F.W.Colqhoun

Tell us what we should run to watch up here. / "Chūshingura" by Inagaki. / Who is in it? / Uh, Yūzō Kayama and Tatsuya Mihashi. Yasumi wrote the script. Toshio Yasumi. There's also "Kagemusha". And music by Shinichirô Ikebe. Je smutné, když zasloužilý filmař, tolik pyšný na nedotknutelnou tvůrčí svobodu, točí cosi velmi podobného promovideu turistické destinace a filmového festivalu (které vlastně nesnáší): But... film festivals are no longer what they were. Allenův hrdinný pokus vytlouct z toho [možná posledního] pokusu vlastní film vyšel tak napůl. Reklamní dojem záběrů San Sebastianu nevyznívá zdaleka tak upřímně, jako dávné pocty Manhattanu. Nelze se zbavit dojmu, že Wallace Shawn dostal hlavní roli ve filmu jako projev vděčnosti - Allen ve své autobiografii Mimochodem herce výslovně jmenuje jako jednoho z nemnohých, kdo se ho veřejně zastal v kauze údajného zneužití dcery Dylan Farrow. Kdyby ale nebylo jemnější rtuťovistosti oproti originálu a tlumené melancholie, která fyzicky výrazného herce obestírá, snad byste si ani nevšimli, že to není Woody. Roli při obsazení hrál nejspíš i příznivý věk představitele - svůdci Shawnovi je 'pouze' sedmdesát šest a jeho balení iberských MILFs je mnohem věrohodnější, než kdyby se ho dopouštěl čtyřiaosmdesátiletý Woody. I přiznivec současného filmu a který respektuje roli toho, čemu se v angličtině říká souhrnně politics, asi uzná, že na stesku po starých dobrých časech něco je. Hlavní hrdina Mort, který si pomalu uvědomuje, že ho víc než vlastní průměrné literární pokusy bavilo učit o filmu, umísťuje své úvahy do kulis klasik svých oblíbenců: Truffaut, Lelouch, Buñuel, Goddard, Fellini, Bergman (možná i že i jistý Allen). Černobílé citace interpretované v duchu allenovsky absurdních scének jsou originalitou záměru v ostrém kontrastu s šablonou zbytku filmu. Škoda, že nebylo Allenovi umožněno natočit celý film výhradně touto metodou - to by byl skutečný nářez. Mort's only sin is - that he likes movies with subtitles.

I brushed my teeth in Detroit! / Fine. So you brush your teeth in Chicago now. Všimli jste si, že některé z těch hollywoodských dojáků bývaly dost dobře natočené filmy? Kudrnatá holka je samozřejmě prvotřídní vydírání od začátku do konce: Pretty Man James Belushu driftuje Rust Beltem a cestou malých podvůdků živí sebe a svou dcerku, jak se dá. Vrátil jsem se ke Curly Sue němu po cca třiceti letech proto, že jsem film viděl jen jednou v televizi a stále jsem si z něho něco pamatoval. Nyní je mi jasné proč. Sociální podtext a zpracování navíc možná záměrně odkazuje k mnohem starším filmům, až někam ke Kidovi. Film mile pokrytecky balancuje přesně na hraně kritiky, aniž by zpochybňoval cokoliv z podmínek, které hlavní postavy (nevymykající se realitě) do situace, v níž jsou. Ostatně ani ty neprotestují. Ke každé vtipné hlášce týkající se krutého materiálního nedostatku máme jedno zpívání Star-Spangled Banner nebo veselý gag o možnostech přijít si i s holou řití v bohaté společnosti na své. Na každého žebráka s podvyživeným klackem na krku navíc někde čeká citově vyprahlá panička. Nebo ne? Odpočinkový potenciál ale zachraňují filmařské kvality. V první řadě bezchybný casting hlavních představitelů (škoda že to nevyšlo Kevinu Spaceymu, znažovanému do role právnického záporáka): Belushi je fotr jako z příručky, Kely Lynch sice s rozpolcenou postavou herecky bojuje, ale její bezchybné tváři stačí, že je. Alisan Porter měla vše, aby se stala holčičím Macaulay Culkinem (Sám doma natočil Hughes o rok dříve) a Bůh ví, proč se jím nestala. Protiklad sychravých chicagských oblev a luxusních interiérů, s převahou toho druhého, navozuje dojem plnění amerického snu. Are you all right? You seem a little... nice.

SPOILERY Vidět strhanou Kalašovu tvář v barvě navozuje ještě jaksi bezútěšnější atmosféru, než jak tomu byla v předcházejících instalacích Strach, Vrah skrývá tvář a Po stopách krve. Vlastně té barvy ani není moc: aseptické nemocniční prostory, parkoviště smogem prosycených sídlišť, vybrakované konzumy. Budiž, trochu toho příměstského lesa. Z pokusu o propagaci socialistického zdravotnictví mi bylo úzko víc, než z celého toho ospravedlnitelného mordu. Detektivka trochu strádá absencí Kalašova temperamentního protipólu v osobě Brzobohatého Vargy, nutno jí ale přičíst body za několik odvážných kroků. K zavraždění dochází vlastně až v poslední čtvrtině filmu (na oběti se nejdřív musí vyřádit lapiduchové) a Schulhoffovi se daří dokonale mást diváka, kterého obratně vede k dezinterpretaci chování některých klíčových postav. Možná už senilním, ale překvapen rozuzlením jsem byl i napodruhé :-)

Voda nádherně zářila a ryby pluly proti proudu. Nesrovnatelně lepší než Nesrovnatelně lepší než stejnojmenný film Ridleyho Scotta uvedený ve stejném roce odehrávající se též v Japonsku. Jasuko, její strýc a teta, 6. srpna 1945 v Hirošimě a blízkém okolí. Jasuko, její strýc a teta o pět let později v závětří japonského venkova s běžnými rituály a činnostmi život znovu, stále tragicky ovlivňuje jaderný holokaust. Imamura už dříve přesvědčivě ukázal, jak mistrovsky dokáže ztvárnit 'idylu' venkovské komunity stíhané neblahými, v podstatě vnějšími vlivy (Balada o Narajamě). Vztahy a životy připomínající až svěrákovskou vesnickou pohodu se svéráznými figurkami ryze ne-svěrákovsky narušují šokantně příšerné flashbacky z místa/času katastrofy - drásající scéna, v níž muž poznává svého mladšího bratra pouze na základě opasku a další) a očekávané a zároveň překvapivé tragédie následků nemoci z ozáření. Nespojitou skutečnost instantní smrti a života na čekačce snoubí citování zvláštně výmluvných pasáží pohřebních súter. Opona mezi světy živých a mrtvých stále více prosvítá při jejich předčítání při příležitostech množících se pohřbů. Myslím to jen skoro neironicky, když tvrdím, že je Černý déšť v podstatě hřejivý, zářivý film.

You can't see... (...) I'll see you at three. Na úvod ublíženě uvádím, že Tanec v temnotách z edice Hyper DVD je vůbec nejzmršenější titul v mé videotéce. Kvalitu obrazu má do značné míry na svědomí už Trier, opájející se anti-estetickými možnostmi digitálu, ale titulky s vadným kódováním ('K' místo 'ž' apod.) , které ujedou zhruba v polovině filmu úplně mimo děj, to jsem ještě nežral. Kam se hrabou TV-Ripy od Řitka Video. Více filmu vytknout nelze. Trier připravil film jako past na dojímající se, zábavychtivé diváky. Příběh 'Češky' Selmy má být dle Trierových slov 'melodrama' inspirované operou (v opozici k obvyklým 'lehkým' muzikálovým námětům), ale jde spíš o kalkulovaný sociální horor, který může lehčím povahám ošklivě ublížit. Adekvátní reakcí na Tanec je - posrat se; nic méně. Český divák má v Tanci bonus v podobě velmi surreálných českých souvislostí, hlavní hrdinka deklaruje svůj původ in Czechoslovakia. Björk a Udo Kier dokonce pronesou cosi česky (Dopry fečer phane toktore...), k soudu se dostaví údajný Selmin otec, 'tanečník a stepař' Oldrich Novy z paralelního vesmíru (děj se odehrává cca 9 let po Hudbě z Marsu, v době, kdy český originál natáčel za Železnou oponou Alibi na vodě a Úplně vyřízeného chlapa). Selma si nakonec přitíží též neamerickou činností, neboť komunistické zřízení označuje jako ne úplně zavrženíhodné, byť připouští, že americké muzikály jsou lepší. Češka Selma oslovuje postavu Catherine Deneuve 'Kvalda' s 'K' (míní 'cvladu') A pak je tu Björk a její muzikálová čísla. Je dobře, že se nenechala svést Trierem k tradičnějším muzikálovým kompozicím ve střihu It's Oh So Quiet, která po ní údajně nevybíravě požadoval. Kontrast mezi hrůznou realitou Selminy situace a hudebními čísly je tak extrémní, že mě nenapadá odpovídající filmová paralela. Přechod mezi otravnou směnou v továrně na plechové pekáče, nejistou cestou po kolejích domů či scénou násilného zločinu a nástupem hudby je velmi rychlý nebo vůbec žádný: khaki zabarvení prokvete barvami, nejistá ruční kamera vyklízí pole stovkám prostřihů mezi stovkami digitálních stativů. Písně jako I've Seen It All či Scatterheart, kořeněná výkony ne-zpěváků jako nepravděpodobný dobráka Petera Stormarea, ohlašují nedostižnou formu následujícího alba Vespertine (2001). Z nádhery, která v podobě hudebních čísel prosvětlují dny ztýrané Selmy, se tají dech. You just did what you had to do.

Máte to tu hezké, to jste si na to všechno ušetřila sama? Objevuje se názor, že se Schulhoffovi povedlo ve svých kriminálkách vyvarovat se poplatnosti době. Není tomu tak. Osazenstvo Vím... představuje výčetku nepřátel lidu: umělci, fotografové, intelektuálové, studentky ekonomie, duševně nemocní, na zahraniční konference vyjíždějící lékaři, vedoucí pracovníci propagačních oddělení a považte, posluhovačky. Dělníci a rolníci nikde. V takové společnosti je vražda jen otázkou času. Chybí jen homosexuálové, ale vyšetřuje to fízl Zeman s tváří Eduarda Cupáka. Dynamika ústřední dvojice kalašovek vycházela z dialektiky klid(Hrušínský)-temperament(Brzobohatý), vztah mezi Moučkou a Cupákem určuje míra policajských zkušeností. Přechytralý Cupákův Zeman se neštítí balit svědkyni vraždy u ní doma, což by dnes předcházelo přinejmenším kárnému řízení, Moučkůva policajta z lidu rozhodí, jen když nemůže najít odloženou svačinu. Ale všechno dobře dopadne, nebojte. Manon Lescaut v provinciálním balení.

K ženským se musíš chovat jako k býkovi. Ovládnout je, aniž by si toho všimly. Invalidní toreador s vizáží hispánského Jeremy Ironse a advokátka se sklonem ke smyslné mu vraždění se trhají ze řetězu a katolicky vycepovaný Banderas to chce vzít na sebe, aby si přišel na své alespoň zprostředkovaně. Španělsky se giallo řekně amarillo - zpočátku to vypadá, že se o takový překlad Almodóvar pokouší: Dělej, že jsi mrtvá [→ prcání]. Postupně z té řezničiny vyvstává to, co obvykle: Nepravděpodobně, nicméně rozkošně zamotaná storka ústící v amorální mystické sdělení na adresu vášně: Přestat zabíjet by bylo pro mì jako přestat žít.

HE WHO WALKS BEHIND THE ROWS Exemplář druhu: Zajímavý špatný film. Herecké výkony, dialogy, režie celkově - nic, co by vystupovalo z řady dobové béčkové kinematografie. Zvláštní efekty (Eric Rumsey) patří k tomu nejhoršímu, co bylo kdy za peníze i zadarmo vytvořeno. Potrhlou logiku filmu, předpokládající možnost 'utajeného' města Gatlin, možná unese povídka, ale nikoliv celovečerní film. Béčková produkce ale vytěžila z nouze osmi set tisíc dolarů a dalších daností maximum ctnosti. Středozápad je [pro městské publikum] strašidelný i bez tlupy dětí se srpy, které našly svého Pána much na vlnách Christian FM. Téma strachu z potomků se od antiky ještě nevyčerpalo, Linda Hamilton byla zamlada docela kost, Jonathan Elias podkresluje vidlácká jatka carpenterovskými aluzemi a celé je to docela sranda. V osmdesátém čtvrtém v drive-in kině mezi lány s chlupatou zpocenou holkou po boku to muselo být fajn. Looks like some primitive folk art... Not in my book.

My friends think the song contest is for losers, and it's going to be an epic shitshow. Spoluautor scénáře Will Ferrell mnohokrát dokázal, že má slabost a nedostižný talent pro exces. Deklarovanou afinitu vůči Eurovizi lze vykládat různě - jako výraz fandovství stejně jako fascinaci bizárem; navíc se to nevylučuje. I když se tvůrci snaží o jistou vyváženost, je zjevné, že se za prachy Netflixu nechvalně známé talentové soutěži (jeho účinkujícím i publiku) především vysmívají. Jako bonus několik vyšinutých scének z Ferrellova repertoáru: islandští skřítci vraždí zákeřné islandské bankéře; ohořelá vepřová pracka Demi Lovato; živou vodou pokropený Pierce Brosnan, viditelně oceňující, že může mluvit islandsky resp. s islandským přízvukem a nemusí zpívat Abbu. Už jen skutečnost, že se na tak subverzivní záměr povedlo vydyndat prachy z Neflixu, si zasluhuje uznání. Ad hudba a cameo: Potěší především ti, kteří by se Eurovize jinak nedotkli ani dráždící tyčí na opice - jízlivý Graham Norton a tři songy od nedostižných Sigur Rós: Untitled No. 3, Svefn-G-Englar a extatická Hoppipolla.

Sam Mendes nás chce ohromit. On a Roger Deakis uspěli. Jsem ohromen. A zároveň otráven tím, že je mi to málo. Prázdnější než biják od Christophera Nolana.