F.W.Colqhoun

Do you, um, want a cup of tea? / Listen to me, Stalker. No one is ever going to take you seriously as a police officer if you act like a tea-lady, do you hear me? ... Milk and two sugars.Film Wese Andersona bez Wese Andersona nevyrobíte, i když použijete jeho casting, humor a zkusíte to i s vizuální poetikou.A i když v posledních filmech Wese Andersona je Wese Andersona solipsisticky příliš, zde bez Wese Andresona je Wese Andersona prostě málo.Aby byl povrchní film dobrý, musí mít perfektní alespoň ten povrch.Třetí hvězdička za Agathu Christie a Richarda Attenborougha jakožto 'postavy'.

Není to ani námět na avantgardní film, i když má všechny jeho vady. Tvořit se musí z vášní. A nikdo před Fellinim neřekl vášnivěji: nejde to. Co je absurdnější, než točit film o tom, že není chuť točit film? Psát recenzi. Lázeňské peklo, kritici krásně žvaní, sny se vtírají, děvky se svlékají, Guido kouří v páře ve formálním triumfu impotence.

Jednou v květnu ’68, v kavárně bylo narváno, a všichni plakali. Celá kavárna v pláči. Bylo to překrásné. ... Pustili tam slzný plyn. Z bezmála čtyř hodin poflakování mezi bytem Marie, Veroničinou nemocniční komůrkou, kavárnou Flore a kavárnou Deus Magots jsem si odnesl: 1)Pocit, že jsem s Alexandrem, Veronikou a Marií nějakou dobu žil. Což je s přihlédnutím ke stopáži filmu vlastně pravda. I s částečným odhlédnutím od patosu nové vlny, bez něhož nelze všechno to jen částečně chytré a zábavné intelektuální žvanění konzumovat, to nebylo výrazně špatné, ani výrazně dobré v žádném směru; věrné zrcadlení umění a života. Jean Eustache byl jedním z těch srdnatých tvůrců, kteří je schopen napsat a režírovat scénu poslechu celé písně Edith Piaf. Z vinylu, včetně pokládání desky na gramofon, bez střihu, pohybu kamery, švenku, pohybu herců. Opakovaně. 2)Chuť pustit si nějaké filmy od Kevina Smitha, jehož hrdinové vyznávají podobnou životní filosofii jako Alexandr a jeho kámoš, který ve čtyři samozřejmě nebude děla nic. I když nehulím, nedělám ve večerce, nedealuju a Hvězdnými válkami, jsou mi o něco bližší méně vážným pohledem na tento legrační svět. Volba asi padne na Mallrats; film, který 'zničil kariéru Shannen Doherty' nemůže být v jádru špatný. 3)Prozření, jak moc je saturnská osoba Jean-Pierre Léaud [s tmavými brýlemi a polodlouhými vlasy] podobný Bono Voxovi. Jelikož je film důsledně vystaven jako nedějová ilustrace nevyzpytatelnosti vztahů, opíral jsem se o to, co je v životě nejdůležitější: Kozy. A musím se tedy zřetelně vyslovit pro pětatřicetiletou 'maminku'. Jak jde o alkohol, tak se neztratím.

So who's next?! Magický determinismus, láska a smrt, John Denver (Rocky Mountain High) Trent Reznor (Into The Void) a biblický trik sebeobětování. Legrační 'prstící' film z časů, kdy se lidé méně báli úzkosti a tužidla na vlasy. Jestli chcete vidět skutečně nezvratný osud, podívejte se, jak dnes vypadají představitelé hlavních rolí.

Mind you... breakfast is supposed to be the most important meal. Toho hejtu! Ruku na srdce, jsou jeho ostatní filmy o tolik lepší? Ve kterém z nich můžete vidět Stalloneho v obřích plenách? Říhajícího po opulentní snídani, usínajícího při maminčině ukolébavce? Osobně mi komediální období [posledních] akčních hrdinů (mezi něž ovšem nepočítám Dieselovy trapné pokusy o COKOLIV) připadá smysluplnější než mnohé méně výrazné akční klasiky. Než se všechny žánry prolnuly v postmoderním mišmaši post-Postradatelní. Největší borec: Alan Silvestri.

SPOILERY Nemůžu tomu uvěřit. Rudá armáda by netýrala civilisty. Kobajašiho série je monumentální nejen rozsahem, v 5.-6. části šťastně rozšířená o úžasné exteriéry vůči okupační armádě nelítostné čínské přírody, kvalitou zpracování a především záměrem, který se odhalí každému, kdo spolu-absolvuje všechny úseky cesty: prezentovat lidský úděl v jeho nelidské formě, válečnou mašinérii v jeho nenasytné nevybíravosti. Zprvu idealistický, dobře krmený a privilegovaný intelektuál nyní konzumuje šneky, potom odpadky a nakonec nic. Citáty filozofů nahrazuje rezavým řetězem a s oponenty nediskutuje, anýbrž zakrvácené topí v žumpách. Funkcionář, voják, uprchlík, vězeň, Kajiho kariérní růst se logicky završuje v ledové pustině lednového Mandžukua. Bože, buď milostiv ke všem, kdo to mají naživo. Vracím se domů. Už to není daleko.

How much money do you want? / $35,000, for the initial plans. / I'll give you 2,500. / Okay. Když chcete, aby nadaný tvůrce natočil skvělý film, nedávejte mu moc peněz. Dynamiku Andersonova Jules & Jim v prostředí soukromé / veřejné SŠ nepohání ani výtvarné piškuntálie, jak je známe z novějších počinů, nýbrž dynamika duelu nepravděpodobné figury nadšeného lepla s organizačním talentem, vizí a neodolatelným xichtem Jasona Schwartzmana, a standardně okouzlující figurou vyšumělého boháče s neodolatelným xichtem Billa Murraye. V roli trofeje krásná Olivia Williams. S náloží situační a verbální nerdovské komiky okázale lepší než technicolorová poušť (okolo) Asteroid City. I like your nurse's uniform, guy. / These are O.R. scrubs. / O, R they?

SPOILERY Vy jste vážně pozoruhodně hloupá. Povzbudivé potkat ambiciózní český film, zklamání takřka zákonité. Příliš záhy (na úrovni upoutávky) konzumovanou smetanou Úsvitu je originální námět, slibující vrhnout světlo do temných mnohých temných koutů nejen minulého století. Blízko vrcholu výprava a hudba - a odtud sešup do nejbezútěšnější průměrnosti. Scénář, režie: Šifra a Chlupáček příslib stanovený knižními inspiračními zdroji nenaplnili. To, že zajímavé téma zmíníte a potom vše podnětné vynecháte, může být zajímavá, sebe-podvratná tvůrčí strategie. Nelze se ale zbavit dojmu, že k tomu došlo čistě ve prospěch rozvinutí primitivní detektivní a řekněme romantické zápletky, která jak je natočená navíc nedává moc smysl. Ostatky hermafroditního novorozence jsou objeveny skupinou dělníků a ohledáno místním lékařem, přesto informace o povaze nálezu neunikne na veřejnost. Brzy potom, co se na scéně objevuje Saša, vychází najevo také to, že o jeho existenci ví další osoby v okolí (rodina; farář, který odmítal pokřtít, biskup). Přesto je odhalení jeho/její existence považováno za nebezpečnou, protože ohrožuje představu o řádu. A v komunitě, kdy (by) se takové novinky šířily rychlostí tatranského požáru, nikdo nic neví. Už dlouho jsem neviděl ve filmu něco tak nepravděpodobného. Postava Heleny: Výkon sympatické Elišky Křenkové anachronicky civilní. Zdvižený prostředníček a píčování v roce 1937? Předcházela tomu nějaká rešerše dobových mravů, nebo jde pouze o pomrkávání tvůrců v tom smyslu, že jde o současný příběh zasazený do dobových reálií? Postava manžela/ředitele: Jednoduše špatně napsaný stereotyp sobeckého, omezeného bílého muže. Příliš hloupé, abych se cítil dotčený - a to jsem dotčený být chtěl! Queer rovina: Zjednodušující a pravděpodobně ještě anachroničtější, než postava hlavní hrdinky. Postava Saši, v níž se manifestuje nesnesitelná fluidnost natékající do kartaziánsky pravoúhlého uspořádání světa, vymalovaná jako obrázek přírodně moudré, vousaté světice, škodí nejen filmu a jím samým jaksi podvázanému problému, ale i osobám, které má reprezentovat. Celkově jsem vlastně docela nerad, že jsem to viděl.

Co je strašidelnější než vraždící černá kočka? Anglické post-synchrony v italských filmech. Hlásím nejvyšší zaznamenaný podíl detailních záběrů očí v jediném filmu. Bez nich by byla Černá kočka o cca 20 minut kratší. Z mašiny na strach, asi pouze z propagačních důvodů kuchající dílo E.A. Poea (pokusy o personifikaci vnitřních démonů hrdiny do zvířete v duchu předlohy vyznívají dosti klopotně), zbylo po čtyřech dekádách trouchnivění a restauraci obrazu příjemné campové povyražení, potěšení z dobře vybraných anglických lokací a zvláštně negiallový pohanský soundtrack v duchu Jacka Niezscheho. A jedny neduživé kozičky.

SPOILERY There's a swimming pool... Žánr je dobrý sluha, ale špatný pán. Vztah mezi ním a etablovaným francouzským tvůrcem je v kvazi-hitchcockovské detektivce hezky vyjádřen tím, jak se film s příslibem příběhu nekompromisně stáčí k postavám a pod zástěrkou zápletky ohmatává mysterium jejího navíjení - u bazénu plného inspirace. Tím je pro vyprahlou autorku detektivek jako Dorwell nosí kilt (úžasná a bilingvní Charlotte Rampling) dcera jejího nakladatele (úžasná a taky trochu bilingvní Ludivine Sagnier). Jejich samičí taneček okolo betonové díry zanesené listím vrcholí nad dírou s tělem a kyprou zeminou, zločinem beze stopy [thrillerového vzrušení]. Roztomile zbytečné mužské postavy, nakladatel, fešný číšník, dvojice směšných prcalíků a pochopitelně zahradník, dodávají výhradně těla, každý jinému účelu. Modř průměrného hodnocení tohoto okouzlujícího filmu lze akceptovat jen jako přitakání obvyklé barvě voděodolného nátěru.