flu

Drogová válka očima obyčejných lidí, tedy těch, kteří se na ní nijak nepodílí, ale přesto (anebo právě proto) jsou čím dál častěji jejími obětmi. Escalanteho pohled na (post)calderonovské Mexiko je přitom oproštěný od veškerého patosu a důsledně se vyhýbá tomu, aby dané téma jakkoliv bulvarizoval. Výsledkem je pak poněkud odtažitý film, který však onu každodenní spirálu chudoby, korupce a násilí zachycuje se zdrcující upřímností.

Belfast, 1971, IRA, Provos, loyalisté, MRF a jeden ztracený vojín, který se v tom násilném chaosu snaží přežít. Yann Demange měl režisérsky slibně nakročeno již se svými seriálovými počiny (především Top Boy) a tímhle filmovým debutem svou pověst talentovaného filmaře jen stvrdil. A jen tak mimochodem stvořil jeden z nejlepších hraných filmů o éře "The Troubles" vůbec.

Jane Campion by se měla věnovat jinému žánru. Anebo si alespoň najmout někoho, kdo jí bude schopen napsat solidnější scénář. Otřesná slátanina a zoufale promrhaných sedm hodin života.

Obrazově působivý dokument ze země/nezemě zvané Podněsterská Moldavská republika. Trošku jsem sice postrádal nějaké zásadnější sdělení, které se autoři filmu snažili (?) přednést, nicméně chybějící body bohatě vynahradil již zmiňovaný vizuál a také to, že se „Pevnost“ (na rozdíl od příspěvků na stejné téma z dílny některých renomovaných zpravodajských institucí) vyvarovala laciné bulvarizace tématu, k níž existence tohoto renegátského pseudostátečku doslova svádí.

Bal-Can-Can měl zřejmě být jakýmsi černohumorným podobenstvím o stavu mysli post-Jugoslávského (mikro)světa. Ale vůbec se mu to nepovedlo. Nemíním komentovat neexistující scénář, mizernou výpravu či zoufale přehrávající herce. Konec konců i amatérské pásmo skečů může být zábavné. Humor (či jeho absence) je však paradoxně největším kamenem úrazu tohohle filmu. Není černý, nekorektní ani sarkastický. Většinou prostě není. A pokud ano, tak vesměs jen hloupý a prvoplánový.

Veškerý tragický patos i absurdní malost současného Ruska směstnaná do děsivě krásných a zároveň strašlivě surových sto čtyřiceti filmových minut. Bez jediného zbytečného záběru, slova či gesta. Film roku.

Nemohu si pomoci, ale přijde mi, jako by tvůrci v prvé řadě nevěděli, co přesně chtějí točit (že by to byl záměr?). Každá sezóna je úplně jiná a celkově to moc nedrží pohromadě. A v čem "Engrenages" totálně selhává, to jsou charaktery hlavních postav. Ty jsou totiž podány naprosto ploše a schematicky. Zatímco špičky žánru "police procedural" jako "The Wire" či "The Shield" a v poslední době "True Detective" vykreslují své postavy jako skutečné lidi, kteří mají kromě práce také i nějaké jiné životy, "Engrenages" jen klouže po povrchu policejní a justiční rutiny.

Škoda nevyužitého potenciálu. O bizarním popkulturním fenoménu narcocorridos ani o krvavém šílenství, které v Mexiku děsivě eskalovalo před pár lety za vlády Felipe Calderóna, se toho v dokumentu Saula Schwarze totiž moc nedozvíte. Takže pokud máte o výše uvedeném něco načteno, nemůže vás "Narco Cultura" ničím překvapit či zaujmout. Jo, má to slušnou kameru.

1.série: Seriálová Gomora sice rezignovala na to, aby vykreslila amorální a neskutečně krutý svět neapolské camorry v celé jeho plastičnosti (tak, jak to dokázal právě Roberto Saviano ve svém přelomovém doku-románu), a místo toho se soustředí víceméně jen na osudy jednoho camorristického klanu. Činí tak nicméně bez jakýchkoli příkras či romantizování. Postavy, které zabydlují seriálový svět jsou v podstatě bez výjimky sociopatickými kreaturami, pro které lidský život neznamená vůbec nic. A v tom paradoxně tkví jediné mínus první série - jen těžko si totiž divák najde postavu, se kterou by těch necelých dvanáct hodin dokázal žít či dokonce soucítit. Ale jinak je to parádně nasnímaná (ach, ty rozpadající se paneláky opentlené katolickou ikonografií, opuštěné továrny a labyrinty dálničních křižovatek!) jízda do nejtemnější noci. 2.série: Hodnocení zvedám na čistých pět. Zatímco si staří sicilští mafiáni puntičkářsky zakládali na tom, že jsou uomo d'onore a řídili se jasnými - byť kriminálními - pravidly, jejich novodobí camorrističtí kolegové spláchli veškerou čest a (a)morální kodexy do hajzlu. Nevím o žádném jiném podobném díle, které by bylo tak dokonale prodchnuté beznadějí a zoufalstvím jako tahle Sollimova sága. Homo homini lupus est...

Pokud se vám první sezóna líbila, té druhé se vyhněte obloukem. Je utahaná, nelogická a doslova přetéká scénáristickými oslími můstky a stupidně se chovajícími postavami. No, a devadesátiminutové finále pak tuhle svého času nadějnou a zajímavou minisérii spláchlo do hajzlu už kompletně a se vším všudy. S1 5* / S2 1* / S3 prosím ne.