Luswani

Pokud bych měl o nějakém filmu říct, že je krásný, je to právě tento. Málokdy má člověk možnost zhlédnout film tak citlivý, promyšlený, se silným příběhem. Povedený scénář, krásné prostředí Jizerských hor doplněné naprosto skvěle sedícím kytarovým motivem. Velmi pokorné vyprávění. Vladimír Michálek se tohoto tématu ujal vskutku citlivě. Chválím vynikající výkon Bolka Polívky v netradiční roli. Žral jsem mu faráře Holého i s navijákem. To samé platí u Veroniky Žilkové. Kupodivu i neherci Kavan a Kinský hráli dobře. Zapomenuté světlo je pro mně osobně jeden z nejkrásnějších českých filmů. 99%

Film Jako jed je bezesporu režisérským vrcholem jinak špatného Olmera. (Mnohem lepší než o rok dříve natočený film Co je vám, doktore?). Je docela škoda, že film Jako jed není více známý, já sám jsem ho poprvé viděl až po téměř třiceti letech od natočení a okamžitě mě neuvěřitelně zaujal. Výborný scénář a dramaturgie je základ, krásná práce kamery, včetně sugestivního pohledu a úžasná hudba. Sice se mi zpočátku zdála zbytečně výrazná, ale rychle jsem si zvykl, dnes si to bez toho Stivínovského ladění nedokážu představit. Ústřední píseň Jako jed zpívaná Petrem Flynnem je výborná, o ní se ale ještě zmíním. Podařený je také výběr herců, zejména Zdeněk Svěrák a jeho typické neherecké herectví, Ivona Krajčovičová s černou parukou jako nová a osudová milenka, Libuše Švormová v roli manželky, Laďka Kozderková coby už okoukaná milenka a mnozí další. Tvůrcům se podařilo nenásilnou formou, bez laciného tlačení na city, brilantně vykreslit osudový pád stárnoucího muže (obraz Lucas Cranach: Zamilovaný stařec), kterému do života vstoupí mladá žena a převrátí mu jej naruby. Vše co léta budoval, se postupně hroutí. Řekl bych, že o komedii se až tak nejedná, i když především díky Svěrákovi je zde mnoho velmi vtipných momentů. SPOILERY: Ing. Pavel Hnyk je v dlouholetém manželství se svou pragmatickou ženou, právničkou Alicí, dětí jsou pomalu dospělé a on ve svém životě spatřuje nudu a stereotyp. „Víš co bych si dneska s chutí dal? Šálek dobrý černý kávy. Kafe, víš?“ „No, nemyslím, že by ti to prospělo, v tvém věku.“ V práci je mu představena mladá, atraktivní slovenka - Julka Tomčányová. Ve svém manželství je Hnyk nespokojen i po sexuální stránce, kdy je často manželkou odmítán. „Já mám zítra stání.“ „No jo, když já mám stání dneska.“ Už vlastně v úvodu víceméně Alice shrne celý Hnykův příští příběh, kdy mu v posteli čte případ, který právě řeší. Svou „nechutnou animálnost“, jak se Alice později zmíní, Hnyk uspokojuje se svou milenkou Vlastou (Laďka Kozderková). Julka v práci snad ani nepracuje, chce popíjet víno. „U nás na Slovensku má každý poriadny chlap nož. Aj s vývrtkou. Ako možete takto žiť?“ „Dyť my ani nežijeme, my tady bez nožů jen tak živoříme.“ Velmi rychle se mezi nimi začíná objevovat vzájemná přitažlivost. Hnykovo manželství za moc nestojí, milenka se chce vázat a Julka je nový svěží vítr, nespoutaná, ohnivá žena z východu, pro kterou je její vlastní manžel příliš nudný. Schází se spolu a Hnyk začíná myslet už jen na Julku. Na chatě už je tak mimo, že omylem podpálí motor svého auta. „Prosimtě, můžeš mi vysvětlit, jak se to stalo?“ „Asi samozámal, nebo co.“ „Tys tady kouřil?“ „To je výborná věc, ten hasičák, čoveče.“ Julka je přestěhována na investiční oddělení k Hnykovi, aby mu pomohla. „Rozprávaj mi o pamiatkaroch.“ Scházejí se spolu dál, už se ani nijak neskrývají. „A dneska jenom na jednu skleničku.“ „Ale no...“ „No dvoudecovou ale. Musím se krotit. Já ve svým věku nemůžu chodit domů jako doga.“ Hnyk čím dál tím více zanedbává práci, myslí jen na Julku a vyhýbá se už i své milence Vlastě. V zaměstnání si už všichni všimli, že je neustále mimo a přestává plnit své povinnosti. „Tak tu zprávu, já ji, abych tak řekl, v podstatě mám, ale vzhledem k neodkladným úkolům, které jsem musel v poslední době řešit... Prostě, potřebuju to hodit na papier, na papír, takže dneska, teda zejtra, maximálně v pondělí, bych to dal překlepnout, čili koncem příštího týdne, byste to mohli mít všichni na stole. Možná.“ Hnyk si začíná uvědomovat, že mu okouzlení Julkou začíná výrazně narušovat pracovní morálku a svému nadřízenému slíbí, že to s ní skončí. „Já to v sobě utluču, já to s ní skoncuju hned dneska.“ Na Střeleckém ostrově Julka „řádí“ ale Hnykovi už docházejí nervy. „Pojď sama, polez ven, cigoško.“ Shodí ho do vody. „Polez ven, huso.“ | „Nějak se mi čoveče scvrkly kalhoty.“ „Ja ťa tiež chcem.“ | „Dej už mně pokoj! Já se kvůli tobě nenechám zničit!!!“ Hnykova milenka Vlasta se sejde s Alicí a řekne jí o jejím poměru s Hnykem. Ta je v klidu. „Nemyslete si, že jsem o vašem vztahu nevěděla. Vím o něm celé ty dva roky a mám ho, stejně jako ty předešlé, víceméně pod kontrolou.“ Hnykovi se všechno rozleží v hlavě a ihned přijde k Julce domů, kde jí řekne, že to tak nemyslel a že jí miluje. Jejich vztah dále pokračuje. Mezitím se v práci už velmi vážně připravují na Hnykovo propuštění, zásluhu na tom má i Hnykův kolega, který ucítil šanci na povýšení, takže neváhá kamaráda potopit. Julčin manžel má podezření na nevěru a téměř ji s Hnykem u nich doma nachytá. Hnyk i tajně prodá auto a manželce s dcerou koupí zájezd. Alice Tomčánymu o onom poměru řekne a ten si Hnyka podá. Jejich vztah to samozřejmě naruší. Alice se více skamarádí s Vlastou a ta se jí svěří, že celé ty roky se snaží manželství udržet přesto, že o všech nevěrách věděla. Celou svou rodinu miluje a snad by rozvod považovala za osobní selhání. Hnyk se náhodou dozví Julčinu adresu v Košicích a vlakem se jí vydá navštívit. Ta je překvapená, ale neuhýbá. „Chrobáčik, unies ma.“ Prožívají spolu opět krásné chvíle. Velmi zvláštní, scénou je, kdy přijde soused z vedlejší chaty. „Dobrý večer, přepáčte, že vyrušujem. Mám tuna vedla chatu, som tu tak sám, a cez týžden tuna nikoho niet, tak si vravím, navštíviš ich, ale oheň privezieš sám. Tak prepačte, nevedel som. Vy ste tuna iba na návšteve, však? Tak nebudem rušit, dobrú noc.“ Hnyk si uvědomí, že je zde skutečně jen na návštěvě. Ještě to zkouší na nádraží. „Julko, kdybych se rozved, vzala by sis mě?“ „Ty sa nikdy nerozvedieš.“ Hnyk odjíždí zpátky do Prahy, v práci dostane výpověď. Manželce řekne, že se chce rozvést a ta mu suše sdělí, že to není možné a vyjmenuje mu všechna obvinění. Hnyk zcela rezignuje. Alice je ale ochotna mu pomoct. Po krátké době na jiném pracovišti mu manželka sdělí, že by ho vzali zpátky do bývalé práce. Hnyk čeká na Julku před novým zaměstnáním, chce se jí za všechno omluvit, dokonce by se s ní ještě chtěl scházet, ale Julka už je „někde jinde“ a nezdá se, že by měla velký zájem. „Si niekedy zavoláme, čau.“ Julka odchází. Hnyk je doma se svou manželkou. „Víš co bych si dneska s chutí dal? Šálek dobrý černý kávy. Kafe, víš?“ „Máš ji připravenou Pavle.“ „Ale vždycky jsi říkala, že je nezdravá.“ „Když na ni máš chuť...“ Líbí se mi časté použití prostřihů, které zobrazují myšlenky hlavního hrdiny a to nejen minulé, ale i budoucí, takže v několika momentech můžeme vidět záběr až z následující části filmu. „Vlak poslední odjíždí a jehlu vpích mně do hýždí. Proto měním chůzi v klus a mám pořád v patách blues...“ Text ústřední písně krásně popisuje Julku. „Tam kde je ráj, tam je had. Je jako jed a umí lhát. Zuby skrývá, nesyčí, zpívá řečí slavičí.“ Taky je možné si všimnout použité symboliky. Na začátku vidíme na střeše vrkající holuby, v další fázi filmu má holub zlomené křídlo a ke konci vidíme už jen mrtvá holubí těla. Taková metafora příběhu hlavního hrdiny. Výborný film. 98%

Všechno podstatné už o Pelíšcích bylo řečeno, takže nemá cenu to neustále opakovat. Filmařská dokonalost. Jeden z nejlepších českých filmů!!! 97%

Vynikající scénář a minimalistické filmové ztvárnění. Velmi komorní a syrový film bez zbytečností, který jde celou dobu po hlavním příběhu. Úžasně se zde prolínají dvě roviny: manželská a politická, které se vzájemně doplňují a ani jedna z nich není potlačena na úkor té druhé a dohromady vytvářejí velmi emotivní celek, který funguje od začátku až do konce. Bohdalová s Brzobohatým byli výborní, u obou se asi jedná o jejich největší životní role. Lehce hororová hudba Uchu dodala tu správnou atmosféru. Už dlouho jsem neviděl film, který by mě tak vtáhl do příběhu, který bych tak intenzivně prožíval spolu s hlavními postavami. Největší zásluhu na tom má režie a dokonalý scénář na motivy knihy Jana Procházky. Kdo ji četl, ví, že se jí film až na pár detailů a konec drží opravdu velmi věrně. Jsem rád, že film končí v momentě, kdy se Ludvík dozví o svém jmenování a nepokračuje dál jako v knize, to už by bylo navíc. Kde můžeme mluvit? Nikde, teď už nikde… Ucho je jednoznačně jedním z našich nejlepších filmů. 96%

Tak přesně tímto směrem by se měly české filmy ubírat. Naprosto výborně zvládnutá filmařina. Jeden z mála filmů, který ve mně zanechal opravdu hluboký dojem a vyvolal spousty emocí i hodně dlouho po shlédnutí. Nevinnost se mi skutečně zaryla hluboko pod kůži a i to považuji za známku kvality. Musím přiznat, že po prvním shlédnutí jsem si říkal, že se jedná o dobrý film, ale Kawasakiho růži nepřekonal. To jsem se ale spletl. Podíval jsem se podruhé, potřetí... a najednou jsem viděl, co jsem předtím neviděl a cítil, co jsem předtím necítil. Jarchovský skvěle vytvořil scénář a je vidět, že se na něm pracovalo velmi dlouho, protože je promyšlený do nejmenších detailů. A to se dá vlastně říct o celém filmu. Nic není odfláknuté a je zpracované skutečně pečlivě. Chválím i výběr herců. Hlavně Geislerová zvládla svou roli na jedničku a Českého lva získala zaslouženě. Zapomenout nemůžu ani na Vetchého, znova ukázal svou schopnost pefektně se vcítit do role. Životem zkoušeného Láďu v podání skvělého Hynka Čermáka ani komentovat nemusím. Pochválit ale zaslouží i Zita Morávková a Anna Linhartová. Co mě překvapuje, je rozhořčení některých diskutujících nad údajně zbytečnou vysvětlovací scénou Geislerové. Ta mi právě z celého filmu přišla jako nejsilnější moment a nebýt jí, film by určitě neměl takovou katarzi jakou má. Všem doporučuji podívat se na film ještě jednou, je hodně zvláštní sledovat Geislerovou i ostatní v některých scénách, když už víte o co vlastně jde. Člověk zkrátka pochopí, že tento film si určitě pozornost zaslouží. Zapomenout samozřejmě nesmím ani na vynikající soundtrack Vladivojny, který filmu taky hodně pomohl, to byl od Hřebejka skvělý tah. A dokonalou kameru Martina Šáchy zbožňuju. Když tak nad tím vším uvažuju, není asi nic, co by mi na Nevinnosti nějak vadilo. ...................................... Tady jsi mi řek ty krásný slova... o neubližování. Pamatuješ? A o zodpovědnosti a o břemenu, který na sebe musíš vzít. Vzpomínáš? Že jsi to sice chtěl změnit, ale že to nejde, protože Milada s tebou čeká Terezku a rozvádí se s Láďou. A že tobě nezbývá nic jinýho než se zachovat jako rytíř, jako pravej chlap a zůstat s ní, i když tě to bude stát život se mnou. Mně bylo čtrnáct… A pak jsi šel k ohni a hrál jsi na kytaru a já jsem tě slyšela a nemohla jsem ani brečet, nic... A pak jsem si ale řekla, že se to nestalo, že to prostě nepřijímám, že to neexistuje, že to není pravda. A že budu dělat všechno, tak jako předtím, když jsme byli spolu. A ty jsi to připustil. Spali jsme spolu dál. Na hlídce, v chatě, a znova… Říká se tomu loučení..? Nechtěl jsi mi patrně ublížit a rozmnožovat utrpení. Třeba jsi čekal, že sama nějak uhasnu, dohořím… Ale ty jsi vůbec nevěděl, že se miluješ s člověkem, kterej je odhodlanej úplně ke všemu. Jsi propustnej jako síto a rejžuješ takový zlatinky zážitků a bojíš se smrti, já ne. Možná sis dokonce myslel, že mi pomůžeš na vlastní nohy. Koneckonců to vlastně děláš dodnes, pomáháš lidem chodit. Akorát někdy jim musíš ty kosti napřed zlámat, aby se nakonec rozběhly. A všechny ty roky, každej den a každou noc jsem si přála, aby jsi opustil Miladu a Terezu a aby jsi byl se mnou, aby se jim něco hnusnýho stalo, aby nebyly a ty jsi moh bejt se mnou. A ty jsi mě nechal, aby mě navštěvovaly tyhlety hnusný myšlenky, ty jsi mi vůbec nepomohl. Ty se miláčku neumíš rozcházet, viď? Je to tak těžký a ty přece nechceš nikoho trápit. Nechceš o nic, o nikoho přijít. Ale umíš naslouchat, to je tvoje velká výhoda. A taky jsi hravej, ale prohrávat neumíš. Jsi dítě štěstěny, zatím… Po pěti letech to přestalo. Úplně přesně si pamatuju, kdy se to stalo. Byl teplej říjnovej den, podobnej jako je dnes. Sestra mě poprosila, jestli bych neodvedla Terezku do školky. Kdyby věděla, na co jsem myslela. Kdyby tušila, co mě napadá, když vodím vaše dítě do školky. Bylo zvláštní ticho a prázdno, jako by se všichni běželi přede mnou někam schovat. Jako bych byla nakažena nějakou nakažlivou chorobou. A pak mi došlo, že nežiju svůj život a že ty nejsi můj muž. A že jediný, co můžu udělat je pokání. Vykašlala jsem se na medicínu, dávala jsem krev, chodila jsem roznášet jídlo nemohoucím, šila jsem panenky pro UNICEF a spala s klukama, co je neměl nikdo rád. Odešla jsem i z divadla a začala jsem hrát po špitálech, nemocnejm dětem, nemohoucím, postiženejm a umírajícím dětem. Hrála jsem na místech, kam by se všichni báli vstoupit a dělala jsem tam kašpárky a srandičky. Já odjakživa zbabělec jsem viděla tolik trápení. Troufnu si nepokorně říct, že ve zmírňování utrpení žačka překonala učitele. Ale říkala jsem si, že každým takovým dnem odčiňuju mikroskopickej kousek mojí viny. Pak onemocněl táta a já jsem div neměla radost z tohodle novýho úkolu. Že můžu utírat nos a vodit na procházky člověka, pro kterýho jsem byla jenom jedno velký zklamání. Kterej mnou pohrdal… Jenom já jsem totiž věděla, že mnou pohrdá právem… Já jsem si pak uvědomila hroznou věc. Že to všechno je jenom taková maska, taková kulisa. A že ten pravej, jedinej důvod pro celou tu trýzeň je úplně jinej. Já jsem to dělala všechno jenom proto, abych mohla bejt s tebou, abysem mohla bejt u tebe. To mě vyživovalo, to mě drželo při životě. Tomáši, nikdo tě nezná tak jako já. Já znám každý tvoje gesto, každej tvůj výraz, rozeznávám tón každý intonace. Poznám kdy lžeš, kdy něco skrýváš, kdy hraješ a kdy seš to opravdu ty. Patnáct let nedělám nic jinýho, než že se do tebe dívám. Milada vůbec neví s kým žije, ale to je štěstí, to je dar. Přede mnou se neschováš. Ale ty bys mě nezradil, že ne? .................................... Pro mě osobně jeden z nejlepších českých filmů vůbec! 95%

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Luxusní soundtrack a atmosféra. 93%

Skvělý film. Chválím vynikající scénář a dramaturgii, dále herecké výkony (Hrušinský toho ambiciozního a přísného doktora Radostu zahrál výborně a naprosto přesvědčivě) a dialogy. Jo a abych nezapomněl, velmi mě zaujala netradiční hudba, která se na první pohled ke komedii vůbec nehodí, ale tomuto filmu dodává zvláštní atmosféru. Vlastně celý tento film se pohybuje na hranici mezi komedií a něčím zvláštně posmutnělým. Viděl jsem Kulový blesk podruhé a musím ještě jednou vyzdvihnout opravdu excelentní scénář, troufnu si říct, že je to jeden z nejpropracovanějších a nejdokonalejších scénářů k českému filmu, jaký jsem kdy viděl. 94%

Když vidím jak někteří Titanic hodnotí jako odpad, tak jsem v šoku. Chápu, že sto lidí, sto názorů, ale dát tomuto filmu takové hodnocení? Podle mě je to opravdový megafilm a jeden z nejlepších, jaké kdy byly natočeny. Samozřejmě, že nic není dokonalé, i Titanic má chyby, ale ten film je zpracovaný s takovou lehkostí a přitom dát takový monstrózní projekt dohromady muselo dát filmařům neuvěřitelnou práci. Stačí se podívat na film o filmu a člověk žasne, jak se něco takového mohlo vůbec podařit. I samotný scénář je povedený a vyvážení lásky a tragédie je myslím tak akorát. Taky jsem si všiml, že i když je tento film už 15 let starý, pořád vypadá jako by byl natočený loni. Zkrátka Titanic už je legendární film, který si vysoké hodnocení určitě zaslouží. 92%

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Inteligentní Svěrákovský humor. Excelentní herecký koncert Svěráka a Kolářové. To zobrazení podzimu života s takovou lehkostí a nadhledem, to je neuvěřitelné. V některých momentech je znát inspirace Obecnou školou a Koljou. Každopádně mohl bych ten film vidět stokrát. Přesně můj šálek čaje. 91%

Miluji Svěrákův styl humoru, který nebývá prvoplánový. 90%