Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Pohádka
  • Akční

Recenze (517)

plakát

Muž a žena (1966) 

"Nesmíte se smát, v roce 1914 to všechny dojímalo." Ke psaní tohoto komentáře by určitě nedošlo, kdybych si dnes nepřečetl jednu tragikomickou zprávu o panu LeLouchovi, jejíž obsah zmiňuje i toto drama. Avšak protože nerad píšu to samé co ostatní, raději zde popíšu jen několik detailů, které mě zaujaly. Mezi ty nejvýraznější bude určitě patřit otázka: "Proč se film nebere vážně?", kterou divákovi zodpovídá scéna ve které automobilový závodník a filmová skriptka rozebírají dílo A. Giacomettiho. Tedy rozhodně nechci zpochybňovat umělecký rozhled filmových skriptek, ale ukažte mi automobilového závodníka, který ví, kdo byl Giacometti. Dalším zajímavým detailem je také režisérova schopnost přenést pozadí příběhu do jeho popředí pomocí rozhlasových zpráv, kterou využil již dříve pro svůj film "Nemluvte mi o lásce". Nepřehlédnutelný detail tvoří též záběr z kadeřnického salónu, kde hlavní hrdinka čte časopis "Moteurs", se sušicí helmou na hlavě. Režisér LeLouch tímto obrazem dokonale vystihl touhu zamilovaných žen po poznání světa svých protějšků. Nepodstatným detailem jsou pak dvě různá startovní čísla stejného závodního automobilu Ford Mustang, jehož číslo 145 nějak nahradila číslovka 184. Každopádně tento romantický příběh pochází z doby, kdy slovo láska nebylo jen synonymem slova sex.

plakát

Lady Bird (2017) 

"Odpanili jsem se navzájem." Sedmatřicetiletý Eklektik určitě nebude patřit mezi cílovou skupinu diváků tohoto filmu, ale tu stejně tvoří pouze rodilí Američané. Tento snímek je totiž tolik americký, že evropského diváka prostě naplnit nemůže, aby tím opět poukázal na stále větší rozdíly mezi americkým a evropským vkusem. Příběh tohoto titulu tak divákům nabídne jen problémy současných Američanů, jakými jsou bigotnost katolických škol, kde výuka probíhá v homogenních třídách za neustáleho dozoru jeptišek, strach ze střelných zbraní ve státních školách, homosexualita mladých irských katolíků, boj proti potratům nebo rozdílný životní styl různých společenských vrstev, zatímco se hlavní hrdinka vehementně snaží přijít o panenství. Celé toto vyprávění navíc působí jako povinná školní četba, kterou lze slovem komedie, definovat dost ztuha. Třetí hvězdičku snad jedině za Alanis Morissette.

plakát

O těle a duši (2017) 

"Osolím je až potom, aby neztvrdly." Není-li se možné dotknout těla, je možné se dotknout duše. Mé duše se tedy tento silný příběh křehké lásky, dotkl stoprocentně. Uvedení snu o lásce do skutečnosti, však vyžaduje obrovskou sílu vlastní vůle k překonání všech překážek. Ovšem má-li toto milostné drama obsahovat pohádkový prvek, pak by dětský doktor hlavní hrdinky mohl klidně být jakýmsi pohádkovým skřítkem, nebo trollem, díky jehož úkolům dokázala všechny překážky překonat. Mimochodem mě už dlouho u žádného filmu tolik nezaujala jeho zvuková stopa, kterou zde navíc umocnil i úsporný hudební doprovod. Místo tónů hudby tu tak najednou divák slyší zvuky drnčící lednice, hučící mikrovlnky, syčícího plynového hořáku, či šumění listí ve větru i zpěv ptáků, aby teprve tyto zvuky mohli naplno rozeznít úžasnou symfonii osamělosti. A ti Igráčci. P.S.: Děkuji, PX.

plakát

Tvář vody (2017) 

"Mám dvě volné vstupenky." Rok se s rokem sešel a já již podruhé navštívil silvestrovské promítání pražského kina Aero, v němž se cítím jak příslovečná ryba ve vodě. Tentokrát mi však dělala společnost má oblíbená uživatelka Kristýna T., aby i ona dostala volnou vstupenku na libovolné představení v tomto roce. Nyní již k samotnému filmu, o čem je zjistíte ze synopse, ale o čem je? Je o tom, Jak dostat "velrybu" z polepšovny. Jde o prostý pohádkový příběh na téma kráska a netvor plný prvoplánových klišé, jehož námět není nepodobný japonskému snímku "ACRI, The Legend Of Homo Aquarellius", z roku 1996. Del Toro svou variantu však natočil jako napínavý špionážní thriller, jenž diváka rozhodně nenudí, rozesměje i dojme. Snímek ovšem nabízí také velkou dávku sebeironie, mých pět hvězdiček tedy berte s nadsázkou černobílé taneční scény, evokující staré filmy Freda Astaiera.

plakát

Lajka (2017) 

"Čuba, obyčejná, smradlavá, zablešená čuba." Vážně nejsem fanouškem současné české kinematografie nebo animovaného filmu. Jsem však milovníkem loutkových filmů, animovaných klasickou okénkovou technikou, jejíž možnosti nejsou zdaleka tolik vyčerpané, jak nám dokazuje stále větší množství počítačem vygenerovaných světů, omezených pouze lidskou představivostí. Při mých cestách pražskou MHD, mně tedy ze zorného pole nemohli neuniknout plakáty opatřené titulem "Lajka" a jménem Aurel Klimt, jejichž výtvarná realizace přesně vystihuje to, o co tady jde. Vlastní příběh snímku ovšem odkryje teprve jeho trailer, který zcela utvrdil mé přesvědčení, že jen samotný námět této podívané by si zasloužil všech pět hvězd. Tento rodinný fantasy muzikál s prvky retro sci-fi, inspirovaný skutečnými událostmi z 3. listopadu 1957, totiž svým podobenstvím dokonale dotváří nešťastný osud první fenky na oběžné dráze kolem planety Země. Její cesta tak tentokrát vede ze zasněženého, socialisticky-realistického městečka Байконур, přes nelítostné podmínky výcvikového tábora, skrz černou díru až do ráje, jehož pojetí zde má ekologicko-eroticko-vegetariánské poselství. Bohužel, filmy nejsou tvořeny jenom plakátem, trailerem, námětem či poselstvím, ale hlavně lidmi, kteří tu namlouvají postavy. Největší slabinou tohoto loutkového filmu jsou tedy lidé. Věnováno všem zvířecím obětem kosmického výzkumu.

plakát

Elle (2016) 

"Není určitá šance, že by to předstírala, či hrála?" Když jsou barevné tóny filmu studené a jeho postavy chladné, budou mé dojmy jen vlažné. Přestože je to zvláštní, tak mě tato forma algolagnie prostě zklamala.

plakát

Zločin na poště (1980) (TV film) 

"To víte, pro četníka je každej dopis jenom práce." Ten pohled do psích očí Mileny Steinmasslové mě prostě dostal. Avšak nebylo celé to Brejchovo vyšetřování spíše pomstou či odplatou, než vítězstvím spravedlnosti?

plakát

Paterson (2016) 

"Tajemný koláč" Já jsem najezdil tisíce kilometrů a můžeš mi věřit, když ti tady povídám: "Řidič, ten tvrdej chleba má." Musí znát slova, rýmy, spojky a splín. Verše, styly a hudební skříň. Háčky, sedadlo, svůj potenciál. Tečky, tabulátor, rozdělovník, kalkulátor. Hlavu, verbum, drapérie, částice. Duše, dramatiky, pera, příslovce. Časy, svíčky, tužku a blok. Hlediska, polyrytmy, lokál, konjunkce. Triál, přepisovač, to dobrej řidič zná. Já vím, že řidič tvrdej chleba má.

plakát

Noc na Zemi (1991) 

"Mně se líbí všechny, ale rozhodni se sám." 1 planeta, 2 odlišné kontinenty, 3 státy Evropské unie, 4 rozdílně znějící cizí jazyky, 5 uvěřitelných i neuvěřitelných taxikářských historek, jejichž nálada se postupně mění tak, jak tento film pomalu přechází z prohřátého západu slunce v Los Angeles, až do mrazivého úsvitu ve finských Helsinkách.

plakát

Za každou cenu (2016) 

"Vy to tu vykrádáte, hoši?" Tahle krimi není pro starý, ale protože nejsem Indián nebo Mexičan, tak mě ani ničím neurazila. Její příběh pak sleduje osudy dvou bankovních lupičích, kteří chtějí vykrádáním poboček jedné banky získat zpět to, o co je jejich banka připravila. Mám tedy z tohoto kriminálního dramatu takový pocit, jakoby v něm vítězství spravedlnosti nebylo na prvním místě a že vyznění jeho závěru bylo značně amorální.

Ovládací panel
12 bodů