. A nic a nikdo je neohrožuje.

Tony Montana would be pissed. Někdy stačí k zabití devadesáti minut být jen trochu zvědavý. Potřeboval jsem si zodpovědět dvě otázky: 1)O kolik je to horší, než Zack a Miri točí porno? 2)O kolik je to horší než Prcičky? Odpověď na obě otázky je překvapivá a překvapivě shodná: Nikoliv o hodně. Nikdo v AFTERSCHOOL SPECIALIST nedisponuje kontroverzním osobním kouzlem Setha Rogena či Jasona Mewese. Mít one-linery a režii Kevina Smitha také neuškodí. Vše včetně výpravy a obsazení tedy vypadá jako u chudších příbuzných a kulisy Clevelandu jsou přesně tak fádní, jak komentují samotní hrdinové (navzdory umístění Rock & Roll Hall of Fame ve městě). Na druhou stranu Z&M nelichotí, že ten rozdíl není tak velký, jak by na základě kvalifikovaného odhadu měl být. Některé vtipy/gagy nejsou špatné, opakované odkazy na Scareface cílí vlastně na trochu vzdělanější publikum a Amy Smart je dokonce Elizabeth Banks v o trochu snesitelnějším balení. Nepřehlédnutelná stopa ochotnictví produkce teenagerovský vypočítavý škvár dokonce trochu omlouvá. Jednoznačným bonusem pro všechny post-panice i obyčejné voyery je skutečnost, že se oproti filmům s tahem na nižší rating nešetří opravdovými kozami. V roce 2023 ale může film u jistého segmentu publika příjemně rezonovat milými pamětnickými momenty, jako jsou historické grafické nástroje na tisk falešných IDs, kopírováním videokazet, opravdovými cédéčky, Netscapem či skutečností, že film učebnicově začíná a končí generickou pop-punkovou vypalovačkou (Anything But Joey: One).

Do nohy nebo do ruky? Ano, je to složité vyprávění, ale v jádru je to jednoduché: Cidade de Deus, zabydlené figurkami jako Raketa, Kačer, Černoušek, Bene, Mrkváč, Kostička / Malej Zé, žije loupežemi, pomstami, bojem o rajóny a obchodováním s drogami. Teror gangů nicméně ještě nikdy nebyl tak chilled. Kromě úžasné fluidní kamery, nedostižně vzdálené samoúčelnému greengrassovskému parkinsonismu, a skvělé hudby, vyniká film ne snad objemem násilí, ale jeho jaksi banálně přitakávajícím, hrůzně sportovním, lakonickým podáním. Veci čo sa dějú. Zabíjející děti / zabíjení dětí v rytmu samby.

This is the end. | Of what? | Of time. EXPERIENCE IDENTITY CREATIVITY Vampyrismus byl už v literatuře a filmu lecčím, feminismem pokud vím spíše výjimečně, pakliže vůbec. Příběh Claire a Eleanor, podobný nejen v jednotlivostech o dvacet let starší homo-romanci téhož režiséra, překrývá úděl krví potřísněných upírů s údělem krví potřísněného ženství; etické savkyně o výkonu vakuových pump, držící se chudokrevné existence [zuby-]nehty. Se Saoirse Ronan a Gemmou Atrerton, andělskou i kurevskou stránkou 'věci' (scéna, při níž tuhne krev jen v některých žilách: Gemma-Claire ve vodopádu), to jde tak snadno, že přehlédnete, jak efektivně to kazí otravně exaltovaný adept Caleb Landry Jones: I must say, you are definitely Ella's type - earnest, clueless, about as sexy as a pair of shoes.

Co je!? Co je!? Co je, co je, co je!? Hudba: Michal Pavlíček. Kde jen se uprostřed blaha reálně socialistické společnosti vzali? Smyczek, který už předtím doložil, že svým mladým rozumí, natočil na sklonku éry dodnes působivou sondu do světa mladých lidí, kterým z různých sociologicky pečlivě vybraných důvodů svět příležitostí nemá co nabídnout. Proč?, který našel odvahu se nejen ptát, i po více než třech dekádách udivuje autentickým dojmem dosaženým s profesionálními herci; vždyť všichni až na Landu to přece hráli, ne? Též bezedný rezervoár univerzálně použitelných hlášek a první 'setkání' Romana Holého a Miloše Kohouta v miniroličce trenéra. Škoda že Miloš neměl víc příležitostí hrát i mimo scénky v Kinoboxu (ve 'Vetřelci' byl skvělej).

Juko (bílé prádlo, úžasný velký kozy) se vrací ze Spojených států do bratrova domu na předměstí Tokia. Ukazuje se, že se bratr, výstřední světoznámý výtvarník (pouťově vulgární akty) během sestřiny nepřítomnosti oženil se starší zdravotní sestrou (černé prádlo, malý kozy), která mu nyní nahání děvky (různý kozy, různé prádlo). Tyto on poté likviduje v záchvatech nespokojenosti, jejíž pozadí (!) se průběžně odhaluje. Bizarní příběh představuje chabou záminku pro řetězení bizarních erotických scén. To není málo, ale také to není mnoho a dokonce ani frekventovaná nahota a legrace navozovaná pokusy o budování mysteriózní atmosféry a dráždivého potěšení z incestních náznaků rozpouští nudu jen neochotně. Z úcty vůči ozvěnám posvátna šířícího se hypnotickým vlněním zaokrouhleno nahoru. Ale vždyť tohle je jen obyčejný motýl bez špetky elegance!

Oh god I look twenty years old.... (Heather Langenkamp, 20 let) Bál jsem se že usnu a šlo to na mě, ale možnost hodinu a půl sledovat prsaté, prdelaté dvacítky (představující patnáctileté středoškolačky) v páraných nočních košilích a jiných nočních úborech mě držely při vědomí stejně efektivně jako speed, jímž se ládovali hlavní hrdinové. Wes Craven určitě věděl, že narazil na zlatou žílu, když mu došlo, kolik příležitostí prouplatnění polo-pornografických scén jeho námět poskytuje. V podmanivě zestárlých kulisách a mezi mnoha těmi méně povedenými překvapí ty dodnes působivé nápady - související se syntetizátorovým soundtrackem Charlese Bernsteina a třeba Johnny Depp ve sloupci kubrickovsky prýštící krve.

We cover the news. We don't make it. :-) Další z pokusů dorovnat kvality Fincherova Zodiaka milovníky zeleného filtru potěší, ke svému vzoru se ale nepřibližuje. Výsledky kompetentního Ruskinova přístupu poškozuje trochu jalový emancipační rozměr. Ne že by nestál za zmínku, ale bez ohledu na fakt, že to ženy měly a mají v jistých odvětvích těžké, jde to motiv o úroveň až dvě banálnější než pointa Fincherova originální pojetí, v jehož centru stojí zdánlivě vznešená, v jádru patologická, nemoudrá posedlost sériovými vraždami, kterou s hrdiny sdílí přesně ti diváci televizních detektivek, kteří se nachytávají na jeho whodunit rozměr toho samého filmu. O obecnější rovině absurdní nepochopitelnosti světa nemluvě. Za záměrnou devalvaci vykrádaného Zodiaka lze považovat též rovinu men [just] kill women resp. identifikace zla kořenícího v té méně půvabné polovině populace, která z filmu trčí dlouho předtím, než titul upgraduje z jednotného na množné číslo a zazní na plná ústa. Jedná se jen o polovinu pravdy - a proto lež. Ale Keira Knightley je věrohodně inteligentní a krásná i na hranici čtyřicítky a s těmi původními křivými zuby - nebo právě pro ně (ženy to u filmu nemají lehké), frustraci z intelektuálně nepodnětných ženských úkolů jí lze věřit a na její trápení se dobře kouká. Please take me with you.

Look upon me! I'll show you the life of the mind! Kdyby znal Barton Fink Alvyho Singera, věděl by, že dát přednost Los Angeles před New Yorkem se musí vymstít. Někdy může zážitek z filmu poškodit detail, který s ním souvisí jen okrajově. Například mé střídmé nadšení z Finkova kodrcání po továrně na sny a pobytu v apartmá s odlupujícími se tapetami devalvovala informace, že film do jisté míry inspiroval Polanskiho Nájemník. Takové zjištění má na drobné nedostatky efekt zvětšovacího skla. Zábavnější, než by peklo mělo být. Kromě těch, od kterých se to očekává, úžasný John Mahoney v roli 'Williama Faulknera'.

Nejedná se o sentimentální problém. A nikdy jím nebyl. Je to politický problém. Ano nebo ne? Francouzské Pane, vy jste vdova! z videotéky Noama Chomskyho - tedy bez astrologie, humoru a legračních fašistických uniforem, zato s poučeným procedurálním vhledem do praxe 'poradců na dopravu a komunikaci' (= obdoba sovětských 'kulturních atašé'). V obdivuhodně rozmáchlém dokumentárním pojetí zamrzí jen angažmá nerealisticky mocné, informované a organizované opozice, která sice představuje vlhký revolucionářský - ale právě jen - sen. Hezký podzim v Montevideu. Chtěl bych bydlet v Montevideu. Vlády se mění, policie zůstává.